1047

Vovterek, rku, m. = úterek. Uh. Brt
D. 285.

Vozačka = klouzačka. Slez. Šd. Na Hané.
Vck.

Vozadlo, a, n. = vozíčka, vození se po
ledě. Vz Brt. Dt. 208.

Vozataj, vector. Sv. ruk 321., Wtr. Obr
I. 516. nn., Ezp. 1687., Bhm. 36., Tk VIII.
389., Arch. VII. 567. (1482.), Koll. III. 43
V. vedlé vozotaj. Mkl. aL. 74.

Vozba = náklad. V-bu vína platiti Arch
VII. 656.

Vozd. Cf. Mkl. Etym. 229. b.

Vozdr, u, m. = vozher. U Kdýně. Rgl.

Vozdřivka = vozhřivka. U Kdýně. Rgl.

Vozduch, u, m. = vzduch. Slov. Sldk.
392., Czm. 108 , Ppk. I. 23.

Vozečie, n. = zájezdné ? Pk. MP. 167.

Vozejčkář, e, m = vozíčkář. Us.

Vozeň, zně, m., Waggon ? Rozlietly dvere
sa vozňa. Vaj. T. m. 157.

Vozet se po nekem = voziti se, pomlu-
vou vyhledávati sporů. Mor. Neor.

Vozger, vz násl.

Vozher. Cf. Mkl. Etym. 395. b. Vozger,
vozker. Ib. V. speklý na Plaště kundrát,
u Klatov pípa, u Budéjovic šišeň. BPk.

Vozhor = vzhůru Tam v. sa maj i ty
pieseň moja. Čjk. 17.

Vozík zvrhací na slad, Wld., nastírací,
KP. V. 259., kulisní (v divadle), Pdl., vá-
lečný, Lpř., hornický, Hunt, na uhlí, po-
štovní.

Vozíkový, Wagen-, Hunt- (v horách).
Hrbk.

Vozíkati. Cf. Mkl. Etym. 387. a.

Vozker, vz Vozher (dod.). Bhm., Pršp.
47.

Vozkrze, pusio, zastr. Pršp. 46.

Vozní bojovník, Wagenkämpfer. Lpř.

Voznice = údolí u N. Huti u Berouna.
Řvn. 140. Tam říkají: Vůznice.

Voznictví, n. = povoznictví. Hvlč. I. 93.

Voznička, y, f, Flosskarren, m. Čerm.

Vozník = vozní, tažní kůn. V každém
voze (válečném) jedné čtyři v-ci mají býti
Výb. II. 1014. V každém voze čtyři v-ky
nevelmi dobré. Arch. VIII. 97. (233.), X.
64. — Výb. II. 176. — V. = vozataj. Msn ,
Arch. VII. 129. — V., alveus. Pršp. 73.

Vozohojný, wagenreich. Lpř.

Vozotažný, wagenziehend. V. kůň. Msn.
Hes.

Vozoteč, e, m., verida, zastr., Rozk.,
vereda. Pršp. 79.

Vozoví, n. = vozstvo. Čsk.

Vozový. V. podstavec, péro. V., spřež,
kočí, Msn. Hes., boj, Lpř., silnice. Čsk.

Vozpät sa = vzpiať se. Slov. Czm. 108.

Vozpustný mlynár. Phľd. V. 131.

Voztok, u, m, = východ. Zora v-ku.
Slov. Sldk. 591.

Vozůvka, y, f. = voznice, vozová cesta.
Mor. Brt. D. 285.

Vozvysok = do výše. Slov. Phľd. IV.
3., Ev. šk. II. 163.

Vožice. Cf. Cákal, Kamberk (dod.). V.
Mladá sloula dříve Pláňková. Nyní na-
zývají obyvatelé třepaky, poněvadž zimu

z rukávů vytřepávají. Vz Sbtk. Krat. h.
132.

Voživotiť = oživotiti. V. myšlienku. Slov.
Hdž. Vět. 43.

Vožvalda, y, m. = žvanil. U Kdýně.
Rgl.

Vpadnouti kam (komu jak odkud).
V. na něco náskokem, im Anlauf. Lpř.
Když zrno v zemi vpadne; Onen v hněv
vpadne a v závisť. Št. Kn š 28., 128. Ne-
přátelé ze zálohy vpadli vojsku v bok.
Pdl.

Vpáliti. On jí ho (pyj) tam vpálil (obs.).
Us.

Vpářiti. Arnošt se k nima vpáře (při-
bera) učini hroznú popravu. Arn. 1387.

Vpeřiti = vstrčiti, vraziti, vložiti. Sv.
ruk. NM. 323. — co se komu kam Až
těm klukům vpeřím ministranturu (jí je na-
učím). Kos. Lysec ruku v hlavu vpeří.
Ezp. 1539. Trochu té němčiny mu přes
prázdniny ještě vpeřil do Hlavy. Kos. Cf.
Opeřiti.

Vpěti, vpíti v pouto, compedire. Bhm

Vpevněný; -ěn, a, o, hineinbefestigt.
Lpř.

Vpínavý. V. mysl. Dk Aesth. 582.

2. Vpíti. Vpíjel se pohledy těmi až na
dno její duše. Hrts.

Vplácnouti něco někam. Vz Plácnouti.
Kutn.

Vplakati se ošemetně do úřadu, Bart.
126., do města. Wtr. Obr I. 599.

Vplašiti, il, en, ení, hineinscheuchen.
Když hospodyně plamen zástěrou do pece
vplaší. VSlz. I. 195.

Vplaziti.— co se kam. Některé maďa-
rismy v-ly se do jejich mluvy. Koll. IV.
190. Hlemýžď vplazi tělo i nohy (vtáhl do
skořápky) Ezp. 769. — se sup. Hruď zra-
něnou se vplazí složit v sluji. Kká. K sl. j.
33.

Vplížiti se nač, Kká., dveřmi Wtr.

Vplně nalézti milosť. Pravn. 436.

Vplutí, n., die Einfahit, das Einlaufen.
Lpř.

Vplyv. Šf. Strž. I. 51.

Vplznouti se = vkrásti se, vetříti se.
Val. Vck., Slavč. 55.

Vpočítaný, eingezählt. Lpř.

Vpočitatelnosť, i, f., Anrechenbarkeit.
Pr. tr.

Vpojení, n., das Hineinfügen. Lpř.

Vpojený; -en, a, o, eingefügt. Lpř.

Vpol. Sestra, dítě v. (skorem ještě dítě).
Osv. VI. 221.

Vposled, zuletzt. Hol. 358.

Vpošvení měchýře, invaginatio vesicae.

Vpouchlý, concav. Čsk.

Vpouštědlo, a, n., Einlesegestell, n. Rk.

Vpouzdřený ; -en, a, o, saccatus, inca-
psulatus, abgekapselt.

Vpřáhati, vpřáhnouti, einspannen. ,V tře-
men hanby vlasť vpřáhá. Kyt. 1876. 52.

Vpráskatel, e, m , Einpeitscher.

Vpráskati, einpeitschen.— koho kam.

Vprašování, n. = vefukování. Vz Slov.
zdrav. 401.

Vpravení něčeho mezi něco. ZČ. I. 248.

Vpravený do hlavy, eingelernt. Lpř.