1095

Vzchoditi co: dědiny, pole = tak obe-
jíti a ukázati, jak právo předpisuje. Kn.
rož. čl. 290. — V., ascendere. Ž. kl. 83.
23., 106. 26.

Vzchopiti co. Tělo vpivše angeli (vy-
zdvihše). Homl. v. 422. — se z čeho. Ne-
jednú ze sna přes noc se v. Št. Kn. š. 69.
— se jak: vzhóru. Ib. 123. — se kde:
na loži. Hrts. — koho kam: v povětřie
Kar. 50.

Vzchovati. Pravn. 2623. — koho komu.
(Rodiče dítě chovají), aby přietele v-li sobě.
Št. Kn. š. 41.

Vzchozý. Ktož vzchoz bývá v to drahé
světlo. Št. Bud. rozb 679.

Vzchtíti se komu čeho. Vzchotě se
jemu ovoce. Výb. I. 172. 14. — s inft.
Když se jim vzchucze píti. Mill. 44. Cf.
Vzechtěti (2. dod.).

Vzchyt palmy = vztýčenosť. Č. Rž. LIX.

Vzchytiti se = povznésti se. Č. — kam.
Pavel do třetího nebe vzchycen byl. Sš.
II. 161.

Vziať = vzíti. Slov.

Vzíti. Vemu je dle Kroku (nov.) IV. 50
starý a správný tvar. V. v dialektech. Vz
List. fil. 1892. 119. — co odkud. Syn
boží vzav z podstaty Marie panny lidské
přirození. Pož. 20. Mnoho-li ovoce vezmeš
z toho dřeva; Všecka čeleď od ní dobrý
příklad vezme; A tiť sú z dobrého utě-
šenie duchovnieho púru vzeli svým nedo-
statkem. Št. Kn. š. 33., 105., 126. — (co)
nač (kam). Přece se na to vzal (převzal
to). Val. Vck. Sám pak ženich s nevěstú
by vzali na přieklad toho dobrého jinocha
Tobiáše; V. na se barvu. Št. Kn. š. 93.,
140. Vzal na vojnu, er ging zum Militär.
Us. Km. 1882. 303. — si koho proč:
z lásky. Hrts. — kde. Chtě s ním podlé
dunaje (= řeky) boj vzíti. Pass. mus. 184.
Aby vzal odplatu za své skutky v těle
i v duši; V němž (v písmě sv.) známosť
vezmúc. Št. Kn. š. 28., 123. — co kde
jak. Když vládyky mnoho vezmú na svých
lidech královým jménem. Št. Kn. š. 156. —
se. S tým sa vzal a pošiel, damit erhob er
sich und ging fort. Slov. Rr. Sb. Kdeže
som a ja vzal (jak jsem přišel na svět) ?
DŠk. II. 41. — se vz něco. Králová vz
to pověděnie uzasvši se. Kat. 321. Dle List.
fil. 1891. 64. má býti: vzavši se. Vzíti se
vz něco = něčemu odporovati, na odpor
se postaviti. Tedy : Králová té řeči na od-
por se postavivši řekla snažně. — s inft.
Vzali rozpraviat o tym (počali); Synové
dřevařovi vzali strachem se třást po celým
těle. VSlz. I. 37, Už se veselnici vzali
(= jali) rozchazeť. Laš. Brt. D.

Vzítý. Měla od něho vzítého měřicu žita
bez peněz. Brt. D. 344.

Vzjasnění, n. Komika jest v. šeredy
v krásu. Dk.

Vzjíti = vystupovati. Zrcd. 11. b. Cf.
Zajíti. — kam (komu). Keby mi to prišlo,
čo mi na um zišlo. Mt. S. 1. 106., Sl. ps.
159., Dbš. Sl. pov. III. 34., VII. 74. Pak
vzešly hvězdy v převelebnou noc. Osv. VI.
873. Na strom vzešlo zrno hořčičné. Vrch.
V hluboké ticho to měsíce vzešla zář ; Nade

temný horní stín vzcházejí hvězdy v noci
klín. Mcha. Na nebesa vzešla noční světla.
Osv. V. 639. Lidské zlosti na vrch vzešli.
Kol. 4. Vzejdú v púru; Súdce zlí nevzejdú
vzhóru k těm sv. andělóm v tovařištvie.
Št. Kn. š. 143., 147. — odkud. Ze které
(přísnosti) mu i příjmí Severus vzešlo. Fr.
Vzejde pokřik od těch zeman. Let. 206. —
(komu) čím. Hvězdářství vzešla nová
doba zařízením alexandrijského musea. J.
Lpř. Ani slunce rozumu nám vzešlo. Št.
Kn. š. 24. Záhada mu vzešla. Vch. Ar. II.
23. Radostná mi vzchází tucha. Čch. Bur.
— kde. Slunce pravdy vzejde nade svě-
tem. Osv. V. 762. Před jeho domem křik
zšel. NB Tč. 251. — jak. Obilie zišlo ako
štet (hustě). Slov. Zátur. — kdy. Ve čtr-
nácti dnech semeno vzchází. Mour. A když
jednoho času na tu horu vzešli. Pass. Po
dešťu obili hned zeňdě. Laš. Tč. Zasej
jádra, na jar zídu. Slov. Zátur. Háj. I. 30.

Vzkázáníčko, a, n., zdrobn. vzkázání.
Jrsk.

Vzklop, u, m., vzklopka, y, f. Vz násl.
V tělocv. Rgl.

Vzklopmo, kippend. V tělocv. Rgl.

Vzkoře. Vz Vzkůře. V. umřieti mají
dva v duši a dva v těle. Pass. mus. 414.

Vzkřek, u, m., vz Skřek. Kká. K sl. j.
52., 146.

Vzkřesiti koho odkud. Vzkřes mě
vzhora od mých hřiechóv. Pravn. 303.
Vzkřešovati koho z prachu. Ž. kl. CA. 8.

Vzkřésti, vzkřesnouti, oriri, zastr. Hank.
Sb. 263.

Vzkřesování, n., suscificatio. Pršp. 88.

Vzkřičeti proč. V-knouti leknutím, ra-
dostí. Hrts.

Vzkriesa, y, f. = vzkřes. Slov. Orl. X.
121.

Vzkřiesiti, vz Vzkřísiti.

Vzkřísiti koho k čemu. Št. Kn. š. 23.

Vzkříšenec, nce, m. = člověk vzkříšený.

Vzkříšení české literatury a národnosti.
Vz Pyp. K. II. 371. nn. Čákám v. mrtvým.
Št. Kn. š. 14

Vzkupiti. Pýcha se také v-la (vzmohla).
Sv. ruk. 5.

Vzkúřiti. (Bože) dotkni hor, ať jich pod-
molóv k vrchóm vzkúřie sě lehkosti. Kat.
1914.

Vzkvísti, florere. Ž. kl. 91. 14. V. k buj-
nému životu. Osv. I. 222.

Vzlačněti, ěl, ění, esurire. Ž. kl. 49.
12.

Vzlánie, n., improperia, zastr. Pršp. 52.

Vzlétavý verš. Čch. Sl. 72.

Vzletěti. V pýše své i k nebi vzlétne.
Osv VI. 462.

Vzletně, schwungvoll. V. tančiti. Hrts.

Vzlévánie, n., diffusamen, zastr. Pršp.
94.

Vzlíbiti se komu, gefallen. Zlíbiloj'
mi se, abych . . . Št. Kn. š. 180.

Vzlitovati. (Kateřina) nevzlitova rukú
obú, tepúci sě jima. Kat. 686.

Vzložený = ulošený. V. pokání. Bart.
149.

Vzložiti co na koho. Ukrutenství na
lidi vzkládal. Bart. 159. Jako otec na dítky