Předchozí (1084)  Strana:1085  Další (1086) |
|
|||
1085
|
|||
|
|||
Vystibať = vybiti. Val., laš. Brt. D. 269.
Vystih = dostih. Koňské v-hy. Šf. Strž.
II. 372. Vystihačka, y, f., scalptrum, zastr. Pršp.
94. Vystiskati = objímati. V. dievčatá naj-
milšia zábava. Sokl. I. 362. Vystlaný. V. cesty. Zbr. Mud. živ. II.
165. Vystlati co k čemu: lůžko k spánku.
Kká. Vystonati. Kdo ví, mohlo-li by Rakousko
nemoc takovou v. samo v sobě. Pal. Rdh. III 207. Vystoupiti — abs. Bouřka v-puje. Osv.
— odkud. Předkové naši vystúpili od jed- noty obecné. Krnd. 20. — kam. Chroma- tická stupnice tvrdá v-puje do tonů zvyše- ných. Mj. — jak. Voda v-la o dva palce nad normal Us. Pdl. Plyn v-puje v bubli- nách do výše. Mj. 31. Paprsek vystupuje rovnoběžně se směrem . . . ZČ. III. 83. Vystouplina, y, f, Hervorragung, f. Sl.
les. Vystrák, u, m., vz Dvestrojník (dod.),
Výstrojník (dod.). V. mlýnský. Vz KP. V. 614. Vystrčiti co. Všecko vystrkal = utratil.
Us. Rgl. — koho kam : ven. St. Kn. š. 39. Vystrčka, y, f. = tyč u holubníku. Vhl.
Výstřední úhel, kružidlo. NA. V. 408.,
113. Výstředník = nástroj strojnický. Cf.
Včř. Z. II. 14. Vystřelčiti zrno = močiti. Cf. KP. V.
253. Výstřelek, Abzweig, v. Veletů ; Antové
svými větvemi a v-lky až k řece Sarpě sa- hali. Šf. Strž. I. 603., 197. Vystřelený. V. ratolesti (některého
kmene). Šf. Strž. I. 356. Vystřeliti komu kam proč. Krev mu
studem do tváří v-la. Šml. — proti komu. Obv. Vystrený = vysoký. Slov. Ssk.
Vystřežení. Št. Kn. š. 79. Nic dražšieho
nenie nežli užitečné v. Krnd. 212. Vystříci. Ct. List. fil. 1878. 212. — se,
koho čeho. Let. 247., Kol. Otrávenie se nemohl v.; V. někoho nečistoty, hřiechóv. Št. Kn. š. 10., 72., 96. — od čeho. V. se od zlosti, Výb. II. 208. (Hus), od rotníkóv. Kar. 19. — se proti komu. Také se proti vám v-háme. Výb. I. 1059. V-hám se proti tobě, že . . . 1410. Mus. 1885. 566 Vystřídání. Cvičení s jedním, s dvojím
v-ním (v tělocv.). Rgl. Vystriezvelý = vystřízlivělý. Slov. Sokl.
I. 446 Vystříhací, zur Warnung gehörig. Lpř.
Vystřihnouti, abscindere. Ž kl. CH.
17. Je, jako když ji vystřihne. U Kdýně. Rgl. Cf. Vyšvíkati. Vystříti co: Ruku. Koll. Zp. II. 239. V.
své zásluhy = vypočítávati Sš. — kam. Hledej tajně ztrátu mou, než to bude ven vystřieno. Wtr. exc. Slad do vody v. KP. V. 299. — se odkud. Když světí po ní sě |
s nebe vystřiechu (houfně vyšli). Sv. ruk.
80. Vystřížiti. Mráz réž v-ží (naplní ledem).
Slez Šd. Vystrkov, kopec u Jinec. Krč.
Vystrmný = vystrmělý. V. skála. Msn.
Hes. Vystrojiti Hosti a pitele z příbytku
svého ven v-jil. Wtr. Obr. II. 78. Výstrojka, y, f., Zimmerung, f. V. důlní,
Gruben-. Hř. Výstroň, vz Dvéstrojník, Výstrojník (ve
mlýně). Vystrouhnouti se = vyfintiti se. Cf.
Vyšvíkati, Vystříhnouti (dod.). Výstruh = bití; přen. zadek. řiť. Na v.
by mu patřilo. Val. Vck. Vystruhačka, y, f., scaptrum, zastr.
Veleš. Vystružník soustruhu, der Ausdrehstahl.
Vz Včř. Z. II. 66 Vystukati Kdo nevystuká, nevyzíská.
Slov. Rr. MBš. Výstup, extasis, nemoc zastr. Pršp. 61.
Výstupek = přestoupení. V. proti Bohu.
Bau. 95. V-pku litovati. Ib. 222. Nepřehlí- dajíc dětem jejich v-pkův. Pož. 118. Poně- vadž jest se vámi z smlúvy v. stal. Výb. II. 1214. = V. = žebračka, na Hané žudr přede dveřmi do chalupy. Us. Brt. Výstupka, y, f. = výstupná stěna,
firstenartiger Streb, výstupkový předek, Firstenstoss, v horn. Hř. Výstupný. Proud vzduchu v-ný = roz-
prostraňuje-li se do výšky. Vz Stč. Pov. 7. — V., nepokojný, nezbedný a p. Člověk nezbedný a v. Wtr. exc. Kněz v. Výb. II. 1362. Lidé v-ní a zrádní. Arch. X. 349. V. měšťan Wttr. Obr. II. 615. — V. = nemírný. Nestřídmé a v-né užívání věci (i dobré) bývá škodné. Výb. II. 1280. Vystuzelý = vystuzený. V. vejce (pro-
chladlá, z nichž mláďata se nelíhnou). Us. Rgl. Vystužiti, fest machen. Rohy rámů oken-
ních v. Vz Včř. Z. I. 42. Vysunovadlo, a, n. = náčiní, kterým
se něco vysunuje Rgl. Vysúriti. Stál už na hranici v Hodoníne,
kam ho v-li Maďari. Phľd. VI. 71. Vysušiti co. Slunce nečistotu bláta vy-
sušuje. Št. Kn. š. 96. Výsuška (větev), y, f., Sprickel, m. a n.
Sl. les. Vysušování privilegií. Tk. VIII. 302.
Výsuvka, ecthlipsis, syncope. Šf. III.
164. Vysvátkovati se = svátky odbyti. Us.
Šd. Vysvěčení = vysvědčení. Nesem vám
věneček (dožinkový) pro v., že sme vám zežaly, co ste kde měli. Slov. sbor. 1885. 339. Vysvědčiti. — abs. Jakož tato báseň
v-čuje. Výb. II. 949. Jak prameny z toho věku vysvědčují. Šf. Strž. 11. 222. — co : pohony. Arch. X. 317. I kníže to v-čil. Bart. 117. Vzali s sebou tři staré lidi, aby grunty v-čili. Wtr. exc. — co čím. Svou věc svědomím mnohých lidí v-čili. Výb. 515
|
||
|
|||
Předchozí (1084)  Strana:1085  Další (1086) |