1055

Vršovičan, vz Vršovan. 15. stol.

Vršovitý. V. síť (jako vrše). NA. IV. 121.

Vrštěk z rozmarína. Koll. Zp. I. 40.

Vršůvky. Cf. Vrščena (dod.)

2. Vrt. Vrty sem, vrty tam. Vz Dvéře
(dod. na konci).

Vrť, vz Vořina (dod.).

Vrtač, cerambix heros, der grosse Bock-
käfer. Škd.

Vrtáček. Vz Vrtač, Vrták.

Vrtačka = druh vrtáku, vrtací řehtačka,
die Bohrratsche. Vz Včř. II. 40.

Vrtadlo s tlapadlem; v. všestranné či
universalní. Vz Včř. II. 41.—45. V. na ká-
men, Steinbohrer. Čsk. V. spodiny lbové,
Transforateur. V. nebozezovité (trepanovité),
nůžkovité, Leisnigovo atd. v porodn. Vz
Kžk. Por. 610.

Vrták, Drehborer, m. Včř. Z. II. 68. V.
špičatý (kopinatý, špičák, Spitzbohrer, a)
jednořezný (einschneidig), b) dvouřezný
(zweischneidig); v. špulíř; v. americký,
amerikan. Spiralbohrer; smyčcový, rychlý
(Schnellbohrer), šroubový; hlava, peň, zá-
padka, rohatka, setrvačník v-ku. Vz Včř.
Z. II. 36.—41. V. = nebozíz s točidlem a
držadlem pro levou ruku. Val. Brt. D. 286.
Těžko v-kem kobylu dřít (o nedostatečných
prostředcích). Us. Vk. — V. = válečný stroj
bourací. NA. III. 88 — V. = mlýn na sla-
bej vode na jeden kameň. Slov. Phľd. XI.
766.

Vrtákový. V. hřídel, vz Včř. II. 41,
43., vložka, vz Vložka.

Vrtal = kdo rád v něčem hloubá. Us.
Kšť. — V., Pumpmeier. Vondrák.

Vrtalka, torymus, hmyz. Cf. Brm. IV.
338.

Vrtanec, nce, m. = koláč s děrou upro-
střed, rovášek. U Březové. Brt. Sv 37.

Vrtanka, das Bohrloch. Šd. Cf. Vrtba
(dod).

Vrtaný jak: šikmo, dvojnásobně. ZČ.

Vrtati. Cf. Mkl. Etym. 385., List. fil.
1892. 371 O vrci praví Gb. v List. fil. 1884.
96., že jest špatné. — kam. Tatík vrtal do
syna (domlouval mu; přemlouval ho). Sá.
Závisť, anoť jí črt vrtá v srdce. Št. Kn. š.
162. — se jak. Dým vysokým sa stĺpom
vŕta, vine. Phľd. III. 1. 41.

Vrtátko, vz Vrtadlo. — V. An. Mus.
1886. 641.

Vrťátko A Jar. Cf. Ukaz. 114., Tf. Mtc.
300 , Pyp. K. 549., Rk Sl., Bačk. Př. 170.
a Písm. I. 383, 713., 720.

Vrtavec. Cf. Brm. IV. 129., Šír II. 63.,
Kk. Br. 236.

Vrtavý. V. houba, viva celata. Brm. IV.
2. 557.

Vrtaže, pl., f. = klúkaté dráhy, serpen-
tiny ces strmé hory. Slov. Phľd. XII. 624.

Vrtba, y, f., das Bohrloch. Hrbk. Cf.
Vrtanka (dod.).

Vrtec, tce, m., = vrták. Šd.

Vrtejš. Cf. Ves. IV. 164., Odb. palh. III.
49.

Vrtěná = slovácký tanec rychlý, po-
dobný čardaši. Vz Hrb. Obr. 86., Brt. N. p
III. str. XL1II. Který tanečník si právě za-
platil, zazpíval si svou píseň, hudba jí po-

chytla, tanečník kývl si na svou dívku a
otáčel se s ní rychlým tempem na jednom
takměř místě ; ostatní tanečníci následovali
jeho příkladu Brt. L. N. II. 74.

Vrtění másla. Vz Stloukání. Mor. Brt.

Vrtěný. Bliščáni v-ho meča. Hý. Ss.

Vrtěříž, adj.: vrtěrský. Brt. D. 153.

Vrtič, e, m. = kdo vrtí, točí. Šd.

Vrtička, y, f. = klechtačka, Quirlholz,
n. Sl. les.

Vrtihlavec, vce, m. = vrtohlavec. T.
Záb. pov. II. 6.

Vrtich, u, m, multonia, rostl., zastr.
Pršp. 32.

Vrtikať = šveholiti (o vlastovce). Lasto-
vička šteboce, v-ká, vrždiká. Slov. Hdž.
Šlb. 33

Vrtilko či vrtohlavá = nadávka ženským
v 16. stol. Wtr.

Vrtiprcka, y, f. = vrtil. Č. T. Tkč.

Vrtiti. Cf. Šf. III. 502. Na Laš. = na
žernách mleti. Brt. D 286. — abs. Kdo
vchází do světnice, kde se vrtí (máslo),
přeje: Naděl pán Bůh hodnou hroudu jako
uhlířskou boudu. U Rokyc. Fč. — čím
Jedna druhú vrtila. Slovác. pís. Hrb. — se
kde (s kým). Tam se vrtí na koni. Koll.
Zp. I. 70. Nade dvorem vrtí se šohajek
s vraným koněm. Brt. N. p. I. 141. — s inft.
Vavřinče, co říci i sem i tam vrtíš? Pass.
mus. 429.

Vrtižer, a, m , v obec. ml. Vlčižer, dě-
dina v trenčan. stolici. Phľd. V. 336.

Vrtkání, taedium in animo. 15. stol.

Vrtkati se jak. Podlé svého duomyslu
převráceného vrtkají se. Krnd. 39.

Vrtkavosť věcí pozemských, J. Lpř.,
mody. Kzl.

Vrtkavý. V. mysl. Let. 401. Je v jako
kohút na kalvínskej väži. Slov. Rr. Sb.

Vrtkomyslý = vrtkomyslný. Hank. Sb
176

Vrtký. Cf. Št. N. 389. Vřeteno je vrtké =
dobře, rovno se s ním vrtí; opak vř. brdavé.
Slez. Šd. — V = nestálý. Neb jest v-ké
dobré Št. Kn. š. 22.

Vrtlák. Mkl. Etym. 385. a. Nedouk a v.;
Postupuje po mudráciech, po v-ciech, an
se klátie jako tresť na bahně. Krnd 66.,
39. Na obě strany vrtlákem ostal a man-
tlářem. Let. 191.

Vrtlík, u, m., barevný kotouč, Farben-
kreisel, m. Sl. les.

Vrtlání, murmuratio. Št. Opat. 411., 412.,
414.

Vrtlati, murmurare, zastr. Vz Šf. III.
503. — Proti Bohu v ; Nemúdří vrtli na
Bob. Št. Opat. 414., 415. Jidáš o tom ma-
zání záviščemi vrtlal. ML. Vz Vrtrati.

Vrtlavý a lehký Krnd. 42.

Vrtočina, y, f. = drbavka, nemoc do-
bytčí. Dmk. č. 327.

Vrtohlav m. vrtihlav. Gb. Ml. I. 65.

Vrtohlavec. Šf. III. 195. a j.

Vrtohlavosť ovcí povstává tasemnicí
ovčí, která proudem krve do mozku ovčího
se dostává. Km. 1884. 715. Cf. KP. VI. 445.

Vrtoch. Cf. Mkl. Etym. 385. a. — V. =
nepokojnosť. Soused B. vždy v-chy honí.
Wtr. exc. Jaký jí to přišel v. do hlavy? Sá.

513*



	1055

	Vršovičan, vz Vršovan. 15. stol. Vršovitý. V. síť (jako vrše). NA. IV. 121. Vrštěk z rozmarína. Koll. Zp. I. 40. Vršůvky. Cf. Vrščena (dod.) 2. Vrt. Vrty sem, vrty tam. Vz Dvéře (dod. na konci). Vrť, vz Vořina (dod.). Vrtač, cerambix heros, der grosse Bock- käfer. Škd. Vrtáček. Vz Vrtač, Vrták. Vrtačka = druh vrtáku, vrtací řehtačka, die Bohrratsche. Vz Včř. II. 40. Vrtadlo s tlapadlem; v. všestranné či universalní. Vz Včř. II. 41.—45. V. na ká- men, Steinbohrer. Čsk. V. spodiny lbové, Transforateur. V. nebozezovité (trepanovité), nůžkovité, Leisnigovo atd. v porodn. Vz Kžk. Por. 610. Vrták, Drehborer, m. Včř. Z. II. 68. V. špičatý (kopinatý, špičák, Spitzbohrer, a) jednořezný (einschneidig), b) dvouřezný (zweischneidig); v. špulíř; v. americký, amerikan. Spiralbohrer; smyčcový, rychlý (Schnellbohrer), šroubový; hlava, peň, zá- padka, rohatka, setrvačník v-ku. Vz Včř. Z. II. 36.—41. V. = nebozíz s točidlem a držadlem pro levou ruku. Val. Brt. D. 286. Těžko v-kem kobylu dřít (o nedostatečných prostředcích). Us. Vk. — V. = válečný stroj bourací. NA. III. 88 — V. = mlýn na sla- bej vode na jeden kameň. Slov. Phľd. XI. 766. Vrtákový. V. hřídel, vz Včř. II. 41, 43., vložka, vz Vložka. Vrtal = kdo rád v něčem hloubá. Us. Kšť. — V., Pumpmeier. Vondrák. Vrtalka, torymus, hmyz. Cf. Brm. IV. 338. Vrtanec, nce, m. = koláč s děrou upro- střed, rovášek. U Březové. Brt. Sv 37. Vrtanka, das Bohrloch. Šd. Cf. Vrtba (dod). Vrtaný jak: šikmo, dvojnásobně. ZČ. Vrtati. Cf. Mkl. Etym. 385., List. fil. 1892. 371 O vrci praví Gb. v List. fil. 1884. 96., že jest špatné. — kam. Tatík vrtal do syna (domlouval mu; přemlouval ho). Sá. Závisť, anoť jí črt vrtá v srdce. Št. Kn. š. 162. — se jak. Dým vysokým sa stĺpom vŕta, vine. Phľd. III. 1. 41. Vrtátko, vz Vrtadlo. — V. An. Mus. 1886. 641. Vrťátko A Jar. Cf. Ukaz. 114., Tf. Mtc. 300 , Pyp. K. 549., Rk Sl., Bačk. Př. 170. a Písm. I. 383, 713., 720. Vrtavec. Cf. Brm. IV. 129., Šír II. 63., Kk. Br. 236. Vrtavý. V. houba, viva celata. Brm. IV. 2. 557. Vrtaže, pl., f. = klúkaté dráhy, serpen- tiny ces strmé hory. Slov. Phľd. XII. 624. Vrtba, y, f., das Bohrloch. Hrbk. Cf. Vrtanka (dod.). Vrtec, tce, m., = vrták. Šd. Vrtejš. Cf. Ves. IV. 164., Odb. palh. III. 49. Vrtěná = slovácký tanec rychlý, po- dobný čardaši. Vz Hrb. Obr. 86., Brt. N. p III. str. XL1II. Který tanečník si právě za- platil, zazpíval si svou píseň, hudba jí po-	chytla, tanečník kývl si na svou dívku a otáčel se s ní rychlým tempem na jednom takměř místě ; ostatní tanečníci následovali jeho příkladu Brt. L. N. II. 74. Vrtění másla. Vz Stloukání. Mor. Brt. Vrtěný. Bliščáni v-ho meča. Hý. Ss. Vrtěříž, adj.: vrtěrský. Brt. D. 153. Vrtič, e, m. = kdo vrtí, točí. Šd. Vrtička, y, f. = klechtačka, Quirlholz, n. Sl. les. Vrtihlavec, vce, m. = vrtohlavec. T. Záb. pov. II. 6. Vrtich, u, m, multonia, rostl., zastr. Pršp. 32. Vrtikať = šveholiti (o vlastovce). Lasto- vička šteboce, v-ká, vrždiká. Slov. Hdž. Šlb. 33 Vrtilko či vrtohlavá = nadávka ženským v 16. stol. Wtr. Vrtiprcka, y, f. = vrtil. Č. T. Tkč. Vrtiti. Cf. Šf. III. 502. Na Laš. = na žernách mleti. Brt. D 286. — abs. Kdo vchází do světnice, kde se vrtí (máslo), přeje: Naděl pán Bůh hodnou hroudu jako uhlířskou boudu. U Rokyc. Fč. — čím Jedna druhú vrtila. Slovác. pís. Hrb. — se kde (s kým). Tam se vrtí na koni. Koll. Zp. I. 70. Nade dvorem vrtí se šohajek s vraným koněm. Brt. N. p. I. 141. — s inft. Vavřinče, co říci i sem i tam vrtíš? Pass. mus. 429. Vrtižer, a, m , v obec. ml. Vlčižer, dě- dina v trenčan. stolici. Phľd. V. 336. Vrtkání, taedium in animo. 15. stol. Vrtkati se jak. Podlé svého duomyslu převráceného vrtkají se. Krnd. 39. Vrtkavosť věcí pozemských, J. Lpř., mody. Kzl. Vrtkavý. V. mysl. Let. 401. Je v jako kohút na kalvínskej väži. Slov. Rr. Sb. Vrtkomyslý = vrtkomyslný. Hank. Sb 176 Vrtký. Cf. Št. N. 389. Vřeteno je vrtké = dobře, rovno se s ním vrtí; opak vř. brdavé. Slez. Šd. — V = nestálý. Neb jest v-ké dobré Št. Kn. š. 22. Vrtlák. Mkl. Etym. 385. a. Nedouk a v.; Postupuje po mudráciech, po v-ciech, an se klátie jako tresť na bahně. Krnd 66., 39. Na obě strany vrtlákem ostal a man- tlářem. Let. 191. Vrtlík, u, m., barevný kotouč, Farben- kreisel, m. Sl. les. Vrtlání, murmuratio. Št. Opat. 411., 412., 414. Vrtlati, murmurare, zastr. Vz Šf. III. 503. — Proti Bohu v ; Nemúdří vrtli na Bob. Št. Opat. 414., 415. Jidáš o tom ma- zání záviščemi vrtlal. ML. Vz Vrtrati. Vrtlavý a lehký Krnd. 42. Vrtočina, y, f. = drbavka, nemoc do- bytčí. Dmk. č. 327. Vrtohlav m. vrtihlav. Gb. Ml. I. 65. Vrtohlavec. Šf. III. 195. a j. Vrtohlavosť ovcí povstává tasemnicí ovčí, která proudem krve do mozku ovčího se dostává. Km. 1884. 715. Cf. KP. VI. 445. Vrtoch. Cf. Mkl. Etym. 385. a. — V. = nepokojnosť. Soused B. vždy v-chy honí. Wtr. exc. Jaký jí to přišel v. do hlavy? Sá. 513*