1096

neposlušné metlu vzkládati ráči. Otters.
Is. 4. — co komu: jméno. Leg. (Mnč. R.
26.). — co kde. Běda tomu, kdo svú ná-
děj vzkládá v člověku. Us. Tč.

Vzlykati jak: z hluboka. Us. — čím :
modlitbami. Čch. Sl. 75.

Vzmet, u, m. Šf. III. 194.

Vzmínečka, y, f., demin. k vzmínka.
Kos.

Vzmíniti se o čem, erwähnen. Št. Kn.
š. 171.

Vzmítati, vz Zmítati. — čím. Kos.

Vzmlamolati, plappern. Cf. Mkl. Etym.
220. b. — Kat. 3248.

Vzmluviti, loqui. Ž. kl. 58. 8. a j. —
co na koho. Vzmluvě křivdu na druhého.
Št. Kn. š. 164 — ke komu jak. Arci-
biskup vzmluví k lidu těmito slovy. Výb.
I. 578.

Vzmoci se čím: penězi. Št. Kn. š. 149.

— nač. Viec na ni (raněnou nohu) ne-
vzmohu se (se nepostavím). Výb. I. 416.

Vzmocniti co čím. Tvary zájmena toho
zmocňují svůj význam příklonným x. Křn.

— se čím. Superlativ vzmocňuje se slo-
vem. . . Křn.

Vzmocňovací, verstärkend. V. slova.
Křn. 3. vd. 231.

Vzmodliti se, orare. Ž. kl. 5. 4 a j. —
se komu. V. se kostelu svatému. Ž. kl
5. 8. Odpusť nepřieteli svému, když se
vzmodlí hněvu tvému. Ezp. 1166.

Vzmotati. Po hodné chvíli jsem se vzmo-
tal na otázku. Kos.

Vzmožný. Na Slov. Czm. 109.

Vzmrštiti, emporschuellen. Had v-til se
vzhůru. Tš.

Vznáhliti. Pán k svým sluhám křikem
vznáhli. Ezp. 549.

Vznak ležel. Pass.

Vznámiti se, innotescere. Ž. kl. 78. 10.,
143. 3.

Vznášivosť, i, f. = vypínavosť. Kmk.
Eug. 25.

Vznášivý = vypínavý. Vz předcház.

Vzněcovací. Vz Vznítiti. Dk. Poet. 462.

Vznesený = hrdý, vypínavý. Budú mysli
v-né, pyšni. Št. Kn. š. 127.

Vznesmo, senkrecht. V tělocv. Rgl.

Vznésti co kam (se odkud, se čím).
Vznášela se od místa k místu lehounce
jak motýl. Osv. I. 273. V. něco na cech. Let.
429. Svoje ruce k tobě vznosím. Sv. Kat.
v. 372. Jakož člověk vznesl se vzhóru
myslí pyšnú nad se. St. Kn. š, 20. Jak
v slunce pravdy vznášel bych se z bludu.
Osv. VI. 592. — se kde s kým. Vznášel
se v kole s tanečnicí. Hrts. — se kudy.
Prostorem se vznesli. Osv. VII. 30. — co
kdy. Guslar při nápěvu měkkém teď no-
vou píseň volně vznes. Kká. K. sl. j. 146.

Vznešení kdož činiti mohli bez žaloby.
Vz Cor. jur. IV. 3. 2. 450.

Vznešeno, a, n. = vznešenosť. Dk. Aesth.
356., 383. a j.

Vznešenosť mravní. Vz Jg. Slnosť. 47.

Vznětí, vz Vzníti.

Vznětlý = vznícený. V. zrak. Dk. Aesth.
435.

Vzníceně, entflammt. Kká K sl. j. 42.

Vznieti, sonare. Ž. k. 150. 5. Vz Vzníti.

Vznik = podstať. To maso, ta polévka
nemá žádného vzniku (není výživná). Mor.
Rgl.

Vzniknouti s čím. Budeme-li s pravdú
odsúzeni, jistú naději móžem jmieti, že také
vznikneme s pravdú. Št. Kn. š. 147.

Vznikopis, u, m., Entstehungsgeschichte.
Dk. Aesth. 657.

Vznikoslovně, genetisch. Poesie popi-
suje v. Dk.

1. Vzníti, ascendere. Ž. kl. 77. 31.

2. Vzníti. Cf. Mkl. Etym. 404. b. Zvo-
nêti sonare, koř. zven, jak zvonB sonus
ukazuje. Mkl. aL. 2. Vzňu, vzníš, 3. pl.
vznie, odchylkou vznějí: Modl. 168. a. Vzni,
vznite, odchylkou vzněte. Vzně, vzníc, od-
chylkou vznějíc. Ž. kl. 150. 5. Vzněl. Cf.
List. fil. 1884. 467. I hudbami rozličnými
vznějúc. Kat. 1175.

Vznítiti co ke komu. Srdce jich k sobě
vznítil. Sv. ruk. 297. — co jak: cit až
k rozhorlenosti. Dk.

Vznořiti se k čemu. Dk. Aesth. 344.

Vznos přednožmo, Wagschwebe; měna
vznosu, der Schwebewechsel. Čsk,

Vznosmo, vz Vznesmo (dod.). Vis v.,
Schwebehang, m. Čsk.

Vznosný. V. noha, Schwebebein, n. V tě-
locv. Čsk.

Vznověky = znovu. V. ho zaklial. Slov
Dbš.

Vzobecniti, communi are. Hank. Sb.
240.

Vzochvíti, vzochvovati, exasperare, Ž.
wit. 65. 7., 67. 7., exeicitari. 76. 4. a j. Cf.
Ochvíti se.

Vzor. Cf. Jg. Slnosť. 36., 90. V. krásy.
Vz ib. 100.

Vzora, y, m. a f. = člověk veliký. Němc.
VII. 133.

Vzorčiti, modelliren. Loos.

Vzorec. Vzorce ševcovské. Vz Matj.
121. nn.

Vzořiti, vz Vzhořiti (dod.).

Vzorkářský, Modelleur-. Us. Pdl.

Vzorkářství, n, Modellschneiderei, f.
Us. Pdl.

Vzorkoryjecký = vzorkářský. Us. Pdl.

Vzorkoryjectví, n. = vzorkařství. Us.
Pdl.

Vzorník drhaný, háčkovaný, moravský,
oboustranný, pletený, ruský, síťovaný.

Vzotázati, interrogare. — koho. Ž. kl.
138. 23.

Vzouru = vzhůru. V dolském nářečí.
Brt. D I. 53.

Vzouti. 1570. Svěd.

Vzpáchati. Co je v-chal. Alx.V. 1316.
Vz Zpachati.

Vzpála Strastná v. Ezp. 1559.

Vzpanilý. V. mysl. St. Kn. š. 151. Cf.
Spanilý.

Vzpěrací zařízení (ve stavit.). Pdl.

Vzpěradlo, Sprengwerk, n., ve stavit.
Pel.

Vzpěrmo soukati, ziehstemmen, v tělocv.
Čsk.