1067

Vydrati. Když se vozkovi koni z uzdy
vydrou. Bart. 90. — co, jak. Pod lestnú
omluvú i lichvu vydrú. Št. Kn. š. 159.

Výdražba, y, f., das Meistbot, co se
vydražbilo. V-bu rozděliti. Šd.

Vydrážďat = vydražditi (násl.). Val.
Vck.

Vydražditi, il, ěn, ění = vyprositi, vy-
žebroniti. Tolik draždí o to, až to vydraždí.
Val. Vck. Vz předcház. a Dražditi (dod.).

Vydražitel, e, m., Ersteher. Exekuční
v. usedlosti. Pr.

Vydražiti věc, erstehen. Pr. tr.

Vydrbati. V-la děti pořádně = umyla.
Us. Kšť. — se odkud Ona se z práce ne-
vydrbe (nezbaví se jí, poněvadž je šukavá,
nemotorná). Val. Vck.

Vydřepnouti co = proříci. U Kdýně.
Rgl.

Vydrholec = žulový vrch u Ouval. Krč.

— Sedí na V-ci = má postavení velmi ne-
jisté U N. Bydž. Kšť. Cf. Drholec.

Vydřiduch. 15. stol. D. Gesch. 307. —
Krnd. 199. — V. = porfyrový vrch ve Zby-
rovsku. Krč.

Vydřípnouti něco = vyklevetiti. U Kdýně.
Rgl.

Vydřipole, vz Vyžerpole (dod.). Brt.

Vydřístnouti něco = vyklevetiti. U Kdý-
ně. Rgl.

Vydříti odkud: z ruky. Ž. kl. CMD.
39. V. nůž z nožnic. Let. 374. — proti
čemu. Leckaks jeho (sbožie) dobývajíc
i protiv pravdě vydrúc. Št. Kn. š. 30. (18.).

— na kom. Že na nich vydrú viece, než
jim kázáno. Št. Kn. š. 157. — komu čím.
Kdo nechce vzíti, dobře mu prutem po
řiti vydříti Us. Brt.

Vydrnditi se = vyfrnditi se. Do krčmy
se v-la. Slez. Šd.

Vydrovec, vce, m., chironectes. Brm. I.
2. 579.

Vydrpati = vyrýpati, vyškrabati. Laš.
Brt. I). 287. Němáš rozum, vydrpaj se (si)
z nosa (jsi ještě uvozhřený, mladý). Slez.
Šd.

Vydrychmaný = vyspalý. Mor. Brt. D.
208.

Výdrž, die Halte. Rgl.

Vydrždíra, y, f. = kurta. Mor. Knrz.

Vydržecí držba = k vydržení způsobilá,
Usucapionsbesitz. Pr. tr.

Vydržený. Právo vydržené, Arch. VIII.
477., léty právními. Stárek 375.

Vydržeti — kde. Ton jen na samohlás-
kách se vydržuje. Fr. Chlum XIV. Někoho
ve studiích v. Hrts. — co jak: mužně.
Vrch.

Vyďubati. Mkl. Etym. 404.

Vydudrati sa. No len dudri, veď sa raz
vydudreš. Slov. N. Hlsk. XXI. 36. Vz Du-
drati = hubovati.

Výduch, u, m., Luftloch, n., Gebläse-
form, f. Hř.

Vydůliť = až na dno vypiti. Val. Brt.
D. 287.

Výdumek, vz Podkladek, Pouch, Pouchle,
Vyvírek. Kram. Slov.

Vydúpnělý = dutý, hohl. V. strom.
Slez. a laš. Šd., Brt. D 287., VSlz. I. 38.

Vyďurbati se z čeho : ze strachu =
probrati se. Nemohl sa z tŕní v., z dluhů.
Mor. Brt. D. 287.

Výduť = každé ohraničené rozšíření te-
pen. Vz Ott II 315, Slov. zdrav. 405. V.
dělivá, a. dissecans, dělohokonečníková, ex-
cavatio uterorectalis, houbovitá, angioma
spongiosum, hroznovitá, tumor vasculosus
arterialis, klkovitá pravá, an. varicosum
verum, kýlovitá, an. herniosum, náhlá, a.
acutum, pravá, a. verum, rozsáhlá, a. diffu-
sum, vlasečnic, a. capillare, vmetková, a.
embolicum; jehla na výduti. Ktt. exc.

Výdutek, Bausch, m.

Vydutiti, aushöhlen. Dch.

Vydvářať = vyváděti. Laš. Brt. D. 287.

Vydybiti se na hlavu = postaviti se.
Slov. Sbor.

Vydýchanina, y, f., das Ausgeathmete.
Zátur. Priat. II. 41.

Vydymač, e, m. = fukar. Laš. Wrch.

Vydymovať = prudce váti, heftig blasen.
Na tych kopeach ten větr tak vydymuje.
Brt. D. 287.

Vyfajčiti se = vydělati se, vykakati se.
Slov. Rr. Sb. Vz násl. Vyflákati.

Vyfičaný = vycvičený ? Masár svetom
v-ný své ščastie probiruje. Slov. Koll. Zp.
I. 350.

Vyflákati se = vykakati se. Na to se
mu v-kám (toho nechci). Us. BPk., Rjšk.

Vyfňukati se = vyplakati se. Us. — co
na kom = fňukaje dobyti. Us. Kšť.

Vyfouknouti. V 8. ř. článku oprav zato
v: za to. — koho kde kdy. Dnes je vítr
na cestě v-ká. Us. Rgl. — odkud jak,
kudy. A mžikem vyfoukla (vyletěla) z ko-
mína, komínem. Č. Kn. š. 323. — co čím.
Stéblem slámy mydlinové bubliny vyfuko-
vati. ZČ. I. 357.

Vyfouknutý. Rourky tyto jsou na jed-
nom konci kulovitě v-ty. Rm. I. 43.

Vyfouněti něco = vyčenichati. Us.
Wrch.

Vyfrajmarčiti, vz Vyfrejmarčiti. NB
Té 10.

Vyfrejmarčiti. Abyste jej na p. Zdeň-
kovi v-li nějakým vězněm. Arch. VIII. 74.
Ty věci v-čil v Netolicích na Jiechovu
bratru. Arch. IX. 137.

Vyfrndoliti = vyfrnditi. Rr. Sb.

Výfukový. V. pára = která práci vy-
konavši stroj opouští. Ott. I. 220.

Vygecnúť něco = vyklopiti, vykydnouti.
Vz Vykecati. Mor. Šd.

Vygliediť = gliedou vyliti. Slov. Zátur.

Vygombíkovati = gombíky opatřiti.
Slov. Pokr. Pot. II. 13.

Vygombovať = vygombíkovať. Slov. Sl.
sp. II. 44.

Vygrimbovať sa. V-buj sa, synku! Slov.
Phľd. X. 363.

Vyhabati se odkud: z příkopy = těžce
se vybrati, se dostati. Mor. Brt. D. 212.

Vyhajduchovať. Slov. Musíte držať ja-
zyk za zubami, lebo vero ľahko v-te z obce
(potáhnete, se vystěhujete). Phľd. VIII. 163.

Vyhájiti. On nám to zle vyhájil = ob-
hájil, ochránil. Val. Vck.