1057

Vsíti. — co kam. V jich mysli rač v.
siemě věčného života. Pass. 39. Jason měl
zuby na pole v. Troj. 5. b. — kde. Vsál
zrno na poli svém. Exc. Kterýž podlé cesty
vsát jest Br.

Vsklanice, cuma, oděv, zastr. Rj. V Pršp
skanice.

Vskoče, cito. Ev. víd. 30.

Vskočiti na své nohy. Kká. K sl. j. 94

Vskřesat, vz Vzkřísiti. Vidíme vo tebe
v. dávných našich cárov semä. Slov. Zbr.
Lžd. 121

Vskrytě, verborgen. Rk.

Vskučeti, heulen, brüllen. Žalostivě
vskuči (lev). Ezp. 1955.

Vskuoře. Aby šel v. 15 stol. Uschla ta
růže (umřel Petr Vok z Rožmberka), hle
bere se odsud a my za ní vskůře. Lom
Mus. 1884. 505.

Vsláněti se. Cf. List fil IX. 313.

Vslaviti, psallere. — čemu: jménu
tvému. Ž. kl. 9. 3 , 75 11.

Vslavoněný = voslavený, v slávu vtě-
lený. Slov. Šd. Tys mi v srdci Tatry v-ěná
Hrbň. Jsk.

Vslíbiti, vslibovati = počíti slibovati.
Št. Kn. š. 275. 36.

Vsloniti. Jiežťo se má dušě vloní. Pravn.
2893. Oni se tobě vslonie. 1b. 708. Clovečie
dietě nemá ijednoho miesta sobě, jemužto
by sě v svej mdlobě mohlo bezpečně v.
neb svú hlavu tam vskloniti. Pravn. 1201.

Vsmáti se, vz Vsmieti se. Alx. V. Anth.
Jir. 1. 3. vd. 33.

Vsměřiti, orientiten. Hrbk.

Vsmiesiti = si nakloniti. Mní osel. že
by jeho (pána) vsmiesil. Ezp 943.

Vsmieti se. Mužie dievkam sě vsmiechu
Dal C. 10.

Vsobený; -en, a, o. Láska k sobě sa-
mému duchu jest v-na. Pal. Rdh. I. 345.

Vsobiti něco do něčeho. Pal. Rdh. I
342.

Vsouvání samohlásek. Cf. Kvř. Ml. 24.

Vspena, y, f., galreda, jídlo, zastr. Pršp.
65.

Vspíti. Mráz vody vspil (do sebe vpil)
Ezp. 582.

Vspolný = vespolný. Kká. K sl. j. 69.

Vssavačka, y, f. V. (elektřiny), Colle-
ctor. Sl. les.

Vssávati, vz Vssáti.

Vstaltě = vstalť je (jest). D. Lhrg. 229

Vstáří Cf. Šf. Strč. ml. 117

Vstáti. Klne vstávaje líhaje. Us. Šd.
Třebaj' nám prositi vstavajíc i léhajíc. Št.
Kn. š. 51. (13.).— odkud (kdy jak). Od
modlení vstaň! Auf vom Gebet! Čsk. V
od knihy. Osv. Muži vstali z kola; Ať nám
z tebe síla vstane. Kká V konec věků
z pekla vstává na dračích křídlech Anti-
krist. Osv. VI 461. Z mlh vstalo jitro. Vrch.
Tuž musí Tristram od ní v. Výb. I. 823.
Vstal z mrtvých. Drk. 169 b , Št. Ř. 171. a.,
z modlitby. Drk. Mus. 1888. 333. Třetí den
vstal z mrtvých. Št. Kn. š. 21., 12, 14
Z těžkých hříchů v. Sv. ruk. 300. Kteříž
sě v hřiešiech nezastarají, brzy mohú z hřie-
chóv v. Hus II. 359. — nač (kdy). V. na

nohy. Co jsem na své nohy vstala (od dě-
tinství). Němc. Ten na nohy asi už nevstane
(umře). Sá. Vstávati v noci na modlitvy.
Št. Kn. š. 177. (91.) Vstal jest (anděl) na
svého otce (proti němu); Nevěra na vieru
vstala. 14. stol. Mus. 1884. 248. Čechové
ve třech dnech na vojnu vstaniechu. Dal.
C. 79. — proti komu, insurgere. Mnozí
vstajîu proti mně. Ž. kl. 3 2. — kde.
Sotva že jasný den nad lesy vstane. Mcha.
V mé duši vstala pochybnosť. Vrch. —
jak. Vstávám ve jménu pána našeho Ježíše
Krista. Mž. 1. Rázem v útěk vstali Vrch.
Rychlostí blesku v. Osv. V. 754 Vstal svú
mocí. Sv. ruk. 73. Neb v témž těle, ješto
máme nynie, vstanem; K jehož příští všichni
lidé opět v. mají s svými těly. Št. Kn. š.
28., 15. — kdy. Je-li jasno, záhy vstávej;
pakli mračno, déle spávej. Bž. exc. Záhy
vstávej, příklad dávej. Káza všem před
sedmém dni v. Výb. II. 7. Tehda v tu ho-
dinu ten starosta vstal. Pass Zhotovte se,
prve nežli slunce vstane. Osv. 1884. 691.

Vstava, apoteca.

Vstavač. Cf. Mllr. 74., Rosc. 113. V.,
satyrion. 1402.

Vstáváček, čku, m. = figurka z bezové
duše zhotovená a na jednom konci silně
(hřebíčkem) zatížená, na nějž se pak byvši
poražena sama zase staví. Mj. 69.

Vstavek. Cf. Jg Slnosť. 119.

Vstaviti co komu. Farao vstavil jim
koruny zlaté. Asn. 6.

Vstavka, Einschiebsel, n. Šf. III. 112.,
182. a Strž. II. 255. Bi — ja — ch imperpft.,
ja jest v Šf. III. 601.

Vstéci. Lidé chtiechu sě v. Výb. II. 12.

Vtisknouti. Vtiskne se proti vóli boží,
pravě jako proti ostnu. Št. Kn. š. 163.

Vstoupavý rhythmus. Sš., Křn.

Vstoupilý. Člověk do života v. Hvlč. I.
185.

Vstoupiti kam: mezi šiky nepřátel, Us.
Pdl., na purkrabství, Let. 263, pod vrchní
vládu něčí, J. Lpř , v propasti, Vrch., ve
střemeny, Kká., v nebesa, Št. Kn. š. 13.,
někomu do cesty. Vlč. V. k někomu. Vrch.
— več (s kým): v manželství, Št. Kn. š.
62., Hr. rk. 177. V. v přímiřie. Kar. 23.,
s někým ve spojení, ve smlouvu. Osv. V.
v něco = vložiti se. Brt. D. 286. Kateřina
vstúpi v silnější mysl (nabyla větší odvahy).
Kat. Neb ktož dědinu dává na plat, což
vymluví a več onen vstúpí, to móž na něm
bez hřiecha vzieti. Št. Kn. š. 160. — od-
kud kam. Ze semináře do života v. Vlč.
Páry z lesů v nebe vstoupají. Mcha. Proč's
ot nás vstúpila v nebe ? Pravda v. 2. —
kde kam. Vstoupil na loď v Terstu. Us.
Pdl. — jak kudy. Vstoupali lesem za
průvodcem směrem křivolakym po kamení.
Us. Pdl.

Vstřed = obviam. Hank. Sb. 188.
Vstřel, u, m., Einschuss, m. Exc.
Vstřetiti. Sv. ruk. An. 467.
Vstříc. D. Lhrg. 306. V. = v-stříci, strč.
v střiecu = v ústrety. Gb. Ml. I. 147.
Vstřieci. Ev. víd. 96.
Vstřikování. Vz Slov. zdrav. 405.