Předchozí (1091)  Strana:1092  Další (1093) |
|
||||
1092
|
||||
|
||||
|
Vyžilec, lce, m. = vyžilý člověk. Us.
Bkř. Vyžímať = vytlačiti. Hrozny prasami
(lisy) v. Slov. Hdž. Čít. 141. Výžin. Cf. Mkl. Etym. 409. b.
Vyžíranda, y, f. = pochutnání. To byla
v. U Lužan. Kšť. Vyžíravý, exedens, ausfressend.
Výživa. O v-vě člověka. Cf. Km. 1889.
689. nn., Slov. zdrav. 411. ,O v-vě člověka. Sepsal dr. Fr. Mareš. O v. rostlin. Cf. Rosc. 36. Obtížná v. těla, dystrophia. Když krá- lové staví, má lid všeho druhu v-vu. Krč. Vyživeníčko, a, n. = zdrobn. vyživení. Šf. Výživočivový, trophoneurotisch.
Vyživování dětí. Slov. zdrav. 412.
Výžlabek = rýha v šindeli, drážka.
U Kdýně. Rgl. Vyžlátko. Krnd. 214. Vz Vyžel.
Vyžlazovati, entdrüsen. V. lůj. Us. Wtr.
Obr. II. 287. Vyžmolikati komu = vybiti Val. Vck. Vyžmýchaný = vymáchaný. Slov. Rr.
MBš. Vyžmýkati = vyždímati, auswinden.
Slov. Zátur. Vyžně, ěte, n., gemella. 15. stol. Mnč. R.
Vyžranina, y, f., das Ausgefressene.
Lpř. Vyžrebovať, auslosen. V. výborníky.
Slov. Let. Mt. sl. IV. 1. 67. Cf. Žreb. Vyžúvka, y, f. = co kráva vyžuje. Vz
Vyžouti. Mor. Brt. D. 291. Vyžvachlati = vyklevetiti. Brt. D. 304.
Vyžvachtati = vyklevetiti. U Kdýně.
Rgl. Vz. Z vz se v odsouvá: zdory, zhůru,
zdech. Vz V (dod.). Vz (někdy jen z) s ak- kus. Úsilno se vz vodu (proti vodě) bráti. Gb. Ml. II. 148. — Vz u sloves. Cf. Jurs 22., 27., 30, 33. Vzácnostka, vzácnůstka, y, f., vz Vzác-
nosť, Orl. VIII. 69., Kos. Vzácný = milý. — jak. V. jako v noze
trn. Brt. — komu. Pokora jest jemu (Bohu) vzácna. Št. Kn. š 104. — V. = vážený atd. Almužna z toho úmysla dobrého jest vzácna. Št. Vzadu. To daleko za potřebami i na-
šeho času vzadu stojí Šf. Strž. 28. Vzaduhladká, é, f., os. jm. Anna V.
Wtr. Obr. I. 89. Vzájemnosť slovanská. Vz Beseda 1864.
133.-135., 140.-142., Koleda 1879. 22-25., 38.—42., 53.—57., 69—72., 85.—88., Vlč- kova literatura na Slov. 45.—57. Vzalnic, e, m., accipiter, zastr. Rozk.,
v Pršp. 15.: accipender, ryba. Vzať, vz Vzíti.
Vzatec, tce, m., panteos, monstrum. Pršp.
12. Vzatek = krádež, loupež. Tresty na v.
Vz Wtr. Obr. II. 809. V. ve válce. Arch. VII. 731., VIII. 616. Krádežný v. koupiti. Wtr. Obr. I. 185. V. kažte propustiti. Arch. VII. 376. — V. = dar vzatý. Luk. z Pr. Odkladů nečiniti pro vzatky. Výb. II. 1403. Pro v. několika grošuov. Krnd. 16. |
Vzatý več. Věc v zástavu vzatá; V od-
por v-tý rozsudek. Pr. — kam: do zá- stavy. J. Lpř. — jak. Přísně vzato, nemá voda vždy tutéž teplotu, když se vaří. Mj 133.— Šim. Vzběhnouti. Když jemu vzběhlo na
mysl. Št. N. 135. 34. Vzbírati, vz Vzebrati.
Vzbíti. Na koho v 3. ř. čl.oprav v: na
kolo. — koho kam (proč). Židé na kříž ho vzbili. Marg. v. 139. Kdyby koho pro sprostný krádež popravce vzbil na kolo. Št. Kn. š. 169. Vzbóh, zbóh, vzbuoch = zbůhdarma, na-
darmo, mamě, pošetile. Vzbuoch si upadl v toto hoře. Alx. Š. 2., 15. Žádáš na nás pohromy z nepřézni, právě zbuoh činíš a bez potřeby. Tkadl. 16. b. (Jinde v též památce čteme ,nadarmo a bez potřeby, na př. 33. a.). Zbóh sě těšíš, cele smrť před sebú máš. Rkp. Lobk. List. fil. 1884. 298. Zbuoh sě každý o to mýlí, kdož kdy na to co pomysli, bych já svého vražedl- níka volila sobě za milovníka. Trist. 73. a — List fil. 1885. 287.
Vzbohatiti koho. Št. Kn. š. 169., Kar
80. Vzboleti. Abys tím snaze vzbolel na
hřiechy a utrpení jiných. Ask. bibl. II. 21. Vzbrániti čemu: zlosti ďábelské. Št.
Kn. š. 167. Vzbrašov, a, m., ves u Hranic. D. ol.
VIII. 316. Vzbuditi. Vz Zbuditi. — co: představu,
sympathii, Dk., touhu po něčem, tři bož- ské ctnosti, lítosť nad hříchy, Mž., něčí žár livosť. Us. Pdl. — kde co (čím). Vzbudil hrůzu mezi Turky. J. Lpř. V. v hmotě električnosť třením. Mj. Písně ty v-ly ohlas v srdcích mládeže. Pdl. V-vati při žácích mysl k samostatnosti. Jd. — co proti čemu. Proti ctnosti válku vzbudí. Ezp. 21. — k čemu (čím). Ke všemu dobrému nás vzbuzuj. Mž. 3. V. k sobě úctu. Osv. K hněvu koho v. Výb. I. 334., Ž. kl. CMD. 16., něčím k smilstvu. Št. Kn. s. 112. — čím. Co svým tvarem naprosto libosť vzbu- zuje, jest krásné. Jd.— koho v čem. Oni mě v-li v tom, irritaverunt. Z. strč. 3. Vzbuoh, vz Vzbóch.
Vzbytčeti, abundare. Vzbyčěvše na světě.
Ž. kl. 72. 12 V. žitem. Ib. 64. 14. V Z. wit.: obrznúti. Mnohem viece jich (kostečníků) opsie kostkú nežli vzbytčie. Št. N. 100. 9. — V. = inhabitare. Ž. kl. 28. 10.,
Vzdajné, jako je určené atd. Št. Kn. š. 159. 24. a Št. N. 89. 32.
Vzdálenec, nce, m. = vzdálený. Kod.
Mtc. 1. č. 63. 171. Vzdálený čím: stanem. Lpř. Sl. I. 82.
Byli v-ni táborem od nich. Lpř. — čeho. Nebyli ostatních Europčanů v-ní a cizí. Šf. Strž. I. 74. — jak (odkud). Přes svět od sebe v-ni jsou. Kom. Lab. 122. Klášter byl jenom na půl hodiny vzdálen. Osv. Vzdálí. D. Lhrg. 182. Místo v. u sta-
rých zhusta vz dál. Město bylo v zdál pol- patnádste mil. Št. Strč. ml. 117. Den cesty vzdálí. Šf. Strž. II. 248. Vzdáli míle české. Výb. II. 1497. Vzdáli. Výb. II. 1588. Pěti |
||
|
||||
Předchozí (1091)  Strana:1092  Další (1093) |