1063

Vůličkování, n. = dávání vůle někomu,
nachgeben. Stárek.
Vulpinový. V. kyselina. Rm. II. 356.

Vulseřec, řce, m., syncipa, zastr. Veleš.

Vundati. Cf. Prk. Studie o dat. §. 4.

Vůně. Cf. Mkl. Etym. 222. b.

Vuo, vz Voha (dod.).

Vuokol, vz Vůkol. Št. Kn. š. 167.

Vuoska (?) Dán (rozkaz) u vuošče (voj-
ště?) naší v Rakúsích. Arch. IX. 212.

Vúpaty za ním = v patách. Uh. Brt. D.
286.

Vurvinský. V. draha (pl. n.) u Rakovn.
Wtr., Mus. 1883. 457.

Vuřviny. Na V-nách, byl rybník u Ra-
kovn. do r. 1493. Wtr.

Vústění, n. = sloučení dvou cev, že
krev volně prouditi může z jedné do druhé,
anastomosa. Ott. II. 255

Vustrá, é, f. = vrch v Písecku.

Vutorný = vnitřní, vniterní. Slov. Chlpk.
Sp. 194.

Vuz, e, f., vuz, e, m. = vinculum, liga-
mentum. Všichni bobonci: leč žehnánie, leč
napsánie na vuzi zapovědieni jsú kostelem.
Št. Kn. š. 9. 26. V. značí pásku, návaz.
Nosili totiž nemocní lístek, také různými
slovy popsaný, stočený na stužce nebo
pásce a tomu říkali návuz. Zbrt. Arch.
pam. 1887. 142.

Vůz. Vz Vůzek, Derec, Wtr. Obr. I. 516.
nn., Mách. 41., 60., Sdl. Hr. IV. 110. V.
kočí (kočár). Ib. I. 104., vojenský, Wtr.
Obr. I. 314., dělný, Črn. Zuz. 260., kosní,
Sensen-, Sichelwagen, Lpř., nářadní, Requi-
siten- (hasičský), na smeti, Kehricht-, Pdl.,
zásobní, Tender, Mj. 143., tažný. NA. IV.
222. Ten kluk je jako od vozu = jako ko-
mediantský, světák, U Roudn. Prk. V. můj,
osel tvůj. VSlz. 1. 236. Mlč, ty páté kolo
u vozu (říkají chlubnému). Val. Vck. Tam
v. musí, kam se koně naprou. Lpř. Spra-
vuj v., než se kola rozběhnou. Bž. exc.
Hádanka o voze, koni a pacholku vz Kůň
(dod.). Vozy strká ven zní prý po německu:
Wos is dr Kawen? Brt. V. ide za ojom a
človek za príkladom. Slov. Šd. — V. =
čásť stroje předpřádacího i dopřádacího.
NA. IV. 39., 41. — V. = veliký svatební
věnec (pečivo). U Č. Brodu. NZ. I. 390.

Vůznice. V Řvn. 140. stojí: Voznice.

Vužan, u, m. = jm. zvonu v Kolíně.
Wtr. Obr. I. 439.

Vy = vás. D. Lhrg. 288. § 72. U: 1. Vy
na konci za D. polož : Lhrg. 251.

Vy-. Označuje 1. směr děje z něčeho ven:
vylehnouti, vylézti; 2. možnost děj vyko-
nati. Toho on nevytroubí. To vše vyzpí-
vám ; 3. spotřebování čeho. Teplo vyvrzali.
Olej vysvítili. Slámu všecku již vystlali.
Brt. D. 166. Cf. Jurs. 21.—34 , Brt. Ruk.
89. nn.

Vyanalysovať prvky. Ndr. Anthr. I. 79.

Vybafnouti, fnul a fl, ut, utí = kouř
z úst pustiti. Herm. Zák. 15.

Vybalamutiti co na kom, erschwin-
deln. Us.

Vybáňati = vykouřiti, vybafčiti. Mor.
Vck.

Vybarvený zajíc, v. strana vládní. Us.

Vybásniti, erdichten. V. si nový svět.
Pdl.

Vybašovati = vyryšovati. Němc. IV.
404.

Výbava tepla. Rm. 133.

Vybavený čím. Teplota oxydací v-ná.
Rm. 117.

Vybaviti co: teplo, Rm., představy.
Dk. — co odkud. Členy stroje ze spo-
jení v., auslösen. Šmr. 116. Ducha národů
z temnosti v. Vlč. Statek ze závazku fidei-
kommissního v. Pal. Rdh. II. 186. — se
čím : útěkem. Hdk.

Výbavný, befreiend, expulsiv. Lpř.

Vybavovací, befreiend. V. pochod, Dk.
Aesth. 527., zákony. Dk.

Vybazarovati = bazary získati. Naše
damy již mnoho peněz v-ly. Us.

Vybečeti si co. Oči jsem si v-la (vy-
plakala). Us. Šd., Brt.

Vybednařit = vybedniti, vybiti. Brt. D.
286., Vck.

Vybědovati co z koho (běduje vynu-
titi). Čch. Br. 12.

Vyběhaný, durchs Laufen abgenützt. V.
pánvice. Šmr. 98.

Vyběhati co komu: sobě přístup. Koll.
III. 128. — komu kam: v cestu. Pož.
130. — za kým kam. Za ní ven v-hla.
Sá. — več. Vybíhati v hrot. Us. Nádoba
v-há v trubici. ZČ. — v čem jak. V-hati
v něčem až ku krajnosti. Dk. — jak.
Hranice v-haly takto. Šf. Strž. II. 275.

Vybekati koho n. komu = vyhubovati.
U Lužan. Kšť.

Vybelhati se = namáhavě vyjíti. Us.
Kšť.

Vyběráček, čka, m. = vybíráček. Us.
Rjšk.

Výběrniště, ě, n., Mautheinhebungspunct.
Pr. tr.

Výběrný, erschöpflich. V. studnice. Šml.
V. dnové, Cassiertage (u směnek). Dch. V.
směnka, einzucassirender Wechsel. Nz.

Výběrství, n. = úřad výběrčího, Ein-
nehmeramt, n. Soud. záp. opav.

Výběžek bašty, ucho bašty, Orillon, n.
(Oriljon). Čsk. Mečovitý v. v břiše, Proces-
sus xiphoideus. Ott. IV. 677.

Vybíjanka, y, f. = hra v míč. Slov.
Koll. IV. 181., Phľd. VIII. 172.

Vybíječ noční. Arch. X. 278.

Vybíjení láhví děje se vybíječem. Mj.
385. V. trubců. Vz J. Petra Včelařství.
1880.

Vybírálek, lka, m. = vybíraček. Us.

Vybíraný. Ten je v-ný = chytrý. Mor.

Rgl.

Vybiti, impugnare, Z. kl. 55. 2., expu-
gnare, 108. 3., impellere 117. 13., excutere.
135. 15. — co komu. Po tej tmavej noci
vybiješ si oči. Sl. spv. III. 104. — co s kým.
Nechodz do nás (= k nám), nepytám ce,
nevybíjam s tebou tance. Koll. Zp. II. 90.
— co z čeho. V. mince z plechu. Črm.
17. — co jak. Ten chce všetko na svoje
kopyto vybiť. Rr. Sb.

Vybitý. Ohniště mourem v-té. NA. IV.
173.