Předchozí (1095)  Strana:1096  Další (1097) |
|
|||
1096
|
|||
|
|||
neposlušné metlu vzkládati ráči. Otters.
Is. 4. — co komu: jméno. Leg. (Mnč. R. 26.). — co kde. Běda tomu, kdo svú ná- děj vzkládá v člověku. Us. Tč. Vzlykati jak: z hluboka. Us. — čím :
modlitbami. Čch. Sl. 75. Vzmet, u, m. Šf. III. 194.
Vzmínečka, y, f., demin. k vzmínka.
Kos. Vzmíniti se o čem, erwähnen. Št. Kn.
š. 171. Vzmítati, vz Zmítati. — čím. Kos.
Vzmlamolati, plappern. Cf. Mkl. Etym.
220. b. — Kat. 3248. Vzmluviti, loqui. Ž. kl. 58. 8. a j. —
co na koho. Vzmluvě křivdu na druhého. Št. Kn. š. 164 — ke komu jak. Arci- biskup vzmluví k lidu těmito slovy. Výb. I. 578. Vzmoci se čím: penězi. Št. Kn. š. 149.
— nač. Viec na ni (raněnou nohu) ne-
vzmohu se (se nepostavím). Výb. I. 416. Vzmocniti co čím. Tvary zájmena toho
zmocňují svůj význam příklonným x. Křn. — se čím. Superlativ vzmocňuje se slo-
vem. . . Křn. Vzmocňovací, verstärkend. V. slova.
Křn. 3. vd. 231. Vzmodliti se, orare. Ž. kl. 5. 4 a j. —
se komu. V. se kostelu svatému. Ž. kl 5. 8. Odpusť nepřieteli svému, když se vzmodlí hněvu tvému. Ezp. 1166. Vzmotati. Po hodné chvíli jsem se vzmo-
tal na otázku. Kos. Vzmožný. Na Slov. Czm. 109.
Vzmrštiti, emporschuellen. Had v-til se
vzhůru. Tš. Vznáhliti. Pán k svým sluhám křikem
vznáhli. Ezp. 549. Vznak ležel. Pass.
Vznámiti se, innotescere. Ž. kl. 78. 10.,
143. 3. Vznášivosť, i, f. = vypínavosť. Kmk.
Eug. 25. Vznášivý = vypínavý. Vz předcház.
Vzněcovací. Vz Vznítiti. Dk. Poet. 462.
Vznesený = hrdý, vypínavý. Budú mysli
v-né, pyšni. Št. Kn. š. 127. Vznesmo, senkrecht. V tělocv. Rgl.
Vznésti co kam (se odkud, se čím).
Vznášela se od místa k místu lehounce jak motýl. Osv. I. 273. V. něco na cech. Let. 429. Svoje ruce k tobě vznosím. Sv. Kat. v. 372. Jakož člověk vznesl se vzhóru myslí pyšnú nad se. St. Kn. š, 20. Jak v slunce pravdy vznášel bych se z bludu. Osv. VI. 592. — se kde s kým. Vznášel se v kole s tanečnicí. Hrts. — se kudy. Prostorem se vznesli. Osv. VII. 30. — co kdy. Guslar při nápěvu měkkém teď no- vou píseň volně vznes. Kká. K. sl. j. 146. Vznešení kdož činiti mohli bez žaloby.
Vz Cor. jur. IV. 3. 2. 450. Vznešeno, a, n. = vznešenosť. Dk. Aesth.
356., 383. a j. Vznešenosť mravní. Vz Jg. Slnosť. 47.
Vznětí, vz Vzníti.
Vznětlý = vznícený. V. zrak. Dk. Aesth.
435. |
Vzníceně, entflammt. Kká K sl. j. 42.
Vznieti, sonare. Ž. k. 150. 5. Vz Vzníti.
Vznik = podstať. To maso, ta polévka
nemá žádného vzniku (není výživná). Mor. Rgl. Vzniknouti s čím. Budeme-li s pravdú
odsúzeni, jistú naději móžem jmieti, že také vznikneme s pravdú. Št. Kn. š. 147. Vznikopis, u, m., Entstehungsgeschichte.
Dk. Aesth. 657. Vznikoslovně, genetisch. Poesie popi-
suje v. Dk. 1. Vzníti, ascendere. Ž. kl. 77. 31.
2. Vzníti. Cf. Mkl. Etym. 404. b. Zvo-
nêti sonare, koř. zven, jak zvonB sonus ukazuje. Mkl. aL. 2. Vzňu, vzníš, 3. pl. vznie, odchylkou vznějí: Modl. 168. a. Vzni, vznite, odchylkou vzněte. Vzně, vzníc, od- chylkou vznějíc. Ž. kl. 150. 5. Vzněl. Cf. List. fil. 1884. 467. I hudbami rozličnými vznějúc. Kat. 1175. Vznítiti co ke komu. Srdce jich k sobě
vznítil. Sv. ruk. 297. — co jak: cit až k rozhorlenosti. Dk. Vznořiti se k čemu. Dk. Aesth. 344.
Vznos přednožmo, Wagschwebe; měna
vznosu, der Schwebewechsel. Čsk, Vznosmo, vz Vznesmo (dod.). Vis v.,
Schwebehang, m. Čsk. Vznosný. V. noha, Schwebebein, n. V tě-
locv. Čsk. Vznověky = znovu. V. ho zaklial. Slov
Dbš. Vzobecniti, communi are. Hank. Sb.
240. Vzochvíti, vzochvovati, exasperare, Ž.
wit. 65. 7., 67. 7., exeicitari. 76. 4. a j. Cf. Ochvíti se. Vzor. Cf. Jg. Slnosť. 36., 90. V. krásy.
Vz ib. 100. Vzora, y, m. a f. = člověk veliký. Němc.
VII. 133. Vzorčiti, modelliren. Loos.
Vzorec. Vzorce ševcovské. Vz Matj.
121. nn. Vzořiti, vz Vzhořiti (dod.).
Vzorkářský, Modelleur-. Us. Pdl.
Vzorkářství, n, Modellschneiderei, f.
Us. Pdl. Vzorkoryjecký = vzorkářský. Us. Pdl.
Vzorkoryjectví, n. = vzorkařství. Us.
Pdl. Vzorník drhaný, háčkovaný, moravský,
oboustranný, pletený, ruský, síťovaný. Vzotázati, interrogare. — koho. Ž. kl.
138. 23. Vzouru = vzhůru. V dolském nářečí.
Brt. D I. 53. Vzouti. 1570. Svěd.
Vzpáchati. Co je v-chal. Alx.V. 1316.
Vz Zpachati. Vzpála Strastná v. Ezp. 1559.
Vzpanilý. V. mysl. St. Kn. š. 151. Cf.
Spanilý. Vzpěrací zařízení (ve stavit.). Pdl.
Vzpěradlo, Sprengwerk, n., ve stavit.
Pel. Vzpěrmo soukati, ziehstemmen, v tělocv.
Čsk. |
||
|
|||
Předchozí (1095)  Strana:1096  Další (1097) |