1008

Večierek = večírek. Phľd. VI. 260.

Večiereň, rně, večierňa, ě, f., Abend-
andacht, Vesper, f. Slov. Loos.

Večísti, vz Včísti.

Večiž (sesilněné več) jest se jí uvázal.
Arch. X. 448.

Věčně. Výklad v. pravý. Hlk. V. věkův
škoda, že ... . Dch. Chvála buď Bohu v.
Výb. II. 26. V. se nevrátím (nikdy, na věky

se n . . . . ). Vz List. fil. 1883. 254. Zde i v.

na onom světě ; Zahyne v. Št. Kn. š. 6.,
14. (9., 28.).

Večnětichý. Č. Kn. š. 248.

Věčněvěkův by to člověk neřekl (jaktě
živ)! Us. Nov.

Věčník, a, m. = věčný, aeternus. Pršp.
46.

Věčno. Hlas, jenž věčnem rozléhá se.
Vrch.

Věčnosť. U věčné v-sti. Št. Kn. š. 6.

Věčnota, y, f. = věčnosť. Hol. 235.

Věčný = kdo vždy byl a bude. V. otec,
v. syn, v. duch s.; Všecky tři osoby spolu
jsú věčny. Št. Kn. š. 14., 15. — V. = který
vždy bude. V. hoře, muky, odplata, blaho-
slavenství, Št. Kn. š. 10., 17., 35., 40., trest,
Mž., plamen, Výb. II. 24 , žid. Cf. List. fil.
VIII. 159.—160. — V. = dlouho trvající. V.
sláva. 1512. Mus. V. zima, J. Lpř., město
(Rím), Šmb., smíšek. Čch. Prosím tvé v.
přiezni. Výb. II. 22. Má se sousedy věčné
spory. Us. Pdl. Přísahal jí v. lásku. Hrts.
Žena v svém úmysle nenie věčná. Ezp.
2370.

Věčší, majores. Ž. kl. CMD. 7.

Věčšík, u, m., Uiberschuss, m. Na v.,
zum Besten, zu Guten. Kk.

Večúr, u, m. = večer. Velká ďúra u ko-
cúra, zahojí se do večúra (říkají dětem,
když se uhodily). Slez. Šd.

Večurek, rka, m. = netopýř. Cf. Veče-
rálek, Večerek. Mor. Brt.

Veď. Cf. Brt. D. 177. Okolo Těšína ří-
kají : I vedť já nemám než jedinu dceru.
Toho slova mnozí Moravané velmi často
užívají; est particula expletiva idem valet
quod germanicum doch, hab' ich doch. Bl.
338. Ale veď nevždyj' pannám slušné tá-
zati se; Veď malýť by to Buoh byl, kdyby
jej který rozum mohl osieci; V. milosť po
skutcích poznáš. Št. Kn. š. 1., 25., 42. (38.,
42., 54.). Nenie to v. div mému neštěstie.
Ezp. 283.

2. Věd. Vědi ujídají měsíce. Vz Zbrt.
100. Cf. Mách. 55.

Věda. Vědy abstraktní, analytické, čelné,
empirické, fundamentalní, hlavní, humanitní,
individualné, klassifikující, konkretní, no-
minalní (jmenové), odvozené, partikularné,
podřízené, pojmové, pomocné, popisné,
pouhé či theoretické, pravé, právní, před-
mětové, primarní, přírodní, prvotné, ratio-
nalní, realné či technické, skumné, spe-
cialné, správní, srovnávací, stanovné, státní,
synthetické, užité či praktické, věcné či
realné, volné, všeobecné, vykládající, vý-
slední, vysvětlovací, základní, zkusné, znám-
koslovné či semiotické. Dk. Roz. fil. 151 až
154., Msr. 15. a j. Jazyk tak cti jako vědu
(obsah nebudiž ceněn výše než forma). Č.

Rž. XCV. Vědy jsou stříbro prostých, zlato
šlechty a knížat klenoty. Sb. učit. Ústavy
pro vědy a umění v Čech. Vz Ott. VI. 206.
Cf. Ukaz. 75.

Vědák, a, m., Wissenschaftskrämer. Dch.

Vědátor; -tor přípona lat., lépe učenec;
obyč. s příhanou.

Vedě, včdě, vero, sane. Vz Mkl. Etym.
391. a., Vzpychleti.

Vědec. Čch. Pt. 68., Pal. Rdh. II. 55.

Vědecky, wissenschaftlich. V. psáti.

Vědecký. V. výprava, výzkumy, Ves.,
výklad, hádání, disputace, Dk., literatura,
zpytba, KB. I., potřeby, cesta, Mus., obzor,
ponětí, ZČ., názvosloví, Šf., činnosť, důvod,
klid, obor, pokrok, snahy, rozepře, spor,
zkoumání, zpytování. Us. Pdl. V. literatura
česká. Vz Ott. VI. 323. nn.

Vědectvo europejské. Pal. Rdh. I. 19.

Vedědlný. V. věc. Krnd. 166.

Vedek, dku, m. = vetech, poslední čtvrť
měsíce. Mor. Brt. D. 284. Vz Vetek.

Vědění časové. Mus. 1880. 486. Veliké
almužny kromě v. svého muže dávati ne-
má. Št. Kn. š. 106.

Vedený svědek. Pr. — čím. Jsouce při-
rozením vedeni. 1515. Mus. — jak. Rána
dobře v-ná. Mus. — odkud. Adverbia v-ná
od adjektiv. Křn. — kudy. Šňůra v-ná
přes kladku. Mj. 136. Průřez předmětem
v-ný, Us. Pdl., osou. NA. IV. 149.

Věděti. Cf. Mkl. Etym. 391. a. O časo-
vání cf. List. fil. VI. 225., VII. 293., IX.
113., XI. 465., XIII. 297. nn. V. v dialek-
tech československých. Vz List. fil. 1887.
446. Časováni v Opavsku, vz Brt. D. 137.,
na Lašsku, vz ib. 131., na Dolní Bečvě.
Vz List. fil. 1885. 251. — abs. A ktož
nevie, bude nevědien; A zdali vie kto,
kej' jeho otec, než věrú? Št. Kn. š. 5., 7.
— co, koho. Víš co, půjdeme domů! Us.
Pdl. Vim ptaky (o ptácích, t. mladých);
Vím já jednu hospodu z kameňa, bramoru.
Brt. D. Kdože vás vie (= zná), jak platíte.
Slov. Němc. V. vinníka (znáti). Us. Rjšk.
Nevim te povidačce začatko. Neor. K řece
přijidešta, brodu ni kterého přievoza ve-
diešta. Otc. 106. a. Vědí vše lichevné brody.
V zlomcích tábor. Mus. 1874. 119. Už nic
neví (umřel). Tkč. Nevěda zisku; Já nevím
(neznám) člověka (toho). Výb. II. 44., 406.
Kto je vie. List. fil. VII.194. Ty vieš mú-
drosť mú. Ž. wit. 68. 6. Nevědě vás (ne-
znám vás). Št. Věda zlé i dobré, budúcie
věci aneb tajné; Každého vie (zná) Bóh
srdce. Št. Kn. š. 10., 11., 163. (16., 20., 4.,
5., 84., 69.). — o čem. Jak k vám příť,
dyž o vás nevím (nevím, kde bydlíte)?
Mor. Brt. D. 284. Keby človek vedel o tom,
čo bude potom, všetkého zlého by ušiel.
Orl. IX. 246. Chciu v. dáti všěm o králi.
Alx. O němž vy málo viete. Kat. 204. —
co do koho. To dobře Hospodin do mne
ví. Pass. mus. 432. Do něho nevíme, než
všechno dobré. 1515. Mus. — co odkud.
Vím to sama ze sebe. Sá. — jak. Jako
vedel, tak povedel. Slov. Lipa I. 72. Má
předkem v. a znáti, co jest právo. Kol. 3.
Vím to s jistotou. Us Pdl. Kdo nejdřív
věděl, ten na tom seděl. Lpř. — po čem.