1092

Vyžilec, lce, m. = vyžilý člověk. Us.
Bkř.

Vyžímať = vytlačiti. Hrozny prasami
(lisy) v. Slov. Hdž. Čít. 141.

Výžin. Cf. Mkl. Etym. 409. b.

Vyžíranda, y, f. = pochutnání. To byla
v. U Lužan. Kšť.

Vyžíravý, exedens, ausfressend.

Výživa. O v-vě člověka. Cf. Km. 1889.
689. nn., Slov. zdrav. 411. ,O v-vě člověka.
Sepsal dr. Fr. Mareš. O v. rostlin. Cf. Rosc.
36. Obtížná v. těla, dystrophia. Když krá-
lové staví, má lid všeho druhu v-vu. Krč.
Vyživeníčko, a, n. = zdrobn. vyživení.
Šf.

Výživočivový, trophoneurotisch.

Vyživování dětí. Slov. zdrav. 412.

Výžlabek = rýha v šindeli, drážka.
U Kdýně. Rgl.

Vyžlátko. Krnd. 214. Vz Vyžel.

Vyžlazovati, entdrüsen. V. lůj. Us. Wtr.
Obr. II. 287.
Vyžmolikati komu = vybiti Val. Vck.

Vyžmýchaný = vymáchaný. Slov. Rr.
MBš.

Vyžmýkati = vyždímati, auswinden.
Slov. Zátur.

Vyžně, ěte, n., gemella. 15. stol. Mnč. R.

Vyžranina, y, f., das Ausgefressene.
Lpř.

Vyžrebovať, auslosen. V. výborníky.
Slov. Let. Mt. sl. IV. 1. 67. Cf. Žreb.

Vyžúvka, y, f. = co kráva vyžuje. Vz
Vyžouti. Mor. Brt. D. 291.

Vyžvachlati = vyklevetiti. Brt. D. 304.

Vyžvachtati = vyklevetiti. U Kdýně.
Rgl.

Vz. Z vz se v odsouvá: zdory, zhůru,
zdech. Vz V (dod.). Vz (někdy jen z) s ak-
kus. Úsilno se vz vodu (proti vodě) bráti.
Gb. Ml. II. 148. — Vz u sloves. Cf. Jurs
22., 27., 30, 33.

Vzácnostka, vzácnůstka, y, f., vz Vzác-
nosť, Orl. VIII. 69., Kos.

Vzácný = milý. — jak. V. jako v noze
trn. Brt. — komu. Pokora jest jemu (Bohu)
vzácna. Št. Kn. š 104. — V. = vážený atd.
Almužna z toho úmysla dobrého jest vzácna.
Št.

Vzadu. To daleko za potřebami i na-
šeho času vzadu stojí Šf. Strž. 28.

Vzaduhladká, é, f., os. jm. Anna V.
Wtr. Obr. I. 89.

Vzájemnosť slovanská. Vz Beseda 1864.
133.-135., 140.-142., Koleda 1879. 22-25.,
38.—42., 53.—57., 69—72., 85.—88., Vlč-
kova literatura na Slov. 45.—57.

Vzalnic, e, m., accipiter, zastr. Rozk.,
v Pršp. 15.: accipender, ryba.

Vzať, vz Vzíti.

Vzatec, tce, m., panteos, monstrum. Pršp.
12.

Vzatek = krádež, loupež. Tresty na v.
Vz Wtr. Obr. II. 809. V. ve válce. Arch.
VII. 731., VIII. 616. Krádežný v. koupiti.
Wtr. Obr. I. 185. V. kažte propustiti. Arch.
VII. 376. — V. = dar vzatý. Luk. z Pr.
Odkladů nečiniti pro vzatky. Výb. II. 1403.
Pro v. několika grošuov. Krnd. 16.

Vzatý več. Věc v zástavu vzatá; V od-
por v-tý rozsudek. Pr. — kam: do zá-
stavy. J. Lpř. — jak. Přísně vzato, nemá
voda vždy tutéž teplotu, když se vaří. Mj
133.— Šim.

Vzběhnouti. Když jemu vzběhlo na
mysl. Št. N. 135. 34.

Vzbírati, vz Vzebrati.

Vzbíti. Na koho v 3. ř. čl.oprav v: na
kolo. — koho kam (proč). Židé na kříž
ho vzbili. Marg. v. 139. Kdyby koho pro
sprostný krádež popravce vzbil na kolo.
Št. Kn. š. 169.

Vzbóh, zbóh, vzbuoch = zbůhdarma, na-
darmo, mamě, pošetile. Vzbuoch si upadl
v toto hoře. Alx. Š. 2., 15. Žádáš na nás
pohromy z nepřézni, právě zbuoh činíš a
bez potřeby. Tkadl. 16. b. (Jinde v též
památce čteme ,nadarmo a bez potřeby,
na př. 33. a.). Zbóh sě těšíš, cele smrť
před sebú máš. Rkp. Lobk. List. fil. 1884.
298. Zbuoh sě každý o to mýlí, kdož kdy
na to co pomysli, bych já svého vražedl-
níka volila sobě za milovníka. Trist. 73. a

— List fil. 1885. 287.

Vzbohatiti koho. Št. Kn. š. 169., Kar
80.

Vzboleti. Abys tím snaze vzbolel na
hřiechy a utrpení jiných. Ask. bibl. II. 21.

Vzbrániti čemu: zlosti ďábelské. Št.
Kn. š. 167.

Vzbrašov, a, m., ves u Hranic. D. ol.
VIII. 316.

Vzbuditi. Vz Zbuditi. — co: představu,
sympathii, Dk., touhu po něčem, tři bož-
ské ctnosti, lítosť nad hříchy, Mž., něčí žár
livosť. Us. Pdl. — kde co (čím). Vzbudil
hrůzu mezi Turky. J. Lpř. V. v hmotě
električnosť třením. Mj. Písně ty v-ly ohlas
v srdcích mládeže. Pdl. V-vati při žácích
mysl k samostatnosti. Jd. — co proti
čemu. Proti ctnosti válku vzbudí. Ezp.
21. — k čemu (čím). Ke všemu dobrému
nás vzbuzuj. Mž. 3. V. k sobě úctu. Osv.
K hněvu koho v. Výb. I. 334., Ž. kl. CMD.
16., něčím k smilstvu. Št. Kn. s. 112. —
čím. Co svým tvarem naprosto libosť vzbu-
zuje, jest krásné. Jd.— koho v čem. Oni
mě v-li v tom, irritaverunt. Z. strč. 3.

Vzbuoh, vz Vzbóch.

Vzbytčeti, abundare. Vzbyčěvše na světě.
Ž. kl. 72. 12 V. žitem. Ib. 64. 14. V Z. wit.:
obrznúti. Mnohem viece jich (kostečníků)
opsie kostkú nežli vzbytčie. Št. N. 100. 9.

— V. = inhabitare. Ž. kl. 28. 10.,
Vzdajné, jako je určené atd. Št. Kn. š.

159. 24. a Št. N. 89. 32.

Vzdálenec, nce, m. = vzdálený. Kod.
Mtc. 1. č. 63. 171.

Vzdálený čím: stanem. Lpř. Sl. I. 82.
Byli v-ni táborem od nich. Lpř. — čeho.
Nebyli ostatních Europčanů v-ní a cizí. Šf.
Strž. I. 74. — jak (odkud). Přes svět
od sebe v-ni jsou. Kom. Lab. 122. Klášter
byl jenom na půl hodiny vzdálen. Osv.

Vzdálí. D. Lhrg. 182. Místo v. u sta-
rých zhusta vz dál. Město bylo v zdál pol-
patnádste mil. Št. Strč. ml. 117. Den cesty
vzdálí. Šf. Strž. II. 248. Vzdáli míle české.
Výb. II. 1497. Vzdáli. Výb. II. 1588. Pěti