1071

vyšel. Pož. 138. Vyjdou-li věci, jak ty
pravíš. Lpř. Už nevyjde (umře). Tkč. —
co. Náš chlapec už vyšel, vychodil školu.
Brt. D 288. — odkud a z čeho. Duch
sv. od otce i syna od věčnosti vychází.
Mž. 16. Aby se nesňula (manželstvím) spolu
dréve, než sobě vyjdeta z rodu; Aby z miery
nevycházel; Vyjde-li žádosť tělesná z cíle;
A jeliž sobě z rodu vyjdú a z příbuzen-
stvie; V. z kletvy; z takých posmievání
vycházie hněv; V. z dětinských let; Když
zlý duch vyjde od člověka. Št. Kn. š. 65.,
90., 91., 117., 120., 141., 181. — kam. Vy-
šel na dvůr mezi čeládku. Sá. — jak. Ta
summa vyjde jedna proti druhé úplně. Wtr.
V. rychlými kroky z lesa. Dílo to vychází
po sešitech. Us. Pdl. (Ta věc) velmi dobře
vyjde (skončí). Št. Kn. š. 11. Dobře spolu
vycházejí. Pdl. Což vychází nad jich rozum,
nad jeho stav. Št. Kn. š. 142., 165. — kdy.
Vyšel dobře při zkoušce (prošel). Brt. D.
288. — jak dlouho. Nesměli vycházeti za
dva i za tři dny. Bart. 182. — čím. Vyše-
třováním vyšlo na jevo, že . . . Us. Pdl. —
proti komu. Št. Kn. š. 17. — s inft. Vyšli
jsú popadnúti mě. Drk. v. 168. (160.). a. —
kdy nač s čím. Z jitra na jahody se
džbánkem vyšla. Vrch.

Vyjití. Cf. Brt. Ruk. 90.

Vyjmenovati co jak: jménem, namhaft
machen. Posp.

Vyjmouti co odkud. Nevyjal fajky
z huby. Brt. D. 288. Společného činitele
z mnohočlenu v. Hra. Nemají se z toho vy-
nímati. Št. Kn. š. 89.

Vykajať sa = vykáti. Slov. Ev. šk. III.
196.

Vykajovati si něco = při svatbě vy-
čuměti. V. si několik koláčů. U Kr. Hrad.
Kšť.

Výkal. Cf. Rm. II. 429., Slov. zdrav.
406., Kram. Slov. V. hvězd. Vz Mách. 156.,
Meteor.

Výkaliště, ě, n. = žumpa. Zpr. arch.
XIX.

Výkalnictví, n., Latrinensystem, n.

Výkalník, a, rn., copris, brouk. Vz Kk.
Br. 174., Brm. IV. 91.

Výkap, u, m. V-py jsou bařiny, z nichžto
voda vytéká skoro jen po kapkách. Slez.
Sláma. Put. 359.

Vykarbolkovati co, mit Karbolsäure
einlassen.

Vykasati se na koho. Us. Rgl.

Vykášať = vykášeť. Slov. ZObz. XXIV.
238

Vykašlati se nač = nedbati něčeho. Já
se ti na to vykašlu (dej mi s tím pokoj).
Us. Kutn.

Vykašlování. Vz Slov. zdrav. 406. Léky
usnadňující v., expectorantia.

1. Vykati. Vykání začalo v Čechách za
příkladem západní Europy teprv v 15 stol.
a to nejprve králi a potom přední šlechtě ;
dříve bylo tykáno každému. Bačk. Písm.
I. 25. Pravidlem je na Slov. v. starším;
tak vyká žena staršímu muži atd. Pokr.
Pot. 1. 69.

Vykázaný čím. Plnomocník zvláštní
listinou v-ný. Us. Pdl.

Vykázati, producere Ž. kl. 67. 31. —
co komu : práci na zítřek. Us. Fč. V.
hvězdám dráhy. Vrch. — se čím kde :
legitimací u vchodu. Us. — s inft. Svým
jménem v-zují se býti Timočané. Šf. Strž.
II. 227.

Výkaznica, e, f. = kniha (záloženská),
která poskytuje úplný priehľad o všetkých
požičkách a o stave jednej každej z nich.
Slov. N. Hlsk. IV. 72.

Vykecnouti něco = špatně vyříditi. Us.
Kšť.

Vykejklovati se z něčeho. Wtr.

Výklad. Cf. Jg. Slnosť. 92., 136. V.
opisný. Ib. 82. Knihu v-dem opatřiti. Us.

Vykladab, a, m., expositarius, monstrum ?,
zastr. Pršp. 17.

Vykládací návod. Vz Jg. Slnosť. 40.

Vykladatelkyně, ě, f. = vykladatelka.
Bibl. čes. 1857.

Výkladcový, Auslagekasten-. Us. Pdl.

Výkladek = nákrční okruží. U Chodů.
Rnd. 167.

Výkladen, dně, f., Auslagkasten, m.
Schaufenster, n. Šd.

Vykládka = vykládání. Brt. D.

Výkladní zima = ostrá. Val. Vck. —
V. = vysvětlující. V. spisy. Vz Hš. Dod. I.
21. č. 130.

Vykladzky, pl., m. = paběrky. Slov.
Rr. Sb.

Vyklamati co na kom. Št. Kn. š. 30.
— co odkud. Od kterých v-mvše kněž-
stvie. Výb. II. 751.

Vyklátiti se odkud. Než se ten z domu
v-tí! Us. Lpř.

Vyklechati = vyklochtati.

Vyklekotati co = vyklevetiti. Všetko
v-koce ako stará baba. Slov. Zátur.

Výklenek pro sochu. Us. Pdl.

Vyklenouti co kde: nad čím. Osv. V.
760.

Vyklenutí, n. V. oblouku, NA. IV. 233 ,
ploché lebky. Kžk. Por. 319.

Vyklenutý. V. rohovka, Kk Br. 3.,
krovky. Ib. 23. — jak : mírně, Pdl., bři-
chatě, plochatě Kk. Br. 39., 47.

Vyklepati co čím kde: písničku jedním
prstem na pianě. Vlč. Zl. v ohn. I. 43. —
se jak dlouho. Do žní to (se) už nějak
v-me (doklepáme, protlučeme). Us. Rgl. —
se z čeho : z dluhů. Rgl.

Vyklepávač, e, m., Erzscheider, m. Hrbk.

Výklestek, stku, m. = vykleštěné, vy-
sekané místo v lese a p Wtr. Obr II. 531.

Vykletý. 14 stol. Mus. 1889. 446. Aby
nepřijímal v-tých. Výb. II. 1418.

Vykliditi se kde: na pěšině, za sto-
dolou atd. = vyprázdniti se. Us. Semr.,
Rgl. — koho odkud: z lesa (vyvésti).
Laš. Brt. D. 288.

Vykliť sa = vymluviti se z něčeho. Val.
Brt. D. 288.

Vyklizení Turků z Europy. Osv.

Vyklnouti, vz Vykleti.

Výklop břišní, ectopia abdominalis. Cf.
Výhřez (i dod.).

Vyklopiti co komu = pověděti. Šml.,
Rgl. — se odkud. Ještěr z jezera se vy-
klopil. Pass., Výb I. 302.

514*