1053

na vrch vzešly. Kol. 4. Po písních táhlých
přidávají se někdy na dovršenou drobné
improvisované popěvky, tak řečené písně
na vrch. Brt. L N II. 84. — V., der Kopf-
hieb, v tělocv. Rgl. — V. = povrch. Všecko
vyjde na vrch = na světlo. Brt. D. 286. —
V. = nejvyšší stupeň. Včil je v. roboty
(nejvíce práce). Brt. D. V. vší hrůzy. Hdk.
Státi na vrchu slávy. J. Lpř. — V. = množ-
ství. Letos odvedli v. vojáků. Val. Vck.
Tam je tomu (jim) vrch = velmi mnoho.
Brt. D. 286. — V. = verš. Laš. Brt. D.
286. Dle K. Kálala jest tento výklad mylný,
má býti: vrš (virš) : Ta píseň má do Boha
vršů nebo viršů Vz Vrš. 4. — V. práva.
To měl býti v. práva. Bart. 145 Aby v.
práva bez odvolám měli Let. 304. Dovedl
jest sobě toho na vrch práva. Arch. VIII.
404. — Za Vrchem, sam. u Libovic na Sme-
čensku.

Vrchlabí. Jak tam vylovili mořského
hada. Vz Sbtk. Krat. h. 133.

Vrchlický Jar. (od potoku Vrchlice
v Kutuohorsku, kde byl vychován). Popis
v Bibliot. mládeže stud. II. 1. Cf. o něm :
Bačk. Př. 186. a Písm. I. 451., 721., 720.
Tf. Mtc. 250., Pyp. K. 549., Slavín II. 251 ,
Rk. Sl.

Vrchmezí, Hohe Mense, hora u Opočna.
Řvn. 213. Vz Vrchomezí.

Vrchňáček, čku, m. = víčko dýmky.
Němc. Vz Vrchňák, 2.

2. Vrchňák truhly (rakve). Koll. Zp. II.
299.

3. Vrchňák = obecní pohlavar. Slov. Rr.
Sb.

Vrchňářiti = vrchňářem býti. Slov.
Phľd. IV. 266.

Vrchní. Mkl. Etym. 384. a. V. excelsus,
Ž. kl. 77. 11. a 17., summus. Ib. 73. 5., 71.
16. V. = Ober- etc. V. kotel, Šmr. 23.,
kvašení, Zpr. arch. VIII. 62., hlas, inter-
vall, vládnice (dominanta), kvarta, kvinta,
sekonda, septima, sexta, tercie. Zv. Př. kn.
7., 18., 19., 21. Je (má) ve vrchních poko-
jích (o opilém). Na Hané. Bkř.

Vrchnopanskosť, i, f., Oberherrlichkeit.
Km.

Vrchnosť = vláda etc. Nejvyšší v. sebe
samého spravovati Sb. uč. V. je právo
mluvící. V. — V. = šlechta etc. Cor. jur.

IV. 3. 2. 450., Wtr. Obr. I. 729. Konšelé a
v. v 15. a 16. stol. Vz Wtr. Obr. I. 633. nu.,
II. 539., 540., 541., 752. Bývalá v. a pod-
daní. Vz Brt. N. p. III. str. CIII.

Vrchol. Mkl. Etym. 384. a.

Vrcholčí, n., Zopfende, n. Sl. les.

Vrchole, e, f. Us. na Plzenště, Plaště,
Roudn. Že si nandaváš takovou v-li (tak
mnoho jídla). Prk. — V., os. jm. Rečníka
Vrcholí (akkus.). Arch. praž. kn. č. 92.
Wtr.

Vrcholení. Cf. Schd. I. 203.-205., NA

V. 395.

Vrcholík = nízký kulovatý vrchol chod-
ského klobouku. Rnd. 162.

Vrcholisko, a, n. = vrcholiště. Dk.

Vrcholiti v čem. V tom v-ly všecky
snahy jejich. Us. Vlč., Osv. — kde. Hle,
jak nad čelem místo koruny jí v lesku ru-

dém robské hanby jho se v-lí. K.ká. K sl.
j. 152.

Vrcholitý, wipfelig. Lpř.

Vrcholoplodý. V. mechy. Rosc. 77.,
Ott. V. 378.

Vrcholovýtrusný. V. houby. Rosc. 63.

Vrchomezí, vrchol v Orlických Horách.
Vz Vrchmezí (dod.).

Vrchoplodý mech. Cf. Ott. V. 663., 817.

Vrchoslav, ě, f., míst. jm Km. 1886.
27 Cf. Boleslav (dod.).

Vrchov. Či mám iti peší a či na v-vom
(na konci jeti)? Koll. Zp. I. 161.

Vrchovatěti, ěl, ění, den Culminations-
punkt erreichen, das Vollmass erreichen.
Phľd. II. 242.

Vrchovatí. Kobyla vrchuje (chce hřebce);
je zhřebná. Uh. Brt. D. 325.

Vrchovatina, y, f. = vrchovina (kde
vrchy sú). Hdž. Čít. 160.

Vrchovatně = vrchovatě. Osv. V. 762.

Vrchovaty = vršitý. Zem máme v-tú.
N. Hlsk. XXI. 249., Hdž. Čít. 159. — V. =
svrchovaný. Navalil si toho v. talíř. Dch.
V. zásluha. Vlč. Ten člověk je hned v-tý
(hned se durdí). Slez. Šd.

Vrchově, ě, f., artes, zastr. Rozk.

Vrchoví, superiores rami, hořejší větve.
14. stol. Mnč. Jiné dřevo křivé a plno v.
pilností se dlabá. B. mik. Sap. 13. 13. Cf.
násl.

Vrchovice, e, f. Na V-ci = míst. jm. na
Napajedelsku. Pk. Npj. 70. — V., rj. vr-
chovie, arces, zastr. Pršp. 24.

Vrchovský = horský. V. obec, pole.
Slov. LObz. XVI. 203.

Vrchtitý. U Třebonína. Olv.

Vrchulek = pích, pilus. Sv. ruk. V. II.
334. (317. a.). V., sarculium, náčiní. Pršp. 74.

Vrícko, a, n., Münnichwiese, míst. jm.
v župě turčan. Phľd. II. 115.

Vřídek. Kdo má na jazyku vřídek, po-
mlouvá ho kdosi; ať kousne do knoflíka,
pak ten pomlouvač kousne se do jazyka.
Mtc. 1892. 193.

Vřídlo Mkl. Etym. 381. b. Horká v. Vz.
Krč. G. 100. Borová v. v Toskansku. Ib.
107 V. indifferentní, Wildbäder. Vz Ott. I.
643.

Vřískoň, ě, m. = vřískač. Us. Kšť.

Vříteň, ě, m. = samec vřítenice. Mor.
Brt. D.

Vřítenice. Mkl. Etym. 385. a. Jir. Mor.
58. V., serpens. Bhm. 32. Dle Prk. v Kroku.
1889. 243., chybně m.: úřitenice.

Vřiteničí pokolení, progenies viperarum.
Ev. olom. 209. V bib. mik.: Národe ješterčí.
Cf předcház.

Vříti. Mkl. Etym. 381. b., List. fil. X.
139., XI. 467. V. v dial. Vz List. fil. 1892.
122. — kde (jak kdy). Svědomí vřelo
v nich bez přestání. Bart. 78. Kol něho
davy vrou. Osv. Vře bitva za obzorem
v dálce. Kká. Po slovech těch mi bolesť
v srdci vřela. Divý žár v očích mu vřel.
Vrch. — čím (kdy). Podlaha celá krví
vřela. Lpř. Vře plnou v čas lásky láskou
každý tvor. Mcha.

Vřitov, a, m., ves. D. ol. IX. 385.

Vřiťpich, a, m., os. jm. Wtr. Obr. 86.

513