990

desky něco, těleso z klidu do pohybu,
válec hodinovým strojem do pohybu, něco
pod poklop vývěvy, kyvadlo do pohybu,
ZČ, někoho jiným v posměch, Mus., vzduch
na 0° C, Mj. 125 , apparat šrouby do vodo-
rovné polohy, divadelní kus v scenu, něco
někomu na paměť. Us. Pdl Jedny s dru-
hými v kyselosť uvodil. Bart. 123 Někomu
něco u vědomosť u. Dač. I. 2. U. někoho
v moc, Pož. 97., u vieru křesťanskú, u vě-
zenie. Št. Kn. š. 157., 5. — nač. Zlomky
na společného jmenovatele. Pdl. U. směnky
na stejnou dobu platnosti, na stejnou vidě-
nou. Kzl. 231. — odkud. Rozliční od sv.
otcův a filosofův uváděni byli důkazové
z rozumu pro jsoucnosť boží. MH. 4. Z chaos-
ného víru jsi slunce k sluncím uveď. Nrd.

— proč. Pro svůj náhled uvádí celou řadu
důvodů. Pdl. — co jak. Křesťanství mocně
u. Jir. Tu jest opět sám na sebe křivdu se
lží uvodil. Bart. 125. Těmito slovy uvedl
jí starý šlechtic mladého muže. Hrts. —
co proti čemu. Námitky proti něčemu u.
Sbn.

Úvětří. Koll. IV. 58., Šfk.

Úvez, u, m. = místo, kde se země (hlína)
uváží (uryvá) sama od sebe. Val. Vck., Brt.
D. 283.

Úvezlisko, a, n., zdrobn. úvez. Mor. Šd.

Uvězniti. Št. Kn. š. 20.

Úvin = utahovací řetěz, Packkette; Floss-
band zum Befesrigen der Ladung. Sl. les.

Uviniti koho. Výb. II. 605. Chč. —
koho z čeho: ze zpoury. Šf. Strž. II. 209.

— čím. Nechtě nás tím u. Pravn. 324.

Uvinový. U. kyselina. Rm. I.. 489.

Uvíro, a, n. = zahnutě (točivě) vydla-
baný nebo vyhoblovaný žlab. Val. Brt. D.
2b3.

Uvirý, tortuosus, versutus. ,U. duše' Mo-
ravci řkou : Toť jest šibal. Bl. Přísl. 54.
A budú u-ré (prava) v upřiemé (= a budú
zkřivené věci pravé). NZ. 1465.

Úvislosť, inhaerentia. V.V. 7., 25.

Úvislý, inhaerens. V.V. 8

Úvit, u, m. = uvítání. Slov. Kyt. 1876.
27.

Uviť, i, f., aux, zastr. Rozk.

Uvítací, Bewillkommnungs-. U. slavnosť
Dch.

Uvitinový. U. kyselina. Rm. II. 193.

-uvka přípona jmen manželek (řídká):
Herci — Hercluvka, Lukeš — Lukšuvka,
Skridlo—Skridluvka. U Místka. Škd., Brt.
D. 147. Cf.: -ka, -ěna, -ca (-ica) -ula. Také
u jmen živnostníků: bača — bačuvka Brt.
ib.

Uvlačisko, a, n. = uvláčené pole. Slez.
Šd., Brt. D. 145.

Úvlek, u, m. = uvláčení pole. S ú-kem
jsem již hotov. Mor. Šd.

Úvod. Každý vchází bez úvodu, kam
chce. Kká. — Ú. šestinedělky. Št. Kn. š.
85, Mkl. Etym. 377. a. Matka šla k ú-du
Sv. ruk. 65. U. hříšných do kostela. Št.
Kn. š. 203. 19. — Ú. O úvodech školních
ku četbě klass. autorů vz v Kroku 1888.
106.

Úvodce = kněz, který jiného sousedního
nového kněze do fary uváděl. Pal. Rdh. II.
362. a j.

Úvodka, y, f. = znamení uvozovací. Loos.

Úvodní akkord, čtení, hudba, zpěv, Pdl.,
hostina (po úvodě šestinedělky). Brt.

Úvodnice = plachta nádherně vyšívaná,
jíž se nevěsta a družky halily. Brt. Sv.
19. Ú. = loktuška, kterou nosily ženy přes
ramena a lokte položenou. Slov. a mor. Vz
NZ I. 278.

Úvojen, jnu, m. = tyč, jíž řetěz nebo
provaz se přitahuje ku kládě nebo kameni
na vůz naloženému. V Roušíně. Plsk.

Uvoliti. U-lil se k sňatku. Šf. Strž. II.
393.

Uvolniti co: šroub, ZČ., teplo. Kk.
Štědrý večer zase hovor uvolnil. Jrsk. —
koho odkud: z pout, od něčeho. Dch.,
Schz. — co komu : pouta, Fr., uzdu. Lpř.
— se kde, čím. Napjetí v mysli se u-ní.
Dk. Skupenské teplo takovou změnou se
uvolňuje. Mj.

Uvozdřenec, nce, m. = uvozhřenec. Us.

Uvozdřený = uvozhřený. Us. Rgl.

Uvozgřenec = uvozhřenec. Čce. Tkč.

Úvozka, y, f. = cesta u Mírova. D. ol.
X. 604.

Uvozovací věta. Vz Gb. Ml. II. 49.

Úvozovka, y, f., Anführungszeichen, n
Rk.

Uvrahovati. On ně (mně) bratra u-vał
(zabil). Brt. N. p 29. Vz Uvražditi.

Úvrat, vz Úvrať (konec). Bod úvratu,
úvratovy či obratový (úvratník). Nz.

Úvrať, die Kehre, las.: zvratník, obrat-
ník, příčník. Brt. — Ú. kormidla. Np. I.
108. — Ú., Zapfenstreich. Kázala trúbit na
ú-ty. Hdk. 127. — Ú. = úskok, vytáčka.
Vidíme tedy patrně, že takovými ú-těmi a
úskoky jsou pouze vinni nepřátelé jejich
úhlavní. Skl. I. 224.

Uvratí, u., das Vorthor. Ssk.

Úvratina, y, f. = úvrať. Ssk. — Ú.=
míst. jm. v M. Hontu na Slov. Let. Mt. sl.
VI. 2. 13.

Úvratný bod, Vnč. 13., hrana, Rück-
kehrkante, f. Stč. Dif. 271.

Uvraziti, hineinwerfen. On sa rozháňá
a tuhú strelu mezi počerné uvrážá obočí.
Slov. Hol. 28. (22.).

Uvrhnouti co: dva žíže. Výb. II. 32. —
co kam. U. někoho do nouze, Hrts, se-
mena v zemi, Št. Kn. š. 97. (11.), své oči
na někoho. Dik. II. 10.

Uvrsknouti peníze = ušetřiti. U Kojet.
Wrch.

Uvrtati někoho = k ničemu přinutiti.
Us. Rgl.

Uvryti, uvrývati, einbohren. (Střela)
do stehna sa uvryje. Hol. 115.

Uvrzgnúť, entschlüpfen. Slov. Dbš. Sl.
pov. V. 59., Ssk. Vz Uvrznouti, Zaobklí-
čiti.

Uvržený več: v zoufalství. Šmb.

Uvyklý nač místo čemu. Vz Uvyknouti.