1038

Vlud, u, m., v šermíř., das Coulé. Čsk.

Vľudný = vlídný. Slov. Phľd. VII 46.

Vlůni jste kázali. Bart. 171.

Vlykati. Něco do sebe dechem v.; Něco
s dychtivostí do sebe v. Kod.

Vlžavný = vlhký. Laš. Brt. D. 285.

Vmáznouti. Mlč, nebo ti jednu (ránu)
vmáznu. Us. Kšť.

Vmek, a, m., molus, ryba, zastr. Pršp.
16.

Vmésti, vz Vmetati.

Vmetek ve větvích plícnice. Kžk. Por.
442

Vmetkovitý. V. jádro, nucleus emboli
formis.

Vmetkový. V. bleptavosť, embololalia,
hlíza, e. Abscess (mozková, e. Gehirnabs.),
mluva, embolophrasia, změknutí, e. Erwei-
chung, zánět plic, e. Pneumonie Ktt. exc.

Vmezeřený, eingeschränkt. V. zánět. Vz
Ott. V. 397.

Vmyk, v šermíř., Hochkamm, m.

Vmysliti se na břeh řeky . . . Posp.

Vnad. Mkl. Etym. 210. b.

Vnada. Mkl. Etym. 210. b. — V. = pů-
vab. Vnada žen. Hdk. — V. = obyčej. Sv.
ruk. K. IV. 1. By súdil podlé jich rady,
podlé této země vnady. Arn. 753.
Vnadný. List. fil. IX. 113. V. dívka,
Šml., úsměv. Hrts.

Vnáhle. Ž. kl. 44. 10.

V náhlici, vz Náhlice (dod.).

Vnášení délek na přímku. Jrl. 42.

Vnášený na veřejnosť. Dk. esth. 477.

Vnášitel, e, m. Koll. IV. 172.

Vnať. Ppk. II. 130. Cf. Kyst (dod.).

Vňatka všeckého kvíťa matka. U Blat-
nice na Mor. MzO. 1890. 80.

Vňatý, receptus. V. V. 8. Duše obkličuje
a proniká hmotu, ale sama jí obsažena a
vňata (pojata) není. Hlv. 220.

Vně. Mkl. Etym. 396. b , Gb. Ml. II. 148.
Co se dálo doma i v. Bart. 230. Jsa v.
s pannami. Št. Kn. š. 5. Káza jiným v.
ostati. 1450. Mus.

Vněchmat, u, m., v tělocv. Rgl.

Vnější dějiny, politika, J. Lpř., statky,
Kzl., slovo, smysly. Hlv. Léky pro poru-
šenie vnitřní i v. Št. Kn. š. 9.

Vnésti. — co kam jak. Na rukou, v ná-
ručí bych tě do nebe vnesla. Šml., Kká. —
co kudy. Ruda vnáší se otvorem. NA.

Vněšní, vz Vněšný.

Vzniče = vznikl. Št. N. 162. 6., 144. 21.
Vz násl.

Vniknouti kam. (Kateřina) vniče opět
v oblečenie. Kat. 939. — kam čím. Krása
vnikala paprsky svými v jeho smysly. Vlč.

Vnikavě, vnikavo. V-vo o otázkách pre-
hovoriť. Phľd. II. 127.

Vnímací prostředek (oko, ucho). ZČ.
III. 1.

Vnímač, e, m. = vnímatel. Dk.

Vnímadlo, a, n., Perceptionsapparat,
-mittel. Vch. Ar. II. 52.

Vnímání aesthetické. Dk.

Vnímaný; -án, a, o, percipirt, aufgefasst.
V. pocity. Dk.

Vnímati co kde. Krásotu vnímáme pouze
na předmětech složených. Dk.

Vnímavé. Jako smysl podobně i rozum
chová se při poznání předem v. Hlv. 46

Vniterný, vz Vniterní.

Vníti. Vynda kaž všem vóbec v. Výb.
II. 30. — kam. A kak-li tam móž v. co
nezřiezeného. Št. Kn. š. 60. Otvorte nám
dvere, veru vnideme k vám. Koll. Zp. I.
239. — čím kam. Sv. křstem v jednotu
sv. křesťanstvie v. Št. Kn. š. 27.

Vnitř. Mkl. Etym. 222. a., Gb. Ml. II.
148. V. málo kde na Mor. se užívá, říká
se: ve stavení, jablko v sobě červené, cítil
v sobě bolesť, bolelo v něm a p. Brt. D.
285.

Vnitřchmat, u, m., v tělocv. Rgl.

Vnitřní pohnutí, Šbr., statky, Kzl, slovo,
smysly, Hlv., souvislosť, Ndr., dřevo, Kern-,
Mour., ústrojí obce, J. Lpř.. politika, Osv.,
svoboda, Dk., struktura, ZČ., hodnota ně-
čeho, Pdl., lékař, Let. 71., a duchovní člo-
věk. Bart. 175. Akkusativ v-ho předmětu.
Křn. 3. vd. 156. Léky pro člověčie poru-
šenie vnitřnie i vnějšie; Kdyby svoje v.
oči odvrátili od věcí tohoto světa. Št. Kn.
š. 9., 46., 143.

Vnitřnosť. O použití dobytčích v-stí.
Vz KP. VI. 480.

Vnitrný = vnitřní.

Vnitrokmenný. V. samohláska. Ndr.

Vnitromíškový, intrafollicularis.

Vnitromořský. V. ostrov, pelagisch. Nz.

Vnitromozkový, intracerebralis.

Vnitrooční, endoptisch. V. tlak na oko
Ott. IV. 942.

Vnitrosloví, n. Jir.

Vnitroslovný. V. mezera (jsoucí u vnitř
slova). Mš., Dk. Poet. 212.

Vnitroucho, a, n., das innere Ohr. Zá-
nět v-cha, Otitis interna s. media (mázdřiv-
čitý, diphtheritica, tuberkulosní, tubercu-
losa, záškrtový, crouposa).

Vnitroveršný rým. Dk. Poet. 415.

Vniutornosť, i, f. = vnitřnosť. Slov. N.
Hlsk. III. 359.

Vniuž štěnec. Jdš. v. 24.

Vniveč Cf. List. fil. 1883. 255., Zápor
II., D. Lhrg. 213.

Vnivoč = vniveč. Slov. Zátur.

Vnočiti. Šf. III. 461., Ž. kl. 32. 15.

Vnohy = ten tam. Prásk motykú a
v nohy s pola. Mor. Brt. D. 285.
Pršp. 66.

Vnořený v chmury; v myšlénkách. Vrch.

Vnořiti co, se kam. Vnoř se v duše
hlubinu Jbl. Oko vnořil na dno její. Vrch.
Svůj zrak v něco v. Osv. V. 757. K citatu
z Rkk. přidej: Vz Osv. 1886. 384., 605. Se
jest vynecháno, jak se i jinde často stává,
nebo: k nimže čti: k nimž se.

Vnorky, pl., f., bucolitre, zastr. Rozk.

Vnotie. Mnohý bohatý král v. (tak
v rkp.; nejasně. Er. čte: v tě!).

V nov. Jež by do chladného rova v nov
nám matku zaryly. Štulc I. 106. (224.).

Vnov, v nově, neu, neuerdings. Rk.

Vnuča, aťa, n. = vnouče. Slov. Sokl. II.
266.

Vnuk. Cf. Mkl Etym. 396. b., Mkl. aL.
79., Bž. 51., Cor. jur. IV. 3. 1. 447.