1019

Veselák, dalmanites socialis. Brm. IV.

2. 53.

Veselí. Veselé, laetitia, gaudium. Ž. kl.
4. 7., 29. 12. a j. V. tohoto světa. Št. Kn.
š. 61. Nikdě nečtem, by tak velie bývalo
v světě veselie. Alx. Však jí bě ne do v.
Jdš. v. 261. Radosť a v., jiež oko zdejšie
nevídalo. Št. Kn. š. 28. — V. = svatba. V.
svatební. Mus. 1880, 98. Veľké veseľé
kapsu vymele. Slez. Šd. Na Slov. v. = sva-
tební hostina. Zátur. — V. kuželové čili
snožky slavily přídky na konec masopustu.
Přinesly si od svých hospodin maso, klo-
básy, slaninu, vejce a strojily společnou
hostinu sobě i pacholkům. VSlz. I. 159. —
Ve V. nad Lužnicí pěstují košťálníci samé
zelí. Vz píseň o Veselských v Sbtk. Krat.
h. 127. Když ve V. u Loštic na Mor. za-
kládali hody, nabili jelito čočkou, proto
jim převzdívají čečuvkářů (čočkářů). Vz
Sbtk. Krat. h. 213.

Veselina, y, f. = veselé, zábava, svatba.
Slov. Phľd. IV. 19., X. 265.

Veseliti se čím. Št. Kn. š. 2. — se nač.
Aby se na jeho útraty hodně v-li. Sa.

Veselka = potok v Semilsku. Mzr. 147.

— V. = vesela, kráva. Mor. Brt.
Veselnický stůl. Slez. Šd.
Veselobarevný. V. malba. Hvlč. I. 83
Veseloherní, Lustspiel-. Osv. I. 159.
Veselohra. Cf Sdl. Hr. IV. 62., Jg.

Slnosť 140.

Veselorozmarný. V. povaha národa na-
šeho. Ntr. VI. 253.

Veselosť. Čistota jest půl zdraví a v.
celé. Němc. Cd. 1. V novém obydlí v. sídlí.
Us. Bž.

Veselounký, recht froh. Holč. I. 38.

Veselský P. M., nar. 1810., řed. kůru
v K. Hoře. Vz Bačk. Př. 109., Ukaz. U3.

1. Veselý. Cf. Mkl Etym. 386. b., Mkl.
aL. 12. Přišel s v-lou Us. Gb. V. myslička,
prázdná kapsička. Lpř. V. mysl ďablu po-
rachuněk trhá. Slez. Šd. — z čeho. Rodi-
čové v-lí z radosti svých dítek. Jrsk. Každý
vesel byl z toho, což jest vyrobotoval. BO.

— čím. Buď tím darem v-lá Brt. N. p.
516. — V. = jasný, světlý. V. barva. Osv.
I. 84. V. šátek (v-lých barev). Brt. D. 284.

2. Veselý Jos. Ot. 1853.—1879. Cf. Pyp.
K. II. 422., Bačk. Př. 99., Rk. Sl. — V. Jan
V. Vz Bačk. Př. 17., Rk. Sl.

Vesienka, y, f., primula veris. Slov.
Chlp. Sp. 46.

Vesikator. Vz Slov. zdrav.

Věsiti. Cf. Mkl. Etym. 392. a. — se.
Věší-li se kdo, hrají mu čerti pěknou mu-
ziku. Mor. Vck. — se komu kam. Věší
se mu stále na paty (všude za ním chodí).
Us. Pdl. — proč. Kat ohyzden, že věší
pro penieze. Št. Kn. š. 168.

Veskočiti, vz Vskočiti.

Veslařstvo, a, n., die Rudermannschaft.
Lpř.

Veslati, hineinschiekeu. V. koho s ky-
ticí do pokoje. Us.

Veslo. Cf. Mkl. Etym. 387. a., Mkl. aL.
380. V. skládá se z lopaty a příhlohy. Val.
Vck. Správce vesla. 1512. Mus. V. vlády.
Třk. Ruka veslo vládní třímala. Osv. Pre-

viezol by, nemám vesla, všecko mi to voda
znesla. Koll. Zp. I. 162. Dáti v. z ruky
(vládu vzdáti). Šml. I. 12. — V. = lopatka,
co sa ňú koláčky do pece hážú. Na Kopan.
Brt. L. N. II. 108.

Veslování, n., das Rudern.

Veslovaný; -án, a, o, gerudert. Dvoj-
násobně V., ápqitiQiitó? Lpř.

Veslovati čím kudy. Hlavu strkal
dnuka očima veslujúc po prítomných. Lípa
I. 60.

Vesloví, n., Ruderholz, n. Lpř.

Veslovka, Ruderbank, f. Lpř.

Vesměrný. Cf. Vesmírný. Msr. 29.

Vesmír. Cf. Stč. Zem. 18., Schd. I. 18.
V. jest nově a nesprávně tvořeno, má zníti
vešmír. Tak bylo v jazyku starém, veš-mír,
a skloňovalo se: gt. všeho míra, všemu
míru atd. Gb. Ml. I. 127. Ženin v. jest
láska Šml. — V. časopis. Tf. Mtc. 299.

Vesmírný. V. moudrosť. Pal. Rdh. I.
355.

Vesna, lit. vasara. Mkl. aL. 7., 12. Cf.
Mách. 35., 196., 204. Moravci vesno m. pod-
letí; z vesna, inepta vox Bl. Gr. 339. —
V. almanach, vyšel po prvé r. 1837. Vz
Pal. Rdh. I. 73.-82., Bačk. Písm. 848.

Vesňák, a, m. = dobytče na vesno ulíh-
nuté. Laš. Brt. D. 284., Slez. Šd.

Vesnický. V. zřízení v Čech. Vz Ott.
VI. 516. 535.

Vesno. Cf. Prk. Př. 25., Vesna (i dod.),
Šf. v Rozboru strč. liter. 1842. 120. Svět
na vesno se otevřel (nastalo jaro). Mor.
Brt.

Vesnovati = vesno, jaro někde prožiti,
den Frühling zubringen. Mz. Mkl.

Vesnový = vesný. Mz. Mkl.

Vesnúť sa kam = vlézti. V. sa do ho-
spody. Val. Brt. D. 284.

Vesočajzný = vysokánský. Mor. Neor.

Vespolnosť jazyka. Pal. Rdh. I. 259.

Vespolný. V. síly. Fr. V. přitažlivosť
hmot. Mj. V. tlak těles. ZČ. I. 262.

Vespu, zastr. = vsypu. Vz Vsypati.

2. Věsť. Cf Šf. III. 634., Mkl. Etym.
391. a.

Vesta, vz Punt. Kdo obleče vestu na
ruby, bude míti štěstí. Mtc. 1892. 195.

Vestalský, vestalisch. V. panna (ve-
stalka). J. Lpř.

Vestař, e, m. = krejčovský dělník, který
šije vesty. Us. Pdl.

Vésti. Cf. Mkl. Etym. 387. a., List. fil.
X. 118., 1892. 108. (v dialekt.). — abs.
I vede (= dokazuje) br. Prokop, že . . .
Mus. 1883. 363. — co, koho. Ťažko toho
vodiť, kdo sám nechce chodiť. Slov. Rr.
MBš. Takovú vede výmluvu. Brt. D. 285.
V. kající život, svědky, řemeslo. Št. Kn. š.
82., 148., 171. — co proti čemu. V tom
musím proti tobě odpor v. Šml. K tuhým
žalobám proti sobě vedeným mlčel. Br. V.
proti něčemu stížnosť. J. Lpř. Kdožť právo
vedú protiv pravdě. Št. Kn. š. 150. — kde.
Řád slušný v domě vede. Rgl. Stoudně si
vede v povzdálí. Nrd. Abych vás vedl
v jeho cestách. Št. Kn. š. 41.— co, koho
kam (kdy jak). Pasáci na sebe volají:
Kde (kam) vedeš ? Mor. Vck. Již před