1062

Vtroušený. V. ruda. NA. — kde, kam
jak. Nerost v prahorách v-ný. Po různu
v-né ve skalách drahé kameny. Osv. Ruda
v drobných částečkách do skály v-ná. Us.
Pdl.

Vťuci. Udělal to v. (z neopatrnosti):
Dělá se něvťuci (nevěda). Laš. Brt. D. 286.

Vťup = vtip. Ten má dobrý v. Slez. Šd.

Vťúpiť se = vtípiti se. U Bzence. Šd.

Vťupný = vtipný. U Bzence. Šd.

Vtýlek, lku, m., resticulum, zastr. Rozk.,
Pršp. 69.

Vtytlati = vecpati. Veveľký had veľkú
žabu vtytle do seba. Slov. Hdž. Čít. 182.

Vucet, ctu, m. = sušené švestky rozva-
řené, hrozinky a trochu octa, Brt. Sv. 38.

Vůči. Abychom sobě v. mluviti mohli.
Bart. 114. Tu kuchařka v. mu mluvila to
všecko. Let 316. Cf. Gb. Ml. II. 147.

Vůdce. Strany skloňování vz Gb. Ml. I
94. Dobrého vůdce nehoda ukáže. Bž. exc.
— V. = ryba. Vůdců 5 kop. 1667.

Vůdceporučník, a, m. Pl. II. 234.

Vůdci, vódcie, m. = vůdce. Slav. II. 211.,
Anth. I. 3. vd 7.

Vůje, e, f. = oj. Mkl. Etym. 220. b.

Vuk Stefanovié Karadžić 1787.—1864.
Vz Pyp. K. I. 176.-180.

Vůk, u, m. = chudobina, chléb ptačí,
viburnum, Schlingbaum, rostl. Vz Mllr. 111.

Vukluša, dle Káča = slepice s vuklemi
u očí. Val. Brt. L. N. I. 192.

Vůkol jíti s čím. Št. Kn. š. 167. 22. Dle
Jg. dle němec. — Cf. Gb. Ml. II. 147., D.
Lhrg. 305.

Vukot, u, no. = bzukot. V. včel. Hol.
223.

Vůl. Cf. Mkl. Etym. 394. b., Hlb. I. 95.,
107., 108., Mách. 10., 50, 64., 75. Naší
paní hrabince 24 krav posílám a jednoho
vola hospodáře (býka). Čem. Zuz. 263. Tys
korunovaný vůl. U Rokyc. Vole volúcený,
volúcenúcný (sesilněná nadávka). Mor. Brt
Jména volů na Mor.: malo (malastý, malo-
vaný, červený), bělo, sivo = sivák = sivoš,
séja = sejka = sejko (bílý uherský vůl
s velikýma rohoma), płavoň = płavoš, rejko
(bledočervený), łygo (sivastý), buroš (načer-
venavý), paloň (opálený), barna (barvy bouř-
ného mraku téhož jména), brňo (připálený),
perša (pohnědlý) = peršo, šmaro, šarga
(hraje věc barev do kaštanova), muryš,
baboš, łysoň = łyso = łysko = łyša =
łysoš, hvězdoň, jeleň, kavoš, strakoš =
strako, tisoň, březoň = březo, šipoň, pivoň,
ružo = ružej, małoň (malý), hłavala (má
velkou hlavu), rožko (má pékné rožky),
roháň (veliké rohy), široň (široké rohy),
ordoš (rohy k sobě), hegeš (rohy v zad),
kluko (rohy v kliku), jaroš (podpálený),
štrymák. Stál jako vůl. Us. Hnšk. Snad
nechceš učit starého vola tahat? Us. Fč.
Kdosi tu stojí na volech (s vozem, do ně-
hož jsou zapřaženi voli; Dělá na voloch
(= s voly); Jel na volech (na voze voly
taženém). V Podluží. Brt. D Zabral se do
toho jako vůl do otépky slámy. Brt. Od
starého vola menší vorati sě spieše naučí.
Krnd. 32. Služ pánovi věrně, dostaneš se
k volům. Obz. Kdo s voly zachází, jakoby

jejich vlastní bratr byl. U Sadské. Kšť.
Vůl hází rohem prsť do nebe, ana na hřbet
mu padá. Bž. exc. Kolikrát se vůl s fůry
sena nažere? Ani jednou, protože tam ne-
vyleze. Km. 1886. 787. Štyry panny v tanci
a dva ogrmanci a jeden švihovec (kola
u vozu, volci, bič). Brt. Dt. 158. Když je
malé, štyrma vládne, když je velké, hory
láme a po smrti chodí do kostela (tele
cicá čtyři štrychy, vůl vozí dřevo, boty).
Ib. 159. Červený žváč, má dva vštochance,
štyry okokance, pátý ometáč (vůl). Ib. 153.
Cf. Km. 1886. 753. — V. planý = kapucí-
nek, zoborozec, Nashornkäfer, brouk. V Pod-
luží. Brt. — Vůl — něvůl oprav dle Šd.
v : vul — něvul = vol — nevol. Slez.

Vůle. Cf Mkl. Etym. 377 b., Jg. Slnosť.
32., Předmětenstvo (dod.), Kn. rožm. 140.
V. objemná (extensivní), důrazná (intensivní),
soustředěná, (koncentrovaná) Dk. Aesth.341.
Slove pak v právích spravedlivosť ustavičná
a neměnící se vůle, kteráž jednomu každému
uděluje toho práva, jakéž komu náleží. Kol.
3. — V. = chtění etc. V. vrtkavá. Cor. jur.
IV. 3. 2 V. konečná jako skutek má trestána
býti. Vz Brikc. Jir. XLVIII. 4. 1. Kde v.
pevná, prostředky se vždy naleznou. Sb.
uč. Udělal to přes moju vůlu. Us. Šd. Vóle
skutek vždy převáží. Ezp. 1840. Bez bozej
vůle ani vlas s hlavy něidě důle. Slez. Šd.
Vůla boží nechť všecko lomí (staň se)! Val.
Vck. Co bolí, odbývej dobrou volí. Bž.
exc. — V. = to, co kdo chce. Každý téměř
vůli svou za právo má. Neb by své vuole
neměli, radějšeť by to viděli, byt se lidé
mordovali. Výb. II. 312. — V. = úmysl
etc. Jedné biechu vši té vóle. Alx. Při
dobré vůli vše jde do hůry. Us. — V. =
vášeň etc. Vůli svou s ní vykonal. Pož.
293. Ktožť nechce ostati ďábla, světa, i sám
své tělesné vóle. Št. Kn. š. 19. Svá v.
v pekle hoří. Bž. exc. — V. = libosť, přání.
Najedl se do vůle. Us. Vhl. Esli bude vaša
vůla. Us. Šd. Matka mu přec vůlu udělala.
VSlz. I. 74. Natrápivše se do vůle. Bart.
142. Přistup k mé vóli. Marg. v. 316. K vóli
si ty, k vóli mojim sivým očom, ale si nie
k vóli tým mojim rodičom. Koll. Zp. I. 103.
Potom přišloj' j'mu tu k vóli (zachtělo se
mu), ž' chtěl do Alexandrie jíti. Výb. II. 4.
Neumie slúžiti svému otci k jeho vóli Št.
Kn. š. 17. Donidž se jim dobře vede po
jich vóli. Ib. 35. — V. = volnosť. Dáti oři
vůli. Kká. Dítě, kterémuž se dopouští vůle
jeho. Pož. 119. Dělaj po voli (pohodlně).
Val. Brt. D. 61. — K vůli. Cf. Brt. S.
189. — V. = svolení. Dobrá v. právo ruší.
Bž. exc. Ktož bv tento list měl s dobrú
volí jich. Arch. VII. 636 , VIII. 495. a tam
často. — V. dobrá = zábava. Když offici-
rové při truňku a jiných dobrých vůlech
svých připomínali sobě a připíjeli neukrytě
na zdraví pánů nových. Skl. V. 3. — V.
dobrá = neštovice. Hojení jí na Mor. Vz
Mtc. XV. 294. — V. = postoupení, Cession.
Ktož by měl dobrú volí na týž list. Arch.
VIII. 500. a tam často. — V. = prostran-
ství. V. = mezera, ve které se stroj n. čásť
jeho pohybuje. Us. Páka má omezenou
vůli v pohybu. ZČ. I. 272. (417.).