1080

Vyprtačili, vz Prtačina (dod.).

Vyprúčený dům = který se bočí, je na
spadnutí. Mor. Brt. D. 289.

Vyprýskati kde. V oku slza vypryskla.
Kyt. — co kam. V-knouti světlo nač. Dk.
Poet. 542.

Vypsati co: vajíčko = pomalovati. Mor.
a slov. Phľd. VII. 143., Sš. P. 757. V. kon-
kurs na obsazení uprázdněného místa. Us.
Pdl. — jak kdy. Toho času s velikou
prací písma sv. se v-la. Dik.

Vypškaný. Mám ještě starou cibuli, ale
už je v-ná (vyšuškaná, zplasklá, už z ní
málo ve slupce). U Přerova. Šd.

Vypšouknouti se nač = vybzdíti se
nač. Us. Rgl.

Vyptati se čeho. Že se těch věcí ráčíte
v. Arch. VIII. 100.

Výpuček, čku, m = malý růžek. Mor.
Brt. Cf. Rožkaňa.

Vypučení pupku, Nabelbruch, m. Šv.
164.

Vypučený = vypůjčený. Us.

Vypučiti co na koho: řiť. Brt. D. 289.

Vypuditi. List. fil. XV. 176.

Vvpůjčenosť, i, f. Dk. Aesth. 556.

Vypůjčovatel, e, m., Ausleiher. Kzl. 241.

Výpuk Cf. List. fil. XV. 172. Sopečný
v. Koll. St. 357.

Vypukati več: v jásot. Vrch, v pláč,
Vlč., v smích. Zr. Am.

Vypuklina. Cf. List. fil. XV. 172.

Vypuklý. V. brejle. Vz Ott. IV. 628. =
= V., ausgebrochen. Vzpoura v zemi v-lá.
Ls. Pdl.

Vypupencovati = pupenci označiti, vy-
šiti. Šije u i švačka (švadlena) košuľu,
vypupencuje-li mi ju nebo nevypupencuje-li
mi ju (rychle opakuj). Slez Šď.

Vypusta = samota. Jsme jak na v-tě.
Mor. Vck , Slavč. 33.

Výpustek dvanáctníkový, Duodenaldi-
vertikel. — V. spojky. Vz Vor. St. 59. —
V., Ausläufer. V. horský. TI. M. 5. — V. =
jm. pastviska na Mor. Knrz

Vypustiti co: zlú řeč, smrdutú pěnu.
Št. Kn. š. 41. — odkud. Nevypúštěj mú-
drosti od sebe, bude tebe ostřiehati. Bib.
Veličinu z počtu v. ZČ. — co kam: vodu
do nádržky, Us., páru do vzduchu. Mj.
141. — kde. Závorky ve výrazu algebrai-
ckém. Hra. Divím se, že jsem při tom duši
nevypustila. Sá.

Výpustka. Cf. Brt. Ruk. 91. nn.

Výpustné, ého, n., decipativum, zastr.
Pršp. 83.

Vypuštění. Cf. Jg. Slnosť. 70.

Vypúzeti, vz Vypuditi. Št. N. 308. 17.,
312 22. a j.

Vypýskati co kam V-kal na ten obrá-
zek kde jakú barvičku (vybarvil). Val. Brt.
D. 259.

Výr, ušák. Cf. Brm. II. 2. 84., 86., Mkl.
Etym. 398. a., Hlb. II. XXXVI, Boháč
(2. dod.). Na kterém domě se v. usadí a
houká, tam brzy někdo umře; dle jiné
verse vyhoří stavení to v krátké době.
Us. Kšť. — V. podpazdný, bubo subaxil-
laris. Nz. lk.

Vyráběč, e, m. = vyrábitel. Kř.

Vyrabitelský, Producenten . Kzl. 183.

Vyrabitelstvo, a, m., die Producenten.
Kzl. 187.

Vyřácať = vybiti. Val. Brt. D. 289.

Vyradikovať sa. Cf. Mkl. Etym. 271. b.

Vyrancovati. Nerada robila, rada tan-
covala, ani si košelku nevyrancovala. Slov.
Koll. Zp. II. 82. Vz Rancovati.

Vyraniti, 'extit^wóxaiv, verletzt heraus-
geben. Lpř.

Vyrašelinovati, austorfen. Sl. les.

Výraz obličeje, Šml., nevole, překva-
pení, úžasu, Lpř., dojemný. Osv.

Vyrázati = tancovati. Len niekedy spolu
vyrážajú. Sokl. II. 399.

Vyraziti. — abs. Kouř vyrazil, krev
vyrazila. Lpř. Prázdnou kolébkou nesmí
se kolébati, sice by robě vyráželo (děsivé
sny by je ze spaní vyrážely). Obz. 1886.
131 — (co) komu. Husám peří už zase
vyráží. Us. Fč. V. někomu okno. Pož. 99.
Aby si tolar v-zil (strhl). Wtr. To budete
sobě moci na své pomoci (na svém platu)
v (strhnouti). Arch. X. 172. — co čím.
Časem malou věcí veliká se vyráží. Mus.
1889. 111. — co odkud. Slova ze sebe v.
nemohl. Hrts Výkřik v-zil z hrdla dívky.
Šml. I 25. V-zil (strhl) si ze žoldu peníze
čtyři. Wtr. Obr. 330. A z něj sě plamen
vyrazi. Kat. 2911. — s kým odkud: z ho-
spody. Sá. — co na kom. Ale aby se to
mělo na nynější berni vyrážeti (srážeti).
Arch. VII. 192. a j. — jak. Pot se mu na
čele v hojných krůpějích vyrážel Šml.
Napjetí mysli, které až v čin vyráží Dk.
Aesth. 305. — se. Jak se vyrazí, drozd
zpívá ai v zímě (jak slunce vyrazí, vy-
skočí). Val. Brt. D. 289.

Výrazek, zku, m. Nevelíme jim (mni-
chům) v tom v-zku (výmyslu) státi. Krnd.
30. Vz Vyražený (dod.), Vyrážka (dod.)

Výrazivo, a, n. Řeč je nejen praktickým
ale i uměleckým v-vem. Msr. 105.

Výrazný. V. svědectví. Šf. Strž. II. 16.

Výrazový. V. písmo, věty. Gb. Ml. II.
221., 187.

Vyražený. (Přiběhl pes) s jazykem až
na zem v-ným. Kmk. Kuk. I. 398. Klerika
ozdobená vyráženými květy. Schz. — V. =
vymyšlený. Mniši mají oděv z lidí v-ný
stavu duchovního. Krnd. 24. a. Cf. Výra-
zek (dod.).

Vyráživosť, i, f., Ausschlagsfähigkeit,
-vermögen. Sl. les.

Výražka = srážka. Platili na v-ku bu-
doucí daně. Wtr. exc.

Vyrážka = vyraženina, strupy a p. V.
krtičnaté, Scrophuliden. Nz. lk. — V. =
výmysl. Lidské vyrážky bývají nad božské
ustanovenie staveny. Krnd. 15. — Pozn.
Dle List. fil. 1889. 293. má se čísti: vý-
razky. Vz Výrazek (dod.). — V. = hra
v míč. Slov. Koll. IV. 181.

Výražní = záložní. V. dělník. Šp.

Výražnosť, das Extrem. Jg.

Výreček. Cf. Brm. II. 2. 97.

Vyřehtati se = do syta se nasmáti, sich
satt lachen. Us. Kšť.

Vyřepiti. Cf. List. fil XVI. 182.



	1080

	Vyprtačili, vz Prtačina (dod.). Vyprúčený dům = který se bočí, je na spadnutí. Mor. Brt. D. 289. Vyprýskati kde. V oku slza vypryskla. Kyt. — co kam. V-knouti světlo nač. Dk. Poet. 542. Vypsati co: vajíčko = pomalovati. Mor. a slov. Phľd. VII. 143., Sš. P. 757. V. kon- kurs na obsazení uprázdněného místa. Us. Pdl. — jak kdy. Toho času s velikou prací písma sv. se v-la. Dik. Vypškaný. Mám ještě starou cibuli, ale už je v-ná (vyšuškaná, zplasklá, už z ní málo ve slupce). U Přerova. Šd. Vypšouknouti se nač = vybzdíti se nač. Us. Rgl. Vyptati se čeho. Že se těch věcí ráčíte v. Arch. VIII. 100. Výpuček, čku, m = malý růžek. Mor. Brt. Cf. Rožkaňa. Vypučení pupku, Nabelbruch, m. Šv. 164. Vypučený = vypůjčený. Us. Vypučiti co na koho: řiť. Brt. D. 289. Vypuditi. List. fil. XV. 176. Vvpůjčenosť, i, f. Dk. Aesth. 556. Vypůjčovatel, e, m., Ausleiher. Kzl. 241. Výpuk Cf. List. fil. XV. 172. Sopečný v. Koll. St. 357. Vypukati več: v jásot. Vrch, v pláč, Vlč., v smích. Zr. Am. Vypuklina. Cf. List. fil. XV. 172. Vypuklý. V. brejle. Vz Ott. IV. 628. = = V., ausgebrochen. Vzpoura v zemi v-lá. Ls. Pdl. Vypupencovati = pupenci označiti, vy- šiti. Šije u i švačka (švadlena) košuľu, vypupencuje-li mi ju nebo nevypupencuje-li mi ju (rychle opakuj). Slez Šď. Vypusta = samota. Jsme jak na v-tě. Mor. Vck , Slavč. 33. Výpustek dvanáctníkový, Duodenaldi- vertikel. — V. spojky. Vz Vor. St. 59. — V., Ausläufer. V. horský. TI. M. 5. — V. = jm. pastviska na Mor. Knrz Vypustiti co: zlú řeč, smrdutú pěnu. Št. Kn. š. 41. — odkud. Nevypúštěj mú- drosti od sebe, bude tebe ostřiehati. Bib. Veličinu z počtu v. ZČ. — co kam: vodu do nádržky, Us., páru do vzduchu. Mj. 141. — kde. Závorky ve výrazu algebrai- ckém. Hra. Divím se, že jsem při tom duši nevypustila. Sá. Výpustka. Cf. Brt. Ruk. 91. nn. Výpustné, ého, n., decipativum, zastr. Pršp. 83. Vypuštění. Cf. Jg. Slnosť. 70. Vypúzeti, vz Vypuditi. Št. N. 308. 17., 312 22. a j. Vypýskati co kam V-kal na ten obrá- zek kde jakú barvičku (vybarvil). Val. Brt. D. 259. Výr, ušák. Cf. Brm. II. 2. 84., 86., Mkl. Etym. 398. a., Hlb. II. XXXVI, Boháč (2. dod.). Na kterém domě se v. usadí a houká, tam brzy někdo umře; dle jiné verse vyhoří stavení to v krátké době. Us. Kšť. — V. podpazdný, bubo subaxil- laris. Nz. lk.	Vyráběč, e, m. = vyrábitel. Kř. Vyrabitelský, Producenten . Kzl. 183. Vyrabitelstvo, a, m., die Producenten. Kzl. 187. Vyřácať = vybiti. Val. Brt. D. 289. Vyradikovať sa. Cf. Mkl. Etym. 271. b. Vyrancovati. Nerada robila, rada tan- covala, ani si košelku nevyrancovala. Slov. Koll. Zp. II. 82. Vz Rancovati. Vyraniti, 'extit^wóxaiv, verletzt heraus- geben. Lpř. Vyrašelinovati, austorfen. Sl. les. Výraz obličeje, Šml., nevole, překva- pení, úžasu, Lpř., dojemný. Osv. Vyrázati = tancovati. Len niekedy spolu vyrážajú. Sokl. II. 399. Vyraziti. — abs. Kouř vyrazil, krev vyrazila. Lpř. Prázdnou kolébkou nesmí se kolébati, sice by robě vyráželo (děsivé sny by je ze spaní vyrážely). Obz. 1886. 131 — (co) komu. Husám peří už zase vyráží. Us. Fč. V. někomu okno. Pož. 99. Aby si tolar v-zil (strhl). Wtr. To budete sobě moci na své pomoci (na svém platu) v (strhnouti). Arch. X. 172. — co čím. Časem malou věcí veliká se vyráží. Mus. 1889. 111. — co odkud. Slova ze sebe v. nemohl. Hrts Výkřik v-zil z hrdla dívky. Šml. I 25. V-zil (strhl) si ze žoldu peníze čtyři. Wtr. Obr. 330. A z něj sě plamen vyrazi. Kat. 2911. — s kým odkud: z ho- spody. Sá. — co na kom. Ale aby se to mělo na nynější berni vyrážeti (srážeti). Arch. VII. 192. a j. — jak. Pot se mu na čele v hojných krůpějích vyrážel Šml. Napjetí mysli, které až v čin vyráží Dk. Aesth. 305. — se. Jak se vyrazí, drozd zpívá ai v zímě (jak slunce vyrazí, vy- skočí). Val. Brt. D. 289. Výrazek, zku, m. Nevelíme jim (mni- chům) v tom v-zku (výmyslu) státi. Krnd. 30. Vz Vyražený (dod.), Vyrážka (dod.) Výrazivo, a, n. Řeč je nejen praktickým ale i uměleckým v-vem. Msr. 105. Výrazný. V. svědectví. Šf. Strž. II. 16. Výrazový. V. písmo, věty. Gb. Ml. II. 221., 187. Vyražený. (Přiběhl pes) s jazykem až na zem v-ným. Kmk. Kuk. I. 398. Klerika ozdobená vyráženými květy. Schz. — V. = vymyšlený. Mniši mají oděv z lidí v-ný stavu duchovního. Krnd. 24. a. Cf. Výra- zek (dod.). Vyráživosť, i, f., Ausschlagsfähigkeit, -vermögen. Sl. les. Výražka = srážka. Platili na v-ku bu- doucí daně. Wtr. exc. Vyrážka = vyraženina, strupy a p. V. krtičnaté, Scrophuliden. Nz. lk. — V. = výmysl. Lidské vyrážky bývají nad božské ustanovenie staveny. Krnd. 15. — Pozn. Dle List. fil. 1889. 293. má se čísti: vý- razky. Vz Výrazek (dod.). — V. = hra v míč. Slov. Koll. IV. 181. Výražní = záložní. V. dělník. Šp. Výražnosť, das Extrem. Jg. Výreček. Cf. Brm. II. 2. 97. Vyřehtati se = do syta se nasmáti, sich satt lachen. Us. Kšť. Vyřepiti. Cf. List. fil XVI. 182.