1018

Věrný, credibilis. Ž kl 92. 5. — V. =
věřící v co. Duše všech věrných zemřelých.
Mž. 10. Tělo božie, věrných duší jisté sbožie.
Výb. II. 25. — V. = věrnosť zachovávající.
V. překlad, obraz. Us. Pdl. Otevřel věrnú
ruku (vrátil, co mu svěřeno). Arch. X. 530.
V. ruka vždy má bez súduov otevřena býti.
Arch. VII. 552.-553. — v čem: v slibech. Mž.
109., Výb. 11. 1349. Ktož jest věren u mále.
Výb I. 1065. V malé věci byl si věren.
Št, Kn. š. 117. — čemu: praporu, fahnen-
treu. Dch. — z čeho. A z toho byli věrni.
Krnd. 169. — koho. Jsúce věrni pána
svého. 15. stol. Feuill. Nár. listů. — V. =
upřímný. Toť každý v. vie. Výb. II. 28.
V. tovařišstvo. Št. Kn. š. 44. Poručiv ženu
i sbožie svým věrným. Výb. II. 40.— jak.
V srdcem, ústy i skutkem. Št. Kn. š. 117.

Věrohodnosť, i, f., Glaubwürdigkeit, f.
Osv. VI. 548.

Věrolomnice, e, t., die Wortbrüchige.
Exc.

Věrolomný. V. Fortuna. Č Kn. š. 340.

Věromožný, wahrscheinlich. Rk.

Věroprava, y, f. = credo, vyznání víry.
Hnoj.

Věrorušný, den Glauben zerstörend,
untergrabend. V. učení. Zátka.

Věroskum, u, m.. Gnosticismus, m. Rk.

Věroskumec, mce, m, Gnostiker, m.
Rk.

Věroslovný. V. nauka = věrosloví. MP. 4

Věrosoud. Posp., Koll. III. 199.

Věroučení, n. = věrouka.

Věroučitel, e, m, Glaubenslehrer. Šmb.
S. II. 189. a j.

Věroučitelský, Glaubenslehrer- V. úřad.
Šmb.

Věroučný, Glaubenslehre-. V. soustava,
Šmb., spisy. Pal. Rdh. II 460.

Věrovanec, nce, m. = přísežný. Koll.
St. 765.

Věrování. Št. Kn. š. 173. 28., 203 37.

Věrovany. Tobičova oprav v: Tovačova.
O koze z V-van vz v Sbtk. Krat. h. 213.

Věrovati. Kdo věruje, ten do pekla van-
druje. U Jilemn.

Věrovitý, wahrscheinlich. Rk.

Věrovyznání, n., das Glaubensbekennt-
niss. Msr. SP. II. 308.

Věrozpyt, u, m. = věroskum. Rk.

Věrozpytec, tce, m. = věroskumec. Rk.

Verš. Rhythmus verše je časomerný (kvan-
titující), způsobuje-li se dvih syllabami
dlouhými, klad syllabami krátkými; pří-
zvučný (akcentující) jest r., způsobuje-li se
dvih syllabami přízvučnými, klad syllabami
bezpřízvukými. KB. 2. vd 2. Cf. Vor. P.
13., 22., 25., 28. V. bakchijský, belhavý,
bezprostředně spojený, bezrozměrný, bez-
taktý, cepový, dramatický, eupolidejský,
ionický, jednorodý či ryzí, jednovětý, kra-
tinejský, krátkovětý, kusovětý, logaoedický,
nepřerušený, nerozměrný, nesjednocený, ob-
jetý, objímavý, okročený, padavý či spádný,
paličatý, pariambický, politický, přeplněný,
přerušený, priapický, pyrrhichijský, ropa-
lický, různorodý či smíšený, saturnický,
skonalý, skoncovaný, s ozvěnou, správný,
stejný, střídavý či střídolehlý, timokreon-

tický, úplný, větospjatý, vícevětý, vložený,
výpomocný, zkrácený, zvučný Dk. Poet.
239.—299., 305., 313., 378., 380., 392., 393 ,
415., 530. (Pdl). Lahoda, spořáďanosť, rov-
noměrnosť verše. Mus., Jir. Vzíti z každého
verše slovo = krátce mluviti. Němc. B. —
Tahal verše (chrápal). Rais. Vým. 137. Od-
zváněli (umíráčkem) dva verše (mužskému),
tři (ženské). Nap.

Verščina, y, f., versificatoria, zastr.
Rozk.

Veršopojný způsob, princip. Dk. Poet.
419., 347.

Veršoschopnosť, i, f., Versfähigkeit. V.
jazyka. Dk. Poet. 531.

Veršosklad, u, m., Dichtung. Ntr. VI.
181.

Veršosloví, n = veršesloví. Dk.

Veršostrůjce, e, m., Versmacher. Dk.

Veršotepec, Versifex. Ntr. VI. 2002 , Čch.

Veršotepecký. V. zábava, hračka. Mus.
1880. 480., 481.

Veršotepkyně, ě, f. = básnířka. Kutn.

Veršotvorný, versmachend. V. básník.
Dk.

Veršovací, Versificirungs-. V. princip.
Dk. Poet. 343.

Veršovatel, e, m., Versmacher. Dk.

Veršovec Světští v-vci. Vz Pyp. K II.
353.

Verševnictvo, a, n. = veršovnictví. KB.

Veršový. V. míra, stopa, Dk., přízvuk,
Křn., perioda, útvar. Dk.

Veršovzor, u, m., Versmuster. Dk.Poet.
345.

Verštatně. To je řečeno v. Bl. Gr. 105.

Věrtel. Je toho na v-le (mnoho). Us. Kšť.

Vertovati. Nemá v nich (v dskách) od
písařuov vertováno býti. Výb. II. 822

Věru. A protož věru, věru! třebaj' nám
prositi Št. Kn š 51. Nebylo by věru divu.
Us. Ba v., že to syn božie bieše. Výb. II.
32.

Věrubože = věru že (Do toho) v. nikto
z nás nenazrel. Slov. Ev. šk. II. 203.

Veruna. 1. Vítova V. viděla ve věži
velmi velikého vlka; Víte, Vávro, vemte
vidle, vyžeňte velmi velikého vlka ven. —
2. Vím velmi veliký vrch. V tom vrchu
velmi veliký vlk. Veruna Václava volala:
Václave, vidly vem, vlka vyžeň ven (říkej
rychle). Brt. Dt. 167.

Verunka = druh hracích bobů. Wchř.

Věrnobako, adv., verum tarnen, zastr.
Hank. Sb. 202.

Verýn, a, m. = psí jm. Mor. Brt.

Veryna, y, f., jm. feny. Mor. Brt.

1. Ves = všecek. Cf. Mkl. Etym. 398. a.,
399., Veš (dod.), 2, List. fil. 1883 442. V.
svět. Št. Kn. š. 9. 1., 192. 27., 285. 8

2. Ves Cf. Mkl. aL. 112. Vsi poddané
městům. Vz Wtr. Obr. 303. Vsi rodové,
které povstaly z panských dvorů, jiterní,
které povstaly z klučených lesů, z lesních
klučenin. Sbor. hist 1885. 215., Athen. V.
29J. Jdem do vsi = za galánkú. Uh. Brt.
D. 284.

Vesele = všude. Výb. I. 313.
Veselace, ete, n., fröhliches Geschöpf.
A to ptáča v. do pole letí. Koll. Zp. 1.243.