1021

Věští. Cf. Mkl. Etym. 391. a. — V , jm.
pole u Slavičína na Mor. Exc.

Věštice. Cf. Zbrt. 215. V. = divá žena.
Mor. Vz Mách. 130.

Věštík, Zauberer. Mkl. Etym. 391. a.
V.= dítě věštíka a věštice (ošklivé a holo-
hlavé). Vz Mách. 130.

Věštka. Kká., Hlk., Vrch., Čch.

Vešťobňa, ě = vešťobnica, e, f., das
Orakel. Slov. Loos.

Vešťobný = věštěbný. Slov. Loos.

Věšťování. Sv. ruk. Aug. 231. 10.

Veta. Cf. Mkl. Etym. 387. a. Shledáš,
že toho musí býti v. (že to musí přestať).
Wtr. exc. — V. = odplata. Kdyby s ním
chtěl na vetu hráti (mu to odplatiti). Výb.
II. 1629. — V. = rovnomocnina, v luč.
Kod. Úv. 281.

Věta. Str. 650. b. 20. ř. zd. za záporné
polož: Vz Záporný. O v. cf. Gb. Ml. 11.
1., 7. nn., 49., Brt. Ruk. 85. nn. Bezpod-
mětné věty. Vz ib. 9. O v. složených a
vývoji formy podřadné ze souřadné vz Gb.
v List. fil. II. 30.

Vetčas. Večas. Št. Kn. š. 22., 41.

Vetech, das Alter. Mkl. Etym. 387. a.
— V. = úbytek atd. Takový mu život jako
měsíci, někdy plný, někdy na vetech. Č.
M. 59. Cf. Vetek.

Veteran = spisovatel. Slov. Phľd. I. 1.
58. — V. = larva řepu požírající, poněvadž
prý se objevila, když veteráni nastali. Na
Hané. Brt.

Věterka, y, f. = lampa bezpečná, Sicher-
heitslampe. Ostrav. Hř.

Veterlín, a, m. = nejvyšší vrch v Bí-
lých Horách v prešb. stolici. Hý. Ls.

Veterný = větrný. Slov. Vaj. I. m. 34.

Veteš. Cf. Mkl. Etym. 387. a.

Vetešina, y, f. = veteš. Jir., Čch.

Vetešní. Ten den židé svého beránka
v-ho držívají (slavívají). 16. stol. Mus. 1891.
242.

Vetešnický. V. smlouva. Pr. tr. Cf. Ott.
V. 300.

Vetešničiti, trödeln. Rk.

Vetešník. O v-cích v 15. a 16 stol. vz
Wtr. Obr. 576. nn. - V. Frant. (Sobotecký).
Cf. Zl. Jg. 78., 99., 122., 134., 293., 357.,
366., 420., Tf. Mtc. 4., 7., 21., 36., Bačk.
Písm. I. 933., Rk. Sl.

Větev. Cf. Mkl. Etym. 387. b. V. ko-
řenná, přeslenovitá, Rosc. 3., 6., hradicí,
spenig, živá, lebensthätig. Sl. les. Vzemše
v-ve z dřievie. E. olom. 92. — V. = rod.
Poslední v. Mus. 1880. 86 — V. = odvětví.
V. stromu slovanského. Č. Kn. š. 8. — V. =
čásť křivé čáry za samostatnou pokládaná.
Vnč. 2., Jrl. 200, 426.

Větevnatěti, ěl, ění = větve dostávati,
aestig werden. Us. Pdl.

Větevnatosť, i, f. = větevnosť. Škd.

Větevník, a, m. = druh korálů. NA. V.
551., Brm. IV. 2. 498. nn.

Větevnorožec, žce, m., cerophytum,
brouk. Kk. Br. 204.

Vetchosť = špatnosť, zkaženosť. Št. Kn.
š. 288. 18. a 22.

Vetchozrakosť. Cf. Ott. I. 633.
Vetchý, lit. vetušas. Mkl. aL. 12. V. =

starý. Nové i vetché Kar. 52. Pronosí po-
klad nový i v. Ev. olom. 96. — V. = sešlý.
V. blány, cáry, štíty, chalup, chatrč, Čch.,
kmet. Vrch. Jedno ti nebuď sám své cti
vetech. 15. stol. List. filol. 1892. 183. —
Pozn. Poslední 2 řádky vynech ; patří do
Vetech.

Věti = váti Mkl. Etym. 387. b.

Větička, y, f., zdrobn. věta. Kos.

Vetín, u, m. = vetnica. Slov. Phľd. II.
2. 74. — V. = obsah vjacej viet, viacej
vzájemných rečí o jednej veci; potom pria-
telský spolek, Casino. Hdž. v předml. Vě-
tínu, Phľd. II. 1. 23.

Vetiti se. Ten se zvetil. Mkl. Etym.
386 b. Vod toho vohně nemůže se zvetiť
(vybřednouti z dluhů; uzdraviti se). Mor.
Neor. Po nemoci se v. (sebrati se). U Pře-
rova. Kd., Sd.

2. Větiti se = skrovně, bídně se živiti.
Celou zimu se větíme jen brambory. Mor.
Knrz.

Větka = věchet ze slámy. Váže se na
větvičku stromu prodaného. U N. Bydž.
Kšť.

Vetkati co kam: huol v zemi. Pass.
mus. 470. Huol vtekli v hrob, Otc. 179. b.,
meč v nožnice Mam. V. Abyste vtekli huol
v rov muoj. Žvt. otc. 52. a. Vytrhne rožeň
z povaly a gazdina vtekne mu naň kus
slaniny. Slov. Němc. — se někam = vměst-
nati se. Mor. Vck.

Vetláčati, vz Vtlačiti. Hol. 284.

Větní, vz Větný.

Větnice, e, f. = radnice, das Rathhaus;
der Sprechsaal, das Conversationszimmer.
Slov. Phľd. II. 244., Hdž. Šlb. 88.

Větníci = oddíl Bodriců při vých. břehu
Labe. Šf. Strž. II. 611.

Větník, ramosa, rostl., zastr. Pršp. 32.

Vetnouti co kam. A sěn mra vťal zuby
v trávu. Alx.V. v. 1774. (HP. 42.). — komu
kam. Převracoval se, až mu kat do ra-
menou vťal. Dač. I. 143. V. komu v štít.
Alx. 1123.

Větný. V. člen (věty), Gb. Ml. II., Mus.,
krácení (v stenograf'.).

Vetorný = větrný. Slov. Loos.

Větoskladný. V. správnosť. Vz Vor. St.
44.

Větosled, u, m. V-dem spojují se věty
v souvětí. Vz Gb. Ml. II. 47.

Větosloví. Mus. 1880. 272. V. = nauka
o větě, jejím složení a jejích druzích. Gb.
Ml. II. 1. nn.

Větoslovný, syntaktisch.

Větospjatý. V. verše. Dk. Poet. 253.

Větový, vz Větný. V. otázka. Křn. 298.
V. dvojtvar: xgccdla po vokálech, xa^día
po konson. Král.

Větrač, e, m., Wetterjunge. Hrbk.

Větradlo, a, n., Wettermaschine, f. Hrbk.

Větrák k čištění obilí. Vz Fukar, KP.
V. 281., 349. — V., a, m. = řivnáč, columba
palumbus, Ringeltaube. Sl. les.

Větrání, vz Větrati, Slov. zdrav. V. při-
rozené, tlakové, umělé. Vz KP. VI. 331.

Větřice = větrný vír. Vz o ní v NZ. I.
453.

511