985

-ušurný přípona: malušurný. Mor. Brt.
D. 153

Ušvihýcnúť = uříznouti. Val. Slavč. 44.

-uť přípona: sanuť. Brt. D. 142

Uťafnouti = useknouti. U Kdýně. Rgl.

Utahanina, y, f. = nemoc od přílišné
práce. NZ. I. 455.

Utáhnouti se s kým kam. Utíhl se
s dívkou do lesa (odešel). Prss. Gazd. r.

Utahovák = řemen, Packriemen, m,
Čsk., provaz, vazák, Bohrer-, Hanf-, Binde-
strick. Hrbk.

Útaj, e, m. Vazba z ú-je, Collusionshaft.

Utajený. U. skrýš, Hdk., hlas, Vlč., zív-
nutí, Hrts., vztek, Čch., hněv, smích. Pdl.

Utajiti co: blud, Št. Kn. š. 2., teplo,
Kk., slzy. Vrch.

Útajno. Je tam tak ú. Dk. Vz Útajný.

Útajný. Za první Št. polož: Kn. š. 186.
9. Ú. zátiší, Dk., kázeň, disciplina arcani
Řehák.

Utancovati si co jak. Nohy až po ko-
lena by si u-val. Mus. 1889. 366. — se =
zkrotnouti. Jen ho nech, však on se u-cuje
U Kr. Hrad. Kšť.

Utantušený; -šen, a, o = umořený, usou-
žený — čím: prácami Slov. Sokl. I1.276.

Uťapiť, errathen, von ungefähr treffen.
Slov. Loos. — se nač = spolehnouti. Val.
Vck., Slavč. 84.

Utarmoniť = zmrhati, Rr. Sb.; odehnati.
Slov. Ssk.

-útať: chrputať Val. Brt. D. 158.

Utatě, gestutzt U. srdčitý. Kk. Br. 22.

Uťati = utíti, utnouti. Rr MBš.

Uťatí, n. = sekery všeho druhu, allerlei
Hacken. Vy máte moc u. Val. Vck., Brt.,
Slavč. 8.

Uťatohlavec, vce, m., coptocephala,
brouk. Kk. Br. 368.

Uťatý. U. makadla, krovky. Kk. Br. 4., 6.

Utázati čeho. A pakli atd. Alx. dle
Athenaea 1887. 226. a dle List. fil. 1885.
271. šp. m.: vztazovati (= vyšetřovati,
zkoumati). — se s kým. Řečník utieže se
s ním bude žalovati řka. Výb. 1. 612. Jak
se jest s svými utázal. Arn. v. 100.

Utéci. Cf Zdrapáky. Tohoto slovesa u Hro-
zenkova na Mor. nemají. Vz Osv. 1884. 59.
Ušol = utekl. Brt. Několika jich se nebojíme
a bude-li zle, utečeme. Us. Brt. Utěkať je
hanba, ale osožné. Slov. Phľd. XII. 422.

— čeho Slované, utíkajíce Vlachů, dále
k severu se vystěhovali; Utíkali pluhu slu-
hům odkázaného; Utíkajíce menšího nepo-
hodlí. Šf. Strž. I. 261., 499 , II. 299. Ač
chcem škody té utéci. Ezp. 983. Utíkaje
hluku lidského; Rozkoší utíkali. Výb. II.
944., 1397. Utiekajíc přiekaz tohoto světa.
Pokuty neutekou. Št. Kn. š. 6., 149. — na
koho s čím. Aby na druhého s první ranou
se utekl (se vrhl). Bart. 66. — kam. Pod
ochranu tvou utíkáme se. Mž. 26. K matce
se u. Kyt. K čárům se utíkají. Sv. ruk.326.
Pod královstvie božie utečem. Št. Kn. š.
49. — jak. Utíkati o překot. Mus. 1880.
482. U. se s právem. Vz Kn. rož. čl. 107.

— se na koho z čeho. Pohnaný se s úto-
kem na póvoda ze škod uteče. Vš. 107.

Útěček, čku, m., zdrobn. útěk. Šd.

Úteční příze. Wtr. Vz Útek.

Útěcha. Synonyma: potěšení, rozkoš,
radosť, veselosť, vytržení. Vz Mus. 1845.
551. Až ú-cha patřit na to = milo, radosť.
Laš. Brt. D. 283. — Ú., Trost. Ú. duchovní.
Mž. 102. V světských věcech ú-chu jmieti.
Št. Kn. š. 87. (34). Ú-chou chudého jest
naděje v Boha, ú-chou nešťastného jest víra
v lepší budoucnosť, ú-chou nemilosrdného
boháče jsou jeho peníze. Hkš. — Slavnosť
Marie útěchy, das Fest Mariä Trost. Dch.

Útek. Cf. Mkl. Etym. 222. a., Mz. v List.
fil. Čmelák s outkem celou osnovu (pavu-
činu) láme. Hdk. Dřev.

Útěk divý. Šrab. Obilé zraje na útěky =
rychle. Val. Brt. D. Neslouží ú. ke cti, ale
ke zdraví. Lpř. Býti na ú-kách = na smr-
telné posteli anebo opouštěti zadlužené
místo (chalupu a p.). U Kroměř. Wrch. —
Ú., a, m., Flüchtling, m. Když zabit chtěli
ú-ka. Koll. I. 88.

Útěka, y, f. = útěk. Lex. vet.

Utěkač. Cf. Cor jur. IV. 3 1. 444. Kú-
pil to za u. (ukradl to). Slov. Mt. S. I. 121.

Utěkati. Také slov. Rr. Sb.

Utemholiť = uchlácholiti. Slov. Ssk.

Utěnúť = uchýliti se, zachrániti se,
uschovati se. Val. Brt. D. 283., Slavč. 102.

Utěpiti vz Těpiti (dod.).

Útěr, u, m. = utření. Šd.

Utěračka, y, f. = utěrák, ručník. Mor.
Brt. D. 283.

Utěrák. Vz Šatka (dod.).

Utěrka, y, f. = utěrák. Us. Kšť.

Úterkový = úterní. Šd.

Úternica, e, f., vz Nedělnice.

Uterotom, u, m, z lat. řec., nástroj
k operacím na děloze. U. dvojbřitký, Gren-
halghův, Rychlíkův, Simsův.

Úterství, n. Na Outerství, pole u Vrbčan
na Kouřimsku. BPr.

Úterý. Mkl. Etym. 223. b, Krok (nový)
IV. 50. U lidu často rodu střed.: to úterý.
Vm.

Utesati co čemu: soše hlavu. Np.

Útesotvorný, klippenbildend. Ú. polypi.
NA. V. 551. (635.).

Útesový, Klippen . Ú. vápenec. NA. V.
647.

Utěšení = radosť. A skrz to věčně s ním
mieti u.; Chtě z toho mieti u.; Má to za
najvětšie u. Št. Kn. š. 9., 20, 51.

Utěšitedlnice, e, f. = utěšitelka. Sv.
ruk. 293., 372.

Utěšitel. Krnd. 123., Drk.

Utěšiti koho. Dvk., Sv. Mař. v. 374. —
se. Št. Kn. š. 50, 112. — čím. Št. Kn. š.
94. Kterým (dárkem) krajany své u-šil. Pal.
Rdh. I 31. Když Buoh utěší sbožím koho.
Sv. ruk. 223. — se v kom: v Boze. Št.
Kn. š. 106. - kde Toho Buoh na těle
i na duši utěší Pass. mus. 420. — se z čeho.
Z mé krve se můžeš u. Č. Kn. š. 81.— se
s kým. Št. Kn. š. 64.

Utěšlivý = utěšivý. U. zpráva. Vlč.

Útěž = tíha. Hdk. Dřev.



	985

	-ušurný přípona: malušurný. Mor. Brt. D. 153 Ušvihýcnúť = uříznouti. Val. Slavč. 44. -uť přípona: sanuť. Brt. D. 142 Uťafnouti = useknouti. U Kdýně. Rgl. Utahanina, y, f. = nemoc od přílišné práce. NZ. I. 455. Utáhnouti se s kým kam. Utíhl se s dívkou do lesa (odešel). Prss. Gazd. r. Utahovák = řemen, Packriemen, m, Čsk., provaz, vazák, Bohrer-, Hanf-, Binde- strick. Hrbk. Útaj, e, m. Vazba z ú-je, Collusionshaft. Utajený. U. skrýš, Hdk., hlas, Vlč., zív- nutí, Hrts., vztek, Čch., hněv, smích. Pdl. Utajiti co: blud, Št. Kn. š. 2., teplo, Kk., slzy. Vrch. Útajno. Je tam tak ú. Dk. Vz Útajný. Útajný. Za první Št. polož: Kn. š. 186. 9. Ú. zátiší, Dk., kázeň, disciplina arcani Řehák. Utancovati si co jak. Nohy až po ko- lena by si u-val. Mus. 1889. 366. — se = zkrotnouti. Jen ho nech, však on se u-cuje U Kr. Hrad. Kšť. Utantušený; -šen, a, o = umořený, usou- žený — čím: prácami Slov. Sokl. I1.276. Uťapiť, errathen, von ungefähr treffen. Slov. Loos. — se nač = spolehnouti. Val. Vck., Slavč. 84. Utarmoniť = zmrhati, Rr. Sb.; odehnati. Slov. Ssk. -útať: chrputať Val. Brt. D. 158. Utatě, gestutzt U. srdčitý. Kk. Br. 22. Uťati = utíti, utnouti. Rr MBš. Uťatí, n. = sekery všeho druhu, allerlei Hacken. Vy máte moc u. Val. Vck., Brt., Slavč. 8. Uťatohlavec, vce, m., coptocephala, brouk. Kk. Br. 368. Uťatý. U. makadla, krovky. Kk. Br. 4., 6. Utázati čeho. A pakli atd. Alx. dle Athenaea 1887. 226. a dle List. fil. 1885. 271. šp. m.: vztazovati (= vyšetřovati, zkoumati). — se s kým. Řečník utieže se s ním bude žalovati řka. Výb. 1. 612. Jak se jest s svými utázal. Arn. v. 100. Utéci. Cf Zdrapáky. Tohoto slovesa u Hro- zenkova na Mor. nemají. Vz Osv. 1884. 59. Ušol = utekl. Brt. Několika jich se nebojíme a bude-li zle, utečeme. Us. Brt. Utěkať je hanba, ale osožné. Slov. Phľd. XII. 422. — čeho Slované, utíkajíce Vlachů, dále k severu se vystěhovali; Utíkali pluhu slu- hům odkázaného; Utíkajíce menšího nepo- hodlí. Šf. Strž. I. 261., 499 , II. 299. Ač chcem škody té utéci. Ezp. 983. Utíkaje hluku lidského; Rozkoší utíkali. Výb. II. 944., 1397. Utiekajíc přiekaz tohoto světa. Pokuty neutekou. Št. Kn. š. 6., 149. — na koho s čím. Aby na druhého s první ranou se utekl (se vrhl). Bart. 66. — kam. Pod ochranu tvou utíkáme se. Mž. 26. K matce se u. Kyt. K čárům se utíkají. Sv. ruk.326. Pod královstvie božie utečem. Št. Kn. š. 49. — jak. Utíkati o překot. Mus. 1880. 482. U. se s právem. Vz Kn. rož. čl. 107. — se na koho z čeho. Pohnaný se s úto- kem na póvoda ze škod uteče. Vš. 107.	Útěček, čku, m., zdrobn. útěk. Šd. Úteční příze. Wtr. Vz Útek. Útěcha. Synonyma: potěšení, rozkoš, radosť, veselosť, vytržení. Vz Mus. 1845. 551. Až ú-cha patřit na to = milo, radosť. Laš. Brt. D. 283. — Ú., Trost. Ú. duchovní. Mž. 102. V světských věcech ú-chu jmieti. Št. Kn. š. 87. (34). Ú-chou chudého jest naděje v Boha, ú-chou nešťastného jest víra v lepší budoucnosť, ú-chou nemilosrdného boháče jsou jeho peníze. Hkš. — Slavnosť Marie útěchy, das Fest Mariä Trost. Dch. Útek. Cf. Mkl. Etym. 222. a., Mz. v List. fil. Čmelák s outkem celou osnovu (pavu- činu) láme. Hdk. Dřev. Útěk divý. Šrab. Obilé zraje na útěky = rychle. Val. Brt. D. Neslouží ú. ke cti, ale ke zdraví. Lpř. Býti na ú-kách = na smr- telné posteli anebo opouštěti zadlužené místo (chalupu a p.). U Kroměř. Wrch. — Ú., a, m., Flüchtling, m. Když zabit chtěli ú-ka. Koll. I. 88. Útěka, y, f. = útěk. Lex. vet. Utěkač. Cf. Cor jur. IV. 3 1. 444. Kú- pil to za u. (ukradl to). Slov. Mt. S. I. 121. Utěkati. Také slov. Rr. Sb. Utemholiť = uchlácholiti. Slov. Ssk. Utěnúť = uchýliti se, zachrániti se, uschovati se. Val. Brt. D. 283., Slavč. 102. Utěpiti vz Těpiti (dod.). Útěr, u, m. = utření. Šd. Utěračka, y, f. = utěrák, ručník. Mor. Brt. D. 283. Utěrák. Vz Šatka (dod.). Utěrka, y, f. = utěrák. Us. Kšť. Úterkový = úterní. Šd. Úternica, e, f., vz Nedělnice. Uterotom, u, m, z lat. řec., nástroj k operacím na děloze. U. dvojbřitký, Gren- halghův, Rychlíkův, Simsův. Úterství, n. Na Outerství, pole u Vrbčan na Kouřimsku. BPr. Úterý. Mkl. Etym. 223. b, Krok (nový) IV. 50. U lidu často rodu střed.: to úterý. Vm. Utesati co čemu: soše hlavu. Np. Útesotvorný, klippenbildend. Ú. polypi. NA. V. 551. (635.). Útesový, Klippen . Ú. vápenec. NA. V. 647. Utěšení = radosť. A skrz to věčně s ním mieti u.; Chtě z toho mieti u.; Má to za najvětšie u. Št. Kn. š. 9., 20, 51. Utěšitedlnice, e, f. = utěšitelka. Sv. ruk. 293., 372. Utěšitel. Krnd. 123., Drk. Utěšiti koho. Dvk., Sv. Mař. v. 374. — se. Št. Kn. š. 50, 112. — čím. Št. Kn. š. 94. Kterým (dárkem) krajany své u-šil. Pal. Rdh. I 31. Když Buoh utěší sbožím koho. Sv. ruk. 223. — se v kom: v Boze. Št. Kn. š. 106. - kde Toho Buoh na těle i na duši utěší Pass. mus. 420. — se z čeho. Z mé krve se můžeš u. Č. Kn. š. 81.— se s kým. Št. Kn. š. 64. Utěšlivý = utěšivý. U. zpráva. Vlč. Útěž = tíha. Hdk. Dřev.