Předchozí (980)  Strana:981  Další (982) |
|
|||
981
|
|||
|
|||
Úsporek, rku, m. = uspořená věc, das
Ersparte. Mz. Mkl. Uspořený; -en, a, o, erspart. U. jmění.
Us. Pdl. Usporiadať = uspořádati. Slov. Rr. Sb.
Úspornosť místa. KP. V. 229.
Úsporný poštovský lístek, Postsparkarte,
f. Us. Pdl. Uspřádati, spinnen. Pavouka bys byl
slyšeti mohl u. síti své. Kos. Usrati se = ubzdíti se. Tkč.
Úsredie, n. = ústředí, Mitte. Slov. Loos.
Úsrediť, centralisiren. Slov. Loos.
Úsredný = ústřední. Slov. Loos.
Úsreta, vz Ústreta. Slov. Loos.
Usrozuměti se s kým, sich ins Ein-
vernehmen setzen. Dch. Ústa. Cf. Mkl. Etym. 372. b. — Ú. =
pysky, rty. Kdo má veliká ú. a rty s obú stranú tlustá, náhlý jest a hrdina. Výb. I. 958. Hančuš, Haněuš bielá, tlustá, nedávej ty chlapcom ú. (hubičky); Či mi dáš ústečka (hubičky), keď tvoja mać (matka) usně? Kall. Zp. I.185. Má zámek na ústech (musí mlčeti). Us. — Ú.= huba. K ústům náleží štěrbina ústní (tima oris) s oběma koutky (anguli), pysk hořejší se žlábkem (philtrum) a pysk dolejší (labium superius et inferius) rtem (Lippenroth) lemované, dutina ústní (cavum oris) se zuby, s jazykem, s čípkem (uvula) atd. Stff. Enc. paed. I. 269. Slova ústa nářečí moravská neznají, mají huba. Brt. D 350. Studený a teplý vítr z jedněch úst vypouští. Lpř. — Hádanky. 1. Okolo pa- rubů hejno bílých holubů. 2. Stojí, stojí kurníček, v něm plno bílých slepiček a na prostředku červený kohoutek. 3. Je malý sklípek, v něm dvatřicet slípek, mezi nimi červený kohoutek (ústa, zuby, jazyk). Brt. Km. 1886. 752. — Ú. = nástoj k jedení. Nemá co do úst dáti. Hnšk. — Ú. = ná- stroj mluvy. Ústům nedává darmo jísti; Mluvila naň jen na půl úst (málo). Šml. Nerob si z úst zadok (Nedělej si z huby řiť) = nelži. Zátur. Aby tak věřiec i ústy vyznávali; Netoliko ústy věřiti, ale i srdcem. Št. Kn. š. 12., 16. (112.). Musili Amen po Pražanech říkati, ale ne svými ústy (ne dobrovolně). Bart. 129. Co ústa smluví, k tomu ruce sáhnou. Črn. Zuz. Ústy svými se přiznal. Mus. 1888. 466. On jim z úst odpověď dal (ústní). Výb. II. 533. Když by nám věřitelé naši dali věděti z úst (ústně), listem nebo poslem. Arch. VII. 648. — Ú. = otvor skořápky měkkýšů, kterým zvíře nohu a hlavu vytahuje. Dud. 4. Země ú. svá rozdřevši. Výb. II. 4. Tmavá ú. ko- bek. Zr. Amis. Ustálený. U. cit, pravidlo, zvyk, žádosť,
Dk , mysl, Dsch, II. 35., význam slova. Osv. — kde čím. Cit ten jest na svém před-
měte, ano jím samým ustálen. Dk. Aesth. 20. Ustáliti co: názvosloví. ZČ.— co čím.
Pojem názvem u. Dk. Válkami u-len ná- rodní ráz jednotlivých plemen. Osv. I. 339. — se kde. Slovo to v jazyku našem se
u-lo. Dk. — si co več. U. si něco v pravé tvary. Dk. Aesth. 391. |
Ustalovací dědičnosť, Stč. Z. 807., krásno,
uměna, umění. Dk. Aesth. 149. a P. 63. Ustalý člověk. Výb I.1174., Zrcd. 3. a.,
Pož. 137. Cf. Omrklý. Po cesté u-lý. Výb. II. 1533. Ústanné jest, když kdo koho požene a
ten k póhonu nestojí aneb neodpovídá. Tov. k. 81. Buď naň ú. dáno. Arch. X. 317. a j. Ustanovilý. Št. N. 81., 236., Št. Kn. š.
150. 27. Ustanoviště, ě, n., Bestimmungsort, m.
Neč. Ustanoviti: stání. Pr. — co, se čím.
Pakli se kto nemóž i tiem u.; A nemohú-!i tiem obým své mysli u., aby . . . Št. Kn. š. 15., 70. — co kde zač. Ustanovení, která sobě lidé v obcech za právo u-vují. Kol. 3. — se v čem. Neb sú se v tom u-li, aby ... Št. Kn. š. 46. — co jak: zkusmo. Mj. 79. U-vte (ujisťte) nás pod našimi dušemi. Výb. II. 773. — se na čem. U-li se na 12 věcech. Št. Kn. š. 12. — co odkud: neznámou z dané rovnosti, vnitřní (vnější) člen z dané srovnalosti. Hra. Ustanovizeň, zně, f., Einrichtung, In-
stitution. Loos. Ustanovka, y, f, Feinstellvorrichtung.
Hrbk. Ustaný. U. právo = kterého kdo nabyl
nestáním soupeře. Arch. VIII. 444., 468., 471. a j. tam. Ústař, e, m , Mundarzt, m. Hrvát. Šd.
Ustaranosť, i, f, Abgehärmtheit, f. Prss.
Ústarostněně = starostlivě. Pozrela naň
u. Slov. Phľd. V. 125. -ústať: chrpústať (chrchlati). Val. Brt. D.
158. Ustati v čem: v řeči. Vrch , v samo-
mluvě. Osv., v pohybu. ZČ. Ustali sme v cěstách nešlechetnosti a zatracenie. Št. Kn. š. 24 — kde. Ustali v horách, na poli = zůstali. Mor. Brt. D. 169. Chtěl jsem vám, ustav na cestě, psáti. Arch. VII. 147. Ustáti co na kom: právo. Cf. Kn. rož.
138., Let. 402., Výb. I. 995., Arch. VIII. 468., Bart. 213. — koho, ermüden. Válku protahují, až nepřítele ustojí a umdlí. Kos- mogr. 70. A. -- se. Ochlasta se ostál = udržel se v rovnováze. Mor. Knrz. — co, koho jak. Vida, že jej se škodou jeho u. (otálením k nevhodnému prodeji přinutiti) chtějí, jinému kůže prodal. Paměti Velvar. 195. Ustatosť, i, f., Ermüdung, Müdigkeit, f.
Slov. Phľd. III. 2. 245. Ústava. Vz Kram. Slov. Ú. zemská. Vz
Konstituce a Pal. Rdh. III. 3., Ott. VI. 474., 539. Ustavení = stavba. Slúpové zlatí to u.
zdržujíce (nesli). Výb. II. 537. — U. = vy- stavění, stvoření. Od u. světa. Kar. 51. — U. = nařízení. Sv. ruk. S. 9., An. 626. U. starého zákona rušiti nechtěl. Pass. To není proti božiemu, kostelnímu u. Št. Kn. š. 9., 31. (27 , 91., 145.). Ustavičenství, constantia. Kar. 82., 94.,
Pass. mus. 302., 400., 432. |
||
|
|||
Předchozí (980)  Strana:981  Další (982) |