1090

Vyvinutý. Co chceš, kluku z plének
v-tý? Wtr. exc. — V., entwickelt. Smysl
náležitě pro něco, k něčemu v-tý. Osv., Mj.

1. Vyviti (co, se) odkud (jak). Lehce
v. se z něčího objetí. Hrts., Jrsk. Člověk
se vyvinul z rány předvěděné, Rd. zv. 1193.
Z toho se vyvinuli zámyslem ošemetným.
Krnd. 173. Smúti sě slyše, ž' nechce vyvi-
núti od smrti, k níž sě byl blíže. Alx.
BM. 4., 17. — se čím. Hnilobou vyvinuje
se nezdravý zápach. Us. Pdl. Třením vy-
vinuje se mnoho tepla. Kk. — se jak.
Názory o bozích vyvíjely se na základě
zpěvův epických. J. Lpř.

Vyvlačování nohavic (kroj starý). Jrsk.
Vz násl.

Vyvlačovaný. Poctivice tykytou v-né.
Reš.

Vyvlastiti = vyvlastniti. Dch. Aby ta-
kého vyvlastě se zboží vstúpil do mocen-
ství božího. Ev. olom 42.

Vyvlastnění. Cf. Kram. Slov.

Vyvlastnitel, e, m., Enteigner. Pr. tr.

Vyvlastňovací, Enteignungs-. V. právo,
nález. Pr. tr. ,

Vyvlaščený = vyvlastněný. I žádných,
jedno v-né, připuscíše do zákona. Ev. olom.
43.

Vývod = vyvedení. Pro ten vývod tak
ohavný, když byl veden naze. Pravn 1069.
— V. = očištění se. Rychtář sklep zape-
četil (byly tam kradené věci) a ten hospo-
dář musil jíti k v-du. Let. 316. V. při mu-
kách. Wtr. Obr. II. 762., 765.

Vývodce. Všeobecný vkus jest nejlep-
ším v-dcem z rozpaků všech. Dk. Aesth.
68.

Vývodný, deductiv. V. logika, Jd. 5.,
důkaz. Jd,, Dk. — V. zpráva, Gegenbericht,
m. 1634. Soud. záp. opav.

Vývojepis, u, m., Organographie, f. V.
člověka. Kv. 1884. 655.

Vývojepisec, pce, m., Organograpb, m.
Pdl. exc.

Vývojesloví, n. Vz Vývojosloví.

Vývojeslovný. V. zákon. Dk. Dj. f. 183.

Vývojezpyt, u, m., Organologie, f. Dk.
Dj. f. 184., Ott. VI. 789.

Vývojnosť, i, f., Evolutionsfähigkeit.
Dk. Poet. 518.

Vývojný = evoluční. V. theorie. Hg. 83.

Vývojový. V. theorie, Msr. 98. (55.),
doba. Ndr. Lub. Vz předcház.

Vyvojvoditi = dovojvodovati, přestati
býť vojvodou. Zbr. Hry 109.

Vyvolati koho kam: do boje. Osv. I.
209. Učitel v-lal žáka k tabuli, před la-
vici. Us. Pdl. — odkud jak na koho.
Z dálky na velebníčka celou silou hlasu
svého vyvolával. Vlč. Zl. v ohn. I. 61.

Vyvolávka, y, f. Hra na v-ku (míčová).
Vz Míč, Brt. Dt. 196, Km. 1887. 363.

Vývolka, y, f. = druh révy v mor. Pod-
luží. Brt. L. N. II. 14.

Vyvoňaný = vyvoněný. Slov. Bl. Ps. 19.

Vyvosliti = vyosliti. Us.

Vývoz = místo, kde se na pole, na louku
vjíždí. Nov.

Vyvozený také = odvozený, abgeleitet.
Vzorec empiricky v-ný. Rm.

Vyvrácení. Ž. kl. 61. 4.

Vyvracovací návod. Vz Jg. Slnosť. 40.

Vyvrangať, vyvranžeť = vydrankať. Na
již. Mor. Šd.

Vývrat dělohy, perversio uteri, měchýře,
p. (astrophia) vesicae urinariae. — V. =
vyvrácení. Navrátil se k v-tu svému. Bart.
30.

Vyvrátiti, exterminare. — co. Ž. kl.
79. 14. V-tě to, jehož jest požiti nemohl.
Št. Kn. š. 136. — co kudy. Jídlo ústy v.

Vývratkový = z vyvráceného stromu.
V. dříví. Šd.

Vývratný. V. dříví. 1594. Wtr. exc.

Vyvrazgati co na kom = vyžebroniti.
U Věrovan. Hvk. Cf. Vražditi 2. a násl.
Vyvražditi.

Vyvraziti. Všecko teplo v-zíte. U Kdýně.
Rgl.

Vyvražditi, vz Vražditi 1. a 2.

Vyvřelec, lce, m. = vyvřelá hmota. Kod.
(Mtc. 1. č. 63. 99.).

Vyvřelý. V. kamení. Krč., Osv., NA.

Vývrh = střeva jelení. Brm. I. 3. 142.

Vyvrhnouti co: zajíce, prase, rybu
(střeva vyndati). Us. Rgl. — co, koho se
odkud. Ten se v-hl z našej rodiny, aus
der Art schlagen. Val. Brt. D. 291. V. ně-
koho od obecné milosti. Št. Kn. š. 42. Slušie
je inhed v-ci ven z žádosti. Ib. 183. —
koho kam: u bezbydlé tohoto světa. St.
Kn. š. 5. — se komu. Žižkovi v-hla se
hlíza a umřel jest. Výb. II. 1522. — Let.
167. — koho kdy: v hněvě. Ž. kl. 140. 7.

Vyvrcholiti se, den Gipfelpunct errei-
chen. — se kdy. V té době se v-lil filoso-
fický idealismus Fichtův. Ant. Jeřábek.

Vyvrchovati oprav v: vyvrchnovati.

Vyvříti. — abs. Díl komonstva jeho
byl vyvřen (nebyl vpuštěn). Pal. Rdh. II.
95. — koho. Málem bych ho byla vyvřela
(dvéře před ním zavřela). Us. — odkud
čím. Z boje utečením se vyvřev Výb. II.
1203. — več (kdy). Za živa v červy vy-
vřela, sie ging in Würmern auf. Lpř. Kři-
vosť mínění v úkony lidské vliv vyvírá.
Hlv. Tělo nemá vlastní činnosti, kteroužby
na duši vliv vyvírati mohlo. Hlv. 225. —
čím. Padl, proudem krve žití vyvřelo. Č.
Kn. š. 130.

Vyvřitý; -it, a, o. Stehna měu (měl)
v-té jako baně. V Podlnží. Brt.

Vyvrtiti koho v tanci. Brt. P. II. 411.

Vyyrznúť z čeho = vybřednouti z ne-
snází. Mor. Brt. D. 291.

Vyvržení. Kletva jest v. z křesťanské
obce pro hřiech zevný a smrtedlný. Št. Kn.
š. 28.

Vyvstalý, emporragend. Usedli na v.
kořen. Jrsk.

Vyvstati odkud. Jak první z hor vy-
vstane den. Mcha. Učedník z díla vyvstal
a někde jinde v dílo se dal. Wtr. exc —
kam. Nad hory den vyvstal. Mcha.

Vyvýšený nad jiné rodem. Výb. II. 1325.

Vyvýšiti. Aby úřadem nad jiné se ne-
vyvyšovali. Výb. II. 1397. Milosrdenstvie
tvoje vyvyšuje (= převyšuje) všecky hříchy
naše. Arch. IX. 120.



	1090

	Vyvinutý. Co chceš, kluku z plének v-tý? Wtr. exc. — V., entwickelt. Smysl náležitě pro něco, k něčemu v-tý. Osv., Mj. 1. Vyviti (co, se) odkud (jak). Lehce v. se z něčího objetí. Hrts., Jrsk. Člověk se vyvinul z rány předvěděné, Rd. zv. 1193. Z toho se vyvinuli zámyslem ošemetným. Krnd. 173. Smúti sě slyše, ž' nechce vyvi- núti od smrti, k níž sě byl blíže. Alx. BM. 4., 17. — se čím. Hnilobou vyvinuje se nezdravý zápach. Us. Pdl. Třením vy- vinuje se mnoho tepla. Kk. — se jak. Názory o bozích vyvíjely se na základě zpěvův epických. J. Lpř. Vyvlačování nohavic (kroj starý). Jrsk. Vz násl. Vyvlačovaný. Poctivice tykytou v-né. Reš. Vyvlastiti = vyvlastniti. Dch. Aby ta- kého vyvlastě se zboží vstúpil do mocen- ství božího. Ev. olom 42. Vyvlastnění. Cf. Kram. Slov. Vyvlastnitel, e, m., Enteigner. Pr. tr. Vyvlastňovací, Enteignungs-. V. právo, nález. Pr. tr. , Vyvlaščený = vyvlastněný. I žádných, jedno v-né, připuscíše do zákona. Ev. olom. 43. Vývod = vyvedení. Pro ten vývod tak ohavný, když byl veden naze. Pravn 1069. — V. = očištění se. Rychtář sklep zape- četil (byly tam kradené věci) a ten hospo- dář musil jíti k v-du. Let. 316. V. při mu- kách. Wtr. Obr. II. 762., 765. Vývodce. Všeobecný vkus jest nejlep- ším v-dcem z rozpaků všech. Dk. Aesth. 68. Vývodný, deductiv. V. logika, Jd. 5., důkaz. Jd,, Dk. — V. zpráva, Gegenbericht, m. 1634. Soud. záp. opav. Vývojepis, u, m., Organographie, f. V. člověka. Kv. 1884. 655. Vývojepisec, pce, m., Organograpb, m. Pdl. exc. Vývojesloví, n. Vz Vývojosloví. Vývojeslovný. V. zákon. Dk. Dj. f. 183. Vývojezpyt, u, m., Organologie, f. Dk. Dj. f. 184., Ott. VI. 789. Vývojnosť, i, f., Evolutionsfähigkeit. Dk. Poet. 518. Vývojný = evoluční. V. theorie. Hg. 83. Vývojový. V. theorie, Msr. 98. (55.), doba. Ndr. Lub. Vz předcház. Vyvojvoditi = dovojvodovati, přestati býť vojvodou. Zbr. Hry 109. Vyvolati koho kam: do boje. Osv. I. 209. Učitel v-lal žáka k tabuli, před la- vici. Us. Pdl. — odkud jak na koho. Z dálky na velebníčka celou silou hlasu svého vyvolával. Vlč. Zl. v ohn. I. 61. Vyvolávka, y, f. Hra na v-ku (míčová). Vz Míč, Brt. Dt. 196, Km. 1887. 363. Vývolka, y, f. = druh révy v mor. Pod- luží. Brt. L. N. II. 14. Vyvoňaný = vyvoněný. Slov. Bl. Ps. 19. Vyvosliti = vyosliti. Us. Vývoz = místo, kde se na pole, na louku vjíždí. Nov. Vyvozený také = odvozený, abgeleitet. Vzorec empiricky v-ný. Rm.	Vyvrácení. Ž. kl. 61. 4. Vyvracovací návod. Vz Jg. Slnosť. 40. Vyvrangať, vyvranžeť = vydrankať. Na již. Mor. Šd. Vývrat dělohy, perversio uteri, měchýře, p. (astrophia) vesicae urinariae. — V. = vyvrácení. Navrátil se k v-tu svému. Bart. 30. Vyvrátiti, exterminare. — co. Ž. kl. 79. 14. V-tě to, jehož jest požiti nemohl. Št. Kn. š. 136. — co kudy. Jídlo ústy v. Vývratkový = z vyvráceného stromu. V. dříví. Šd. Vývratný. V. dříví. 1594. Wtr. exc. Vyvrazgati co na kom = vyžebroniti. U Věrovan. Hvk. Cf. Vražditi 2. a násl. Vyvražditi. Vyvraziti. Všecko teplo v-zíte. U Kdýně. Rgl. Vyvražditi, vz Vražditi 1. a 2. Vyvřelec, lce, m. = vyvřelá hmota. Kod. (Mtc. 1. č. 63. 99.). Vyvřelý. V. kamení. Krč., Osv., NA. Vývrh = střeva jelení. Brm. I. 3. 142. Vyvrhnouti co: zajíce, prase, rybu (střeva vyndati). Us. Rgl. — co, koho se odkud. Ten se v-hl z našej rodiny, aus der Art schlagen. Val. Brt. D. 291. V. ně- koho od obecné milosti. Št. Kn. š. 42. Slušie je inhed v-ci ven z žádosti. Ib. 183. — koho kam: u bezbydlé tohoto světa. St. Kn. š. 5. — se komu. Žižkovi v-hla se hlíza a umřel jest. Výb. II. 1522. — Let. 167. — koho kdy: v hněvě. Ž. kl. 140. 7. Vyvrcholiti se, den Gipfelpunct errei- chen. — se kdy. V té době se v-lil filoso- fický idealismus Fichtův. Ant. Jeřábek. Vyvrchovati oprav v: vyvrchnovati. Vyvříti. — abs. Díl komonstva jeho byl vyvřen (nebyl vpuštěn). Pal. Rdh. II. 95. — koho. Málem bych ho byla vyvřela (dvéře před ním zavřela). Us. — odkud čím. Z boje utečením se vyvřev Výb. II. 1203. — več (kdy). Za živa v červy vy- vřela, sie ging in Würmern auf. Lpř. Kři- vosť mínění v úkony lidské vliv vyvírá. Hlv. Tělo nemá vlastní činnosti, kteroužby na duši vliv vyvírati mohlo. Hlv. 225. — čím. Padl, proudem krve žití vyvřelo. Č. Kn. š. 130. Vyvřitý; -it, a, o. Stehna měu (měl) v-té jako baně. V Podlnží. Brt. Vyvrtiti koho v tanci. Brt. P. II. 411. Vyyrznúť z čeho = vybřednouti z ne- snází. Mor. Brt. D. 291. Vyvržení. Kletva jest v. z křesťanské obce pro hřiech zevný a smrtedlný. Št. Kn. š. 28. Vyvstalý, emporragend. Usedli na v. kořen. Jrsk. Vyvstati odkud. Jak první z hor vy- vstane den. Mcha. Učedník z díla vyvstal a někde jinde v dílo se dal. Wtr. exc — kam. Nad hory den vyvstal. Mcha. Vyvýšený nad jiné rodem. Výb. II. 1325. Vyvýšiti. Aby úřadem nad jiné se ne- vyvyšovali. Výb. II. 1397. Milosrdenstvie tvoje vyvyšuje (= převyšuje) všecky hříchy naše. Arch. IX. 120.