1006

Včilsko. Do v-ka = do nynějška. Val.
Slavč. 27.

Včiniti. — co komu. Chtěli sú jemu je
zase v. (jablko do ruky dáti). Výb. II. 592.
— co kam. Aby nevčinívala prstu do té
diery. Všch. 25.

Včoha, vz Včůha. Nomencl.

Včrtati, einritzen. Do nádoby výkresy
v. Mour.

Včuleky = včulky. Slov. Tóth. B. 51.

Včulka = včul, hned. Slov. Němc. IV.
424.

Vďačiť sa také na Slov. Mt. S. I. 198.,
Zátur.

Vďačno = vděčně. Slov. Lčk. Sz. 17.

Vďačnosť, vz Vděčnosť.

Vďačný. Dráždění a žartování zbytečné
mnohým není vďačné. Glč. I. 137. Jsme od
něho toho vděčni. Arch. X. 406.

Vďak, u, m = vděk. Slov. Mt. S. I 92.

Vdákoň, ě, m. = kdákoň, žvanil. U Kr.
Hrad. Kšť.

Vdanek, nku, m. Nese mu novinečku,
vdanek, na ručičky zámek, že už mosí ma-
širovať pod nitranský zámek. Sl. spv. V.
165.

Vdání = vzdání. Cf. Kn. rož. 139., Šf.
III. 119., Bdl. ŽŠf. 108. — V., Vereheli-
chung. Št. Kn. š. 84. Panna výtečná na v.
Let. 232.

Vdaný, vz Vydatý.

Vdáti, vz Vydati. — za koho. Když
zaň byla vdávána. Výb. I. 963. (310.).
Mnohá čeká kavalíra, potom se vdá za pa-
stýra. Koll. Zp. II. 275. — Kar 29. — jak.
Dceru prodejem v. J. Lpř. Dj. I. 19. V.
se po druhé. Kol. — se kdy. Budeš se
vdávať, až se budou blechy podškubávať
(nikdy). Vck. V masopust se vdávají hnilice
(po masopustě následuje půst a v tu dobu
není polních prací), v provody dělnice (v pro-
vody začínají se polní práce) a v nová
vína tanečnice (po vinobraní následují hody).
Vz Brt Sv. 14.

Vdávadlo. Jen počkej, až na tě v. sedne!
Us. Rgl.

Vdávání. Písně při v. Vz Čes. mor. ps.
222. nn., Er. P. 273., 287. nn.

Vdávavosť, i, f., Andromanie, Mannssucht.
Nz. lk.

Vdáviti. Za Št. polož: Kn. š. 212. 8.
Pečeť u vosk, obraz v duši v. Pravn. 1652.,
1676. Svá ústa vdávím v králové líčko
(múcha). Ezp. 1743. Cf. Dáviti (2. dod.).

Vdavků chtivý, heiratslustig. Us. Rjšk.

Vděčenství. O pravém v., de gratitu-
dine. 1383.

Vděčiti co komu. Čch. Sl. 65. Kontra-
stům vděčí dílo svou hloubku. Dk. — (se)
komu kde čím zač. Královna zrakem
hochu vděčí. Čch. Dg. 488. V nebesích však
jestli cherub zpěvem Bohu vděčí. Hdk.
V. se někomu něčím za něco. Osv. I. 274.,
zlatem. Kká.

Vděčna, y, f. = Grata, os. jm. Kld. Rok.
V. 308.

Vděčně Bohu slúžiti. Št. Kn. š. 176.

Vděčnějí. Za Št. polož : N. 126. 6.

Vděčnosť, Dankbarkeit. Jest mu zavázán
k v-sti trvalé. Mus. V. lidská jako voda na

dlani, nežli se člověk napije, uteče mu. Us.
Kšť. Dobročinnosť jest skvostná květina,
v. však vzácný její květ. V. jest klíč k no-
vým dobrodiním. Sb. uč. — V. = radosť
a p. Učiňte mi tu v. přátelskú. Arch. VIII.
173. Na tom mi v. uděláte. Arch. X. 225.

Vděčný čeho. My toho v-ni budem ;
Velmi bych byl od Boha toho vděčen. Výb.
II. 714., 1173. Velmi jsem jeho (listu) vdě-
čen od tebe. 1497. Minst. Jsou toho napo-
menutí v-čni Let. 320. (367.). Aniž těch
věcí jsou vděčni. Bart. 342. Poněvadž do-
brého vína vděčni jsme. 1563. Proxen. Máme
všeho býti v-čni. Št. Kn. š. 111. (36). —
z čeho. Z dobrého (= co dobrého učiní)
vděčni budeme. Arch. VIII. 354. — V. šat =
svědčný. Koll. Zp. I. 371.

Vdědění = odhádání. Výb. I. 996.

Vdech a výdech. Vz List. fil. 1888. 15.

Vdechnouti. Fantasie, která krásu vdechá
na vše. Dk. Aesth. 554.

Vdechovací přístroj, Athmungsapparat.
Wld.

Vdechovač, e, m., Aspirateur. Vz Vde-
chovadlo.

Vdechovatelný, respirabel. Nz. lk.

Vdechový, Inspirations-. V. sval.

Vděk = milo. Takť jemu v. jest dva
šarty od chudé vdovy jako od bohatého
veliký dar. Št. Kn. š. 31. Aby děťátko buď
v. buď nevděk mateři vzali Pož. 29. —
V. = půvab. V. těla, Vrch , údů, Kká ,
Čch., ňáder. Čch. Bs. 55.

Vděkoruměnec, nce, m. Č. Kn. š. 193.

Vdíti, strb. vBdêjati, injicere. Vděj meč
v nožnice. Hr. rk. 81. b., ML. 100. s. V.,
zastrčiti. Sv. ruk. An. 132.

Vdobený, informatus. V.V. 14.

Vdobiti, il, en, ení, vdobovati, informare.
V.V. 101.

Vdolek. Vz Hrušňák-, Chlebovník, Trn-
čák, Tvarožňák. V-ky na Mor. Vz Zbrt.
160. Od hladu oči do dolkóv hluboko pa-
dajú. Glč. I. 247. Pozdě péci dolky, když
je pec studená. Us. Bda. Muž s ženou a
bratr se sestrou rozkrojili v. na čtvrtky.
Každý si vzal klínek a ještě jeden nadbyl.
(Byl bratr, sestra a sestřin muž). Mor. Brt.
— V. = koláč Val. Slova koláč tam uží-
vají jen ve frasi: iť s koláčem (= ze služby),
pak : nevěstin koláč. Slavč. 71.

1. Vdova. Cf. Mkl. aL. 112., Mkl. Etym.
348. a., Cor. jur. IV. 3. 1. 444.—445, IV.
3. 2. 448. O právech etc. vdov cf. Výb. I.
1003. nn. V. syrová = žena, která s mužem
nežije n. osoba padlá. U Kr. Hrad. Kšť.
Udělá s ženy vdovu (umře). Vdovička —
svá volička. Zahrada bez plotu, vdova bez
muže. ČT. Tkč.

2. Vdova. Cf. Brm. II. 2. 397.-398.. Hlb.
II str. XXXV.

Vdovcovati, Wittwer sein. Kos.
Vdovcový, Witwer-. V. stav. Št. Kn. š.
82., 71.

Vdovčík, a, m. = vdovec. Chytila v-ka
pri milej v komore. Sb. sl. ps. II. 1. 88.

Vdovčisko, a, m. a n. = vdovec (s pří-
hanou). Ht. Sl. ml., Vesna 1888. 124., Brt.
N. p. I. 269.