1048

Vpraviti koho : psa = vycvičiti. Škd. —
co kam: veličinu v rovnici. Rm. Koně na
hambalky v. (uhnati). Črn. Zuz. 318.

Vprozvěděti. V-děv mě mých všech vě-
ciech. Arch. IX. 164.

Vprysknouti. V oko vpryskne slzná
něha. Nrd. Kos. ps. 45.

Vprýštění, n., endosmosa. NA. V. 172.

Vpust, u, m. = vpuštění. V. světla. Dbš.
Úv. 160.

Vpusť, i, f. V. kanálu pro dešťovou vodu.
Exc.

Vpustiti co: jed. Št. Kn. š. 76. Keď
človek za groš hladu do brucha vpustí,
nevyžene ho potom ani za dvoma grošami.
Slov. Rr. MBš. — co, koho kam jak,
s čím. Vpusť s novinou nás velkou k sobě
Kká. Nyní vpouštějí se potápěči v oděvu
nepromokavém do vody. Mj. 8. — co od-
kud kam. Tak že i od sebe paprsky
v srdce lidské vpouští. Pož. 49.

Vrab, a, m. = vrabec. Vz Vrabový (dod.).
V., u, m. V. na šatech, Falte, f.

Vráb = dráp, škráb rukou do něčeho.
Mor. a slov. Šd. Kde aký vrchol, pahorec,
toť hurkaj vráb — váb ujuju! Phl'd. V. 51.

Vrabäcí = vrabčí. V. skok. Phľd. III.
546.

Vrabák, a, m. = brouk. U Litovle. Brt.

Vrabčák, a, m. = krahujec. Šír. Pt.

Vrabčí mluva. Vz Km. 1886. 361. a 379.,
Brt. Dt. 51., 61., 63., Er. P. 24., ZN. II. 30.

Vrabčík. Je jako v. = malý a suchý.
Us. Kšť.

Vrabčisko, a, n., vz Vrabec. Děvče jako
v. o žních (veselé). Šml.

Vrabě, ěte, n. = vrabče. Leg. o sv.
Anně 42., Rozk., Veleš.

1. Vrabec, vrabčisko; vrabě; brabla
(mor.). Vrablec. Ev. olom. 25. a j., Bhm. 29.
Cf. Čiřík, Hlb. II. XXXVI., Kram. Slov.,
Brm. II. 2. 338. nn., Mkl Etym. 394. b.
V. žlutokrký, fringilla petronia, Graufink.
Sl. les. V. cviriká, čičiriká, čviliká. Mluva
vrabce, vz Vrabčí (dod.) Je tam vrabců až
černo (mnoho). Us. Kd. V. štěstí domu při-
náší. Vz Zbrt. 64. V. jest domácí ptáček,
zpívá sobě jako žáček. Kol. ván. 115. Plat-
nější jest v. v ruce než sto řeřabóv na lúce.
Ezp. 401. Lepší v. v hubě než holub na
dubě. Obz. Vrazí-li v zimě v. do okna,
ohlašuje prý nouzi a bídu. Kšť. Aby vrabci
obilí neškodili, dává někde hospodář na
strašáka podbradek z mrtvého, který je
plaší. Kšť. Pomoc od nich. Vz NZ 1. 338.

Vrabí símě. Byl. 15. stol.

Vrablčka, vrablička, y, f. = druh hru-
šek. Mor. Brt.

Vrabový. V. oko (vrabčí). Mus. 1887.
222.

Vracanie = zvracování, vomitus. Slov.
Šd.

Vracanisko, a, n., vz Požičiavanisko
(dod).

Vraceč, e, m. = náčiní do klenutí v peci
přičně nad roštem tak zazděné, že kouř se
vyvinující jím do plamene na roští se vrací
a tam se spaluje. Nár. listy.

Vracen, vz Vratislav (dod.).

Vráci = vrátím. Št. Kn. š. 174. 21.

Vracidlo, a, n., liceatorium. zastr. List.
fil. 1892. 391.

Vraclav. Do V-vě. 1620. Mtc. XVI. 159.

Vracov u Bzence na Mor. Tam učil pro-
rok nové víře a konečně zmizel. Na důkaz
smutku nosí Vracované u rukávů košil
černé mašle a slují po něm Jakobíni. Vz
Sbtk. Krat. h. 214.

Vracovka, reciprocum. Kmp. Gr. 23.

Vračati. Dajte nám ju, dajte, máte-li ju
dáti, my nejsme cigánky u dveří v. (žebro
niti?). Vesna 1888. 109.

Vračba, y, f. V Turci na Slov. znamená
niečo protivného. Hdž.

Vračkovice z Vratičkovice. Mus. 1889.
163.

Vřad, u, m., Einweihung, f. Čsk.

Vrah, nepřítel, hostis, adversarius. Alb.
Ráj. K. 62., Ezp. 2644., Ž. kl. CMD 27.
a j. Cf. Mkl. Etym. 395. a. Vrahóm svým
pleci obrátivše. B. olom. Jos. 7. 6. Nestojíš
vrahóm svým. Ib. 7. 12. Vedúc s sebú jeho
vrahy. 15. stol. V. židovský. BO. V. všie
ctnosti; Zbav ny zlého vraha, ďábla pře-
tstivého. Výb. II. 10., 27. — V., os. jm.
D. ol. I. 912.

Vrahomlíčník, a, m., lactarius turpis,
Mordschwamm. Odb. path. III. 857.

Vrahovský skutek. Wtr. Obr. II. 170.

Vrak, elidros, kámen. Pršp. 5.

Vřak, u, m = břak, druh Val. Vck.

Vrákati = žebroniti. Na Hané. Wrch.

Vran, a, m. = vrána, corvus. Bhm. min.

Vrána. Cf. Hlb. II. 484., Brm. II. 2. 472.,
507., 514., 747., Mách. 166. V. šedá, vz
Mlhavka. Šír. Pt. Vrany mu slzy chvácu
(uchvacují. Posměšně o tom, kdo pláče
bez slzí). Slov. Rr. MBš. Krmil vrány; Zo-
bal s vranami (o umouněném). Vz Stračka
(dod.). Brt., Šd. Řeč vrány. Vz Er. P. 25.
Snadno poznať vránu. Osv. V. vřeští na
neštěstí. VSlz. I. 193. Kniha česká u nich
bílou vranou. Čch. V. nosí děti (komínem).
Cf. Brt. Dt. 34. Z vrány černé bílá hus ne-
bude, a by se jak chtěla myla. Črn. Zuz.
92. To unese v. na ocase (jest lehké). Us.
Tkč. Kam v. letí, tam jie kvákati. Smil.
Jedna v. do křa, druhá (dvě) ze křa (jeden
šetří a druhý rozhazuje; o manželích). Val.
Vck. Nelítejte vrány na vysoké chrámy ;
Nač vráně velké domy ? zůstaň ona ve
svém kři. Lpř. Polekaná v. i křoví se bojí.
Bž. Je li mnoho vran, urodí prý se hojně
hrušek. Kšť. Plačící dítě pokojí se starší
sestrou: Hladí dlaň dítěti a vypravuje, kte-
rak stará vrána kaši vařila, na práh vyšla,
hosti zvala. A sotva zvolá: Fr, uletěla! již
se děcko směje. U Bokyc. Fč. — Vrány =
šlížky. Mor. NZ. I. 297. — 2. V. Šimon,
farář. Cf Tf. Mtc. 29., 34., 209 , Zl. Jg.
300. — V. Mik. Pyp. K. II. 354. — V. Fr.
Pyp. K. 549., Bačk. Př. 49., 133.

Vraňčať = drančat. Brt. D. 207.

Vrandžiti = vrangati. Brt.

Vrané u Zbraslavě. Tam perou o posví-
cení mouly a zabíjejí prám. Vz Sbtk. Krat.
h. 132.

Vranec, dle Pršp. 16. corva.

Vraněčka, y, f., nornica, zastr. Rozk.

Vranečkovitý V. rostliny. Rosc. 84.