981

Úsporek, rku, m. = uspořená věc, das
Ersparte. Mz. Mkl.

Uspořený; -en, a, o, erspart. U. jmění.
Us. Pdl.

Usporiadať = uspořádati. Slov. Rr. Sb.

Úspornosť místa. KP. V. 229.

Úsporný poštovský lístek, Postsparkarte,
f. Us. Pdl.

Uspřádati, spinnen. Pavouka bys byl
slyšeti mohl u. síti své. Kos.

Usrati se = ubzdíti se. Tkč.

Úsredie, n. = ústředí, Mitte. Slov. Loos.

Úsrediť, centralisiren. Slov. Loos.

Úsredný = ústřední. Slov. Loos.

Úsreta, vz Ústreta. Slov. Loos.

Usrozuměti se s kým, sich ins Ein-
vernehmen setzen. Dch.

Ústa. Cf. Mkl. Etym. 372. b. — Ú. =
pysky, rty. Kdo má veliká ú. a rty s obú
stranú tlustá, náhlý jest a hrdina. Výb. I.
958. Hančuš, Haněuš bielá, tlustá, nedávej
ty chlapcom ú. (hubičky); Či mi dáš ústečka
(hubičky), keď tvoja mać (matka) usně?
Kall. Zp. I.185. Má zámek na ústech (musí
mlčeti). Us. — Ú.= huba. K ústům náleží
štěrbina ústní (tima oris) s oběma koutky
(anguli), pysk hořejší se žlábkem (philtrum)
a pysk dolejší (labium superius et inferius)
rtem (Lippenroth) lemované, dutina ústní
(cavum oris) se zuby, s jazykem, s čípkem
(uvula) atd. Stff. Enc. paed. I. 269. Slova
ústa nářečí moravská neznají, mají huba.
Brt. D 350. Studený a teplý vítr z jedněch
úst vypouští. Lpř. — Hádanky. 1. Okolo pa-
rubů hejno bílých holubů. 2. Stojí, stojí
kurníček, v něm plno bílých slepiček a na
prostředku červený kohoutek. 3. Je malý
sklípek, v něm dvatřicet slípek, mezi nimi
červený kohoutek (ústa, zuby, jazyk). Brt.
Km. 1886. 752. — Ú. = nástoj k jedení.
Nemá co do úst dáti. Hnšk. — Ú. = ná-
stroj mluvy. Ústům nedává darmo jísti;
Mluvila naň jen na půl úst (málo). Šml.
Nerob si z úst zadok (Nedělej si z huby
řiť) = nelži. Zátur. Aby tak věřiec i ústy
vyznávali; Netoliko ústy věřiti, ale i srdcem.
Št. Kn. š. 12., 16. (112.). Musili Amen po
Pražanech říkati, ale ne svými ústy (ne
dobrovolně). Bart. 129. Co ústa smluví,
k tomu ruce sáhnou. Črn. Zuz. Ústy svými
se přiznal. Mus. 1888. 466. On jim z úst
odpověď dal (ústní). Výb. II. 533. Když by
nám věřitelé naši dali věděti z úst (ústně),
listem nebo poslem. Arch. VII. 648. —
Ú. = otvor skořápky měkkýšů, kterým
zvíře nohu a hlavu vytahuje. Dud. 4. Země
ú. svá rozdřevši. Výb. II. 4. Tmavá ú. ko-
bek. Zr. Amis.

Ustálený. U. cit, pravidlo, zvyk, žádosť,
Dk , mysl, Dsch, II. 35., význam slova. Osv.

— kde čím. Cit ten jest na svém před-
měte, ano jím samým ustálen. Dk. Aesth. 20.

Ustáliti co: názvosloví. ZČ.— co čím.
Pojem názvem u. Dk. Válkami u-len ná-
rodní ráz jednotlivých plemen. Osv. I. 339.

— se kde. Slovo to v jazyku našem se
u-lo. Dk. — si co več. U. si něco v pravé
tvary. Dk. Aesth. 391.

Ustalovací dědičnosť, Stč. Z. 807., krásno,
uměna, umění. Dk. Aesth. 149. a P. 63.

Ustalý člověk. Výb I.1174., Zrcd. 3. a.,
Pož. 137. Cf. Omrklý. Po cesté u-lý. Výb.
II. 1533.

Ústanné jest, když kdo koho požene a
ten k póhonu nestojí aneb neodpovídá.
Tov. k. 81. Buď naň ú. dáno. Arch. X. 317.
a j.

Ustanovilý. Št. N. 81., 236., Št. Kn. š.
150. 27.

Ustanoviště, ě, n., Bestimmungsort, m.
Neč.

Ustanoviti: stání. Pr. — co, se čím.
Pakli se kto nemóž i tiem u.; A nemohú-!i
tiem obým své mysli u., aby . . . Št. Kn.
š. 15., 70. — co kde zač. Ustanovení,
která sobě lidé v obcech za právo u-vují.
Kol. 3. — se v čem. Neb sú se v tom
u-li, aby ... Št. Kn. š. 46. — co jak:
zkusmo. Mj. 79. U-vte (ujisťte) nás pod
našimi dušemi. Výb. II. 773. — se na čem.
U-li se na 12 věcech. Št. Kn. š. 12. — co
odkud: neznámou z dané rovnosti, vnitřní
(vnější) člen z dané srovnalosti. Hra.

Ustanovizeň, zně, f., Einrichtung, In-
stitution. Loos.

Ustanovka, y, f, Feinstellvorrichtung.
Hrbk.

Ustaný. U. právo = kterého kdo nabyl
nestáním soupeře. Arch. VIII. 444., 468.,
471. a j. tam.

Ústař, e, m , Mundarzt, m. Hrvát. Šd.

Ustaranosť, i, f, Abgehärmtheit, f. Prss.

Ústarostněně = starostlivě. Pozrela naň
u. Slov. Phľd. V. 125.

-ústať: chrpústať (chrchlati). Val. Brt. D.
158.

Ustati v čem: v řeči. Vrch , v samo-
mluvě. Osv., v pohybu. ZČ. Ustali sme
v cěstách nešlechetnosti a zatracenie. Št.
Kn. š. 24 — kde. Ustali v horách, na
poli = zůstali. Mor. Brt. D. 169. Chtěl
jsem vám, ustav na cestě, psáti. Arch. VII.
147.

Ustáti co na kom: právo. Cf. Kn. rož.
138., Let. 402., Výb. I. 995., Arch. VIII.
468., Bart. 213. — koho, ermüden. Válku
protahují, až nepřítele ustojí a umdlí. Kos-
mogr. 70. A. -- se. Ochlasta se ostál =
udržel se v rovnováze. Mor. Knrz. — co,
koho jak. Vida, že jej se škodou jeho u.
(otálením k nevhodnému prodeji přinutiti)
chtějí, jinému kůže prodal. Paměti Velvar.
195.

Ustatosť, i, f., Ermüdung, Müdigkeit, f.
Slov. Phľd. III. 2. 245.

Ústava. Vz Kram. Slov. Ú. zemská. Vz
Konstituce a Pal. Rdh. III. 3., Ott. VI. 474.,
539.

Ustavení = stavba. Slúpové zlatí to u.
zdržujíce (nesli). Výb. II. 537. — U. = vy-
stavění, stvoření. Od u. světa. Kar. 51. —
U. = nařízení. Sv. ruk. S. 9., An. 626. U.
starého zákona rušiti nechtěl. Pass. To není
proti božiemu, kostelnímu u. Št. Kn. š. 9.,
31. (27 , 91., 145.).

Ustavičenství, constantia. Kar. 82., 94.,
Pass. mus. 302., 400., 432.