1082

470. Smolař v-čil se rukojměmi na posta-
vení. Let. 107. — koho se odkud: z vě-
zení. Výb. II. 657., Let. 156.

Vyrukování, cf. Vyručení. V. rukojmí.
Pk. MP. 47.

Vyrumovati — co: cestu (rumem vy-
praviti). Arch. IX. 449. — co odkud. Ze
sutin 3300 cihel vyrumováno. 1567. Wtr.
Obr I. 471. Z toho všeho může se soustava
bájesloví jejich v. a osnovati. Koll. Zp. I.
433.

Vyrůsti. — abs. Nechali ji čekati, div
nevyrostla (dlouho). Us. Kšř. — jak: v klas.
Osv. VI. 218

Vyrušiti. Hospodyně vymývají krajáče
kopřivami, aby smetana dříve se vyrušila
a ani kapka jí v mléce nezůstala. Dumek.
Cf. Vyrušati.

Vyrvadlo, a, n., Ausreissmittel. Pl. II
444.

Vyrypovať = spěšně jíti Val. Slavč.
59.

Vyryti co komu: hrob. Mcha.

Vyrytina k ničemuž užitečná. Pror.
35. b.

Vysačiť sa = vymhliti. Až se v-čí. Laš.
Brt. D. 290.

Výsada. Cf. Kram. Slov.

Výsadec, dce, m. V rohu jeleního, Vz
Výsada. Arch. pam. 1887. 159.

Vysaditel, e, m., supplantator. 15. stol.

Vysaditi. — co odkud. Slovany pře-
moc ze sídel v-la; Aby ho z přízně kn.
Svatopluka vysadil Št. Strž. II. 21., 493.
Jsi od dóstojného seděnie vysazen (vylou-
čen). Výb. 1. 310. — odkud čím. Buben
výhradou ze spojení s kolem v. NA. IV.
217. — koho na koho = poštvati. Pod-
komořie Vaněk v-dil na nás toho Oremusa.
1466.

Výsadník pravý (nepravý) = jelen s pra-
videlně (nepravidelně) vyvinutými výsadami.
Brm. 1. 3. 142.

Vysáhnúť něco = obsáhnouti něco na
dél rozpřaženýma rukama. Laš. Brt. D. 290.

Vysáľať = vysolovati. Slov. Rl. Pr. II.
22.

Vysazeně = s vysazeným trupem, kreuz-
biegen. Rgl.

Vysazení. Podlé jich v. (výsady). Arch.
VIII. 373. — V. = vyloučení V. z cechu.
Blk. Klsk. Úv.

Vysazený = vysedlý. V. prsa (klenutá)
Výb. II. 1349.

Vysázený kde Peníze na stole v-né.
Schz. Pekla buchtičky vysázené při chlebě
(s chlebem na kraji peci). Us. Fč.

Vysazování křížem, Kreuzverbandpflan-
zung, do trojúhelníku. Sl. les.

Vyscierčiti. Vyscierčmež jeho pryč od
nás (vystrčmež). Výb. I. 964.

Vysčuhraný = vyschlý, Val. Slavč. 87.

Vysedávanky, pl., f. Žena, která v kle-
vetách, v-kách (v besedách), v potulování
sobě libuje. Zbr. Múd. živ. I 104.

Vyseděti kde jak dlouho. V-děl celé
dni za knihami, u knih. Hrts.

Vysedlina, eminenta. V. hlavová, e. ca-
pitata, jehlancová, e. pyramidalis, křížová,
e. eruciata (vnější a vnitřní, externa et in-

terna), loketního zápěstí, e. carpi ulnarri,
mezikůtková, e. intercondyloidea, postranní,
e. collateralis, průchodu polokruhového, e.
canalis semicircularis, zápěstí vřetenního,
e. carpi radialis. Ktt. exc.

Vysednouti odkud. Keď (mesiac) chvíľu
z hustých mračien vysadne. Slov. Č. Čt. I.
197. — nač. Vysed na chlapy = pustil se
do nich. Val. Slavč. 106.

Výsej, e, m. = výsev. ZObz. XXIV. 223.

Vysejvací stroj = vysejvač.. Vz KP. V.
645 nn.

Vysejvač, e, m., vz předcház., čásť mlýn-
ského ústrojí. Vz KP. V. 615.

Výsek = mýtění (mítění), seč čisticí,
vyčišťovací, vysekávání příliš hustého lesa,
Reinigungshieb, m Hk., Sl. les.

Výselství, n. = poselství. 1552. Wtr.

Vysemitkať sa = sem tam pohybová-
ním-se někam se dostati. Kepeň sa zpod
řemeňa v-kal a sošmiknul zo sedla. Slov.
DŠk. I. 45.

Vysévačka, y, f, suandrum, náčiní. Pršp.
92.

Vyschnutí. Zhouba a v. větve (národu).
Šf. Strž. II. 3.

Vysiakať si nos = vysmrkati se. Slov.
Zátur.

Visiaty = visetý. Slov. LObz. XIX. 171.

Vysiesti, vz Vysednouti, List. fil. 1878.
212.

Vysíhnouti = vysáhnouti. Su maličká,
nevysíhnu. Brt. P. II. 452.

Vysílení. Vz Slov. zdrav. 409.

Vyskáčka, y, f., exilium, zastr. Pršp. 77.

Vyskákaný = drbaný. Ten je v. U Řen-
čova.

Výskalka, y, f. = výskavka. U Slavko-
vic. Knrz.

Výskati kdy. Na fašangy výskal, v pôste
brucho stískal Slov. Rr. MBŠ.

Výskavý. V. plesy. Nrd.

Výskoček, vz Výskok (dod.).

Vyskočilý. V. oči Koll. III. 132.

Vyskočiti komu (odkud): z rány
(vyhnouti se). Wtr. exc. Di mně z očú, ať
mně moje černé oči nevyskáčů. Brt. N. p.
471. — kde Oheň uáhle v-čil na Malé
Straně. Let. 265. A co na vinnicích v-lo
(vyrazilo), to mráz hubil. Let. 440.— jak.
Děti v-kali se do vůle Mour. V-čil, jakoby
ho uštípl had. Šml. I. 51 — čím proč.
Z všetečné mysli svou daremnou řečí vy-
skakoval (dřív, než naň došlo). Wtr. exc.

Vyskočkura, vyskočura, y, f. Vz Ras-
cový. Koll. Zp. I. 110.

Výskok. V-ky = drobty másla, jež se
při stloukání pod hrotíčkem usazují. Mor.
Brt. — V. = rybník v Písecku.

Výskoň, vz Vejskoň.

Výskotně, jauchzend. V. proti sobě vy-
trhnou. Msn. Hes.

Vyskrbliti = vyskrbiti. Co táta v-blí,
syn prohýří. Us. Kšť.

Výskyd. Na v-dě pred nim sa belelo
bruchaté vlčisko. Slov. Syt. Táb. 236.

Výskyď, gt. -di (oprav). Brt D. 290.

Vyskyda, y, f. = výskyd. Slov. Veru sa
já skryjem do jednej v-dy, zkaď mä krčma-
ročka nikda neuvidí. Koll. Zp. II. 101.