1049

Vránek. 1607.

Vranevci, Vranovci, Vranové, oddíl Bo-
driců. Šf. Strž. II. 612.

Vranický Pav., 1756.-1818., hud. sklad.
Cf. Srb 84.

Vranička, y, f., nornica (cornica ?), zastr.
Pršp. 61.

Vraník, u, m. = druh hroznů, blauer
Portugieser. Rr. Sb., LObz. XVIII., 126.

Vranka = vrána. Má se na sv. Marka
do žita schovat v. (má býti tak vysoké,
aby). Us. Fč.

Vranoleštěn, bournonit. Presl.

Vranovci, vz Vranevci.

Vranové, vz Vranevci.

Vránový kuřenec. Ž. kl. 146. 9. V. děti,
pulli corvorum. Jir. exc.

Vranucha, cepbalopterus, pták. Brno.
II. 2. 639. 747.

Vraný. Cf. Mkl. Etym. 395. a. Klisna
srstí vraná. Wtr. — V. Jos., 1829.—1870.,
hudeb. Vz Srb 169., 125.

Vrap. Cf. Mkl. Etym. 395 b — V. =
záhyb, Falte, vrápy = náběry. Ručník (ša-
tek) na vrapy posbíraný. Mor. Brt. D. 286.,
NZ II. 25.

Vrápenec. Cf. Brm. I. 335.

Vrápený, vrapovaný; -en, a, o = nabí-
raný. Vz Vráp (dod.). Mor. Brt. D. 286.

Vřapiti, il, en, ení, vřapovati = udeřiti.
Vřapil ho pacholetem (dřevem ze štoku).
Wtr. Obr. 520. V-pil ho konvicí do hlavy.
NZ. I. 67.

Vrapkočka, y, m., os. jm. Wtr. Obr.
87.

Vrásek. Cf. Mkl. Etym. 396. a., List. fil.
XV. 163. Skladač vrásek na čele, corruga-
tor supercilii. Kdo má bez vrásek široké
čelo, nemá studu. Výb. I. 957. Vrásky
s obličeje prý ztratí, kdo si je potře ka-
pouním sádlem a bílkem z vejce a ráno
mlékem umyje. Us. Kšť.

Vráskati. Cf. Mkl. Etym. XV. 163.

Vráskavěti, ěl, ění = vráskatěti. Orl.
III 194.

Vraskovaný, gerunzelt, gefaltet. Jemně,
příčně, nepravidelně, na pokraji v. Kk. Br.
23., 24., 40.

Vraskovati, vz Vráskati.

Vráskovitě, runzelig. V. vyhlubený.
Kk. Br. 37.

Vrásť = vrůsti. Slov. Loos.

Vrástať = vrůstati. Slov. Zátur.

Vrašek, ška, m., vz Vratislav (dod.).

Vrata. Cf. Wtr. Obr. 535., D. Lhrg. 194.
Hledí jak na v. ve skale. Slez VSlz. I. 38.
Patý za v., pátý za v. (napodobení mlácení
v paternici). Zlinsky. Brt. Slepá trefila do
vrat (náhodou se věc zdařila). Us. Kšť. —
V. u stavidel opírací, točivá, vytahovací,
zdvihací, horní a dolejší. NA. IV. 255., 256.
— V. jaterní, porta hepatis, plic, p. pulmo-
num. — V., y, f., os. jm. D. ol. VII. 423.

Vrátce zlatá. Sv. ruk. 63.

Vratec, tce, m., herba s. Mariae, Atha-
nasia. Byl. 15. stol.

Vratek, tka, m., vz Vratislav (dod.).

Vraten, a, m., vz Vratislav (dod.).

Vratena, y, f., vz Vratislava.

Vratenství. Pam. Velvar 332.

Vrátice. Cf. Kram. Slov.

Vratič, dle Mkl. Etym. 395. b. lépe
vrátyč. V. anatasia, m. athanasia. 14. stol.
V., tanacetum. Odb. path. III. 743, Mlr.
104. Vezmi s sehou v. (brzy se vrať). Uls.

Vratička, botrychium, kapradina. Cf.
Ott. IV. 468, Ves. IV. 170., Mllr. 75., 104.

Vratičkovitý. V. kapradiny, ophioglos-
seae. Ves. IV. 169.

Vratidlo. Cf. Schd. I. 61., Včř. Z. II.
52. V. secího stroje. Pul.

Vratík, a, m., vz Vratislav.

1. Vratislav. Z V-vě. Bart. 259., Výb.
II. 772., Arch. VII. 210., 144., 553., X. 110.,
Km. 1886. 27., Mus. 1891. 59. (z r. 1651.),
Kar. 61. Z V-vi. Arch. VII. 126., 130., Výb.
II. 838., 849. V., ě (i). D. Lhrg. 185. V.
hrad slavný záhubou Vršovců r. 1108. byl
asi hodinu od Vys. Mýta k západu. Vz Pal.
Rdh. II. 171.

2. Vratislav, skráceně : Vracek, Vracen,
Vrašek, Vratek, Vraten, Vratík, Vratiš,
Vratoch. Mus. 1889. 161. — V. z Mitrovic
cf. Pyp. K. II. 360., 379., Tf. Mtc. 117.,
Mus. 1886. 653. — V. A. H. Cf. Bačk. Písm.
1. 933.

Vratislava: Vracka, Vratena, Vratka.
Mus. 1889. 162.

Vratiš, vz Vratislav 2. (dod.).

Vratišovy, pl., ves v prus. Slezsku nad
Krnovem. Pk.

Vratiště, ě, n., Haspelstätte, f. Hrbk.

Vrátiti. Cf. Mkl. Etym. 385. a. V. v dia-
lektech. Vz List. filol. 1892. 291. — co:
práci, Schz., peníze. Výb. II. 1590. V. cizie,
zle dobyté. Št. Kn. š. 30, 36. Den opět
vráti svú krásu. Výb. II. 12. Dy vracáš,
vrať nadeptané. Slez. Obz., Šd. — co komu:
úřad. Let. 432. — co, se kam (čím). V.
se k lodi, Osv., k králi, do své vlasti,
v kostel svú myslí. Št. Kn. š 5. 10., 27.
V. se v smysl. Výb. II. 7. Tekutiny vracejí
se vždy v původní objem svůj. Mj. 14. —
co proč. Nechtie proň (Boha) cizieho v.
Št. Kn. š. 35. — se s čím. S velikou se
vracím novinou. Čch. — kdy (kde). Vrátil
se až k ránu. Us. Vrátí mu to na potkání
v nebi (až naprší a nebude bláto = nikdy).
VSlz. I. 239. Vše se nyní v písních v mysl
moji vrací. Osv. VII. 29. — kudy. V. se
lesem nejkratší cestou. Us. Pdl. — jak.
V-til se k nám na stálo. Vlč. Po každé
vraceli se zase nazpět. Lpř. Vrací se proudy
sterými. Vrch. V. se ve zdraví. Sá. Kdo se
jednou vrátí, dvoje neštěstí najde. Rubeš.
— se za kým: za králem. Lpř. Dj. I. 50.

Vrativo, a, n. = čásť tkadlcovského
stavu. Mor. Knrz.

Vrátivý. Vlna je nevrátivá. Exc.

1. Vratka, cf. Vratislava (dod.).

2. Vratka = vratné slovo i věta, jež na-
zpět jsouce čteny, týž nebo jiný smysl
mají: oko, krk, cep, kus, srp, luk. Ani
vína. Umýrá, má rýmu. Letí pán na pytel.
Seno nes. Na mezi duch. Zeman letěl po
kázání na zákop, na mez. Dar mámení ne-
mám rád. Kobyla má malý bok. Brt.

Vrátka = oplátka. Na vrátku. Val. Brt.
D. 286.



	1049

	Vránek. 1607. Vranevci, Vranovci, Vranové, oddíl Bo- driců. Šf. Strž. II. 612. Vranický Pav., 1756.-1818., hud. sklad. Cf. Srb 84. Vranička, y, f., nornica (cornica ?), zastr. Pršp. 61. Vraník, u, m. = druh hroznů, blauer Portugieser. Rr. Sb., LObz. XVIII., 126. Vranka = vrána. Má se na sv. Marka do žita schovat v. (má býti tak vysoké, aby). Us. Fč. Vranoleštěn, bournonit. Presl. Vranovci, vz Vranevci. Vranové, vz Vranevci. Vránový kuřenec. Ž. kl. 146. 9. V. děti, pulli corvorum. Jir. exc. Vranucha, cepbalopterus, pták. Brno. II. 2. 639. 747. Vraný. Cf. Mkl. Etym. 395. a. Klisna srstí vraná. Wtr. — V. Jos., 1829.—1870., hudeb. Vz Srb 169., 125. Vrap. Cf. Mkl. Etym. 395 b — V. = záhyb, Falte, vrápy = náběry. Ručník (ša- tek) na vrapy posbíraný. Mor. Brt. D. 286., NZ II. 25. Vrápenec. Cf. Brm. I. 335. Vrápený, vrapovaný; -en, a, o = nabí- raný. Vz Vráp (dod.). Mor. Brt. D. 286. Vřapiti, il, en, ení, vřapovati = udeřiti. Vřapil ho pacholetem (dřevem ze štoku). Wtr. Obr. 520. V-pil ho konvicí do hlavy. NZ. I. 67. Vrapkočka, y, m., os. jm. Wtr. Obr. 87. Vrásek. Cf. Mkl. Etym. 396. a., List. fil. XV. 163. Skladač vrásek na čele, corruga- tor supercilii. Kdo má bez vrásek široké čelo, nemá studu. Výb. I. 957. Vrásky s obličeje prý ztratí, kdo si je potře ka- pouním sádlem a bílkem z vejce a ráno mlékem umyje. Us. Kšť. Vráskati. Cf. Mkl. Etym. XV. 163. Vráskavěti, ěl, ění = vráskatěti. Orl. III 194. Vraskovaný, gerunzelt, gefaltet. Jemně, příčně, nepravidelně, na pokraji v. Kk. Br. 23., 24., 40. Vraskovati, vz Vráskati. Vráskovitě, runzelig. V. vyhlubený. Kk. Br. 37. Vrásť = vrůsti. Slov. Loos. Vrástať = vrůstati. Slov. Zátur. Vrašek, ška, m., vz Vratislav (dod.). Vrata. Cf. Wtr. Obr. 535., D. Lhrg. 194. Hledí jak na v. ve skale. Slez VSlz. I. 38. Patý za v., pátý za v. (napodobení mlácení v paternici). Zlinsky. Brt. Slepá trefila do vrat (náhodou se věc zdařila). Us. Kšť. — V. u stavidel opírací, točivá, vytahovací, zdvihací, horní a dolejší. NA. IV. 255., 256. — V. jaterní, porta hepatis, plic, p. pulmo- num. — V., y, f., os. jm. D. ol. VII. 423. Vrátce zlatá. Sv. ruk. 63. Vratec, tce, m., herba s. Mariae, Atha- nasia. Byl. 15. stol. Vratek, tka, m., vz Vratislav (dod.). Vraten, a, m., vz Vratislav (dod.). Vratena, y, f., vz Vratislava. Vratenství. Pam. Velvar 332.	Vrátice. Cf. Kram. Slov. Vratič, dle Mkl. Etym. 395. b. lépe vrátyč. V. anatasia, m. athanasia. 14. stol. V., tanacetum. Odb. path. III. 743, Mlr. 104. Vezmi s sehou v. (brzy se vrať). Uls. Vratička, botrychium, kapradina. Cf. Ott. IV. 468, Ves. IV. 170., Mllr. 75., 104. Vratičkovitý. V. kapradiny, ophioglos- seae. Ves. IV. 169. Vratidlo. Cf. Schd. I. 61., Včř. Z. II. 52. V. secího stroje. Pul. Vratík, a, m., vz Vratislav. 1. Vratislav. Z V-vě. Bart. 259., Výb. II. 772., Arch. VII. 210., 144., 553., X. 110., Km. 1886. 27., Mus. 1891. 59. (z r. 1651.), Kar. 61. Z V-vi. Arch. VII. 126., 130., Výb. II. 838., 849. V., ě (i). D. Lhrg. 185. V. hrad slavný záhubou Vršovců r. 1108. byl asi hodinu od Vys. Mýta k západu. Vz Pal. Rdh. II. 171. 2. Vratislav, skráceně : Vracek, Vracen, Vrašek, Vratek, Vraten, Vratík, Vratiš, Vratoch. Mus. 1889. 161. — V. z Mitrovic cf. Pyp. K. II. 360., 379., Tf. Mtc. 117., Mus. 1886. 653. — V. A. H. Cf. Bačk. Písm. 1. 933. Vratislava: Vracka, Vratena, Vratka. Mus. 1889. 162. Vratiš, vz Vratislav 2. (dod.). Vratišovy, pl., ves v prus. Slezsku nad Krnovem. Pk. Vratiště, ě, n., Haspelstätte, f. Hrbk. Vrátiti. Cf. Mkl. Etym. 385. a. V. v dia- lektech. Vz List. filol. 1892. 291. — co: práci, Schz., peníze. Výb. II. 1590. V. cizie, zle dobyté. Št. Kn. š. 30, 36. Den opět vráti svú krásu. Výb. II. 12. Dy vracáš, vrať nadeptané. Slez. Obz., Šd. — co komu: úřad. Let. 432. — co, se kam (čím). V. se k lodi, Osv., k králi, do své vlasti, v kostel svú myslí. Št. Kn. š 5. 10., 27. V. se v smysl. Výb. II. 7. Tekutiny vracejí se vždy v původní objem svůj. Mj. 14. — co proč. Nechtie proň (Boha) cizieho v. Št. Kn. š. 35. — se s čím. S velikou se vracím novinou. Čch. — kdy (kde). Vrátil se až k ránu. Us. Vrátí mu to na potkání v nebi (až naprší a nebude bláto = nikdy). VSlz. I. 239. Vše se nyní v písních v mysl moji vrací. Osv. VII. 29. — kudy. V. se lesem nejkratší cestou. Us. Pdl. — jak. V-til se k nám na stálo. Vlč. Po každé vraceli se zase nazpět. Lpř. Vrací se proudy sterými. Vrch. V. se ve zdraví. Sá. Kdo se jednou vrátí, dvoje neštěstí najde. Rubeš. — se za kým: za králem. Lpř. Dj. I. 50. Vrativo, a, n. = čásť tkadlcovského stavu. Mor. Knrz. Vrátivý. Vlna je nevrátivá. Exc. 1. Vratka, cf. Vratislava (dod.). 2. Vratka = vratné slovo i věta, jež na- zpět jsouce čteny, týž nebo jiný smysl mají: oko, krk, cep, kus, srp, luk. Ani vína. Umýrá, má rýmu. Letí pán na pytel. Seno nes. Na mezi duch. Zeman letěl po kázání na zákop, na mez. Dar mámení ne- mám rád. Kobyla má malý bok. Brt. Vrátka = oplátka. Na vrátku. Val. Brt. D. 286.