987

Útok, Angriff. Ú. bodákem, přímý, ne-
přímý, v bok, boční, násilný, hlavní, valný,
zastřený, zřejmý, Čsk., jezdecký, lodní,
Lpř., na oko, Schein-, Posp., excentrický,
flankový, klínovitý, líčený či zdánlivý, kon-
centrický, taktický, zadní. NA. III. 79., 82.,
168. — Ú. = útočiště. Aby ú. jeho zaml-
čel. Výb II. 951. Dnes buď ú. mój k tvej
milosti. Pravn. 584. (521.). — Ú. = ohlá-
šení žaloby. Ú. neslove od utečeme, jako se
jest některým zdálo, ale od utčení, že jeden
na druhého utkne. Vš. Jir. 105. Cf. to,
co uvedeno z Gl. Vz Cor. jur. IV. 3. 1.
444., IV. 3. 2. 403., Kn. rož. 138., Zř. zem.
122., 701. — Ú., obec. písnička, Bohrhitze,
-schauer. Hrbk.

Útokový, Angriffs-. Ú. podkopy, proudy,
colonnes ď attaque. NA. III. 163., 85.

Útokovzdornosť, i, f., Sturmfreiheit, f.
Čsk.

Útokovzdorný, sturmfrei. Csk.

Útonek řeči (úryvek). 15. stol. D. Gesch.
405.

Utonouti jak. Utonul jako pták na lepu,
jako moucha na medu. Lpř.

Utopení. Cf Slov. zdrav. 390. Aby nikdy
(Koranda) nekázal a to pod pokutú u. Let.
100.

Utopený. Pomoc u-mu. Vz Kram. Slov.

Utopický, utopisch. Vz Utopia, Utopista.

Utopiti. Pass. mus. 379. — co, koho:
mouku = u. mlynáře, Us. Šp., ječmen (pře-
močili). KP. V. 239. — co, se (kde). Věc
(víc) se jich utápia ve sklence ež v řice
(v řece). Slez. Šd. Pravil, že v jednom n.
druhém ty vidly u. mosí (vraziti). Mor. Brt.
D. 283., Brt. N. p. 1. 163. Chtěl se u. a
skočil miesto do vody do brachoviny. Slov.
Rr. MBš.

Útor. Cf. Mkl. Etym. 352.

Útorkový = úterkový. Ú. deň. Sb. sl.
ps. I. 185.

Utouchati, vz Utuchnouti.

Utouliti se kam. Zbytkové jich sem se
u-li (utekli). Šf. Strž. I. 358.

Utracený = ztracený. U. spisy. Šf. Strž.
I. 176.

Utracepaný = zatracený (eufem.). Us.
Kšť.

Utrackaný = zatracený (eufem.). Us.
Kšť.

Utrakvistický, utraquistisch. Mus.

Útrapa. Cf. Mkl. Etym. 355.

Utřásti co odkud: s květných řas. Osv.

Útrata. Cf. Tříti. Šf. III. 502 Bez ú-ty
panenské čistoty. Št. Kn. š. 291. 18.

Utratiti. Cf. List. fil. XVI. 171. — co.
Co j' dřěve marnosť u-la. Št. Ř. 74. a. U-li
ty krajiny (ztratili). Šf. Strž. I. 258. — co
v čem. Peniez nenie k jinému než kúpiti
zaň a když kúpí zaň, tehdy sem jej v tom
užitku u-til. Št. Kn. š. 174.

Útratno = útratně. Slez. Šd.

Utrciti. Na tesák jeho tak se u-čil (na-
razil). Wtr. exc.

Utrdlovati se = utancovati se. Us. Kšť.

Utrejch. Dává toho jako u-chu (málo).
Us. Čče Tkč.

Utřený. U. svíčka, Jrsk.; cesta (ujez-
děná). Us. Šd.

Útrh, u, m. = ujma. Ssk.

Utrhač tě hůře zraní, nežli zbojník břit-
kou zbraní. Šd.

Utrhalivě = utrhačně. U. se mu posmí-
vali. Zrcd. 1. a.

Utrhalivý = utrhačný. Zrcd. Mus. 1887.
472.

Utrhlec, helce, m. = potrhlec, rozrazil,
veronica offic, Ehrenpreis, rostl. Slez. Šd.

Uthrhnouti kdy. Po vykonané práci
utrhl mu 2 zl. Us.

Utříditi něco, classificiren. Šd.

Utřiďupa, y, m. = dotíraný patolízal,
kdo všady tak podlízavé se dotírá, že by
samu ďupu (řiť) oblízal. Slez. Šd.

Utřinos. Stojí jako sv. U. (o tom, koho
ráno tam najdeš, kams ho večer postavil).
Sbtk. Krat. h. 193.

Utříti co oč. O dobré lidi tlamu utírati;
Štěstí se o mne utřelo. Wtr. — kam. Utři
se hevaj do mojej leknice. Slez. Šd. — co
jak: na prášek, zerreiben. ZČ.

Utrnouti. Mill. 80.

Utroba, útroba. Ú-by či vnitřnosti = za-
živadla, dychadla, močidla a plodidla. Stff.
Utroby hrudní, Brusteingeweide. Nauka
o ú-bách, Enterologie. Cf. Slov. zdrav.
391. — Ú. = srdce, mysl. Vždy mi bylo
na ú-bě. Leg. o sv. Anně 78. Mám tě na
ú-bě. Homl. v. 377. I trojici v jednobě
mějme vezdy na ú-bě , Domov král s ve-
selú ú-bú jide. Jiří v. 107. a 108., 234.

Utrobka, y, f., zdrobn. útroba. Kyt.
1876. 79.

Útrobní čilstvo, Kod., dutina, Visceral-
höhle, hlísty, -würmer, svaly, -muskeln,
tepny, -arterien, žíly, -venen. Ktt. exc.

Útrobník, rostl. Cf. Mllr. 9. Ú., agrimo-
nia eupatoria, hojí choré útroby. Us. Brt. —
Ú., a, m. U. cizopasný, helicosyrinx para-
sita, hmyz. Vz Brm. IV. 2. 323.

Útrobosloví = nauka o vnitřnostech,
splanchnologia. S. N. IX. 1199.

Utrojiti, il, en, ení, utrojovati, verdrei-
fachen. U. hlídky. Šd.

Utřpejtaný = unavený. U Čern. Ko-
stelce.

Utrpení = trápení. Společné u. — spo-
lečné potěšení. Bž. exc.

Utrpený ; -en, a, o, erlitten. U. porážka,
ztráta. Us. Pdl.

Utrpěti čeho, od čeho = zdržeti se
čeho, tich enthalten. Slušie, aby (člověk)
u-pel druhdy i toho, ješto by mohl poží-
vati. St. Kn. š. 249. 32.

Útrpnosť, Leiden. Aby měl střiedmú ú.
Krnd. 106. a j.

Útrpný = utrpení poddaný, trpící, lei-
dend. Ráčil chudý, bolestný, pracný, ú-ný
a pokorný býti. Kanc. sv. Štěp. Tělo by
bylo ú-né a smrtelné. Ib. (č. dod.). Ú. ži-
vot vésti. Krnd. 95. — Ú., peinlich. Ú-né
právo Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 448. Dali ho
ku právu ú-mu. Bart. 192. — Ú. = líto-
stivý, milostivý), milosrdný (synonyma). Vz
Mus. 1845. 537.