1089

Vytrieliť = něco špatného bez rozmyslu
vyvésti. Slov. Zátur.

Vvtriezveť = vystřízlivěti. Slov. Šd.

Vytrímavý = vytrvalý. Slov. Ssk.

Vytříti co čím: pastvy dobytkem (vy-
pásti). Wtr. exc. — co komu. Pastvy do-
bytku našemu vytírá (vypasuje). Wtr. oxc.
— se. Potoky sa vytierajú (když se led
trhá a jde). Slov. Němc. IV. 422.

Vytrkotali = vyplkotati, prozraditi, aus-
schwatzen. Val. Vck.

Vytrlinkať = vytralágať = vyškrabati
se, vylézti někam. Slov. Rr. Sb. V-li sa na
vrch. Čkžk. X. 39.

Vytrpěti co zač: za hříchy. Mž. 121.

Výtrpy, pl, m. Má s tebú v. (soužení).
Val. Brt. D. 290.

Vytřpytiti se, aufglänzen. Na nebi v-tí
se z nenadání hvězdička. Kod. Mtc. 1. č.
63. 134.

Výtrubek u pumpy = krátká roura,
kterou voda z hlavní roury vytéká. Us. Uk.

Vytrúbiti, vz Vytroubiti.

Vytrus. Cf. Slov. zdrav. 410., Rosc. 25.,
46., 52., 54., 61., 74., 78., Hg. 179., NA. V.
od. 2. 31., 32.

Výtrusný. V. plodnice. Hg. 179 , Rosc.
50.

Vytruštění grgu (vykroucení). Slov. Ev.
šk. 11. 162.

Vytrvačný. Tvary slov zůstávají vytr-
vačnými. Jir. Mor. 76.

Vytryskati. Při té upomínce v-skla mu
slza z oka. Hrts., Osv.

Vytrýznať sa = dohadovati, dohovárať
sa. V Oravě na Slov. Rl. Pr. II. 7.

Výtrž, e, f. = nížina na poli, kudy voda
stéká, Ausbruch. V-že se zasypávají. U Ko-
jet. Wrch.

Vytrženec, nce, m., der Exaltirte. SP.
I. 360.

Vytržený v. (blázen). Krnd. 200.

Vytržkať = vytrhnouti, vyraziti. Ťažko
jich bude z kŕdla v. Slov. Rr. Sb.

Výtržnosť. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 449.,
Sdl. Hr. I. 84., 139.—142., 152., 215., 247.,
V. 82., 135., 232.—235., 291., 292.

Vyťulápiť = něco hloupého pověděti. Mor.
Brt. D. 291.

Výtvara, y, m. = člověk vybíravý. Mor.
Bkř.

Vytvárati si = vybírati si. Mor. Bkř.

Vytvářitelkyně, ě, f. = vytvářitelka.
Pat. Rdh. I. 381.

Vytvařovatel, e, m. Darsteller, m. Č.
Kn. š 285.

Vytvrdati = tvrdnouti, hart werden.
Chléb nám v-dá. Val. Vck.

Vytyčiti směr dráhy, NA., louku (zahá-
jili). Us. Otm.

Vytýkaný. Desátky se dávaly buď určité
či snopy aneb v-né z kněžských polí. Nár.
a škola 1889. 45.

Výučba, y, f. = vyučování. Orl. II. 254.

Vyumělkovaný, erkünstelt. V. skladby,
Dk., tvar, Čch., skládání básně. Pyp. K. II.
252.

2. Vyvaditi někoho = vádou odněkud
vypuditi. Črn. Zuz. 84. — si co. Nevyva-
díš si nic než šatlavu. Wtr.

Vyvalašiti se = vyprázdniti se. Slov.
Rr. Sb.

Vývalek, lku, m. = vejce z hnízda vy-
valené, vyhozené. Šd.

Vyvalina = co se vyvalilo. Černého
dýmu v-ny. Pl.

Vyvaliti — co: vůz (převrhnouti, um-
stürzen). Mor. Vck. — se. Húsata sa v-la =
vylíhla. ZN. (Brt.). — se odkud. Řiedko
se vyvalím (vyjdu) z svého bytu. Výb. I.
1168. V-lil se luňák z mraku. Č. Kn. š.
125. — co jak. Vyvaluje oči jako žába.
Phl'd. VIII. 265. Vyvalí oči jako plánky.
LObz. XVIII. 163. — co kde. Vyvalil za
svými brejlemi oči. Vlč. — co za kým:
oči. Vlč.

Vyvaľkati = vyváleti. V. cesto (těsto).
Slov. N. Hlsk. XXI. 85.

Vyvařený; -en, a, o. Vypadá jako v-ný
(o hubeném). U Kr. Hrad. Kšť.

Vyvděčiti se někomu zač čím. Sš.,
Mj. 96.

Vyvésti, deducere, Ž. kl. 5. 9., egredi,
43. 10., reducere, 17. 20., edere, 104. 30,
erigere. 112. 7. — co. Co to vyvede (co
z toho pojde)? Brt. D. 291. Čistý ton v.
Zv. Já tě vyvedu (spravím ; povím, zač je
toho loket)! Brnt. Svině v-dla šest pod-
svinčat. Us. Fč. Vyváděti gazdu (hráti si
na pána) Prss. Vyváděti pohádky (vypra-
vovati). Mor. Brt. D. 291. —odkud (jak).
Řízení boží umí i ze zlých příhod dobré
následky vyvozovati. Koll. IV. 157. Chtějí
se z toho v. Let. 221. Aby se z toho v-dl
do čtyř neděl. Výb. II. 1342. V. koho
z pekla, skrze apoštoly z bludu, z roz-
broje, z sbožie. Št. Kn. š. 21., 11., 58., 85.—
koho proti komu: svědky křivé. Pass. —
co zač jak. Při nespravedlivou nemá ni-
žádným způsobem za spravedlivou vyvo-
zovati. Vyb. II. 1406.

Vývěškový arch. Bdl. ŽŠf. 74. Vz Vý-
věsný.

Vývěšnictví plakátů. Nár. listy. 1889..

Vyvěštiti, il, ěn, ění, durchs Wahrsagen,
Seher erfahren. V. si osudy budúce. Šyt.
Táb. 183.

Vyvětřiti, ausspüren. To ani sám čert
nevyvetrí. Rr. Sb.

Vývěva. Cf. Kram. Slov. V. Bianchiova,
Carréova, Deleuilova, dvoubotová, dvou-
činná, Kravoglova, Nathererova, o jedné
botě, Poggendorfova, Silbermannova, Spren-
glova. ZČ. I. 327., 467.-487.

Vyvěziti co na kom = vězením dobyti.
1526. Wtr. Obr. II. 829.

Vyvézti. Obžalovaný se z toho vyvezl
(= vyvedl). Tay. Bš. 59.

Vyvěžený. V. hřbety (vln). Čch. Sl. 110..

Vyvieračka, y, f. = studánka v Malém
Hontu. Let Mat. sl. VI. 2. 11. (14.).

Vývin z vyvinouti jako pokyn poky-
nouti; vývoj od víti, viji jako z bi boj,
z li loj. Vm v Km. 1888. 679. Vývin. Šf.
III. 134., 154.

Vyviniti. Tatík syna vyviňoval. Sá.

Vyvinovatel, e, m. V. duše člověka.
Koll. IV. 172.