Předchozí (1089)  Strana:1090  Další (1091) |
|
|||
1090
|
|||
|
|||
Vyvinutý. Co chceš, kluku z plének
v-tý? Wtr. exc. — V., entwickelt. Smysl náležitě pro něco, k něčemu v-tý. Osv., Mj. 1. Vyviti (co, se) odkud (jak). Lehce
v. se z něčího objetí. Hrts., Jrsk. Člověk se vyvinul z rány předvěděné, Rd. zv. 1193. Z toho se vyvinuli zámyslem ošemetným. Krnd. 173. Smúti sě slyše, ž' nechce vyvi- núti od smrti, k níž sě byl blíže. Alx. BM. 4., 17. — se čím. Hnilobou vyvinuje se nezdravý zápach. Us. Pdl. Třením vy- vinuje se mnoho tepla. Kk. — se jak. Názory o bozích vyvíjely se na základě zpěvův epických. J. Lpř. Vyvlačování nohavic (kroj starý). Jrsk.
Vz násl. Vyvlačovaný. Poctivice tykytou v-né.
Reš. Vyvlastiti = vyvlastniti. Dch. Aby ta-
kého vyvlastě se zboží vstúpil do mocen- ství božího. Ev. olom 42. Vyvlastnění. Cf. Kram. Slov.
Vyvlastnitel, e, m., Enteigner. Pr. tr.
Vyvlastňovací, Enteignungs-. V. právo,
nález. Pr. tr. , Vyvlaščený = vyvlastněný. I žádných,
jedno v-né, připuscíše do zákona. Ev. olom. 43. Vývod = vyvedení. Pro ten vývod tak
ohavný, když byl veden naze. Pravn 1069. — V. = očištění se. Rychtář sklep zape- četil (byly tam kradené věci) a ten hospo- dář musil jíti k v-du. Let. 316. V. při mu- kách. Wtr. Obr. II. 762., 765. Vývodce. Všeobecný vkus jest nejlep-
ším v-dcem z rozpaků všech. Dk. Aesth. 68. Vývodný, deductiv. V. logika, Jd. 5.,
důkaz. Jd,, Dk. — V. zpráva, Gegenbericht, m. 1634. Soud. záp. opav. Vývojepis, u, m., Organographie, f. V.
člověka. Kv. 1884. 655. Vývojepisec, pce, m., Organograpb, m.
Pdl. exc. Vývojesloví, n. Vz Vývojosloví.
Vývojeslovný. V. zákon. Dk. Dj. f. 183.
Vývojezpyt, u, m., Organologie, f. Dk.
Dj. f. 184., Ott. VI. 789. Vývojnosť, i, f., Evolutionsfähigkeit.
Dk. Poet. 518. Vývojný = evoluční. V. theorie. Hg. 83.
Vývojový. V. theorie, Msr. 98. (55.),
doba. Ndr. Lub. Vz předcház. Vyvojvoditi = dovojvodovati, přestati
býť vojvodou. Zbr. Hry 109. Vyvolati koho kam: do boje. Osv. I.
209. Učitel v-lal žáka k tabuli, před la- vici. Us. Pdl. — odkud jak na koho. Z dálky na velebníčka celou silou hlasu svého vyvolával. Vlč. Zl. v ohn. I. 61. Vyvolávka, y, f. Hra na v-ku (míčová).
Vz Míč, Brt. Dt. 196, Km. 1887. 363. Vývolka, y, f. = druh révy v mor. Pod-
luží. Brt. L. N. II. 14. Vyvoňaný = vyvoněný. Slov. Bl. Ps. 19.
Vyvosliti = vyosliti. Us.
Vývoz = místo, kde se na pole, na louku
vjíždí. Nov. Vyvozený také = odvozený, abgeleitet.
Vzorec empiricky v-ný. Rm. |
Vyvrácení. Ž. kl. 61. 4.
Vyvracovací návod. Vz Jg. Slnosť. 40.
Vyvrangať, vyvranžeť = vydrankať. Na
již. Mor. Šd. Vývrat dělohy, perversio uteri, měchýře,
p. (astrophia) vesicae urinariae. — V. = vyvrácení. Navrátil se k v-tu svému. Bart. 30. Vyvrátiti, exterminare. — co. Ž. kl.
79. 14. V-tě to, jehož jest požiti nemohl. Št. Kn. š. 136. — co kudy. Jídlo ústy v. Vývratkový = z vyvráceného stromu.
V. dříví. Šd. Vývratný. V. dříví. 1594. Wtr. exc.
Vyvrazgati co na kom = vyžebroniti.
U Věrovan. Hvk. Cf. Vražditi 2. a násl. Vyvražditi. Vyvraziti. Všecko teplo v-zíte. U Kdýně.
Rgl. Vyvražditi, vz Vražditi 1. a 2.
Vyvřelec, lce, m. = vyvřelá hmota. Kod.
(Mtc. 1. č. 63. 99.). Vyvřelý. V. kamení. Krč., Osv., NA.
Vývrh = střeva jelení. Brm. I. 3. 142.
Vyvrhnouti co: zajíce, prase, rybu
(střeva vyndati). Us. Rgl. — co, koho se odkud. Ten se v-hl z našej rodiny, aus der Art schlagen. Val. Brt. D. 291. V. ně- koho od obecné milosti. Št. Kn. š. 42. Slušie je inhed v-ci ven z žádosti. Ib. 183. — koho kam: u bezbydlé tohoto světa. St. Kn. š. 5. — se komu. Žižkovi v-hla se hlíza a umřel jest. Výb. II. 1522. — Let. 167. — koho kdy: v hněvě. Ž. kl. 140. 7. Vyvrcholiti se, den Gipfelpunct errei-
chen. — se kdy. V té době se v-lil filoso- fický idealismus Fichtův. Ant. Jeřábek. Vyvrchovati oprav v: vyvrchnovati.
Vyvříti. — abs. Díl komonstva jeho
byl vyvřen (nebyl vpuštěn). Pal. Rdh. II. 95. — koho. Málem bych ho byla vyvřela (dvéře před ním zavřela). Us. — odkud čím. Z boje utečením se vyvřev Výb. II. 1203. — več (kdy). Za živa v červy vy- vřela, sie ging in Würmern auf. Lpř. Kři- vosť mínění v úkony lidské vliv vyvírá. Hlv. Tělo nemá vlastní činnosti, kteroužby na duši vliv vyvírati mohlo. Hlv. 225. — čím. Padl, proudem krve žití vyvřelo. Č. Kn. š. 130. Vyvřitý; -it, a, o. Stehna měu (měl)
v-té jako baně. V Podlnží. Brt. Vyvrtiti koho v tanci. Brt. P. II. 411.
Vyyrznúť z čeho = vybřednouti z ne-
snází. Mor. Brt. D. 291. Vyvržení. Kletva jest v. z křesťanské
obce pro hřiech zevný a smrtedlný. Št. Kn. š. 28. Vyvstalý, emporragend. Usedli na v.
kořen. Jrsk. Vyvstati odkud. Jak první z hor vy-
vstane den. Mcha. Učedník z díla vyvstal a někde jinde v dílo se dal. Wtr. exc — kam. Nad hory den vyvstal. Mcha. Vyvýšený nad jiné rodem. Výb. II. 1325.
Vyvýšiti. Aby úřadem nad jiné se ne-
vyvyšovali. Výb. II. 1397. Milosrdenstvie tvoje vyvyšuje (= převyšuje) všecky hříchy naše. Arch. IX. 120. |
||
|
|||
Předchozí (1089)  Strana:1090  Další (1091) |