1085

Vystibať = vybiti. Val., laš. Brt. D. 269.

Vystih = dostih. Koňské v-hy. Šf. Strž.
II. 372.

Vystihačka, y, f., scalptrum, zastr. Pršp.
94.

Vystiskati = objímati. V. dievčatá naj-
milšia zábava. Sokl. I. 362.

Vystlaný. V. cesty. Zbr. Mud. živ. II.
165.

Vystlati co k čemu: lůžko k spánku.
Kká.

Vystonati. Kdo ví, mohlo-li by Rakousko
nemoc takovou v. samo v sobě. Pal. Rdh.
III 207.

Vystoupiti — abs. Bouřka v-puje. Osv.
— odkud. Předkové naši vystúpili od jed-
noty obecné. Krnd. 20. — kam. Chroma-
tická stupnice tvrdá v-puje do tonů zvyše-
ných. Mj. — jak. Voda v-la o dva palce
nad normal Us. Pdl. Plyn v-puje v bubli-
nách do výše. Mj. 31. Paprsek vystupuje
rovnoběžně se směrem . . . ZČ. III. 83.

Vystouplina, y, f, Hervorragung, f. Sl.
les.

Vystrák, u, m., vz Dvestrojník (dod.),
Výstrojník (dod.). V. mlýnský. Vz KP. V.
614.

Vystrčiti co. Všecko vystrkal = utratil.
Us. Rgl. — koho kam : ven. St. Kn. š.
39.

Vystrčka, y, f. = tyč u holubníku. Vhl.

Výstřední úhel, kružidlo. NA. V. 408.,
113.

Výstředník = nástroj strojnický. Cf.
Včř. Z. II. 14.

Vystřelčiti zrno = močiti. Cf. KP. V.
253.

Výstřelek, Abzweig, v. Veletů ; Antové
svými větvemi a v-lky až k řece Sarpě sa-
hali. Šf. Strž. I. 603., 197.

Vystřelený. V. ratolesti (některého
kmene). Šf. Strž. I. 356.

Vystřeliti komu kam proč. Krev mu
studem do tváří v-la. Šml. — proti komu.
Obv.

Vystrený = vysoký. Slov. Ssk.

Vystřežení. Št. Kn. š. 79. Nic dražšieho
nenie nežli užitečné v. Krnd. 212.

Vystříci. Ct. List. fil. 1878. 212. — se,
koho čeho. Let. 247., Kol. Otrávenie se
nemohl v.; V. někoho nečistoty, hřiechóv.
Št. Kn. š. 10., 72., 96. — od čeho. V. se
od zlosti, Výb. II. 208. (Hus), od rotníkóv.
Kar. 19. — se proti komu. Také se proti
vám v-háme. Výb. I. 1059. V-hám se proti
tobě, že . . . 1410. Mus. 1885. 566

Vystřídání. Cvičení s jedním, s dvojím
v-ním (v tělocv.). Rgl.

Vystriezvelý = vystřízlivělý. Slov. Sokl.
I. 446

Vystříhací, zur Warnung gehörig. Lpř.

Vystřihnouti, abscindere. Ž kl. CH.
17. Je, jako když ji vystřihne. U Kdýně.
Rgl. Cf. Vyšvíkati.

Vystříti co: Ruku. Koll. Zp. II. 239. V.
své zásluhy = vypočítávati Sš. — kam.
Hledej tajně ztrátu mou, než to bude ven
vystřieno. Wtr. exc. Slad do vody v. KP.
V. 299. — se odkud. Když světí po ní sě

s nebe vystřiechu (houfně vyšli). Sv. ruk.
80.

Vystřížiti. Mráz réž v-ží (naplní ledem).
Slez Šd.

Vystrkov, kopec u Jinec. Krč.

Vystrmný = vystrmělý. V. skála. Msn.
Hes.

Vystrojiti Hosti a pitele z příbytku
svého ven v-jil. Wtr. Obr. II. 78.

Výstrojka, y, f., Zimmerung, f. V. důlní,
Gruben-. Hř.

Výstroň, vz Dvéstrojník, Výstrojník (ve
mlýně).

Vystrouhnouti se = vyfintiti se. Cf.
Vyšvíkati, Vystříhnouti (dod.).

Výstruh = bití; přen. zadek. řiť. Na v.
by mu patřilo. Val. Vck.

Vystruhačka, y, f., scaptrum, zastr.
Veleš.

Vystružník soustruhu, der Ausdrehstahl.
Vz Včř. Z. II. 66

Vystukati Kdo nevystuká, nevyzíská.
Slov. Rr. MBš.

Výstup, extasis, nemoc zastr. Pršp. 61.

Výstupek = přestoupení. V. proti Bohu.
Bau. 95. V-pku litovati. Ib. 222. Nepřehlí-
dajíc dětem jejich v-pkův. Pož. 118. Poně-
vadž jest se vámi z smlúvy v. stal. Výb.
II. 1214. = V. = žebračka, na Hané žudr
přede dveřmi do chalupy. Us. Brt.

Výstupka, y, f. = výstupná stěna,
firstenartiger Streb, výstupkový předek,
Firstenstoss, v horn. Hř.

Výstupný. Proud vzduchu v-ný = roz-
prostraňuje-li se do výšky. Vz Stč. Pov.
7. — V., nepokojný, nezbedný a p. Člověk
nezbedný a v. Wtr. exc. Kněz v. Výb. II.
1362. Lidé v-ní a zrádní. Arch. X. 349. V.
měšťan Wttr. Obr. II. 615. — V. = nemírný.
Nestřídmé a v-né užívání věci (i dobré)
bývá škodné. Výb. II. 1280.

Vystuzelý = vystuzený. V. vejce (pro-
chladlá, z nichž mláďata se nelíhnou). Us.
Rgl.

Vystužiti, fest machen. Rohy rámů oken-
ních v. Vz Včř. Z. I. 42.

Vysunovadlo, a, n. = náčiní, kterým
se něco vysunuje Rgl.

Vysúriti. Stál už na hranici v Hodoníne,
kam ho v-li Maďari. Phľd. VI. 71.

Vysušiti co. Slunce nečistotu bláta vy-
sušuje. Št. Kn. š. 96.

Výsuška (větev), y, f., Sprickel, m. a n.
Sl. les.

Vysušování privilegií. Tk. VIII. 302.

Výsuvka, ecthlipsis, syncope. Šf. III.
164.

Vysvátkovati se = svátky odbyti. Us.
Šd.

Vysvěčení = vysvědčení. Nesem vám
věneček (dožinkový) pro v., že sme vám
zežaly, co ste kde měli. Slov. sbor. 1885.
339.

Vysvědčiti. — abs. Jakož tato báseň
v-čuje. Výb. II. 949. Jak prameny z toho
věku vysvědčují. Šf. Strž. 11. 222. — co :
pohony. Arch. X. 317. I kníže to v-čil.
Bart. 117. Vzali s sebou tři staré lidi, aby
grunty v-čili. Wtr. exc. — co čím. Svou
věc svědomím mnohých lidí v-čili. Výb.

515