Vzpěty — Vzteklík.

1097

Vzpěty = zpět. Nejmějechu co v. nositi.
Výb. I. 404.

Vzpiati, vz Vzpepnouti.

Vzpíčiti. Výb. I. 495.

Vzpínavý, sich gern bäumend. Šml. I.
104.

Vzpírka = spor, hádka; podpora, Stütze.
Us. Rgl.

Vzplakati. Vzplačte oči. Sv. ruk. 59.

Vzplanouti kde jak. Nad mým hrobem
hvězdnou září vzplanou. Osv. VI. 592. —
čím : touhou, Mour., ohněm, Hrts., nevolí.
Nadšením mu vzplály líce. Nrd. — jak :
v růžovou zář. Mcha. Slunko mé vzplane
v novém jitru. Osv. V. 750.

Vzplanulý, entflammt. V. zrak. Schz.

Vzplaziti, trüben. Čistotu vodnú kalem
vzplazil (beran vlku). Ezp. 270.

Vzplesati, plaudere. V. rukama. Ž. kl.
97. 8.

Vzplod, u, m. = plod. Výb. I. 585.,
Kar. 83.

Vzploditi koho. By ji Buoh kady
(kdy) vzplodil (plodnou učinil), by jima
děťátko nahodil. Sv. Mař. v. 152. — co
kde. Apoštołi vieru po světu v-li. Výb. I.
264.

Vzpodejmouti. Vzpodjieti, extollere. Ž.
kl. 27. 9., 133. 2. Nebť sem kradmo vzpod-
jat z země židovské a zde v jámu vpuštěn.
Gen. 2. a Mus. 1890. 454. — se kde. Na
němžto se zpodjímáše (oři). Výb. I. 1181.

Vzpodnucenie, n., exercitatio. Smutil
sem se v mém v. Ž. kl. 44. 3.

Vzpodnutiti, exercere, cvičiti. Vz před-
cház.

Vzpodviženie, n., elevatio, Hebung. V.
rukú. Ž. kl. 140. 2.

Vzpochlebovati komu. Št. Kn. š. 136,
161.

Vzpomenouti co. I v nul sem ono ža-
lostné slovo Jeremiašovo. Št. Kn. š. 129.
— nač. Slušie na to v., že . . . Št. Kn. š
21. — komu. Aneb v-ná-li jemu, jako by
on zapomenul. Št. Kn. š. 188. — co proč.
Skrze tuto radosť pátú vzpomeňmy matku
svatú. Sv. ruk. 74. — komu čím. Ničím
zlým sobě nevzpomínati. Bart. 321.

Vzpomínkový, Erinnerungs-. V. klam,
obraz.

Vzpoudření, n. Vz Slov. zdrav. 401.

Vzpouchlý, bauschig. V. rukáv. Čch.

Vzpověděti, mandare. Ž. kl. 41. 9.

Vzpraní přijal Jg. dle špatného Hankova
čtení, má prý býti; rozpránie. Vz List. fil.
1884. 420.

Vzpříč, vz Vzpřeč.

Vzpříčení v tělocv., der Aufmarsch.
Rgl.

Vzpříkati se = vzpřičovati se, protiviti
se. Mor. Rgl.

Vzpříměč, e, m. V. ruky a prstů. Vz
Ott. IV. 547.

Vzprositi čeho na koho. Až sám na
se někdy člověk smrti vzprosí. Št. Kn. š.
65.

Vzpruzený = zpruzený, fratt.

Vzpustiti, jactare. Ž. kl. — co kam
(nač). Ž. kl. 54. 23.

Vzpýchnouti, superbire. Ž. kl. CMD.
27 — proti komu: protiv Bohu. Št. Kn.
š. 122.

Vzrast, u, m. = vzrůst. Slov. Loos.

Vzrásť = vzrůsti. Slov. Loos.

Vzrna, y, f., zaphirus, zastr. Pršp. 6.

Vzrost, vz Vzrůst.

Vzrostlosť ječmene. KP. V. 256.

Vzruditi co. Nevinnú ovčičku vzrudi
(pes). Ezp. 369 — koho čím. (Múcha)
mravence svú řečí vzrudi. Ezp. 1723. Jímž
(zlodějstvem) své hřiešné tělo vzrudíš. Bož.
umuč. v. 371. — se. Když se povětřie
zrudi. Výb. I. 948. 34.

Vzrůst. Cf. Slov. zdrav. 412., NA. V.
od. II. 23.-24. V. rozpínavý, expansives
Wachsthum, ústřední, centrales W., vý-
středný, excentrisches W.; rychlosť, schop-
nosť, vady vzrostu, Ktt. exc. V. lidnatosti.
Pro v. obecného dobrého. Bart. 131.

Vzrůstání, das Wachsen. V. obyvatel-
stva. Kzl. 39.

Vzrůsti. — abs. Ale to zrnce dřéve za-
hynulé vzrostlo jest Št. Kn. š. 28. — čím
odkud kde. Kouzlem vzrůstá z půdy
před užaslým okem dědinka Kká. K sl.
j. 132.

Vzrušiti. Pak divoce se vzruší z hloubi
spánku. Kká. K sl. j. 110.

Vzrušivý, aufregend. Vch. Ar. 28.

Vzrytý; -yt, a, o, aufgewühlt, aufge-
graben, aufgestochen. Osv. V. 639.

Vzsmáti se, ridere. — nad kým. Ž. kl.
52. 8.

Vzstýchati se. Št. Kn. š. 64.

Vztáhnouti se kam (odkud). Ty kra-
jiny v-valy se až za Dunaj, Tk. č. 2., od
Dněpru až ke břehu Dunaje. Ib. 4. Potom
v sv. Beatrici dvór se vztieživ sezval své
přátely. Pass. mus. 377. — koho zač kam.
Tebe na kuol vztáhnu za tu radu dobrú.
Koll. Zp. I. 53. — se kam jak. Ostatní
knihy, ke kterým se týmže způsobem vzta-
hují, týkají se . . . Ht. Skup. souhl. 15.

Vztahový instrumental. Cf. Gb. Ml. II.
126.

Vztázati. Nechtěj se vztazovati. Krnd.
172. — na kom. Poče na něm v-vati. Výb.

I. 827. — na kom o čem. I v val na nich
o položení krajin na západ slunce. Výb.

II. 548. — se na kom čeho. Leččehos se
vztazují na nevěstě. Št. Kn. š. 93. A když
již všeho na nich vztázal. Sv. ruk. 142.

Vztažmo, beziehungsweise. Dsch. I. 72.
V. k něčemu. Jd.

Vztažnosť úsudku (relatio) = jich po-
vaha podlé spojení podmětů s výrokem.
Exc.

Vztažný. Pojmy na vzájem vztažné. Jd.
16. — V. zájmena. Vz Kvř. Ml. 83.-84.,
Gb. Ml. II. 89.

Vztek. Cf. Mkl. Etym. 348. a.

Vztekati se. Cf. Mkl. Etym. 348. a. --
se proč. Po dlouhém boji poraziv reka na
mrtvole se ještě vzteká. Osv. V. 639. —
se proč: zlostí. Šf. Strž. II. 483.

Vzteklice. Cf. Mkl. Etym. 348.

Vzteklík, syn Masopustův (smyšlené
jni). Výb. II. 1633.