1017

Vepsati co kam (jak). Do něhož (textu
lat.) mezi řádky vepsán byl překlad český.
Tf. Odúmrtí některé se ve dsky zemské
vpisují proti právu a nálezu panskému.
Arch. IV. 451.

Ver. Cf. List. fil. VII. 294.

Věra. Najprv v., potom sobáš. Slov. Sokl.
I. 280. V krčme smädnému natočí, namerá
na veru (víru, úvěr). Slov. Phľd. VIII. 131.

Veřajník, a, m. Novoveští (na Mor.)
zase jiným V-ci praví, poněvadž mají ve
stodole veřaj, kdežto oni tam mají stúp
(sloup). Brt. L. N. II. 99.

Veratralbin, u, m., v lučbě. Rm. II. 389.

Veratrin. Cf. Rm. II. 389 , Slov. zdrav.
394.

Veratrol, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 86.

Veratrový. V. kyselina. Vz Rm. II. 158.

Veraže = věru že. Slov. Krt v. ho (pie-
destál) nepodryje. Phľd. IV. 4.

Verbalní subst. Vz Gb. Ml. II. 176,
Podstatný (2. dod.), D. Lhrg. 317. §. 92.

Verbena. Cf. Dlj. 54., 55., Mllr. 110.

Verbička, y, f., lythrum salicaria. Göm.
Bartol.

Verbina, y, f. = běhna, lehká ženská.
U Kr. Hrad. Kšť.

Verbínek, nku, m. Význam jeho v po-
dání svatojanském. Vz Mus. 1891. 481.

Verbunkoš. Koll. IV. 106.

Verdín Jan Fil. Vz Mus. 1845. 354.

Veřeje. Ev. olom. exod. 12. 7., Mkl.
Etym. 382. a.

Veřejně mluviti. Lpř. Byl v. za doktora
povýšen. Us. Pdl.

Veřejno = veřejně, V. prodávati. Mor.
Šd.

Veřejnohospodářský. Kzl. 132.

Veřejnosť. Něco u v-sť podati. Mus
Něco do v-sti dáti. Osv. I. 127. Spis u v.
vyjde. Mus. — V., Landsturm. Žádali ho,
aby v této v-sti potřebovati se dal za ge-
nerála. Mus. 1880. 229.

Veřejný. Cf. Mkl. Etym. 382. — V. =
zjevný atd. V. ctění, Dk., řeč, řečník, vý-
mluvnosť, mluvení, Lpř., působení, Mus.,
úsudek, tisk, Osv., události, Sbn., úvěr,
Kzl, pobožnosť, Mž., pohoršení, cvičení,
produkce. Pdl.

Vereš, Eisenschimmel, m. Mor. (slov.).
Brt.

Verévať, vz Vebarovať (dod.).

Verhiny = trať na Újezdsku u Uher.
Brodu. MzO. 1890. 125.

Věricí list. Let. 386., 510., Výb. II. 854.

Verifikace, e, f., z lat. = schválení, po-
tvrzení. V. volby poslance. Us. Pdl.

Verifikační kommisse (kommisse ku pro-
zkoumání volby poslance).

Verifikovati volbu poslance = schvalo-
vati, ku schválení doporučovati. Srbený. 33.

Věřitedlnice, e, f., Gläubigerin, f. Arch.
X. 408.

Věřitedlný. Súdcie v. si býti příchoz,
judex crederis esse venturus. HA. 19.

Věřitel. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 445. nn.

Věřiti. — abs. Ve věřím (úvěr) dáti,
vzíti, prodati. Na Hané. Wrch. Pes nevěří,
až přebřede, potom uvěří. Val. Vck. Věřte,
nevím, kde sa poďéł. Brt. D. 197. To už

je tak, věřte, dycky. Ib. Nětřa v., ene zme-
řit. Slez. Sd. Věř, ale hleď, co máš! praví
sv. Tomáš. Us. Pdl. — co, koho. Úrody
zostali na verím Boha (bez dohledu). Phľd.
VIII. 237. Kúpil to na věřím Boha (vyvěřil
to). Brt. D. Moc tvú pevně v-me. Výb. II.
598. Pří Bohy aneb pány v. nám brání;
Což nynie v-me, to uzříme. Št. Kn. š. 14.,
26. Cf. V. co jak (dod.). — komu, čemu.
Nevěřil ani sluchu ani zraku. Šml. Král si
očiam ušiam v. nechce. Dbš. Sl. pov. I. 16.
Nevěr ty dievčine. Sl. ps. (Orl. II. 51.). Ne-
chcete-li tomu v., dejte si to změřit. Mor.
Šd. Každý v. musí zde mnohému; Ne všemu
věřie, což viera učí; V. Bohu; Neb i zlý
v. móž dobrému. Št. Kn. š. 7., 8., 16., 35.,
(7., 15.). Nevěř nikomu, jen Bohu a sobě
trochu. Němc. Všemu, co slyšíš, nevěř.
Kom. Lépe v. svým očím než cizím řečem.
Kmp. Gr. 128. — co komu: kupectví
(zboží) = creditiren. Výb. II. 788. — nač.
Mus. 1880. 108. Já na doktory nevěřím.
Němc. B. — več: v Jesu Krista, v modly.
Výb. II. 20. Věřiec ve mnohé věci, ješto
viera v. brání; V. v Bóh. Št. Kn. š. 8., 12.
On jest světlo tohoto světa, osvěcuje kaž-
dého člověka v se věřícího. Chč. P. —
komu v čem. Zda mi v tom nevěříš?
1450. Mus. Každý vždy něčemu v. musí
v každém učení; Črtie také věřie Bohu ve
mnohém, coj' mluvil skrze proroky. Št. Kn.
š. 7., 16. — jak. V. něco zavinuté, zřejmé,
výslovně. Stárek 193. Věř z viery duše
tvé. Výb. II. 733. Ti také protiv kostełnie
zápovědi veřie přieliš; Jakožť obecně věřie
křestěné; V. sprostně, že . . .; věrně, dobře.
Št. Kn. š. 9., 12., 16, 35. Srdcem v., že. . .
MH. 3. Tuto vieru srdcem v-me. 1461. Mus.
1884. 467., 469. V-me srdcem i útrobú. KM.
v. 130. Nezdá-li se jemu toho v. na jeho
prostá slova. Arch. VIII. 406. — na čem.
Ty sama (jediná) chceš, aby na všem bylo
věřeno. Výb. I. 294. Abys mně na tom
dobře v-la. Drk. Hry 96. — komu kdy.
Nevěř všeho každému v každej době. Ezp.
1161. — s inft. Už neverím dočkat, keď
prijde neděla. Koll. Zp. I. 125. Cierkev sv.
obecnú my v-me býti. Krnd. 21. Ani sa
toho najesť nevěřil, co to bylo tak dobré;
Nevěřil sa nespať (velmi dobře se mu spalo).
Vz Brt. D. 284. — aby. Nevěří, aby byl
Bůh. Dfk. II. 26.

Verka, y, f. = Veronika. Bl. Ps. 72.

Verměřice chybně m.: Hříměždice.

Vermoutka, y, f. = druh brambor. Us.
Pdl.

Věrně někomu o něčem vyprávěti, Vrch.,
hřiechóv pykati, Výb. II. 25., něco vylíčiti.
Mus. V. věřiti, slib splniti. Št. Kn. š. 15.,
29. — V. = hned, honem. Enom v. ho při-
nes. Laš. Brt. D., Vck. Jak v. = jak mile.
Val. Brt. Jak v. z domu paty vytáhnu, už
sú v sobě. Mor. Vhl.

Věrník. Najlepší verník najväčší berník.
Zátur.

Věrnosť. S historickou věrností něco
vypisovati. Sbn. Podmínka každého pozo-
rování je v. a úplnosť. ZČ. I. 6. V. paměti.
Dk. Přísaha v-sti. Šb. F. V chladném srdci
zmrzne věrnosť. Exc.