1076

Výmluva, Vortrag. V. svatých čtení.
Kar. 42. — V. = výmluvnost Sladká v.
Výb. II, 940 — V., Ausrede, Nemají v-vy
z hřiechu. Kar. 48. Lepší v. než nemastné
zelí. Nov. Lepší v. než hůl, kdo jí věří,
ten je vůl. Us. — V., Bedingung. S túto
v-vú, aby . . . Kar 60. Povinni byli platiti
s takovou v-von; Pod těmito v-vami. Arch.

VII. 648., 659. Pakli jest co vymluveno
(vymíněno) a ve dskách ta v. stojí. Výb.
I. 1003. Přikazujem mezi vámi příměřie
s jistými v-vami. Výb. II. 378.

Vymluviti co. Král uher. mnohé řeči
poče vymlúvati (pronášeti). Výb. II. 837.
Něco znamenitě v. Arch. VII. 648. Cf. Pro-
měřování (dod.). Neb ktož dědinu dává
na plat, což v-ví a več onen vstúpi, to
móž na něm vzieti. Št. Kn. š. 160. (12.) —
co komu = vymíniti. Arch. IX 447. a j.
tam. V-vě sobě Kolín. Výb. II. 763. — se.
Počkej, až se v-ví (do syta namluví) Us.
Pdl. — se od čeho. Dobře's odpověděl,
tak že's se od smrti v-vil. Výb. II. 921. —
se z čeho. Židé, kteří se z viny vymlou-
vali. Arch. VIII. 282. — koho jak. La-
hodnými slovy jej sebú v-vil (přemluvil,
ven vyvedl) Zrcd. I. a. Mus. 1890. 456. —
kde. Také to jest mezi námi v-veno. Arch.

VIII. 491. — co v čem. Leč by byli, osa-
zijíc svú dědinu, v tom právě ji dali a v-li.
Št. Kn š. 160. — se nač, ausreden. Sá. —
že. Vymlúvámy (vymiňujeme) zvláště, že . .
Výb. I. 497. a tam často.

Výmluvnosť. Cf. Jg. Slnosť 30 V., če-
muž Řekové říkají phrasis. Filomates.

Výmluvný. Cf Jg. Slnosť. 1., 30. V.
pohled, Hrts , rty. Kká Tak v-vna je skal
těch němá řeč. Kká. V šrancích (V sou-
dech) v-ný. Smržický.

Vymlýnkovati obilí = mlýnkem vy-
čistiti.

Vymĺzť = vymlzati. Zbr. Hry 238.

Vymnácnouti něco = vyvésti; vyříditi.
Us. Rgl.

Vymnouti co čím Klasy jediechu vy-
mínajíce rukama. B. mik. Luk. 6.

Vymoci co čím. V. sobě něco právní
cestou. Pr. — odkud. Lid od ďábla v-hla,
entriss. 15 stol. By tě mohl z pekla v.
Výb. I. 375.

Vymočený v líhu. S. N. I. 19.

Vymodliti co komu zač. J. Souhrada.
— se z čeho = vysekati se. Val. Vck.

Výmok, vz Diffuse.

Vymoklý = vyžilý, bledý a p. Mor. Rgl.

Výmol. Cf. Mkl. Etym 186 a., Kar. 63.

Výmolný. V. síla Mus 1888. 58.

Výmolovitý = plný výmolů, kolkig. V.
miesto. Phľd. VIII. 187.

Vymoressovati někoho = naučiti ho
lepším moresům, způsobům. Us. Wrch.

Vymořiti co komu. Hoře mu srdéčko
v-lo. Č. Kn. š. 171. — co na kom = vy-
nutiti. Zr. Amis.

Vymouzovatl = nalézti, co bylo scho-
váno, po čem nám nic nebylo. Na Hané.
Wrch.

Vymraznutý = vymrzlý. Mor. Brt. D.

Vymřetý. Všecko tam Bylo v-té. Mor.
Brt D.

Vymrihlad. Ej veru vinohrad děvečkám
v., ale ta žatvina děvečkám hostina. Koll.
Zp II. 389.

Vymříti kde. Láska ve mně v-la. Zr.
Am. — V. = vymrsnouti. Neškodí trochu
v. Mor. Vck.

Vymřití, n. = vymření. Po jich v. zdědí
všecko. Mor. Rgl.

Vymrskaný = zkušený, vychytralý, opa-
trný. Us. Tkč.

Vymrskati co čím. Kámen prakem,
šíp lukem vymrštiti. Us Pdl. Zubr zadkem
v-štil. Vrch.

Vymršťovací přístroj. Hg. 199.

Vymrviti sa = vymotati se. Obžalovali
ho, ale sa v-víl. Val. Brt. D. 289.

Vymstíti se jak: vrchovatě. Wtr.

Vymučiti. V-li lásky sen vám ze rtů.
Kká. K sl. j. 128.

Vymustrovaný. Je po nemoci jako v. =
bídný, vyzáblý. U Kr. Hrad. Kšť.

Výmutovka, y, f. = výmutová sosna,
die Weimuthskiefer. Škd.

Vymýcení. Vz Mýtiti (dod.).

Vymýcený. Vz Mýtiti (dod.)

Vymygať = vybiti. Laš. Brt. D. 289.

Vymykati, vz Vymknouti.

Výmysl A tak chtie svými v-sly vzácni
býti. Št Kn. š. 144

Vymysliti co: kroje, hbité skoky, nové
kunšty. Št. Kn. š. 144 (45., 112, 147.).

Výmyslník, a, m., architectus. 1424.

Vymysloch, a, m. = vymyslo. Na již.
Mor. Šd.

Vymýšlivosť, i, f., Erfindungsgabe, f.
Us. Pdl.

Vymyti co jak: na čisto. ZČ. III. 42.
— co za koho, davontragen (eine Strafe
etc) Na Hané. Wrch.

Vymýtina, y, f., das Ausgerodete, eine
ausgerodete Stelle. Vz Mýtiti (dod). V.
lesní. Msn. Hes.

Vymyvačka, y, f. V. chemická. Mj. 128.

Vymývaný. Naše mama lije do nevy-
myvanyho hrnka mliko (opakuj rychle).
Mor. Brt.

Vynabyti čeho po kom. Mnozí po ro-
dičích hojných statků v-li. Pož. 339.

Vynáčenosť, i, f. = žas, úžas, velikô
zadivenia. Slov. Hdž. Čít XIV.

Vynadati komu jak. Důtklivými slovy
si v-li Wtr.

Vynadbíbati se koho, genugsam ent-
gegenkommen. Dosť se ho v-la, ale on jí
nechtěl viděli. Laš. Tč.

Vynajíti. Ve všem z přílišné nábožnosti
něco k stesku a nářku si vynašel Sá.

Vynalézací methoda. Msr. 59

Vynálezkyně, ě, f., Eifinderin, f. Koll.
St. 235.

Vynárať sa = vynořovati se. Slov. Phľd.
XI. 286

Vynasnažiti. V-žíł sem sa pod najvýš
(co nejvíce). Val Brt D.

Vynášeč, e, m., Herausträger ; Lobred-
ner.

Vynášitel duše člověka, Beförderer, Lob-
redner. Koll. IV. 172.

Vynáška = výhoz (ve hře v karty). Us.
Rgl.