Předchozí (1056)  Strana:1057  Další (1058) |
|
|||
1057
|
|||
|
|||
Vsíti. — co kam. V jich mysli rač v.
siemě věčného života. Pass. 39. Jason měl zuby na pole v. Troj. 5. b. — kde. Vsál zrno na poli svém. Exc. Kterýž podlé cesty vsát jest Br. Vsklanice, cuma, oděv, zastr. Rj. V Pršp
skanice. Vskoče, cito. Ev. víd. 30.
Vskočiti na své nohy. Kká. K sl. j. 94
Vskřesat, vz Vzkřísiti. Vidíme vo tebe
v. dávných našich cárov semä. Slov. Zbr. Lžd. 121 Vskrytě, verborgen. Rk.
Vskučeti, heulen, brüllen. Žalostivě
vskuči (lev). Ezp. 1955. Vskuoře. Aby šel v. 15 stol. Uschla ta
růže (umřel Petr Vok z Rožmberka), hle bere se odsud a my za ní vskůře. Lom Mus. 1884. 505. Vsláněti se. Cf. List fil IX. 313.
Vslaviti, psallere. — čemu: jménu
tvému. Ž. kl. 9. 3 , 75 11. Vslavoněný = voslavený, v slávu vtě-
lený. Slov. Šd. Tys mi v srdci Tatry v-ěná Hrbň. Jsk. Vslíbiti, vslibovati = počíti slibovati.
Št. Kn. š. 275. 36. Vsloniti. Jiežťo se má dušě vloní. Pravn.
2893. Oni se tobě vslonie. 1b. 708. Clovečie dietě nemá ijednoho miesta sobě, jemužto by sě v svej mdlobě mohlo bezpečně v. neb svú hlavu tam vskloniti. Pravn. 1201. Vsmáti se, vz Vsmieti se. Alx. V. Anth.
Jir. 1. 3. vd. 33. Vsměřiti, orientiten. Hrbk.
Vsmiesiti = si nakloniti. Mní osel. že
by jeho (pána) vsmiesil. Ezp 943. Vsmieti se. Mužie dievkam sě vsmiechu
Dal C. 10. Vsobený; -en, a, o. Láska k sobě sa-
mému duchu jest v-na. Pal. Rdh. I. 345. Vsobiti něco do něčeho. Pal. Rdh. I
342. Vsouvání samohlásek. Cf. Kvř. Ml. 24.
Vspena, y, f., galreda, jídlo, zastr. Pršp.
65. Vspíti. Mráz vody vspil (do sebe vpil)
Ezp. 582. Vspolný = vespolný. Kká. K sl. j. 69.
Vssavačka, y, f. V. (elektřiny), Colle-
ctor. Sl. les. Vssávati, vz Vssáti.
Vstaltě = vstalť je (jest). D. Lhrg. 229
Vstáří Cf. Šf. Strč. ml. 117
Vstáti. Klne vstávaje líhaje. Us. Šd.
Třebaj' nám prositi vstavajíc i léhajíc. Št. Kn. š. 51. (13.).— odkud (kdy jak). Od modlení vstaň! Auf vom Gebet! Čsk. V od knihy. Osv. Muži vstali z kola; Ať nám z tebe síla vstane. Kká V konec věků z pekla vstává na dračích křídlech Anti- krist. Osv. VI 461. Z mlh vstalo jitro. Vrch. Tuž musí Tristram od ní v. Výb. I. 823. Vstal z mrtvých. Drk. 169 b , Št. Ř. 171. a., z modlitby. Drk. Mus. 1888. 333. Třetí den vstal z mrtvých. Št. Kn. š. 21., 12, 14 Z těžkých hříchů v. Sv. ruk. 300. Kteříž sě v hřiešiech nezastarají, brzy mohú z hřie- chóv v. Hus II. 359. — nač (kdy). V. na |
nohy. Co jsem na své nohy vstala (od dě-
tinství). Němc. Ten na nohy asi už nevstane (umře). Sá. Vstávati v noci na modlitvy. Št. Kn. š. 177. (91.) Vstal jest (anděl) na svého otce (proti němu); Nevěra na vieru vstala. 14. stol. Mus. 1884. 248. Čechové ve třech dnech na vojnu vstaniechu. Dal. C. 79. — proti komu, insurgere. Mnozí vstajîu proti mně. Ž. kl. 3 2. — kde. Sotva že jasný den nad lesy vstane. Mcha. V mé duši vstala pochybnosť. Vrch. — jak. Vstávám ve jménu pána našeho Ježíše Krista. Mž. 1. Rázem v útěk vstali Vrch. Rychlostí blesku v. Osv. V. 754 Vstal svú mocí. Sv. ruk. 73. Neb v témž těle, ješto máme nynie, vstanem; K jehož příští všichni lidé opět v. mají s svými těly. Št. Kn. š. 28., 15. — kdy. Je-li jasno, záhy vstávej; pakli mračno, déle spávej. Bž. exc. Záhy vstávej, příklad dávej. Káza všem před sedmém dni v. Výb. II. 7. Tehda v tu ho- dinu ten starosta vstal. Pass Zhotovte se, prve nežli slunce vstane. Osv. 1884. 691. Vstava, apoteca.
Vstavač. Cf. Mllr. 74., Rosc. 113. V.,
satyrion. 1402. Vstáváček, čku, m. = figurka z bezové
duše zhotovená a na jednom konci silně (hřebíčkem) zatížená, na nějž se pak byvši poražena sama zase staví. Mj. 69. Vstavek. Cf. Jg Slnosť. 119.
Vstaviti co komu. Farao vstavil jim
koruny zlaté. Asn. 6. Vstavka, Einschiebsel, n. Šf. III. 112.,
182. a Strž. II. 255. Bi — ja — ch imperpft., ja jest v Šf. III. 601. Vstéci. Lidé chtiechu sě v. Výb. II. 12.
Vtisknouti. Vtiskne se proti vóli boží,
pravě jako proti ostnu. Št. Kn. š. 163. Vstoupavý rhythmus. Sš., Křn.
Vstoupilý. Člověk do života v. Hvlč. I.
185. Vstoupiti kam: mezi šiky nepřátel, Us.
Pdl., na purkrabství, Let. 263, pod vrchní vládu něčí, J. Lpř , v propasti, Vrch., ve střemeny, Kká., v nebesa, Št. Kn. š. 13., někomu do cesty. Vlč. V. k někomu. Vrch. — več (s kým): v manželství, Št. Kn. š. 62., Hr. rk. 177. V. v přímiřie. Kar. 23., s někým ve spojení, ve smlouvu. Osv. V. v něco = vložiti se. Brt. D. 286. Kateřina vstúpi v silnější mysl (nabyla větší odvahy). Kat. Neb ktož dědinu dává na plat, což vymluví a več onen vstúpí, to móž na něm bez hřiecha vzieti. Št. Kn. š. 160. — od- kud kam. Ze semináře do života v. Vlč. Páry z lesů v nebe vstoupají. Mcha. Proč's ot nás vstúpila v nebe ? Pravda v. 2. — kde kam. Vstoupil na loď v Terstu. Us. Pdl. — jak kudy. Vstoupali lesem za průvodcem směrem křivolakym po kamení. Us. Pdl. Vstřed = obviam. Hank. Sb. 188.
Vstřel, u, m., Einschuss, m. Exc. Vstřetiti. Sv. ruk. An. 467. Vstříc. D. Lhrg. 306. V. = v-stříci, strč. v střiecu = v ústrety. Gb. Ml. I. 147. Vstřieci. Ev. víd. 96. Vstřikování. Vz Slov. zdrav. 405. |
||
|
|||
Předchozí (1056)  Strana:1057  Další (1058) |