1028

50. b. Jehož nikdy zlým nevinil. Lupáč
(r. 1384.). Čím mého Boha v-te? Lg. Kr. v.
60. Křivě tě jest tiem mój otec vinil. Výb.
I. 408. Neroď víno tím v. (nýbrž sebe);
Ktož víno opilstvím viní. Sv. ruk. 237. —
v čem. Neboť mě v tobě vinie (za tebe,
tvým jménem). Výb. I. 408. I počechu jeho
v. v mnohých vinách. Drk.. 162 a., 162. b.
— se komu. Hříšník viní se Bohu. Strč.
Gb. Ml. II. 118. 13.

Vínka, zdrobn. vina.

Vinkovce, míst. jm. v býv. Uher. Hra-
nici.

Vínkovní, vínkový. V. peníze = které
dávají kmotři děcku při křtu do vínku. Vz
o nich v Brt. Dt. 5., Km. 1886. 243. Kdo
je utratí, nemá v ničem štěstí. U Kr. Hrad.
Kšť.

Vínkový peníz (dar kmotrů). Vz NZ. I.
199. a předcház.

Vinkule. Cf. Brm. III. 3. 171.

Vinkulovati, vinculiren. V. státní pa-
píry.

Vinnák, u, m., vz Vinar (dod.).

Vinnice, e, f., die Schuldige. Rk.

Vinnička, y, f., die Schuldige. Zátur.,
Ev. šk. II. 191. — V., kleiner Weingarten.

1. Vinný. V prútí, Št. Kn. š, 6., tlačitel,
calcator uvae, Ol. Am. 9. 12., křoví, Mllr.
75., kyselina (levá, nečinná, pravá), Km. I.
532., 538., 540., pořádka (nálev). Udělila
jim obdarování na nálev vína čili vinnou
pořádku. Pátý progr. opav. gymn. 20.

2. Vinný. Hada vinného, který člověka
uštipne, země více nepřijme, musí zahy-
nout. Němc. IV. 422. — čím. Ničím mi
vinni nejsou. Lpř. Vinen bude tělem i krví
boží. 15. stol. Mnč. R. 97. Sám's tím vinen.
Sv. ruk. 242. Za hřiechy, kterýmij' vinen.
Št. Kn. š. 185. Jsem mnohými hříchy vinen.
Žvt. otc. 52. b, 50. a. — proti komu.
Strach mně jest, bych proti Bohu vinen
nebyl. Žvt. otc. 58. a. — čeho. D Lhrg
284. doporučuje v. čím, maje v. čeho za
novější. Těch všech hřiechuov dávaji sě
vinen i želem jich. V. Ps. fol. 134. a. Ne-
vinen sem já krvi spravedlného tohoto.
Drk. v. 164. a. — v čem. Že jest nevinný
v těch věcech před Bohem. Výb. II. 881.
— z čeho. Pánu Bohu se vinen dal z hřie-
chuov přede mnú. Výb. II. 261., Let. 482.
Z toho se dáváme vinni, že . . . 1461. Mus.
1884. 468. — jak. (Pravili): Vinen jest na
smrť. Drk. 161. b. — co. Ten je šecko
vinen. Brt. N. p. I. 18.

Víno. Cf. Mkl. Etym. 392. a., KP. V.
578. nn., Č. Kn.š. 316., Kram. Slov., Sdl.
Hr. II. 110., Slov. zdrav. 397., Schd. I. 416.
O vinobrání. Cf. Zbrt. 183. V. morav.: ro-
háč, žižkovák, hustopečský tramin, polav-
ské, příklukské. O šenkování vína vz Výb.
II. 335.-336. Plat z vína. Vz Wtr. Obr.
227. V. mešní obětné. Hnoj V. jest dlouhé
(když se cukr v něm bakteriemi v jakýsi
lepkavý sliz proměňuje). SP. IL 261 Vína
pilní (= pijáci). BR. II. 712. b. Staré víno
vykvašené má chuť i sílu. Us. Tč. Víno
trpké není súcí k obecnému pití a nemravný
není súcí k společnému žití. Laš. Tč. Pime,
chlapci, pime víno, nechť vodička teče

mimo; keď sa vína napijem, vodičkú sa
umyjem. Pís. slovác. Hrb. Mistrovati vína
(kaziti) Št. Kn. š. 170. Keď sa jim domlúva,
prečo zanedbávajú svoje vinohrady, rečú:
Prvý je chlieb, potom v.; Huba, ryba, diňa,
sviňa potrebuje pohár vína. Slov. LObz.
XXII. 91., LObz. XIX. 262. Aby piják pití
nechal, přileje se mu do pálenky vína, jímž
byl mrtvý obmyt. U N. Bydž. Kšť. Vínem
smutka pozbudú. Výb. L 936 V. je dobré
iba za pečenkou. Zátur. Sklenka vína mysli
přidá; V. osvětluje srdce lidská; Člověka
při víně poznáš. Bž. exc. Žofie (¹⁵/₅.) víno
vypije (uhodí-li mráz). Us. Vck. Keď pa-
náčka (na boží narození) osvitne slnko na
hrubéj, tenkrát bude moc vína a dobré.
Na jihových. Mor. Hrb. Ani vína (čti od
konce). Brt. Hra na víno. Vz Brt. Dt. 172.
Píseň o víně Vz Osv. 1884. 335. — V.
skalní = voda, Kká., datlové. Mlč. 149. —
V. = borovička. V., co sa čaganem obíře
(obírá, stlouká, poněvadž se jalovinky ča-
ganem n. nějakým klackem stloukají). Val.
Slavč. 43.

Vínobarevný, weinfarbig. Lpř.

Vinoberka, y, f. = vinobračka. Koll.
III. 401. Cf. Zbrt. 183.

Vinočok, čku, m. = věneček. V. uvila.
Sl. spv. V. 199.

Vínohojný, weinreich. Lpř.

Vinohorský Jos. Tf. Mtc. 248., Rk. Sl.

Vinohrad. Cf. Wtr. Obr. 103., 229.

Vinohradky = druh třešní. Val. Brt.
L N. I. 180.

Vinohradný = vinohradský. Pk. Npj.
97.

Vinochař, e. f., chimiana, zastr. Pršp.
34.

Vinokal, u, m., tartarium, zastr. Rozk ,
Pršp. 24.

Vinokořen, u, m., vitis. Pršp, 23.

Vinoles, a m., Rebenwald. Pl. II. 273.

Vinomol, a, m , Weinsaufer, m. Lpř.

Vinopalův mlýn u Vinařic na Slánsku.

Vínoplodný, weintragend. Lpř.

Vinosadec, dce, m. = úředník ustano-
vující ceny vína a mající dozor nad měrami
vinnými. Wtr. Obr. 663.

Vinoše, e, m., vinidemptor. Pršp. 79.

Vinotvorný. V. látky. Ves. I. 35.

Vinouti. Cf. Mkl. Etym. 389. b. — co,
se kam. Někoho (v lásce) k sobě v. Kyt
1876. 51., Hrts., Vrch. Růži k rtům v. Us.
Ruce k obloze v. Kká. Někoho k prsům v.
Hrts. Chudé do svého domu v. Št. Kn. š.
86. Čechuov v radu nevinu. 15. stol. Vz
D. Gesch. 273. — odkud jak. Z objetí
se's jemně v-la. Kyt. Oblak, jenž se z ka-
ditelnic vinul výše sloupem bílým. Vrch. —
kudy. Kolem šíje límec se vinul. Hdk.
Vedle zahrad vinul se potok. Osv. Pěšina
lesem se v-la. Šml. Skrz mrtvých troucheň
květ se k světlu vine. Nrd. Kosm. ps. 59
— kde. Žlábek, v němž se provaz kolem
kotouče vine. Mj. 81. Mezi zlatem úrod
černé vlny vine. Kká. K sl. j. 148.

Vinovať, beschuldigen. Ona mne toho
vinuje, že . . . Slez. Šd.

Vinovať, Wein trinken. Mor. Rgl.