1032

Vkořeněnosť, i, f., Eingewurzeltheit.
Znajíce v. tohoto snažení. Pal. Rdh. I. 42.

Vkoupiti se kam (proč jak). Lstí ně-
kam se v. Výb. II. 1413. K dostání poho-
dlného hlediště v-li jsme se na strop proti-
stojící Koll. II. 107.

Vkradlý, heimlich eingeschlichen. Lpř .

Vkrajaněný, eingebürgert. Hrbň.

Vkrásti se kam s kým. S měsícem se
spánek ke mně vkrádal. Osv. VI. 592.

Vkročiti kam (jak). V to vkročil soud
boží. Kom. Jestliže sú oni pořadem v to
nevkročili. Arch. VII. 25. Také i jiná pří-
čina v to vkročila. Arch. IX. 17. — odkud :
z předsíně. Šbr.

Vkrosnati se = vejíti se. Lidé se ne-
mohou do kostela v. U Slavkovic. Knrz.

Vkroužení, n , Infibulation.

Vkroužiti žlábky do válce, einfräsen.
Včř. II 38.

Vkrůčnouti, slov. List. fil. 1892. 129

Vkus absolutní, anglický, bezpečný, ča-
sový, francouzský, hellenský, hrubý, jemný,
mdlý, moderní, nehotový, nesamostatný,
pevný, pobloudilý, přeumělkovaný, přiro-
zený, sraroklassický, tupý, zvláštní. Dk.
Aesth. 65., 66., 67., 98., 101., 335. — V. =
vkousnutí, morsus. Pršp. 85.

Vkusnosť, i, f., Eleganz. Dk. Aesth. 353.

Vkusověda, y, f., Aesthetik. Ssk.

Vkydnouti se kam. Později vkydly a
vedraly se mezi ně válečné kmeny ně-
mecké. Koll. IV. 31.

Vlačba. 16. stol. Wtr. Obr. 36. a j.

Vláčej. Kúpil v. od rybářóv. Výb. II.
928.

Vláček. Vláčky = příze panny Marie,
babí léto, Altweibersommer, fliegende Som-
merfäden. Dch. Cf. Vláčka.

Vláčenice, ein Stück nachgeschlepptes
Holz., Schleppbusch, -holz. Šp.

Vlačitá, é, f. = mor. tanec.

Vláčeti. Cf. Mkl. Etym. 379. b. Vlašto-
vičky vláčejí (létají při zemi), bude pršeti.
Us. Kšť. — co. Husa mnoho podškubaná
vláčí křídla. Us. Fč. — kudy. Mne osud
po světě vláčel. Čch. Živ. V-eli ho po
městě. Výb. II. 4. Včera v-li se nám okolo
města svobodně (objížděli) Arch. IX. 168.

— (se) po čem (čím). Vláči po ňom ja-
zykom Slov. Rr. MBš. Ako by sa bosorky
po ňom vláčily (tak vyzerá). Orl. IX. 248.

— jak. Každý oře, jak može a vláčí, jak
mu stačí. Brt. — se jak dlouho. Čtyry
leta jsem se v-ela (byla jsem nemocna). Us.
Fč. — komu. Pták si vláčí (nosí na hnízdo).
Brt. D. 285.

Vláčiti, obyč. vláčeti. List. fil. 1892. 216.

Vláčka = vláčej. Co dáte za jednu
vláčku? Nap.

Vlačkár, a, m. = saňař, kdo jezdí vlá-
čkami. Sokl. II. 108.

Vlačkati se = vláčkovatěti. Víno sa
vlačká. Slov. Let. Mt. sl. VI. 1. 54.

Vláčkovatění vína = jakési kvašení sli-
zové. Vz KP. V 595.

Vláčky, vz Vláček, Vláčka (i dod.).
Vlačľavý, schleppend. Slov. V. krok.
Orl. VI. 318.

Vláčniti = vláčným činiti. V. kůže. Us.
Jdr.

Vláčný člověk = váhavý. Mor. Knrz.
Vz násl.

Vlačuha, y, m. = váhavec Val. Brt. D.
145.

Vlačužky, pl., f., zdrobn. vlačuha (saně).
Slov. Sokl. II. 108.

Vlad, vz Vladimír (dod.).

Vláďa = síla. Ruka bez vlády visela
dolů. Hrts. — V. = panování. V. absolutní,
ústavní Osv. I. 209. Na vládu nastoupiti.
Dch. V. přísná všem nenávistná. Bž. exc.

— V , os. jm., vz Vladimír (dod.).
Vládání. Št. Kn. š. 162., Ž. kl. CA. 10.

Byli sme dopuštěni k v. Kar. 33.

Vladař = dohlížitel. Bude míti ďáblovy
v-ře. Št. Kn. š. 50. — V. = země pán. Kar.
36. — V., villicus, předsedával vedlé ko-
morníka menšímu soudu. Pal. Rdh. II. 232.

Vladařství, imperium. Ž kl. 85. 16. Cf.
Cor. jur. IV. 3. 1. 447.

Vladatelský = vladařský. Dbš. Úv. 100.

Vladatelstvo, a, n. = vladařstvo. Dbš.
Úv. 100.

Vládati v dialektech. Vz List. fil. 1892.
283. Ako sa kto vládze, tak sa hádže,

^cdfiev yctQ ovx, m? ß-flo/jiev, 'ctA-ľ t»? uxivápefra.

DSk. I. 245.

Vládce. Stran skloň. vz Gb. Ml. I. 94.

Vladčí, Herrscher-. V. háv. Čch Bur.

Vladek. Vz Vladimír (dod.).

Vládení, n. Prodal to k jich dědictví
i v na budúci časy. Arch. VIII. 551.

Vladík, vz násl.

Vladimír. Mkl. Etvm. 195. V., Vladislav
skráceně: Vlad. Vláda, Vladek, Vladík,
Vladon, Vlach. Mus. 1889. 161.

1. Vladislav, vz předcház., Vlaslav (dod ).

2. Vladislav. Ve V-vi u Třebíče udělali
sv. Janu nad hlavou plechový deštník, aby
méně oděvu spotřeboval. Vz Sbtk. Krat. h.
214.

Vladislavova síň v Praze. Tk. VIII. 3

Vládní dům, křeslo, okres, nařízení,
předloha, rada, strana. Us.

Vládnice, vz Ton, Zv. Př. kn. II. 9.,
21 Vrchní v. (dominanta). Zv. Př. kn. II. 21.

Vládnouti. Cf Mkl. Etym. 378. b.. List.
fil. X. 118. V., possidere. Ž. kl. 43. 4. a j.

— abs Svatá vůle vládne. Posp. Baby tiež
dač vládzu. Slov Phľd. VIII. 173 Kdo ne-
žádá si vlásti, uhne se mnohé strasti. Lpř.

— čím (proč). V. hlasem, Zv., hodností,
Lpř., smyslem. Št. Kn. š 184. V. bičem
nad mezky. J. Lpř. Jměním společně v.
Jir. Liud, jímž si vládl. Anth. I. 3. vd. 7.
Sotně sobú vlásti moha mdlobú. Výb. II.
6. Maria vším světem vládne. Sv. Mař. v.
433. Budú jím vlásti; Těmi črt vládne. Št.
Kn. š. 50., 91. (109., 165.) Sv. Jiří vládne
válkou, sv. Rochus morními bolestmi, sv.
Valentin padoucnicí, sv. Mikuláš vodou.
Poličn. Pok. 1613. 1. 15. — komu (jak).
Údy sotně vládnú sobě. Alx. Když bude
vlásti chudým. Ž. wit. 9.10. — jak dlouho.
Vládl nepřetržitě od r. 538. až do smrti.
Lpř. Děj. I. 88. — kde. V síních vládl
hrobový klid. Vrch. Porfirius vládl pod
králem nejvýše (byl po něm). Homl v. 253.