Předchozí (989)  Strana:990  Další (991) |
|
|||
990
|
|||
|
|||
desky něco, těleso z klidu do pohybu,
válec hodinovým strojem do pohybu, něco pod poklop vývěvy, kyvadlo do pohybu, ZČ, někoho jiným v posměch, Mus., vzduch na 0° C, Mj. 125 , apparat šrouby do vodo- rovné polohy, divadelní kus v scenu, něco někomu na paměť. Us. Pdl Jedny s dru- hými v kyselosť uvodil. Bart. 123 Někomu něco u vědomosť u. Dač. I. 2. U. někoho v moc, Pož. 97., u vieru křesťanskú, u vě- zenie. Št. Kn. š. 157., 5. — nač. Zlomky na společného jmenovatele. Pdl. U. směnky na stejnou dobu platnosti, na stejnou vidě- nou. Kzl. 231. — odkud. Rozliční od sv. otcův a filosofův uváděni byli důkazové z rozumu pro jsoucnosť boží. MH. 4. Z chaos- ného víru jsi slunce k sluncím uveď. Nrd. — proč. Pro svůj náhled uvádí celou řadu
důvodů. Pdl. — co jak. Křesťanství mocně u. Jir. Tu jest opět sám na sebe křivdu se lží uvodil. Bart. 125. Těmito slovy uvedl jí starý šlechtic mladého muže. Hrts. — co proti čemu. Námitky proti něčemu u. Sbn. Úvětří. Koll. IV. 58., Šfk.
Úvez, u, m. = místo, kde se země (hlína)
uváží (uryvá) sama od sebe. Val. Vck., Brt. D. 283. Úvezlisko, a, n., zdrobn. úvez. Mor. Šd.
Uvězniti. Št. Kn. š. 20.
Úvin = utahovací řetěz, Packkette; Floss-
band zum Befesrigen der Ladung. Sl. les. Uviniti koho. Výb. II. 605. Chč. —
koho z čeho: ze zpoury. Šf. Strž. II. 209. — čím. Nechtě nás tím u. Pravn. 324.
Uvinový. U. kyselina. Rm. I.. 489.
Uvíro, a, n. = zahnutě (točivě) vydla-
baný nebo vyhoblovaný žlab. Val. Brt. D. 2b3. Uvirý, tortuosus, versutus. ,U. duše' Mo-
ravci řkou : Toť jest šibal. Bl. Přísl. 54. A budú u-ré (prava) v upřiemé (= a budú zkřivené věci pravé). NZ. 1465. Úvislosť, inhaerentia. V.V. 7., 25.
Úvislý, inhaerens. V.V. 8
Úvit, u, m. = uvítání. Slov. Kyt. 1876.
27. Uviť, i, f., aux, zastr. Rozk.
Uvítací, Bewillkommnungs-. U. slavnosť
Dch. Uvitinový. U. kyselina. Rm. II. 193.
-uvka přípona jmen manželek (řídká):
Herci — Hercluvka, Lukeš — Lukšuvka, Skridlo—Skridluvka. U Místka. Škd., Brt. D. 147. Cf.: -ka, -ěna, -ca (-ica) -ula. Také u jmen živnostníků: bača — bačuvka Brt. ib. Uvlačisko, a, n. = uvláčené pole. Slez.
Šd., Brt. D. 145. Úvlek, u, m. = uvláčení pole. S ú-kem
jsem již hotov. Mor. Šd. Úvod. Každý vchází bez úvodu, kam
chce. Kká. — Ú. šestinedělky. Št. Kn. š. 85, Mkl. Etym. 377. a. Matka šla k ú-du Sv. ruk. 65. U. hříšných do kostela. Št. Kn. š. 203. 19. — Ú. O úvodech školních ku četbě klass. autorů vz v Kroku 1888. 106. |
Úvodce = kněz, který jiného sousedního
nového kněze do fary uváděl. Pal. Rdh. II. 362. a j. Úvodka, y, f. = znamení uvozovací. Loos.
Úvodní akkord, čtení, hudba, zpěv, Pdl.,
hostina (po úvodě šestinedělky). Brt. Úvodnice = plachta nádherně vyšívaná,
jíž se nevěsta a družky halily. Brt. Sv. 19. Ú. = loktuška, kterou nosily ženy přes ramena a lokte položenou. Slov. a mor. Vz NZ I. 278. Úvojen, jnu, m. = tyč, jíž řetěz nebo
provaz se přitahuje ku kládě nebo kameni na vůz naloženému. V Roušíně. Plsk. Uvoliti. U-lil se k sňatku. Šf. Strž. II.
393. Uvolniti co: šroub, ZČ., teplo. Kk.
Štědrý večer zase hovor uvolnil. Jrsk. — koho odkud: z pout, od něčeho. Dch., Schz. — co komu : pouta, Fr., uzdu. Lpř. — se kde, čím. Napjetí v mysli se u-ní. Dk. Skupenské teplo takovou změnou se uvolňuje. Mj. Uvozdřenec, nce, m. = uvozhřenec. Us.
Uvozdřený = uvozhřený. Us. Rgl.
Uvozgřenec = uvozhřenec. Čce. Tkč.
Úvozka, y, f. = cesta u Mírova. D. ol.
X. 604. Uvozovací věta. Vz Gb. Ml. II. 49.
Úvozovka, y, f., Anführungszeichen, n
Rk. Uvrahovati. On ně (mně) bratra u-vał
(zabil). Brt. N. p 29. Vz Uvražditi. Úvrat, vz Úvrať (konec). Bod úvratu,
úvratovy či obratový (úvratník). Nz. Úvrať, die Kehre, las.: zvratník, obrat-
ník, příčník. Brt. — Ú. kormidla. Np. I. 108. — Ú., Zapfenstreich. Kázala trúbit na ú-ty. Hdk. 127. — Ú. = úskok, vytáčka. Vidíme tedy patrně, že takovými ú-těmi a úskoky jsou pouze vinni nepřátelé jejich úhlavní. Skl. I. 224. Uvratí, u., das Vorthor. Ssk.
Úvratina, y, f. = úvrať. Ssk. — Ú.=
míst. jm. v M. Hontu na Slov. Let. Mt. sl. VI. 2. 13. Úvratný bod, Vnč. 13., hrana, Rück-
kehrkante, f. Stč. Dif. 271. Uvraziti, hineinwerfen. On sa rozháňá
a tuhú strelu mezi počerné uvrážá obočí. Slov. Hol. 28. (22.). Uvrhnouti co: dva žíže. Výb. II. 32. —
co kam. U. někoho do nouze, Hrts, se- mena v zemi, Št. Kn. š. 97. (11.), své oči na někoho. Dik. II. 10. Uvrsknouti peníze = ušetřiti. U Kojet.
Wrch. Uvrtati někoho = k ničemu přinutiti.
Us. Rgl. Uvryti, uvrývati, einbohren. (Střela)
do stehna sa uvryje. Hol. 115. Uvrzgnúť, entschlüpfen. Slov. Dbš. Sl.
pov. V. 59., Ssk. Vz Uvrznouti, Zaobklí- čiti. Uvržený več: v zoufalství. Šmb.
Uvyklý nač místo čemu. Vz Uvyknouti.
|
||
|
|||
Předchozí (989)  Strana:990  Další (991) |