1088

Vytázati se na kom. Na tobě se vy-
tieži. Výb. II. 804. — se koho. Ať se tebe
vytieži. Výb. II. 798. — se nač: na něčí
skutky. Výb. II. 889., 890. — se o čem.
Vz Tázati (dod.).

Výtazek, zku, m., das Ausfragen. Kto
muož vypraviti v-zky lidí lstivých. Krnd.
215. Cf. List. fil. 1889. 293.

Výtažeň, žně, f., Aufzugsort. Hrbk.

Vytažení děcka, extractio, zákalu še-
dého, e. cataractae.

Vytažený jak: v špičku. Em. I. 67.

Vytažník = lis na hotovení extraktů.
Kod. Úv. 101.

Vytéci kam. Tatařie často vytiekají na
tu vlasť temnú. Mill. 126. — jak. Řeka
širocě vytieká. Anth. I. 3. vd. 34.

Vytěčka, y, f., les u Opatovic. D. ol.
VII. 794.

Vytejceť = všude slíditi NZ. I. 455.

Vyteklý, ausgeflossen. V. kapalina. ZČ.

Vyteknúti = vytýčiti, vztýčiti. J. P. Vz
Vytknouti.

Vyteliti se. V-lil se jim zadek (snopy
vzadu na voze naložené vypadly). Us. Nov.

— co odkud. Než to ze sebe v-lí (vypraví,
poví). Lib. NZ. I. 542.

Vytenčený. V. písmeno i. Mus. 1842.
255.

Výtěr = obilí z klasů bez mlácení vy-
trousené. Vhl. Vz Výtrol.

Vytěrač = kus kůže n. plátna atd. k vy-
tírání. Vchř.

Vytevřiti. Odkudž je Římané v-li. Šf.
Strž. I. 382.

Výtěžek. Šf. III. 227. Výtěžky filosofie.
Mus. 1887. 541.

Výti. Cf. List. fil. X. 454. - abs. Když
pes vyje, vidí smrť (někdo umře). Us. Brtv.

— kam. Co vlk v nebe vyješ. 1525.
Vytíkati, vz Vytéci.

Vytíratel, e, m,, vz Vytěrač. Lpř. Sl.
I. 78.

Vytísněný; -ěn, a, o = vytlačený. V.
kov. Rm. 150.

Vytísniti co odkud: prvek ze slouče-
niny. Rm. 4. (150.).

Výtka zvonková (na domku hlídače že-
lezničního). NA. IV. 203.

Vytkat = vybiti. Val. Brt. D. 290.

Vytknouti co odkud: společného či-
nitele z mnohočlenu. Hra. — jak. V. něco
se zvláštním důrazem. Schz.— si co zač:
za úlohu. Sbn.

Vytlačení, das Verdrängen. V. jich ze
země. J. Lpř.

Vytlačiti co odkud: nepřítele z posta-
vení, Us. Pdl., národ z jeho sídel. Tk. V-čí
i z kameňa vodu. Rr. Sb. — kam (kudy).
V. rourou vodu do výše. Us. Pdl. Vytlačil
Karthagiňany na úzké krajiště. J. Lpř. V.
nepřítele za řeku, za hranice. Us. Pdl.

Vytlačovač moče, d. urinae.

Vytlačovačka, y, f. V. čajového zboží
(formička ku krájení těsta na ně). Vz KP.
V. 692.

Vytlouci odkud. Jedni druhé z pastvin
v-kali (mocí vyháněli). Šf. Strž. 1. 315. —
se kdy. Při výslechu v-kali oba (vymlou-
vali se). Us. v zloděj. řeči.

Vytloukání paliček na pruty. NA. V. —
dělání vyvýšenin, prohlubenin, rýh a p. do
tenkých železných ploten, das Treiben. Vz
Včř. Z. II. 14.

Výtlučna, vytlukárna, y, f., Ausschlag-
platz, m. Hrbk.

Výtluka, y, m. a f. = obejda, syčák.
U Modletína. Neud.

Vytlukárna, vz Výtlučna (dod.).

Vytočený. Korbel z dřeva na soustruhu
v-ný. Bart. 254.

Vytočiti, ausdrehen (vnitř ubrati), aus-
drehen (vně ubrati). Vz Včř. II. 56. — co
kam. V-čit (vytáhl) vozy na vrch. Výb.
II. 266. — jak. V. šroub do té míry, že ..
ZČ. — čím: nebozezem. Wtr.

Výtok = plynutí atd. V. z uší. Vz Slov.
zdrav. 410., Kram. Slov. V. z cíblu, čmýry,
hnisu, talovu, Eiterfluss, ztráveniny, chy-
morrhoë.

Vytokáriť = vysoustruhovati, ausdrech-
seln. Slov. Phl'd. VI. 26.

Výtonné, ého, n. = mýto vodní, Wasser-
mauth, f.

Výtonník, a, m. = dělník na výtoni.
Wtr. Obr. II. 471., 482.

Vytonouti kam. Celý spis posud na
světlo nevytonul. Šf. III. 169. (186.).

Výtopný, ausheitzbar. V. pokoj. Us.

Vytorit = vystopovati, ausspähen. Val.
a laš. Brt. D. 290. Cf. Tora.

Vytouliti. Opět ten žid ze všech sě
v-lil. Sv. ruk. 168.

Vytrachtovati = pohostiti. U Kdýně.
Rgl.

Vytralagať = vytrlinkať. Slov. Rr. Sb.

Vytřásadlo. Cf. Výtřasky.

Výtřasky = zrno, malé kousky slámy
a klasky ze slámy v stodole vytřesené. Us.
Fč.

Vytřásti se z čeho: z hříchů = vyzpo-
vídáti se. K. Nov. 1888. 77.

Vytratiti co (odkud). V, něco z pa-
měti. Lpř. Jídlo požité zase v. (vydáviti).
Výb. II. 759. — se jak. V-til se jeden po
druhém. Hrts.

Vytrčpán, u, m. = ostrožka, Rittersporn.
Slov. Hdž. Čít 199.

Vytřelý duch. Vc. Lab. 32. V. a sroz-
umitelné přeložení knihy. Šf. III. 365. (Sf.
Strž. I. 529.).

Výtřep, u, m. = vytřepání. Šd.

Vytřeštiti oči. Cf. Mkl. Etym 361.

Vytřézvělý = vystřezvelý. Koll. III. 307.

Vytrhlý kněz (od církve odpadlý). Výb.
II. 755.

Vytrhnouti. — abs. Raději v-hl (ode-
šel) a vše zanechal. Jrsk. — co: meč, vi-
brare, Ž. kl. 7. 13., evaginare. 1b. 36. 14.
Cf. Vytřásti meč a List. fil. 1884. 273. —
koho odkud: z nouze, z psoty, Pož. 141.,
od zatracení. Mž. 66. (44.). V-hl nás z úst
ďáblu. Št. Kn. š. 187. — co na kom. Na
těch volech můžeš do roka stovku v. (vy-
dělati). U Kruml. Plsk. — se čím. Tím se
v-hl (sobě pomohl). Us. Kšť.

Vytříbenosť, i, f., Vollkommenheit, Ver-
feinerung. V. názorů, Dk., vkusu.

Vytříbiti koho hl. ve hře v karty =
obehráti. Lib. NZ. I. 456.