1050

Vrátkář, e, m., Haspler, m. Hrbk.

Vrátkovati, haspeln. Hř.

Vrátkoviště, ě, n., Haspelstätte, f.

Vrátký. Cf. Mkl. Etym. 385. a. Hlava
mi jde vrátko (točí se mi). Neč. — V. =
nestálý. V. zdraví. Sv. ruk. 220. V. poloha
tělesa. Mj. 69.

Vratní daň, nyní: potravní.

Vrátnice = deska na vrata, Thorbrett, n.
Brt. D. 286.— V. = vrateň. NZ. II. 51. V.
toho domu. 14. stol. Mus 1890. 189. — V.,
vena portae. Ott. II. 321. Rakovina v-ce,
Pfortaderkrebs, pylethrombosis carcinoma-
tosa, rozšíření v-ce, -erweiterung, rozvětvení,
-verzweigung, uzavření,-verschliessung, hni-
savý zánět v-ce, pylephlebitis suppuratura.
Ktt. exc. Cf. Slov. zdrav. 402.

Vrátnicový. V. oběh, kmen (truncus).

Vrátničí, Thorwächter-. V. dievka. Ev.
ol. 262.

Vrátník střevo. Cf. Slov. zdrav. 402.
Zúžení v-ku, Pylorusstenose, křeč, Pylo-
rismus.

Vrátníkový. V. žlázy, Pylorusdrüsen.

Vrátnový. V. díl, pars janitorum. Ol. 2.
Esd. 13. 5.

Vratný. V. žíla (vena), Šv., Osv., krev,
sanguis venosus, Ott. II. 323., křivka, Rück-
kehrkante, Jrl. 420., rozvod, Umsteuerung,
páka, Reversirhebel, Šmr. 122., 125., sou-
stava. NA. IV. 218.

Vrátný = hojič zlámanin a p. Nov. —
V. Cf. Tk. VIII. 286.

Vratoch, a, m., vz Vratislav, 2, (dod.).

Vratolící lebka. Vlach.

Vratoslav, u, m., resta, rostl., zastr.
Pršp. 32.

Vratovna, y, f., Göpelhaus, n. Hř.

Vratový = žentourový, Göpel-. V. kůň,
hřídel, šachta, provaz, stolice. Hř.

Vraťsezase, os. jm. 16. stol. Wtr. Obr.
88.

Vřava. Cf. Mkl. Etym. 396. a. Mnoho
vravy (mluvení), málo správy. Slov. ZObz.
XXIII. 267.

Vřaviti. Cf. Mkl. Etym. 396. a. O časo-
vání lidovém vz List. filol. 1892. 207. —
komu. Vraví mu = vadí se s ním. Uh
Brt. D. 286. — o čem. O čom srdce vnútri
vraví. Kyt. 1876. 32.

Vravný, gesprächig. Slov. Ssk.

Vrávorati. Mkl. Etym. 383. a., Šf. III.
503. — kam: k stolu. Šbr.

Vrazgati = naléhavě prositi. Věrovany.
Hlvk. Cf. Vrangati.

Vraziti. Vraziu v Rkk. Vz List. fil VI.
239. — co kde kam. Ve svatyňce handžár
vráží v prsa žen, Kká. — kam s kým:
s vojskem do země. J. Lpř — komu.
Vrazím jednomu i druhému (vybiji). Mor.
Vck.

Vráziť (v řeči) = samohlásky příliš pro
dlužovati. Mor. Brt. D, 286. Cf. Vrázeti. —
V. se. Brt. D. 286.

1. Vráž, e, f. (ne: m). Brt. D. 286.
Kristus měl v rukú vráže. Brt. D. 141.

2. Vráž, sors, praestigium. Ž. wit. i po-
děbr. Videl som vráže rodu zakliatého.
Kyt. 1876. 17.

1. Vražba. V jej oku v. vábivá. Phľd.
1889. Ukaž ten prsten, môže byť dákou
v-bou zakliaty. Sldk. 77.

2. Vražba = vraždění. Slov. Czm. 109.
V Rkk. 53. znamená v. pomstu = sami svou
smrť pomstíme. Exc.

Vražda. Cf. Mkl. Etym. 395. a., Cor.jur.
IV. 3. 1. 448., IV. 3. 2. 449 , 450., Sdl. Hr.
IV. 93., 178., 289., 290., 323.-326. (a tresty
za ni). V. hl. novorozeňat. Slov. zdrav. 402.
Samovolná v. Vlč. Pro vraždu a mordování
puščen bieše do žaláře. Ev. ol. 260. V.
větší jest hřiech než kradba aneb než smil-
stvo. Št. Kn. š. 247. 13. — V. = jm. zvonu
v Pardubicích. Wtr. Obr. I. 439

Vraždiště, ě, n., die Mordstätte. N. Hlsk.
IV. 286.

Vražditi od vražda — vraždu páchati.
Vz Vm. v Km. 1888. 679, Jg. Slnosť. 61.
— se s kým. A dlouho-li se bude Kain
v. se Abelem ? Štulc I. 106.

Vraždoba, y, f. Keď ích Korsikána
s otrockými králmi hrdoba hnala na Rus.
celej zvojovaná Europy sa tiahla v. Hdž.,
Phľd. IV. 156.

Vraždohra, y f. = tragoedie. Šmil.

Vraže. Mkl. Etym. 395. a.

Vražec, Zeichendeuter, m. Laš. Tč. Z po-
nuknutí nějakového vražce nařekl na cti
Jana Těrlického. Kn. těšín. 1631.—68.

Vražedlník. Marg. v. 361. Cf. Cor. jur.

IV. 3. 1. 448., IV. 3. 2. 450.
Vražedlný. Cf. Mkl. Etym. 395. a.
Vražice, Mörderin. Koll. Zp. I. 434. —

V. boly krásné panny, vábily mužských a
tancom, krútením a otravou jich hubily.
Phľd. II. 418.

Vražiti. Cf. Mkl. Etym. 395. a. V., au-
gurari. B. ol. Lev. 26.

Vraživosť. Vz Nevraživosť.

Vrážka, vz Boží.

Vražný odpor zevnějšku proti duchu.
Pal. Rdh. I. 398.

Vražství. Osv. I. 265.

Vrba. Cf. Mkl. Etym. 383. a., Hlb. II.
XXXVI., Kram. Slov., Mách., 50., 63 , 166.,
169., 195., 201., 202., Rosc. 117., Mllr. 93.,
Rk. Sl. Aj v. střešeň něrodzí, jene to ze-
lené haluzí. Sš. P. 599. Vrbä je svižnô.
Hdž. Šlb. 51. Na vŕbe rastúce huby voláme
hlivy. Rr. I vŕbä ba i vŕbä má na jar svoju
vôňu. Hdž. Šlb. 41. Čím častějé vrbu obru-
báš, tiemť se húště obalí. St. Kn. š. 153.
Narodil se na vrbě (o dítěti nemanželském).
Vrbu kamkoli zasadíš, ujme se. Sbtk. Tluč
hlavum o stěnu, učuješ hned změnu, ale ni
na vrbě, ene na kotrbě. Obz. Býl by pra-
vil už vŕbě: Tetko! (O opilém). Val. Slavč.
36. Dívky česají se na veliký pátek pod
vrbou, aby měly tak dlouhé a pěkné vlasy
jako jest proutí vrbové. Us. Sbtk. Hra na
suchou vrbu. Vz Brt. Dt. 192.

Vrbač = rvačka, uchýtka Brt. D. 286.

Vrbáčí, n. = vrbí. U Kyjova. Rgl.

Vrbák, u, m., vrbůvka, y, f. = nahořklé
jablko. Mor. Brt.

Vrbálka, y, f. = vrbová píšťala. Dělaj
v-ky (frbálky), jak je mizga. Slez. Šd.

Vrbařství košářské, Korbweidenbetrieb.
Sl. les.



	1050

	Vrátkář, e, m., Haspler, m. Hrbk. Vrátkovati, haspeln. Hř. Vrátkoviště, ě, n., Haspelstätte, f. Vrátký. Cf. Mkl. Etym. 385. a. Hlava mi jde vrátko (točí se mi). Neč. — V. = nestálý. V. zdraví. Sv. ruk. 220. V. poloha tělesa. Mj. 69. Vratní daň, nyní: potravní. Vrátnice = deska na vrata, Thorbrett, n. Brt. D. 286.— V. = vrateň. NZ. II. 51. V. toho domu. 14. stol. Mus 1890. 189. — V., vena portae. Ott. II. 321. Rakovina v-ce, Pfortaderkrebs, pylethrombosis carcinoma- tosa, rozšíření v-ce, -erweiterung, rozvětvení, -verzweigung, uzavření,-verschliessung, hni- savý zánět v-ce, pylephlebitis suppuratura. Ktt. exc. Cf. Slov. zdrav. 402. Vrátnicový. V. oběh, kmen (truncus). Vrátničí, Thorwächter-. V. dievka. Ev. ol. 262. Vrátník střevo. Cf. Slov. zdrav. 402. Zúžení v-ku, Pylorusstenose, křeč, Pylo- rismus. Vrátníkový. V. žlázy, Pylorusdrüsen. Vrátnový. V. díl, pars janitorum. Ol. 2. Esd. 13. 5. Vratný. V. žíla (vena), Šv., Osv., krev, sanguis venosus, Ott. II. 323., křivka, Rück- kehrkante, Jrl. 420., rozvod, Umsteuerung, páka, Reversirhebel, Šmr. 122., 125., sou- stava. NA. IV. 218. Vrátný = hojič zlámanin a p. Nov. — V. Cf. Tk. VIII. 286. Vratoch, a, m., vz Vratislav, 2, (dod.). Vratolící lebka. Vlach. Vratoslav, u, m., resta, rostl., zastr. Pršp. 32. Vratovna, y, f., Göpelhaus, n. Hř. Vratový = žentourový, Göpel-. V. kůň, hřídel, šachta, provaz, stolice. Hř. Vraťsezase, os. jm. 16. stol. Wtr. Obr. 88. Vřava. Cf. Mkl. Etym. 396. a. Mnoho vravy (mluvení), málo správy. Slov. ZObz. XXIII. 267. Vřaviti. Cf. Mkl. Etym. 396. a. O časo- vání lidovém vz List. filol. 1892. 207. — komu. Vraví mu = vadí se s ním. Uh Brt. D. 286. — o čem. O čom srdce vnútri vraví. Kyt. 1876. 32. Vravný, gesprächig. Slov. Ssk. Vrávorati. Mkl. Etym. 383. a., Šf. III. 503. — kam: k stolu. Šbr. Vrazgati = naléhavě prositi. Věrovany. Hlvk. Cf. Vrangati. Vraziti. Vraziu v Rkk. Vz List. fil VI. 239. — co kde kam. Ve svatyňce handžár vráží v prsa žen, Kká. — kam s kým: s vojskem do země. J. Lpř — komu. Vrazím jednomu i druhému (vybiji). Mor. Vck. Vráziť (v řeči) = samohlásky příliš pro dlužovati. Mor. Brt. D, 286. Cf. Vrázeti. — V. se. Brt. D. 286. 1. Vráž, e, f. (ne: m). Brt. D. 286. Kristus měl v rukú vráže. Brt. D. 141. 2. Vráž, sors, praestigium. Ž. wit. i po- děbr. Videl som vráže rodu zakliatého. Kyt. 1876. 17.	1. Vražba. V jej oku v. vábivá. Phľd. 1889. Ukaž ten prsten, môže byť dákou v-bou zakliaty. Sldk. 77. 2. Vražba = vraždění. Slov. Czm. 109. V Rkk. 53. znamená v. pomstu = sami svou smrť pomstíme. Exc. Vražda. Cf. Mkl. Etym. 395. a., Cor.jur. IV. 3. 1. 448., IV. 3. 2. 449 , 450., Sdl. Hr. IV. 93., 178., 289., 290., 323.-326. (a tresty za ni). V. hl. novorozeňat. Slov. zdrav. 402. Samovolná v. Vlč. Pro vraždu a mordování puščen bieše do žaláře. Ev. ol. 260. V. větší jest hřiech než kradba aneb než smil- stvo. Št. Kn. š. 247. 13. — V. = jm. zvonu v Pardubicích. Wtr. Obr. I. 439 Vraždiště, ě, n., die Mordstätte. N. Hlsk. IV. 286. Vražditi od vražda — vraždu páchati. Vz Vm. v Km. 1888. 679, Jg. Slnosť. 61. — se s kým. A dlouho-li se bude Kain v. se Abelem ? Štulc I. 106. Vraždoba, y, f. Keď ích Korsikána s otrockými králmi hrdoba hnala na Rus. celej zvojovaná Europy sa tiahla v. Hdž., Phľd. IV. 156. Vraždohra, y f. = tragoedie. Šmil. Vraže. Mkl. Etym. 395. a. Vražec, Zeichendeuter, m. Laš. Tč. Z po- nuknutí nějakového vražce nařekl na cti Jana Těrlického. Kn. těšín. 1631.—68. Vražedlník. Marg. v. 361. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 448., IV. 3. 2. 450. Vražedlný. Cf. Mkl. Etym. 395. a. Vražice, Mörderin. Koll. Zp. I. 434. — V. boly krásné panny, vábily mužských a tancom, krútením a otravou jich hubily. Phľd. II. 418. Vražiti. Cf. Mkl. Etym. 395. a. V., au- gurari. B. ol. Lev. 26. Vraživosť. Vz Nevraživosť. Vrážka, vz Boží. Vražný odpor zevnějšku proti duchu. Pal. Rdh. I. 398. Vražství. Osv. I. 265. Vrba. Cf. Mkl. Etym. 383. a., Hlb. II. XXXVI., Kram. Slov., Mách., 50., 63 , 166., 169., 195., 201., 202., Rosc. 117., Mllr. 93., Rk. Sl. Aj v. střešeň něrodzí, jene to ze- lené haluzí. Sš. P. 599. Vrbä je svižnô. Hdž. Šlb. 51. Na vŕbe rastúce huby voláme hlivy. Rr. I vŕbä ba i vŕbä má na jar svoju vôňu. Hdž. Šlb. 41. Čím častějé vrbu obru- báš, tiemť se húště obalí. St. Kn. š. 153. Narodil se na vrbě (o dítěti nemanželském). Vrbu kamkoli zasadíš, ujme se. Sbtk. Tluč hlavum o stěnu, učuješ hned změnu, ale ni na vrbě, ene na kotrbě. Obz. Býl by pra- vil už vŕbě: Tetko! (O opilém). Val. Slavč. 36. Dívky česají se na veliký pátek pod vrbou, aby měly tak dlouhé a pěkné vlasy jako jest proutí vrbové. Us. Sbtk. Hra na suchou vrbu. Vz Brt. Dt. 192. Vrbač = rvačka, uchýtka Brt. D. 286. Vrbáčí, n. = vrbí. U Kyjova. Rgl. Vrbák, u, m., vrbůvka, y, f. = nahořklé jablko. Mor. Brt. Vrbálka, y, f. = vrbová píšťala. Dělaj v-ky (frbálky), jak je mizga. Slez. Šd. Vrbařství košářské, Korbweidenbetrieb. Sl. les.