1052

Vřes. Mkl. Etym. 381. a., 384. b., Rosc,
138., Kram. Slov., Rk. Sl., Hlb. I. 26., 29.,
36., 223., 16., 18., Mllr. 44. Mnoho vřesu,
málo lesu. Dik. II. 79.

Vřesen. Cf. Mkl. Etym. 384. b.

Vřesí, n. = vřesoví. Koll. St. 531.

Vřesk. Cf. Mkl. Etym. 384. b. — V. =
vřes. Jenom ve frasi: Kyselé jako v. (velmi
kyselé). Val. Vck.

Vřeska, y, f, scindex, zastr. Pršp. 92.

Vřéskať = osopovati se. Val. Slavč. 18.

Vřeskavý, Výb. I. 960., vřesklavý. Výb.
II. 952.

Vřesokvětý = mající květ vřesu. Rosc.
137.

Vřesovatý, voll Heidekraut. Rk.

Vřesovice. Z V-vic Václ. Mus. 1886.
300., 653.

Vřešták, a, m. = kozel. Jir. Mor. 43. b,

Vřešťan, opice jihoamer. Vz Ott. II. 24.,
Brm. 1. 162.—164.

Vřeštěti. Cf. Mkl. Etym. 384. b. Vře-
štili. Kom. Lab. 23. Větr vříská na topoli
(hvízdá, hučí), bude juch. Val. Vck.

Vřeštidlo, a, n. = nástroj k vábení za-
jíců, jímž se zaječí vřeskot napodobuje;
také k vábení lišek, die Hasenquäcke, der
Hasenruf. Škd., NA. IV. 117.

Vřetenák, u, m., u tkadlce. V. u sno-
vadla. Slov. Phľd. XI. 536.

Vřetenatka, clausilia, plž. Vz Ott. V.
443.

Vřeteník, u, m. V. soustruhu, Spindel-
kasten, -stock. Vz Stojánek, Včř. Z. II. 57.
nn.

Vřetenitý, spindelartig. V. tykadla. Kk.
Br. 2.

Vřetenka. Cf. Brm. III. 3. 135.

Vřetenkář, e, m. = vřetenář. Us. Šd.

Vřetenní kosť, radius.

Vřeteno. Cf. Mkl. Etym. 385. a., Kram.
Slov., Schd. 1. 70. V. přádací. NA. IV. 40.
Řezání v-na (Massivschraube); v. vodicí
(u soustruhu), die Leitspindel. Vz Včř. Z.
II. 52., 57. V. v uchu, columella Cochleae.

— V. = kořeny vyrostlé v dřevených tru-
bách následkem zaneřádění jich. U Loučimě.

Vřetenobuněčný sarkom, sarcoma radio-
cellulare, spindelzellig.

Vřetenodlaňový, radiopalmaris.

Vřetenoloketní kloub, articulatio radio-
ulnaris.

Vřetenoramenní, radiobrachialis.

Vřetenostehenník, a, m., pogonocherus,
brouk. Vz Kk. Br. 349.

Vřetenovka měkkýš. Brm. IV. 2. 280.

— V., closterium, rostl. Vz Rosc. 54.
Vřetenový lis na lojové škvarky (v my-

dlářství), Spindelpresse. KP. VI. 7.

Vřetenozápěstní, radiocarpienne (fr.).

Vřetenuška. Cf. Brm. IV. 405. nn., Kram
Slov.

Vrêti = vříti. Vz List. fil. X. 139.

Vretkovati = divoké králíky vretky,
fretky (Frettchen, Frettwiesel) lapati. Škd.

Vřetnatka, y, f., balea clausilia, měkkýš.
Brm. IV. 2. 237., Dud. 24. 28.

Vřetýnko, vž Vřeteno.

Vŕgala, vŕgalka, y, f. = čamrhoun. Brt.
D. 286.

Vrgec, gce, m. = strašidlo. Nechoď ven,
sic tě vezme v. V. podobá se psu a má
oči jako otvořitka. U Chroustova u Mile-
tína. Tbnk.

Vrh. Cf. Mkl. Etym. 383. b. V. kolmý,
šikmý, vodorovný. NA. V. 156. Beda, beda!
do troch vrhov beda (třikrát běda)! Sldk.
569. Dítě je malým vrhem zkaženo (po-
jednou). Us. Vk. — V. Na vrhy se počítají
ořechy, v. = 3 ořechy, 3 vrhy — 9 atd.
Brt. D. 286. Když se na štědrý den dělí
ovoce, kdo dostane vrhem (lichem), do roka
zemře. Obz. Tři vejce nebo pět šindelů, to
je v. Val. Vck.

Vrhák, u, m. = menší podlouhlý bob,
platí za dva jiné. U Bechyně. Mý.

Vrhavka. Cf. Odb. path. III. 856. Houba.

Vrhavý plod, Schleuderfrucht. Ves. IV.
10.

Vrhcáb. Mkl. Etym. 383. a., Sdl. Hr.
I. 140., Koll, IV. 159. Vrchcáb : Sv. ruk.
203., Výb. II. 931., Tk. VIII. 502.

Vrhcábnictví, n., das Brettspiel. Lpř.

Vrhcábník. Výb. II. 931., Hus I. 127.

Vrhlík v geom. die Kappe, das Scheitel-
köpfchen.

Vrhlý, vz Zvrhlý. Je v. po tátoji. Lib.
NZ. I. 541.

Vrhnouti. Cf. Mkl. Etym. 383. b, List.
fil. X. 129. Místo vrci říkají na Dolní Bečvě
na Mor. vhodit. — co, se kam. Něco dolů,
nahoru v. Mj. V. se v náruč propasti, Vrch.,
v otroctví, Kyt., semeno v zemi, vojsko
na bojiště. Osv. Svůj zrak někam v. Osv.
— kam čím. Ktož má dva mazance, vrz
druhým do školy pryč. Výb. II. 37. Kam
by mohl kamenem vrci. Drk. Mus. 1888.
333. — se kam jak. V. kostky losem.
Vrch. V. se někam s pláčem, Vrch., s ples-
ným rykem, Kká., po hlavě. Osv. — se
nač: na kolena. Osv. — se odkud kam.
V. se se skály do moře. Us. Pdl. — co
kam proč. V ten vír vrhá člověk duši za
bludičkou zisku. Vrch.

Vrhoňov, a, m., paseka v Zádveřicích.
MzO. 1890. 179.

Vrch. Cf. Mkl. Etym. 384. a. V., vertex.
Bhm. 40., Ž. kl. 7. 17. V. vlasóv. Ib. 47.
22. V. = hoření čásť. I dá jemu vrch lba
mečem. Anth. I. 74. 36. Šli jsme na vrcha
(hory). ČT. Tkč. Ženich má přestúpit práh
pravum nohum zpředy, aby nad ním ne-
vesta nebrala vrchu. Slez. Šd. Vím velmi
veliký v. V tom vrchu velmi veliký vlk.
Veruna Václava volala: Václave, vidly vem,
vlka vyžeň ven (říkej rychle několikrát).
Brt. Dt. 167. Šel vrchama do Uher = chod-
níky, pěšinami; dolem = silnicí. Val. Slavč.
59. — V. = půda. Nosí seno na v. Laš.
Kál. Po křtu pak křižmem pomaže jeho na
vrchu (hlavy). Št. Kn. š. 217. 24. Aby na
vrchu se udržel. J. Lpř. — Pozn. V. ve
spojení s předložkami a následujícím geni-
tivem zůstává nesklonné. Na vrch jam (pole
u Jasené). Brt. D. 161. Cf. Roh, Konec,
Kraj. — Na vrch. Vysmál se mu na vrch
hlavy. Šml., Jrsk. Za vrch koho trestati.
Výb. II. 1419. Za vrch (za vlasy) z rady
ho vytáhli. Arch. X. 198. Spil se až na
vrch hlavy. Us. Rgl. Poněvadž lidské zlosti