Předchozí (1061)  Strana:1062  Další (1063) |
|
|||
1062
|
|||
|
|||
Vtroušený. V. ruda. NA. — kde, kam
jak. Nerost v prahorách v-ný. Po různu v-né ve skalách drahé kameny. Osv. Ruda v drobných částečkách do skály v-ná. Us. Pdl. Vťuci. Udělal to v. (z neopatrnosti):
Dělá se něvťuci (nevěda). Laš. Brt. D. 286. Vťup = vtip. Ten má dobrý v. Slez. Šd.
Vťúpiť se = vtípiti se. U Bzence. Šd.
Vťupný = vtipný. U Bzence. Šd.
Vtýlek, lku, m., resticulum, zastr. Rozk.,
Pršp. 69. Vtytlati = vecpati. Veveľký had veľkú
žabu vtytle do seba. Slov. Hdž. Čít. 182. Vucet, ctu, m. = sušené švestky rozva-
řené, hrozinky a trochu octa, Brt. Sv. 38. Vůči. Abychom sobě v. mluviti mohli.
Bart. 114. Tu kuchařka v. mu mluvila to všecko. Let 316. Cf. Gb. Ml. II. 147. Vůdce. Strany skloňování vz Gb. Ml. I
94. Dobrého vůdce nehoda ukáže. Bž. exc. — V. = ryba. Vůdců 5 kop. 1667. Vůdceporučník, a, m. Pl. II. 234.
Vůdci, vódcie, m. = vůdce. Slav. II. 211.,
Anth. I. 3. vd 7. Vůje, e, f. = oj. Mkl. Etym. 220. b.
Vuk Stefanovié Karadžić 1787.—1864.
Vz Pyp. K. I. 176.-180. Vůk, u, m. = chudobina, chléb ptačí,
viburnum, Schlingbaum, rostl. Vz Mllr. 111. Vukluša, dle Káča = slepice s vuklemi
u očí. Val. Brt. L. N. I. 192. Vůkol jíti s čím. Št. Kn. š. 167. 22. Dle
Jg. dle němec. — Cf. Gb. Ml. II. 147., D. Lhrg. 305. Vukot, u, no. = bzukot. V. včel. Hol.
223. Vůl. Cf. Mkl. Etym. 394. b., Hlb. I. 95.,
107., 108., Mách. 10., 50, 64., 75. Naší paní hrabince 24 krav posílám a jednoho vola hospodáře (býka). Čem. Zuz. 263. Tys korunovaný vůl. U Rokyc. Vole volúcený, volúcenúcný (sesilněná nadávka). Mor. Brt Jména volů na Mor.: malo (malastý, malo- vaný, červený), bělo, sivo = sivák = sivoš, séja = sejka = sejko (bílý uherský vůl s velikýma rohoma), płavoň = płavoš, rejko (bledočervený), łygo (sivastý), buroš (načer- venavý), paloň (opálený), barna (barvy bouř- ného mraku téhož jména), brňo (připálený), perša (pohnědlý) = peršo, šmaro, šarga (hraje věc barev do kaštanova), muryš, baboš, łysoň = łyso = łysko = łyša = łysoš, hvězdoň, jeleň, kavoš, strakoš = strako, tisoň, březoň = březo, šipoň, pivoň, ružo = ružej, małoň (malý), hłavala (má velkou hlavu), rožko (má pékné rožky), roháň (veliké rohy), široň (široké rohy), ordoš (rohy k sobě), hegeš (rohy v zad), kluko (rohy v kliku), jaroš (podpálený), štrymák. Stál jako vůl. Us. Hnšk. Snad nechceš učit starého vola tahat? Us. Fč. Kdosi tu stojí na volech (s vozem, do ně- hož jsou zapřaženi voli; Dělá na voloch (= s voly); Jel na volech (na voze voly taženém). V Podluží. Brt. D Zabral se do toho jako vůl do otépky slámy. Brt. Od starého vola menší vorati sě spieše naučí. Krnd. 32. Služ pánovi věrně, dostaneš se k volům. Obz. Kdo s voly zachází, jakoby |
jejich vlastní bratr byl. U Sadské. Kšť.
Vůl hází rohem prsť do nebe, ana na hřbet mu padá. Bž. exc. Kolikrát se vůl s fůry sena nažere? Ani jednou, protože tam ne- vyleze. Km. 1886. 787. Štyry panny v tanci a dva ogrmanci a jeden švihovec (kola u vozu, volci, bič). Brt. Dt. 158. Když je malé, štyrma vládne, když je velké, hory láme a po smrti chodí do kostela (tele cicá čtyři štrychy, vůl vozí dřevo, boty). Ib. 159. Červený žváč, má dva vštochance, štyry okokance, pátý ometáč (vůl). Ib. 153. Cf. Km. 1886. 753. — V. planý = kapucí- nek, zoborozec, Nashornkäfer, brouk. V Pod- luží. Brt. — Vůl — něvůl oprav dle Šd. v : vul — něvul = vol — nevol. Slez. Vůle. Cf Mkl. Etym. 377 b., Jg. Slnosť.
32., Předmětenstvo (dod.), Kn. rožm. 140. V. objemná (extensivní), důrazná (intensivní), soustředěná, (koncentrovaná) Dk. Aesth.341. Slove pak v právích spravedlivosť ustavičná a neměnící se vůle, kteráž jednomu každému uděluje toho práva, jakéž komu náleží. Kol. 3. — V. = chtění etc. V. vrtkavá. Cor. jur. IV. 3. 2 V. konečná jako skutek má trestána býti. Vz Brikc. Jir. XLVIII. 4. 1. Kde v. pevná, prostředky se vždy naleznou. Sb. uč. Udělal to přes moju vůlu. Us. Šd. Vóle skutek vždy převáží. Ezp. 1840. Bez bozej vůle ani vlas s hlavy něidě důle. Slez. Šd. Vůla boží nechť všecko lomí (staň se)! Val. Vck. Co bolí, odbývej dobrou volí. Bž. exc. — V. = to, co kdo chce. Každý téměř vůli svou za právo má. Neb by své vuole neměli, radějšeť by to viděli, byt se lidé mordovali. Výb. II. 312. — V. = úmysl etc. Jedné biechu vši té vóle. Alx. Při dobré vůli vše jde do hůry. Us. — V. = vášeň etc. Vůli svou s ní vykonal. Pož. 293. Ktožť nechce ostati ďábla, světa, i sám své tělesné vóle. Št. Kn. š. 19. Svá v. v pekle hoří. Bž. exc. — V. = libosť, přání. Najedl se do vůle. Us. Vhl. Esli bude vaša vůla. Us. Šd. Matka mu přec vůlu udělala. VSlz. I. 74. Natrápivše se do vůle. Bart. 142. Přistup k mé vóli. Marg. v. 316. K vóli si ty, k vóli mojim sivým očom, ale si nie k vóli tým mojim rodičom. Koll. Zp. I. 103. Potom přišloj' j'mu tu k vóli (zachtělo se mu), ž' chtěl do Alexandrie jíti. Výb. II. 4. Neumie slúžiti svému otci k jeho vóli Št. Kn. š. 17. Donidž se jim dobře vede po jich vóli. Ib. 35. — V. = volnosť. Dáti oři vůli. Kká. Dítě, kterémuž se dopouští vůle jeho. Pož. 119. Dělaj po voli (pohodlně). Val. Brt. D. 61. — K vůli. Cf. Brt. S. 189. — V. = svolení. Dobrá v. právo ruší. Bž. exc. Ktož bv tento list měl s dobrú volí jich. Arch. VII. 636 , VIII. 495. a tam často. — V. dobrá = zábava. Když offici- rové při truňku a jiných dobrých vůlech svých připomínali sobě a připíjeli neukrytě na zdraví pánů nových. Skl. V. 3. — V. dobrá = neštovice. Hojení jí na Mor. Vz Mtc. XV. 294. — V. = postoupení, Cession. Ktož by měl dobrú volí na týž list. Arch. VIII. 500. a tam často. — V. = prostran- ství. V. = mezera, ve které se stroj n. čásť jeho pohybuje. Us. Páka má omezenou vůli v pohybu. ZČ. I. 272. (417.). |
||
|
|||
Předchozí (1061)  Strana:1062  Další (1063) |