1093

sty kročeji od Prahy vzdáli. Výb. II. 1202.
Dle Athen. IV. 130. lépe vzdáli (vz + dáli;
dále, f, akkus. dáli, dál). Cf. Vz výš, v šíř.
Odchylkou vzdálí m. vzdáli. Gb. Ml. I. 93.
§. 129. 1.

Vzdálitelný, entfernbar. Pdl.

Vzdáliti se čeho. Kdybych se té práce
v. chtěl. Th. Háj. Čím více se v-jí národu
svého Pal. Rdh. I. 24. V-vati se hříchův.
Pož. 58. Vecl toho se nevzdálí. Arn. 2674
Chvály toho světa se vzdaluj. Pass. mus.
451. Král se toho zdaluje. Arch II. 429. —
odkud. V. se od Boha. Pož. 22. Vzdal se
to ode mne, abych. Pass. mus. 486. Dievku
od té smrti vzdáli. Homl. v. 205. — se
před kým. Co sa ty ženichu před námi
zdaluješ? Sš. P 445.

Vzdání, vz Vdání (v právn.), Ukaz. 77.

Vzdáti co: úřad, Výb. II. 1171., Arch.
VII 111., 120., 264, Št. N. 54. 26., kněžství,
Výb. I. 319., slávu (hymnum dicere), Ž. kl.
64. 14., chválu, Št. Kn. š. 72., své právo,
Kar. 31., rytířský stav, Pass. mus. 482.,
ducha (zemříti), Ros., domy a hrady, Sv.
ruk. 305., své důstojenstvie, Hus I. 424,
službu, 1410., světskú radosť. Pravn. 1266
Svú božskú sílu vzdav daľs sě v svých ne-
přátel rucě. Ib. 928., 1252. Že muož to zase
v. a pustiti, zdá-li se mu obtížno; Mám
za to, že soud zemský již dnes vzdáme a
do suchých dní odložíme Arch. VIII. 460.,
IX. 5. — co komu. Pět korúhví mu vzdal.
Výb. I. 440. Koruně české své země vzdal.
Ib. 450. Neb čím pořádnější mladosť vzda-
die Bohu, tím... . Št. Kn. š. 85. (154.).
Svému bratru kněžstvie vzdada. Kar. 116.
Král své království synu vzdav. Pass. mus.
484. Svému otci tu prosbu vzdav (učiniv).
Sv. ruk. 76. — co jak. Ústa má vřelými
rty vzdadie chválu. Št. N. 328. 33. Žáci uči-
teli povstáním ze svých míst úctu vzdá-
vají. Us. Pdl. — co kam. Vzdáti někoho
v ruce něčí. Kká. K němu prosbu vzdá-
vajíc (činíc). Št. Kn. š. 92. — co kde. Aby
na rathause všecky úřady vzdali. Výb. II.
371.— se čeho: práva Pdl. Rdh. III. 196
Cf. 2. Dáti se = vzdáti se (i v dod.). —
co komu proč. Když jim jich poddaní pro
pokoru česť a chválu vzdávají. Št. Kn. š.
161. — co zač. Tato hruď že poslední svůj
vzdech za bratrskou spásu v oběť vzdá.
Kká. K sl. j. 154. Za své hřiechy na všaký
den oběť jemu vzdávajíc. Št. Kn. š. 161.—
co kdy. Vz předcház. Byls tak v ohavnej
pótce vzdal božstvie (in discrimine). Pravn.
1251. — co čím. Cf. V. co jak (dod.).

Vzdavek. Cf. Růzga (dod.).

Vzdavné, ého, n. Vz Příjemné, Vzdavní,
Arch. VIII. 392.

Vzděditi, haereditare. V. zemi. Ž. kl.
36. 9. — nad kým. Ib. 81. 8. — V., pos-
sidere. Ib. 104. 44.

Vzdechnouti. Neb často člověk vzdechne
v žádosti dobré. Št. Kn. š. 188. — čím
ke komu. Svými srdci k tobě vzdychámy.
Leg. 15. stol. Mnč. R. 45. — proč: touhou,
Kká , tužbou po domovu, Čch., teskností
mysli. Št. Kn. š. 24.

Vzdechuplný, seufzerreich. Lpř.

Vzdělanec. Pal. Rdh. I. 36.

Vzdělanlivosť, i, f., Bildungsfähigkeit.
Koll. III. 248.

Vzdělati co: rovnici. Jd. — co, se
kde. U někoho dluh v. Wt . exc. V. se
na universitě. Pdl. — co jak: nedbale,
rozvláčně; Byly podle lat. spisu česky vzdě-
lány. Tf. V. jednotlivé pověsti v souvislé
vypravování. Pdl. Kyklikové duchem i slo-
vem Homerovým obor ten v-li. J. Lpř. —
co kam. Korunu na králové hlavu vzděla.
Homl. v. 274. — co kdy. Tento způsob
dramatiky středověké šíře vzděláván v 16.
a 17. věku. Tf. V peci té v-lává se ve 24
hodinách 10 centů praženého kalamínu.
NA. IV. 170.

Vzdělavač, e, m. = vzdělavatel. Mour.

Vzdělávatelný. V. spisy. Cf. Hš. Dod.
I. 24. č. 154

Vzdálí od star. délije, dýlije. Vz Šf. III.
504., Vzdálí (dod.).

Vzdialiť = vzdáliti. Slov. Phl'd. VI. 271.

1. Vzdíti co kam. Cizí krásu na se
vzdievši. Ezp. 1665.

2. Vzdíti komu (co). Vzděl jemu Ota-
kar. Výb. I. 449. Marie jest jí vzděti (má
se jmenovati). Sv. Mař. v. 208. Jiežto vzdě-
ješ jmě Marie. 14. stol. Mnč. R. 20. Papež
Eusebiu3 mu své jmě vzděl. Pass. mus.
388. Vzděl sem těmto knížkám summa.
Pravn. 2911.

Vzdiviti, mirificare. — koho.. Ž. kl. 4.
4 — se. Št. Kn. š. 24.

Vzdlužiti co jak: pod obyčejný úrok.
Wtr. v Osv. 1884. 503.

Vzdobyti, vzdobývati čeho. Št. Kn. š.
121.

Vzdor. Vše jen v pravý čas i — vzdor.
Braun. Vdory (písně). Vz čes. mor. pís.
186.—196., Er. P. 212.

Vzdorobiskup, a, m., Gegenbischof.
Stárek.

Vzdorohlav, u, m. = druh salátu.

Vzdorosněm, u, m., Gegenlandtag. Něm.
v. teplický dne 12. února 1890.

Vzdorovatel, e, m., der Trotzkopf.

Vzdorovníček, čka, m., der kleine Trotz-
kopf. Brt. D. 15.

Vzdorovník, a, m. = vzdorovatel. Vz
předcház.

Vzdřehnúti. Bolesť jí k srdečku vzdřehši.
Kat. 2348. V. = incutere, vraziti nač, pře-
nes. vzbuditi. Tedy = bolesť jí v srdci vzbu-
divši. List. fil. 1891. 72.

Vzdřímati se, dormitare. Ž. kl. 120. 3.
a 4. Zlí zesnú a dobří sě vzdřiemí. Št. Ř.
231. a.

Vzdržeti koho jak dlouho: celý den.
Ž. kl. 24. 5. V. = differre. Ib. CMD. 27. —
co. Šlechtici korunu vzdržují (drží). Kar.
102.

Vzduch. Cf. MS. 312., Šfk. Ruk. 186.,
Krč. G. 26.—36. V. dýchaný, horský, moř-
ský, rozředěný, uzavřený. V. abnormalní
či zkažený; Pevné současti vzduchu. Šfk.
Ruk. 198., 196. Lučební činnosť vzduchu.
Krč. G. 34. Vlhkosť vzduchu. Vz MS. 217.,
220. Zhušťování a zřeďování, expansivnosť
v-chu. Vz ib. 87., 90. Znečišťování, přivá-
dění čistého a odvádění zkaženého v-chu.
Vz KP. IV. 326., 329.