1094

Vzduchnice ve varhanech, Windlade, f.
Zv. Vz Vzdušnice.

Vzduchoborce, e, m., vz násled.

Vzduchobijce, e, m. = kdo rány do
vzduchu, tedy na prázdno dává, qui aërem
verberat. Sš. 1. Kor. 9. 26.
Vzduchojem = část dud. Vz Brt. N. p.
III. str. XL.

Vzduchomil, a, m., der Luftfreund. Čch.
P. cest. 42.

Vzduchopevný, luftdicht. Pdl.

Vzduchoprázdnoměr, u, m., Vacuum-
meter, m. Čerm.

Vzduchosklonojev, u, m., Aeroklino-
skop = tyč ukazujicí svou polohou směr
a svým sklonem rozdíl tlaku vzduchového
(ve přístavech). Vz Ott, I. 277.

Vzduchotlakový = vzduchotlačný. Hř.

Vzduchovka, y, f. = vzduchová matrace.
Rgl. exc.

Vzduchový. V. klystér, Luftklystier.

Vzduora, y, f. = vzdůra. Sv. ruk. 222.

Vzdůra. Vz předcház.

Vzdušina. MS. 92., Mj. Ott. I. 278.

Vzdušnice. Živočichové bez v., atra-
cheata, tvorové pavoukovití. Vz Ott. II.
987.

Vzdušný. V. lázeň, Luftbad, dráha (pneu-
matická), NA. IV. 221., sladování, KP. V.
258., mysl. Šml.

Vzdvíhač, e, m., sublevator. Pršp. 45.

Vzdvižený. Ješto svú v-nú myslí spa-
třijí Boha. Št. Kn. š. 125.

Vzdy. V. jsa. Št. Kn. š. 19. (31.).

Vzdychání, gemitus. Ž. kl. 6. 7., 11. 6.
a j., Št. Kn. š. 188.

Vzdychny. Kar. 80.

Vzdyšek, šku, m. = povzdychnutí. Kutn.

Vzebrati co. Výb. I. 440., Št. Kn. š.
24. — se jak k čemu. Vším úsilím v-li
se k rozhodnému jednání. Vlč. Zl. v ohn.
1. 60.

Vzedmouti. Však se vzedmú nemohúc
hněvu zatajiti. Št. Kn. š. 41.

Vzedmutími, y, f. V. kraje. Nár. listy.

Vzechtěti, vzchtíti, z chotěti — chtíti.

— se komu. Vzchotie sě jemu. Jid. 78. —
s inft. Až vzchocu jísti, si esuriero. Ž.
kap. 49. Když se jim vzchůce píti. Mill.
44. a. — čemu. Zda kterému roku vze-
chceš. Kat. 1199.

Vzejmouti se jak: plamenem. Us. Pdl.

— se kdy. Některé latky vznímají se již
za obyčejné teploty. Kk. — se proti komu.
Proti Bohu proč se vznímáš? Sv. ruk. 95.

Vzelhati. Za Št. polož: Kn. š. 9. (92.).

Vzem. Za první Št. polož: N. 137. 1.,
za druhé: N. 334. 7. — Št. N. 243. 16.,
85. 12.

Vzenec, nce, m., cupidus, zastr. Pršp.
43.

Vzepjetí, vzepnutí, das Ausstrecken.

Vzepnouti se z čeho. Z mrákot jun se
vzpjal. Kká. — se kudy. Jeden žár se
vzepjal po východě. Kká. K sl. j. 37.

Vzepření, die Stemme. V. cukem, Ruck-,
kmihem, Schwung-, vzklopem, Kippe, zá-
věsem, Aufschwung mit Stemme. Rgl. Cf.
násl.

Vzepříti. V 259. čl. Kn. rož. = před
soudem žalobu a odpory na ni klásti, tedy
= zepření, litis contestatio. Bdl. — co oč.
O stůl vzpíral nohu; O jilec bradu vzpírá.
Čch. Dg.

Vzeptati, requirere. Ž. kl. 9. 34. — se
nač. Výb. II. 1414. V-jíc se na tyto věci.
Št. Kn. š. 66. (169.) — se na kom. Za
první Št. polož: Kn. š. 4., za druhé: Kn.
š. 10. Na tom chceme se v. Výb. I. 1018.

Vzeslzeti čím. Očima v-zí nepřietel. B.
olom. Tov. 12. 16.

Vzestupně. Spořádati mnohočlen v. dle
mocnin o stejných mocněncích Hra.

Vzešlý kdy Dluh v čas rebeliie vzešlý
Sněm 1640. p. 59. — odkud. Epika z ta-
kového smeru vzešlá. Tf.

Vzeští na nebe (na nebe vstoupení)
Pravn. 2606.

Vzetí člověčství v božstvie. Št. Kn. š. 15.

Vzezření, Rücksicht. Nemajíce v. na
činy jeho. Kar. 122.

Vzezříti kam. Na sv. Štěpána vze-
zřevše. Pass. Nevzezřel jí v tvář. Pass.
1395. Nad se vzezřevše. Pass. Vzezřev na
rytieřstvo svoje. Alx. — k čemu. Bože,
ku pomoci mé vzezři. Mž. 11.

Vzezvučeti, intonare. Ž. kl. 17. 14. Vch.
Ar. II. 54.

1. Vzhled. Ablativ vzhledu, abl. limita-
tionis. Křn. 3. vd. 207.

Vzhledání, n., das Aufblicken. V. po
oku, Št. Kn. š. 75., chlipné. Pož. 271.

Vzhlédnouti kam. V-dajíc na se. Št.
Kn. š. 84.

Vzhlížeti, vz Vzhlédnouti.

Vzhořiti, maturare. Bóh hvězdy, měsiec,
slunce vzhořil. Kat. str. 148.

Vzhóru, vz Vzhůru.

Vzhotovče, bereit. Rozkáza svým sě
míti vždy v. Alx. BM. 4. 20. Chybně m.:
v hotově (vz se nepojí s lok.). Vz List fil.
1885. 286.

Vzhrděti, vzhrzeti, spernere. Ž. kl. 21
25. — čím. Prosbú něčí v. Ib. C. 18. V.,
despicere. Ib. 53. 9.

Vzhroziti. Vše sě hřěcká země v-zi.
Alx. Anth. I. 3. vd 36.

Vzhůra, y, f., Uibergewicht, n. Později
u některých Slovanů surovosť, lenivosť a
nedbalství vzhůru vzali. Šf. Strž. 1. 588.

Vzhůru, vzhóru. 6b. Ml. II. 148. Plouti
v. proti vodě. Us. Pdl. Jména Kriviců, Po-
ločanů vzrostla vzhůru. Šf. Strž. II. 107.
Máme sobě pomáhati a na ty zhoubce
vzhóru býti, kamžby nám přikázáno bylo.
Vyb. II. 395. Trhem volejte, ať všichni,
kteří mohú, vzhóru jsú na každú hodinu;
Aby každý, kdož můž kej v ruku vzíti a
kamenem lúčiti, vzhůru byl. Výb. II. 280.,
279. Člověk vznesl se vzhóru myslí pyšnú
nad se. Št. Kn. š. 20.

Vzchod = východ, ortus, Ž. kl. 49. 1.,
102., 12., oriens, 67. 34., 74. 7., ascensio.
83. 6. Posud na Laš. Wrch. Králové ze
v-da slunce. Ev. víd. 2. Na v. slunce. Mll.
3. 4. Na v. slunce; Ote v-da slunce jsúce.
Kat. v. 993., 1799. — V. = gradus, stupeň.
Ktož vyššího v-du žádá, často těžce s něho
spadá. Ezp. 764.