1068

Vyhákati. Má co v. má co dělati,
aby vyšel. Us. u Kr. Hrad. Kšť.

Vyhamraziti něco = namáhavě vydě-
lati, verdienen. Praví se o lidech slabých,
že si něco v-zí, že mohou jen malý výdě-
leček z něčeho míti. Val. Vck., Brt. D.
213.

Vyháněcí stroj. NA. IV. 154.

Vyhánění šachtami NA. IV. 153.

Vyháněný, hinausgetrieben. Okovy vra-
tidlem, žentourem v-né NA. IV. 157

Vyhasiti. ,V-sl = zemřel' polož do Vy-
hasnouti.

Vyhbí, n.. die Streckseite.

Výheň = jímka na oheň, ústí do ní: nos,
klobouk nad výhní k odvádění kouře a
plynů: dmychadlo. V. přenosná n. pře-
vozná, transportable Schmiedesse, polní,
Feldschmiede. Vz Včř. Z. II 3. nn.

Vyhladěný = vyhladovělý. Vck.

Vyhladitelný, polirbar; vertilgbar. Lpř.

Vyhladověti. Člověk při práci vyhla-
doví, Šml., prací.

Vyhlásiti. — abs. Kdo v-sil, ten za-
prášil. Slez Šd.

Vyhlašné, ého, n. = plat za vyhlášení,
Einschaltungsgebühr.

Vyhlašovač, e, m. = vyhlašovatel. Šd.

Výhled = výlet, vycházka. Mor. Bkř.

Vyhledati koho. Děti vyhlédajú matku
(jdou naproti a čekají). Brt. D. 287. —
jak. Snesení rady této vyhledávalo se po
hlavách (viritim). J. Lpř. Dj. I. 178.

Vyhleděný; -ěn, a, o = náležitě při-
pravený. V. pec (když se peče chléb). Mor
Kurz.

Výhlezd, u, m., extilium, zastr Pršp.
49.

Vyhliačik, u, m. = tabule v okně, která
se otvírá, kukatko, vyhlídka, špehýlka Vz
Výhleda. Slov. Orl. IX. 72.

Vyhlídati, vz Vyhledati

Vyhlídkový. V. věž, rozhledna, Aus-
sichtsthurm.

Vyhlobiť sa = vykakali se, zábzdíti.
Slov. Rr. Sb.

Výhlodek, dku, m. = výhryz, ausgenagte
Stelle. Sl. les.

Vyhlomoziti, vz Hlomoziti. — Všecko
s dobytkem v-zí (vypase). Čce. Tkč.

Vyhloubenina, y., f. = vyhloubené místo
NA.

Vyhlubenina, y, f, vz předcház. Kk.
Br. 43.

Výhlubník, u, m., vz Hlubník (dod.).

Vyhlučiti, il, en, ení = hlukem vystra-
šiti. Div z něho duši nevyhlučí. Us. Kšť.

— V. = vyzraditi. Hned všecko do světa
v-čí (vyklevetí).

Vyhnání. Násilné v. plodu.

Vyhnati Cf. List. fil. 1878. 212. — co:
výhon = rozděliti stejnoměrně na oba po-
stranní skládance pluhem se širokou, rovnou
radlicí, tak zvaným hákem, jinde percákem
BPk. Peň vyhnal větev. Us. Fč. Nespra-
vedlivý groš vyžene jiných koš. Slez. Šd

— co odkud (čím): nezdravotu z těla
potem. Hrts. Ďábla od něho vyhnal. Výb.
I. 307. — kam. Pilíř věže vyhnán jest
nad zemi. Let. 329. V. rudu na den. Us.

Pdl. = do čeho. Rostlina v-la do semena.
Us. — kde kam. Vyháněti rtuť v rouře
do výše. ZC. I 285 — kudy : rudu šach-
tou na den v okovech. NA. IV. 153., 138.

Výhně, ě, f., vz Výheň.

Vyhnis Č. Cf. Bačk. Př. 71., 96.

Výhniště, ě, n. = míst. jm. v M. Hontu
na Slov. Let. Mt. sl. VI. 2. 13.

Vyhnouti se kudy kam: oknem v tma-
vou noc (nahnouti, vyložiti se). Zr. — se
čím kam. Někdy vyhnou se koleje jízdou
vlaků silně stranou. NA. IV. 195. — čemu.
Smrti žádný nevyhýbal (bez se). Kom. Lab.
19. Vyhybuje žebrákovi, jako čert božej
muke. Slov. Rr. Sb.

Výhňový. V. horkosť. Vz Výheň. B. mik.
Sir. 38 29.

Vyhnutý. Oblouk vypukle, trochu ven
v-tý. NA. Ruka z člunu v-tá (vystrčená).
Čch. Dg

Výhod. Nedám hned 5 zl. na výhod (ne-
vyhodím). U Dobrušky. Vk.

Výhoda. Násobiti, děliti čísla s v-dou.
Hra. Zrobil mi výhodu = prokázal službu.
Laš. Brt. D. 287.

Vyhoditi čím za kým, na koho od-
kud. Nemá ani za psom čím v Slov. Zá-
tur. A naň z okna kamenem v-dil. Svěd.
— co kudy. Nestojí to za to, aby to v-dil
oknem. Us. Hnšk. = komu = vyhověti.
Laš. Brt. D. 287. — co komu. V. si ruku.
Us. Rgl. Co ty mi máš co moje děcka vy-
hazovat (vyčítati). Us. u Star Jič. Vhl.

Výhodně Něčeho užiti, vortheilhaft. ZČ.

Výhodné, ého, n. = výhoda. Cena s x%
v-ho. Us. Pdl.

Vyhojiti koho jak: dokonale, Osv.,
jakž takž. Let. 255.

Vyholdanec, nce, m. = člověk vyžilý,
ein abgelebter, ausgemergelter Mensch. Slez.
Šd.

Vyholdaný = vyježděný. V. vůz. Slez.
Šd. — V., abgelebt, ausgemergelt. Slez.
Šd.

Vyholdať, aus-, abnützen, ausmergeln
Ten ju v-dal. Slez. Šd.

Výholec, lce, m. = pole u Domanína na
Mor., dříve tam byl les. Šd.

Vyhomoliti, il, en, ení = jako homoli
zbudovati. Hdž.

Výhonek, vz Vokráčka (dod.).

Výhoniště, ě, n. = ohrada, do níž se
vyhání dobytek. Cť. Výhon. Exc.

Výhonka, y, f. = výhon (brázda). Vhl.

Vyhontrlať sa = vyhoupati, vykolébati
se Slov. Rr. Sb.

Vyhořelice, dle Budějovice, trať u Uh.
Brodu. MzO. 1890. 125.

Vyhořeti. Západ v-řel (slunce zašlo).
U Bělohradu. Bf. — jak. Věž v-la do
země. Wtr.

Výhost. Kniha v-stů = seznamy lidí na
jiné statky nebo na svobodu propuštěných.
Pk. Npj 130.

Vyhostiti se odkud. Ten lid ze svých
sídel nikdy docela se nevyhostil. Šf. Strž.
I 226. Myšlénky násilně z paměti v-stil.
Vlč. — se kam. Do Uher, na horní Dunaj
k Rénu se v-li (vystěhovali). Šf. Strž. II.
280.