1070

Východoarabský sloh. Koll. III. 99.

Východočudský kmen. Šf. Strž I. 361.

Výchopeň = podchlebník, rozpek, koláč
z chlebového těsta posypaný solí a kmí-
nem nebo pomazaný trnkami. Na mor. Slov.
Džl.

Vychování. Cf. Sdl. Hr. I. 221., IV. 61.

V. měkké dělá děti líné. Sb. uč. — V. =
výživa. V. služebníků církevních. Pož. 103.
Duchovní má od obce dostatečné v. Osv
1884. 359.

Vychovaný pečlivě, domácně. Us. Pdl.
— V. = vypasený. Vhl.

Vychovatelství. Cf. Ukaz. 76.
Vychovati koho jak: vojensky. J. Lpř.
Ťažko, horko som ťa, synku, v-la. Orl. II.
311. — co. Co kdo vychová, to ho do-
chová. Kmk. Kuk. II. 108. — koho na
čem. V-val sa na slovenskom mlieku. Čkžk.
X. 26.

Vychovávatel, e, m., vz Vychovatel.
Ntr. VI. 229.

Vychovávatelka, y, f., vz Vychova-
telka. Ntr. VI. 283.

Výchovek, vku, m. = úživa, Susten-
tation, alle Unterhaltsmittel. Nz.

Výchovné, ého, n., Lohn für die Er-
ziehung. Lpř.

Výchovní, paedagogisch. Z důvodů vý-
chovních. Msr. 77. — Ev. šk. I. 15

Výchovověda, y, f. = výchovosloví. Ntr.

VI. 376.

Výchoz = listina na výchoz. Když k re-
novaci městské rady vyslán byl O. Storch,
prokázal se v-zem. Melichar. Monogr. Un-
hoště. 21.

Výchozý. Člověk jako květ výchoz jsa
(egreditur) i zetřen bývá. 2. kl. (349.).

Vychrániti. Aby Hospodin aj na ďalej
v-nil ode všeho zlého. Slov. Rr. MBš.

Vychrbejstnouť = vyliti, vychrstnouti
U Kdýně. Rgl.

Výchrl, u, m., eruptio. Plinius zahynul
pod v-lom Vezuvu. Slov. Ev. šk. II. 222
Výbuch vulkána menuje sa v-lom. Ib. 231.

Vychrtlec, tlce, m. = člověk vychrtlý.
Tbz.

Vychváliti co. Št. Kn. š. 33., 187. —
koho jak: podlé zásluhy, přílišně. Us.
Pdl. — co kde. A tak i při pohanských
králích pečování o zvelebení jména božího
se v-luje. Pož. 5.

Vychvěj atomový, aetherový světla, svě-
telný, Rm. 43 , 6 , mutační (v astron.). NA.
V. 396. — Schd. I. 91., ZČ. I. 231.

Výchvějný, Schwingungs-. Rm. 127. V.
délka, doba. Mj.

Vychybiti, il, en, ení, vychybovati dě-
dinu = minouti omylem. Mor. Brt. D. 288.

Vychycelý chléb = vysušený, připálený.
U Úboče. Rgl.

Vychýliti co. Když pět holbic v-lil (vy-
pil). Kos. — se odkud: z okence. Výb.
I. 1161. — se kam. Hrozny z listí k slunci
se v-lují. Us. Pdl.

Vychynouti = vyhoditi. Laš. Tč.

Vychýrenosť = vychýrnosť. Slov. Ssk.

Vychýřený = pověstný, věhlasný. Na
již. Mor. a na Slov. Šd , P. Tóth.

Vychýrný. V. děvčica = hezká. U Uh.
Brodu. Brt. D. 288.

Vychytaný. Trháme-li dlouho len, máme
prsty všecky v-né (tuhé, neobratné). U Ro-
kyc. Fč.

Vyjabkovati = jabko z kloubu vyraziti.
Moja roba měla nohu v-nú Slez. Šd.

Vyjádřitelný, ausdrückbar. — čím: slo-
vem, čísly, hudbou. Dk.

Vyjádřiti co: své mínění. Lpř. — co
čím: slovy. V. sílu číslem, kosinus tan-
gentou. ZČ. — se o čem. Šf. Strž. II.
182. — se jak: krátce, po vědecku, v ten
smysl. Kod., Osv.

Vyjádřivosť, i, f., Ausdrückbarkeit. V.
tonů. Dk. Poet. 40., 454.

Vyjadřovatel, e, m. Dk. Poet. 40.

Vyjaganý = vyjasněný. V. nebe. Slov.
Phľd. II. 574.

Vyjárčiti = járků nadělati. Prudká voda
cestu v-la, že sú výmoly. Obz. 1892. 103.

Vyjarchati = vyholdati, vysiliti. Když
utekal kus, to se v-chal; Kráva byla tlustá,
že s ňum ale jezdil, to ju v-chal. Slez. Šd.

Vyjasniti se čím. Pomyšlením tím se
jeho mysl v-la. Vlč. — se jak. Tvář jeho
se rázem v-la. Vlč — se kde. Sotva kdy
v ní (duši) se v-ní. Šml. I. 10.

Vyjať = vyníti. Mor. Brt. D. 288.

Vyjdený (spisovně nesprávně) = vyšlý.
Už je słúnko v-né z poza mračna. Brt. D.
Včil je svět vysoko v-ný (jest mnoho nád-
hery a pýchy). Ib.

Vyjebati = vyhoditi. V-li je z domu.
Wtr. Obr. II. 33.

Vyjebený. Ty v-ne těstíčko (nadávka
pekařskému dítěti). 16. stol. Wtr.

Vyjednaný = najatý. Sš. P. 268.

Vyjeknouti = vykřiknouti. Rais 36.

Výjemný. V. clo, Differentialzoll. Dch.

Vyješutniti = vyješitniti. V. něco až
do základa. Ž. kl. 136. 7.

Vyjeti. Cf. List. fil. 1878. 212. — od-
kud kam. Kočár vyjel cestou z hlubokého
dolu na výšinu. Šml. — kdy kam. V. si
v člunu z rána na lov. Us. Pdl. — odkud
jak. Což ty myslíš, že jsem já z mámy na
táckách vyjel (praví, kdo si na sobě něco
zakládá)? Val. Vck.

Výjev. Vz Jg. Slnosť. 136.

Vyjevenec, nce, m. = člověk vyjevený.

Vyjevený = zjevný. V. protivník. Lpř.

Vyjeviti se komu v čem. Než jak se
Bůh sám v svém slově prorokům v. ráčil.
Pož. 17.

Vyjéžditi = vyjížděti, zastr.

Vyjímač kostí, Grätenfanger.

Vyjimadlo, a, n, Werkzeug zum Her-
ausnehmen. Wld 15, 25.

Vyjímati se. Vz Brt. Ruk. 90.

Vyjímka, Ausnahme. Žádné pravidlo
bez v-ky. Us. Pdl. Všecky v-ky jsou ná-
sledkem analogie. Vz Kvř. 31. — V. =
výbor. V z písem sv Hnoj. 262.

Vyjísti co jak: do posledního sousta.
Us. Pdl.

Vyjíti. V., procedere, Ž. kl. 44. 5, egredi,
59. 12., regredi, 7. 8, exire, 103. 23., evel-
lere. 128. 6. — abs. Cf. Brt. Ruk. 90.
Vynde květ. Jir. Mor. 42. Když celý rok



	1070

	Východoarabský sloh. Koll. III. 99. Východočudský kmen. Šf. Strž I. 361. Výchopeň = podchlebník, rozpek, koláč z chlebového těsta posypaný solí a kmí- nem nebo pomazaný trnkami. Na mor. Slov. Džl. Vychování. Cf. Sdl. Hr. I. 221., IV. 61. V. měkké dělá děti líné. Sb. uč. — V. = výživa. V. služebníků církevních. Pož. 103. Duchovní má od obce dostatečné v. Osv 1884. 359. Vychovaný pečlivě, domácně. Us. Pdl. — V. = vypasený. Vhl. Vychovatelství. Cf. Ukaz. 76. Vychovati koho jak: vojensky. J. Lpř. Ťažko, horko som ťa, synku, v-la. Orl. II. 311. — co. Co kdo vychová, to ho do- chová. Kmk. Kuk. II. 108. — koho na čem. V-val sa na slovenskom mlieku. Čkžk. X. 26. Vychovávatel, e, m., vz Vychovatel. Ntr. VI. 229. Vychovávatelka, y, f., vz Vychova- telka. Ntr. VI. 283. Výchovek, vku, m. = úživa, Susten- tation, alle Unterhaltsmittel. Nz. Výchovné, ého, n., Lohn für die Er- ziehung. Lpř. Výchovní, paedagogisch. Z důvodů vý- chovních. Msr. 77. — Ev. šk. I. 15 Výchovověda, y, f. = výchovosloví. Ntr. VI. 376. Výchoz = listina na výchoz. Když k re- novaci městské rady vyslán byl O. Storch, prokázal se v-zem. Melichar. Monogr. Un- hoště. 21. Výchozý. Člověk jako květ výchoz jsa (egreditur) i zetřen bývá. 2. kl. (349.). Vychrániti. Aby Hospodin aj na ďalej v-nil ode všeho zlého. Slov. Rr. MBš. Vychrbejstnouť = vyliti, vychrstnouti U Kdýně. Rgl. Výchrl, u, m., eruptio. Plinius zahynul pod v-lom Vezuvu. Slov. Ev. šk. II. 222 Výbuch vulkána menuje sa v-lom. Ib. 231. Vychrtlec, tlce, m. = člověk vychrtlý. Tbz. Vychváliti co. Št. Kn. š. 33., 187. — koho jak: podlé zásluhy, přílišně. Us. Pdl. — co kde. A tak i při pohanských králích pečování o zvelebení jména božího se v-luje. Pož. 5. Vychvěj atomový, aetherový světla, svě- telný, Rm. 43 , 6 , mutační (v astron.). NA. V. 396. — Schd. I. 91., ZČ. I. 231. Výchvějný, Schwingungs-. Rm. 127. V. délka, doba. Mj. Vychybiti, il, en, ení, vychybovati dě- dinu = minouti omylem. Mor. Brt. D. 288. Vychycelý chléb = vysušený, připálený. U Úboče. Rgl. Vychýliti co. Když pět holbic v-lil (vy- pil). Kos. — se odkud: z okence. Výb. I. 1161. — se kam. Hrozny z listí k slunci se v-lují. Us. Pdl. Vychynouti = vyhoditi. Laš. Tč. Vychýrenosť = vychýrnosť. Slov. Ssk. Vychýřený = pověstný, věhlasný. Na již. Mor. a na Slov. Šd , P. Tóth.	Vychýrný. V. děvčica = hezká. U Uh. Brodu. Brt. D. 288. Vychytaný. Trháme-li dlouho len, máme prsty všecky v-né (tuhé, neobratné). U Ro- kyc. Fč. Vyjabkovati = jabko z kloubu vyraziti. Moja roba měla nohu v-nú Slez. Šd. Vyjádřitelný, ausdrückbar. — čím: slo- vem, čísly, hudbou. Dk. Vyjádřiti co: své mínění. Lpř. — co čím: slovy. V. sílu číslem, kosinus tan- gentou. ZČ. — se o čem. Šf. Strž. II. 182. — se jak: krátce, po vědecku, v ten smysl. Kod., Osv. Vyjádřivosť, i, f., Ausdrückbarkeit. V. tonů. Dk. Poet. 40., 454. Vyjadřovatel, e, m. Dk. Poet. 40. Vyjaganý = vyjasněný. V. nebe. Slov. Phľd. II. 574. Vyjárčiti = járků nadělati. Prudká voda cestu v-la, že sú výmoly. Obz. 1892. 103. Vyjarchati = vyholdati, vysiliti. Když utekal kus, to se v-chal; Kráva byla tlustá, že s ňum ale jezdil, to ju v-chal. Slez. Šd. Vyjasniti se čím. Pomyšlením tím se jeho mysl v-la. Vlč. — se jak. Tvář jeho se rázem v-la. Vlč — se kde. Sotva kdy v ní (duši) se v-ní. Šml. I. 10. Vyjať = vyníti. Mor. Brt. D. 288. Vyjdený (spisovně nesprávně) = vyšlý. Už je słúnko v-né z poza mračna. Brt. D. Včil je svět vysoko v-ný (jest mnoho nád- hery a pýchy). Ib. Vyjebati = vyhoditi. V-li je z domu. Wtr. Obr. II. 33. Vyjebený. Ty v-ne těstíčko (nadávka pekařskému dítěti). 16. stol. Wtr. Vyjednaný = najatý. Sš. P. 268. Vyjeknouti = vykřiknouti. Rais 36. Výjemný. V. clo, Differentialzoll. Dch. Vyješutniti = vyješitniti. V. něco až do základa. Ž. kl. 136. 7. Vyjeti. Cf. List. fil. 1878. 212. — od- kud kam. Kočár vyjel cestou z hlubokého dolu na výšinu. Šml. — kdy kam. V. si v člunu z rána na lov. Us. Pdl. — odkud jak. Což ty myslíš, že jsem já z mámy na táckách vyjel (praví, kdo si na sobě něco zakládá)? Val. Vck. Výjev. Vz Jg. Slnosť. 136. Vyjevenec, nce, m. = člověk vyjevený. Vyjevený = zjevný. V. protivník. Lpř. Vyjeviti se komu v čem. Než jak se Bůh sám v svém slově prorokům v. ráčil. Pož. 17. Vyjéžditi = vyjížděti, zastr. Vyjímač kostí, Grätenfanger. Vyjimadlo, a, n, Werkzeug zum Her- ausnehmen. Wld 15, 25. Vyjímati se. Vz Brt. Ruk. 90. Vyjímka, Ausnahme. Žádné pravidlo bez v-ky. Us. Pdl. Všecky v-ky jsou ná- sledkem analogie. Vz Kvř. 31. — V. = výbor. V z písem sv Hnoj. 262. Vyjísti co jak: do posledního sousta. Us. Pdl. Vyjíti. V., procedere, Ž. kl. 44. 5, egredi, 59. 12., regredi, 7. 8, exire, 103. 23., evel- lere. 128. 6. — abs. Cf. Brt. Ruk. 90. Vynde květ. Jir. Mor. 42. Když celý rok