989

Úvahář, e, m. = kdo píše úvahy, Beur-
theiler, m.

Úvahářský, Beurtheiler-. Omáčka ú-ské
reklamy. Kutn.

Úval. Cf. Mkl. Etym. 378. a. — Ú. =
úvala. Letělo vran taký ukrutný úval. Mor.
Brt D. 283. Vtedy by sä mužovia naši
chytili na úval (valem, valně) práce. Rl.
CM. IX. 7.

Úvala. Cf. Mkl. Etym. 378. a.

Uválcovati, fest walzen. Obilí zaseti a
u. Dlj. 15.

Uválení silnic, das Festmachen durchs
Wälzen. NA. IV. 183.

1. Uváleti koho čím. Výb. II. 770.

Úvalinka, y, f., zdrobn. Úvalina. Orl.
IX. 267.

Uvaliti co komu = ukrojiti: gaval
chleba. Mor. Brt. D. 283. U-lil si zglomek
chleba jak mlatec. Mor. Šd. — co. Král
to vše zlé pak uvalé (uvalí). 15. stol. D
Gesch. 274.

Uvalito = navaleně, hojně. Němá té ro-
boty u. Slez. Šd.

Úvalní, Thalgrund-. Ú. pánev. Pdl.

Úvar zhorský. Arch. VII. 657. Místy
houvar, v již. Čech. šár. BPr.

Úvareček, čku, m., zdrobn. úvar. Čes.
rnor. pís. 67.

Úvarek, rku, m., zdrobn. úvar. Na Ou-
varku = louka u Lhovic; Na Ouvarkách,
luka u Úňovic a j. BPk.

Úvařištní. Na Ú. = louky u Radonic na
Domažl. BPk.

Uvařiti co komu. Jak si u-ří, tak bude
jísti. Sml. — co jak: vejce na měkko. Us.

Uvarovací, praeventiv. U. kontrolla.

Uváti, uvívati. Křídel kyvy do dum ji
uvívají. Čch. Bs. 27.

Úvaz. Sama nebesa ten ú. neblahý roz-
poutala. Čch. SI. 122.

Uvázaný. Vyrazit někomu oko, není
u něho nic u-ho (z toho ři nic nedělá).
U Kr. Hrad. Kšť.

Uvázati tele = odstaviti. Mor. Brt. —
se = oběsiti. To je dnes vítr, kdo se to
zas uvázal? Us. Kšť. — se več (jak):
v úkol, Osv., v domy, 15. stol., v zemi.
Kar. 29., 33., Hr. ruk 74. b Mocí bez ko-
morníka v dědictví sobě zapsané se u. Vš.
293. V jeho zboží se u-zal. Pass mus. 436 ,
377. U. se v dědinu. NRada 726. — Výb.
II. 32., Dal., Tk. Č. 3., Let. 115., Pož. 325

Úvazek u jha, Jochband, náramenní
(obvazek), na kýlu. Ú. = provázek na do-
bytek. Val. Brt. D. 283. — Ú. = svazek.
Ú. lásky Čch. Sl. 66. Ú. rodový Osv. —
Ú. = povinnosť. Roztrhl z čista jasna ú.
Šml. Star. f.

Úväznitel = uvěznitel. Slov. Dbš.

Uvaznouti kde: na šibenici, Pož. 27.,
v léčkach Šml. Uviezne-li trn v noze. Št.
Kn. š. 121. — s čím : s platy, ins Zahlungs-
stocken kommen. Neč.

Uvážiti koho kdy. Neb milosť má, toj'
váha má, ta mě u-ží tak vysoko u věčném
blahoslavenství, jakož jest, zde jsúc, plála

ve mně k mému Bohu. Št. Kn. š. 52. —
si = umíniti si. Val. Brt. D. 283.

Uvěčniti co čím. Čin listovní pomocí
u. Arch. IX. 429.

Uvedený. U. příklad, důvod, okolnosť.
Us. Z příčin u-ných. Pdl. — kam. Kus na
jeviště u-ný. Pdl. U. do držení něčeho. Pr.
Těleso v pohyb u-né. ZČ. Žalmy ve verše
u-né. Mus. Kapaliny do smíšeniny u-né.
ZČ. I. 387.

Uvědomění národní, Tš., slyšeného. Po-
city tělové vlastní náš stav těla k u. při-
vádějí. Dk. P. 14.

Uvědoměný = uvědomělý. Vch. Ar. II.
68.

Uvědomiti koho o čem. Šbr., Šf. III.
99, Pal. Rdh. III. 286. — si co. Nárazy
tyto u-me sobě co ton. Dk. Aesth. 23.
(557., P. 2., 15.).

Uvejřevniti = uveřejniti. U Kr. Hrad.
Kšť.

Uveličený, vergrössert. Us. — U. = po-
tešený. Slov. Orl. II. 207.

Uvěnčiti. Osud chtěl je (Slovany) u. tr-
valými skutky. Šf. Strž. II. 22.

Úvěr dlouhodobý, hypotheční, Boden-
credit, immobilarní, krátkodobý, osobní,
pospolitý, provozovací, půjčovní, směnný,
soukromý, spotřební, věcný, veřejný, vý-
robní, na zástavu ruční, závodní či inve-
stiční. Kzl. 214.—216. Koupě, dodávka na
ú. Kzl. 214.

Uvěrčlivý = kdo snadno všemu uvěří.
Us Vk.

Uveřejniti co jak: něco v plném znění.
Mus. 1880. 496.

Uvěřený = ujištěný. Slov. Czm. 107.,
Phľd. IV. 166. U. zboží, creditirt. Hvlč. I.
74.

Uvěřiti. — abs. Neuvěříte-li, neuroz-
umiete. St. Kn. š. 7. — co komu. Výb. II.
36., Mus. 1880. 415. (z r. 1468). U-řil mi
pytel jablek, crediriren. Vz Úvěřiti. ČT.
Tkč, Šd. — komu čeho. Aby jim bylo
uvěřováno (creditiren) všelikého kupectví
(zboží) Výb. II. 786. a j. — skrze koho.
Ktož skrze ně (učedlníky) u-ří. Krnd. 81.
— koho, versichern. U-řuji vás, že ... .
Koll. III. 73. — sa = přesvědčiti se. Slov.
Czm. 107.

Úvěrkový, Credit-. Ú. pomery. Phľd.
IV. 482.

Úvěrní hypotheka, obchod, spolek, úpis,
Jr. tr., denník, los, hospodářství, jednání,
operace, pohledávka, právo. Kzl. 214. nn.
Ú. ústavy v Čechách. Vz Ott. VI. 176.

Uverniť, beglaubigen. Slov. Loos.

Uvěsiti se komu zač. Jel bych, kdy-
bych se mohl u. aspoň koni za ocas. Us.
Rgl.

Uvésti koho kam (odkud, čím, jak).
U. družky před vrata, Hdk., víru v soulad
s rozumem, Šmb, vyslance slavnostním
průvodem do města, Posp., něco někomu
před oči, myšlénku nějakou násilím v život,
Osv., se něčím na mizinu, Vlč., na někoho
porobu, J. Lpř., něco do soustavy, Stč., tla-
koměr vlastní jeho tíží do svislého směru,
látku teplem do tekutého stavu, mezi

509