986

Utěžati = utěžiti. Val. Vck.

Útěžek = zisk, výdělek. Nebo to jest
(peníze, které Jidáš za Krista dostal) krevní
ú. Sv. ruk. 176. Dáváše řemeslníkóm ne-
malý ú. B. mik. Act. 19. 24.

Utěžeti, vz násl.

Utěžiti, frequ. utěžeti. Cf. List. fil. IX.
318., Mkl. Etym. 351. - co. Co-li novin
jsem utěžal. Kat. 2605. Což po svú rukú
utěžal, ex opere manuum. Otc. 261. b. —
co komu: práci = stížiti, erschweren. Mor.
Tč. — Pozn. Stravice jest gt. — čeho. Vz
předcház. Dobyti a utiežeti zisku duchov-
nieho sbožie Št. Kn. š. 273. 22. Chtě utě-
žeti ztravy. Hrad. 124. a. — co čím. Pilně
uvěř u vrchnieho Boha, jehož mocí vše
utěži. Kat. 2624. Cf. Zatesknutí.

Útěžiti vynech. Vz předcház.

-úti: obúti, zúti. Cf. List. fil. X. 453.

Utiahnúť = ukryti se, někam zalézti.
Slov.

Utíčky, pl., f. = předstihy. Mor. Brt.
Nech idú se mnú na u. do Čupu. Val. Vck.

Utichnouti kde. V přírodě vše utichá.
Us. Rgl. Všecko poznání božské pomalu
při nich utichlo. Pož. 83. Šumot po táboře
u-chl. Kyt. 1876. 90.

Utíkač, e, m., vz Utěkač. Wtr.

Utíkání. A u. jim zhyne (nezdaří se).

Utínkový. U. dláto, Schrotmeissel, m.
Pdl.

Utípati co komu = ucpati, utlačiti,
uplácati. Málo mně hnůj u-li, prší mně
z voza. Slez. Šd. — se = típáním se una-
viti, seslábnouti (o kuřatech). U Kr. Hrad.
Kšť.

Utiskavě, vz Tuočně (dod.).

Utisknouti koho čím. Kteříž utiskají
pravdy sprostnějšieho svú chytrostí aneb
mocí. Št. Kn. š. 150.

Utísniti, utisňovati, vz Tísniti. J. Sou-
hrada.

Utisnutie, n. = utisk. Slov. Sd

Útiší, n. = utišení větru. Mour. Kol. sv.

85.

Utišiti. Chlap, když jest povýšen, ne-
snadně bude utišen (spokojen). Jir. Anth.
I. 3. vd. 34. — se jak. U-li se mlčky.
Lpř. — se več. Kdy přírody sto mluv se
u-ší v noc mlčení Kká.

-utiť: remtiť = romutiť (drkotati). Val.
Brt. D. 160.

-útka, přípona: larvútka. Mor. Brt. D.
149.

1. Utkati co čím: rozmluvu otázkou.
Lum. 1889. č. 3. — co komu kde. Mě-
síček jí hebké nitky na stříbrné krosně
utkal nejen na košilku, ale také do snu.
Hdk.

2. Utkati koho. Št. Kn. š. 17. 22. Tehdy
utka je Heliáš prorok; Sámť vyjde protiv
tobě a utká tě. Ib. 10., 17. Když mě utká
nemoc; Jižto (Elšku) utkav na jejie hrady
dovedl ji jest. Výb. I. 363., 469. Ta tě utká
Anna. 14. stol. Mnč. R. 20. Utkasta jej dva.
Bib. mik. Matt. 8. 28. Utkal jej lev a roz-
trhav snědl. Pass. 1395. Sv. Germanus krále
utkal. Tu jej utka jeden muž poctivý. Pass.

mus. 387., 475. — koho čím. Žalostí ty
mě utýkáš. Výb. I. 368. — se s kým.
S Franky se utkávali. Šf. Strž. II. 590.
Samo s nadutým se Dagobertem utkal. Zl.
Praha 1889. č. 21. — na koho (jak, čím).
Jeden před druhým na druhého utýká. Vš.
105. Protivníci křivě na nás utýkají. Krnd.
208. Spisem na něho utknouti a doraziti.
Pal. Rdh. I. 63. — v čem. To tě v jeho
(člověka zlého) skutku utká. Ezp. 1849.
Ten prve utýká, jenž podle práva utýká
a ktož proti právu utýká, ač časem jest
první, právem však bude poslední. Vš. Jir.
106.

Utkvělý kde. Předsudky v lidu u-lé.
Mus.

Utkvíti kde (jak, čím odkud). Jeho
zrak na něm utkvěl pronikavě. Vlč., Šml.
Když z dálky na něm plachý utkvěl zrak.
Vrch. Zrak jeho utkvěl na chvíli v zrcadle.
Hrts. Moje dýka bleskem utkvěla mu v srdce
hluboko. Čch. Bs. 71. Utkvěla na ní neod-
vratným pohledem. Osv., Čch. Utkvěl zra-
kem blíže stropu. Vrch.

-utky: bilutky, malutky, drobutky, chu-
dutky. Mor. Vz Brt. D. 153 , -jutký.

Utláčať = utlačovati. Mor. a slov. Šd.
Utlačenosť, i, f. Vz Otruchlenosť.
Utlačený po všechny dni Hus I. 56.
Útloboký. Ú. děva. Pl. I. 161. Cf. Štíhlý.
Útlokřídelka, Rauhflügelwespe. Cf. Brm.
IV. 331., 338.
Útlolistý, zartblätterig Ú. rostlina. Exc.
Útlomyslný, zartsinnig Osv. VI. 51.
Útloň. Cf. Brm. I. 248. nn.
Útlonohý, zartfüssig. Lpř.
Útlonožec, žce, m., hypsibatus, Stelzen-
echse, f. Brm. III. 250.

Útlorozenec, nce, m. Ú. polní (zvíře).
Msn. Or. 8.

Útlosrdcí = útlého srdce, zartfühlend.
Ú. paní. Tč.
Útlotělý, zarten Leibes. Rk.
Utlouci se po čem. Utloukl by se po
mase (rád je jí). Us. Rgl.

Útlovlasec, sce, m., leptomitus, cizo-
pasník rostlinný. Ú. dělohy, 1. uteri, hlenu
dělohy, 1. muci uterini, močový, 1. urophi-
lus, oční, 1. oculi, pokožkový, 1. epidermidis.
Odb. path. III. 104.-105.

Utlumenosť, i, f., Unterdrücktheit. U.
představ. Dk. P. 38.

Útlý. Cf. Mkl. Etym. 223. b., Mz v List.
fil. VIII. 37. — Ú. = tenký. Je útlá jako
díž (žertem o ženské široké). Us. Kšť.

Utočený; -en, a, o, gedreht. Z nití u-ný.
Lpř.
Útočisko, a, n. = útočiště. Šuran.
Útočiště. Cf. Pal. Rdh. II. 245. - Ú.,
ě, m. = ochránce. Bože, ú. můj, obránce
můj. Lom. Jeron.
Utočiti = proliti. Vz Točiti.
Útočivosť, i, f. Národní ú. Cas. 1888.
ě., 23.
Útočivý, gern angreifend.

Útočniště, ě, n., Angriffspunkt, -platz.



	986

	Utěžati = utěžiti. Val. Vck. Útěžek = zisk, výdělek. Nebo to jest (peníze, které Jidáš za Krista dostal) krevní ú. Sv. ruk. 176. Dáváše řemeslníkóm ne- malý ú. B. mik. Act. 19. 24. Utěžeti, vz násl. Utěžiti, frequ. utěžeti. Cf. List. fil. IX. 318., Mkl. Etym. 351. - co. Co-li novin jsem utěžal. Kat. 2605. Což po svú rukú utěžal, ex opere manuum. Otc. 261. b. — co komu: práci = stížiti, erschweren. Mor. Tč. — Pozn. Stravice jest gt. — čeho. Vz předcház. Dobyti a utiežeti zisku duchov- nieho sbožie Št. Kn. š. 273. 22. Chtě utě- žeti ztravy. Hrad. 124. a. — co čím. Pilně uvěř u vrchnieho Boha, jehož mocí vše utěži. Kat. 2624. Cf. Zatesknutí. Útěžiti vynech. Vz předcház. -úti: obúti, zúti. Cf. List. fil. X. 453. Utiahnúť = ukryti se, někam zalézti. Slov. Utíčky, pl., f. = předstihy. Mor. Brt. Nech idú se mnú na u. do Čupu. Val. Vck. Utichnouti kde. V přírodě vše utichá. Us. Rgl. Všecko poznání božské pomalu při nich utichlo. Pož. 83. Šumot po táboře u-chl. Kyt. 1876. 90. Utíkač, e, m., vz Utěkač. Wtr. Utíkání. A u. jim zhyne (nezdaří se). Utínkový. U. dláto, Schrotmeissel, m. Pdl. Utípati co komu = ucpati, utlačiti, uplácati. Málo mně hnůj u-li, prší mně z voza. Slez. Šd. — se = típáním se una- viti, seslábnouti (o kuřatech). U Kr. Hrad. Kšť. Utiskavě, vz Tuočně (dod.). Utisknouti koho čím. Kteříž utiskají pravdy sprostnějšieho svú chytrostí aneb mocí. Št. Kn. š. 150. Utísniti, utisňovati, vz Tísniti. J. Sou- hrada. Utisnutie, n. = utisk. Slov. Sd Útiší, n. = utišení větru. Mour. Kol. sv. 85. Utišiti. Chlap, když jest povýšen, ne- snadně bude utišen (spokojen). Jir. Anth. I. 3. vd. 34. — se jak. U-li se mlčky. Lpř. — se več. Kdy přírody sto mluv se u-ší v noc mlčení Kká. -utiť: remtiť = romutiť (drkotati). Val. Brt. D. 160. -útka, přípona: larvútka. Mor. Brt. D. 149. 1. Utkati co čím: rozmluvu otázkou. Lum. 1889. č. 3. — co komu kde. Mě- síček jí hebké nitky na stříbrné krosně utkal nejen na košilku, ale také do snu. Hdk. 2. Utkati koho. Št. Kn. š. 17. 22. Tehdy utka je Heliáš prorok; Sámť vyjde protiv tobě a utká tě. Ib. 10., 17. Když mě utká nemoc; Jižto (Elšku) utkav na jejie hrady dovedl ji jest. Výb. I. 363., 469. Ta tě utká Anna. 14. stol. Mnč. R. 20. Utkasta jej dva. Bib. mik. Matt. 8. 28. Utkal jej lev a roz- trhav snědl. Pass. 1395. Sv. Germanus krále utkal. Tu jej utka jeden muž poctivý. Pass.	mus. 387., 475. — koho čím. Žalostí ty mě utýkáš. Výb. I. 368. — se s kým. S Franky se utkávali. Šf. Strž. II. 590. Samo s nadutým se Dagobertem utkal. Zl. Praha 1889. č. 21. — na koho (jak, čím). Jeden před druhým na druhého utýká. Vš. 105. Protivníci křivě na nás utýkají. Krnd. 208. Spisem na něho utknouti a doraziti. Pal. Rdh. I. 63. — v čem. To tě v jeho (člověka zlého) skutku utká. Ezp. 1849. Ten prve utýká, jenž podle práva utýká a ktož proti právu utýká, ač časem jest první, právem však bude poslední. Vš. Jir. 106. Utkvělý kde. Předsudky v lidu u-lé. Mus. Utkvíti kde (jak, čím odkud). Jeho zrak na něm utkvěl pronikavě. Vlč., Šml. Když z dálky na něm plachý utkvěl zrak. Vrch. Zrak jeho utkvěl na chvíli v zrcadle. Hrts. Moje dýka bleskem utkvěla mu v srdce hluboko. Čch. Bs. 71. Utkvěla na ní neod- vratným pohledem. Osv., Čch. Utkvěl zra- kem blíže stropu. Vrch. -utky: bilutky, malutky, drobutky, chu- dutky. Mor. Vz Brt. D. 153 , -jutký. Utláčať = utlačovati. Mor. a slov. Šd. Utlačenosť, i, f. Vz Otruchlenosť. Utlačený po všechny dni Hus I. 56. Útloboký. Ú. děva. Pl. I. 161. Cf. Štíhlý. Útlokřídelka, Rauhflügelwespe. Cf. Brm. IV. 331., 338. Útlolistý, zartblätterig Ú. rostlina. Exc. Útlomyslný, zartsinnig Osv. VI. 51. Útloň. Cf. Brm. I. 248. nn. Útlonohý, zartfüssig. Lpř. Útlonožec, žce, m., hypsibatus, Stelzen- echse, f. Brm. III. 250. Útlorozenec, nce, m. Ú. polní (zvíře). Msn. Or. 8. Útlosrdcí = útlého srdce, zartfühlend. Ú. paní. Tč. Útlotělý, zarten Leibes. Rk. Utlouci se po čem. Utloukl by se po mase (rád je jí). Us. Rgl. Útlovlasec, sce, m., leptomitus, cizo- pasník rostlinný. Ú. dělohy, 1. uteri, hlenu dělohy, 1. muci uterini, močový, 1. urophi- lus, oční, 1. oculi, pokožkový, 1. epidermidis. Odb. path. III. 104.-105. Utlumenosť, i, f., Unterdrücktheit. U. představ. Dk. P. 38. Útlý. Cf. Mkl. Etym. 223. b., Mz v List. fil. VIII. 37. — Ú. = tenký. Je útlá jako díž (žertem o ženské široké). Us. Kšť. Utočený; -en, a, o, gedreht. Z nití u-ný. Lpř. Útočisko, a, n. = útočiště. Šuran. Útočiště. Cf. Pal. Rdh. II. 245. - Ú., ě, m. = ochránce. Bože, ú. můj, obránce můj. Lom. Jeron. Utočiti = proliti. Vz Točiti. Útočivosť, i, f. Národní ú. Cas. 1888. ě., 23. Útočivý, gern angreifend. Útočniště, ě, n., Angriffspunkt, -platz.